Jak lze skloubit Stalkera se střílečkou typu Modern Warfare? Odpověď je jednoduchá. Vezměte postapokalyptický svět a tísnivou atmosféru z neznámého prostředí, uberte na rozlehlosti světa a přidejte spoustu spektakulárních skriptů a akčních pasáží a tradáá: Metro 2033 je na světě.
Příběh je na motivy stejnojmenné knihy Dmitrye Glukhovského a odehrává se v 
roce 2033 (to je ale překvapení) v Rusku po nukleární válce. Zemský povrch tak, jak ho známe, už neexistuje. Všude panují kruté a nehostinné podmínky a lidstvo se muselo uchýlit pod zem, v našem případě do rozsáhlých komplexů moskevského metra.
Některé stanice se proměnily na malé osady překypující životem desítek lidí, kteří čekají, že se zase jednou vrátí na povrch. Bohužel ani v metru nejsou lidé v bezpečí. Většina stanic musí čelit neustálým nájezdům krvelačných mutantů a v poslední 
době i tajemných bytostí, tzv. Dark Ones.
Hlavním hrdinou je mladík Artyom, který ve hře figuruje i jako vypravěč. Jeho stanice se stala terčem výše zmíněných útoků, bojeschopných mužů je stále méně a vlny mutantů se zdají být nekonečné. Artyom je proto poslán do vzdálené stanice Polis požádat tam o pomoc. Že vše nebude tak jednoduché, je asi jasné každému.
Metro 2033 má na svědomí nové studio 4A Games. Po bližším prozkoumání ale zjistíme, že jeho zakladatelé jsou odpadlíci z GSC, kteří mají na svědomí sérii S.T.A.L.K.E.R. a na hře je to dost znát.
Začátek hry slouží jako menší tutoriál. Dozvíte se, na co si dávat pozor, kdy si nasadit plynovou masku nebo že támhle prolezete, jen když se skrčíte. Prostě 
klasika. Poté se děj přesune zpět v čase a Artyom začne vyprávět svůj příběh.
Hra se skládá ze sedmi kapitol, přičemž každá je rozdělena ještě na úseky. Celkově hra na normální obtížnost zabere kolem sedmi až osmi hodin.
Zpočátku se to hraje naprosto úchvatně. Subjektivně můžu říct, že zhruba první půlhodina hry je to nejlepší, co lze dnes v počítačové zábavě najít, takhle nabušený úvod se jen tak nevidí.
V obydlených stanicích metra to překypuje životem. Lidé se baví mezi sebou, 
mezi dospělými se honí malé děti, probíhá tu obchod s jídlem nebo podomácku vyrobenými zbraněmi, opodál se v pár chlívkách chovají prasata apod.
Na rozdíl od Stalkera ale nelze s lidmi vést dialogy, brát vedlejší úkoly nebo obchodovat (až na pár výjimek). Tohle v Metru nenajdete. Vše tak působí jen jako vizuální brána, díky které je svět dokonale uvěřitelný, a vy se s ním krásně sžijete.
Jak už jsem popsal, Stalkerovi je hra podobná světem a hratelností, ale na 
rozsáhlý svět plný vedlejších úkolů musíte zapomenout, na nic takového v temných tunelech metra prostě místo není.
Hra se víc podobá např. právě sérii Call of Duty, kdy jdete uzavřeným koridorem z bodu A do bodu B bez možnosti zabloudit a za asistence spousty skriptů, které ze hry dělají vpravdě luxusní zážitek. Jen málokdy budete na svých toulkách tunely metra sami a právě spolubojovníci jsou za podpory desítek skriptů tím, co vás do hry dokonale vtáhne.
Co se týká soubojů, musím je rozlišit na souboje s lidmi a mutanty. Proti lidem, 
tedy proti banditům, fašistům, komunistům a další podobné havěti, na kterou lze v tunelech narazit, se bojuje dobře. Umělá inteligence sice občas zahapruje, ale má i své světlé chvilky, kdy se nepřátelé kryjí a spolupracují.
Místy lze uplatnit i stealth techniku, kdy budete zhasínat lampičky, vyhýbat se pastím a nástrahám, které by přilákaly zvědavou hlídku (rozsypané sklo, pověšené plechovky) a snažit se likvidovat jednoho zmetka po druhém hezky potichu. Bohužel většinou vás stejně ve stínu někdo objeví a pak už po vás jdou všichni hlava nehlava, takže celou oblast nakonec vystřílíte.
Boje proti mutantům jsou o ligu horší. Útočí většinou ve velkých 
počtech, vydrží i několik ran brokovnicí do hlavy, graficky jsou zpracováni dost mizerně, a když k tomu připočítáme častý nedostatek munice, budou vám lézt tyto části hry solidně na nervy.
Navíc mutant často skočí skrz vás, takže ho máte v mžiku za zády a souboj se tak zvrtne do zběsilého otáčení a střílení na všechny strany. Na nějaké přesnější míření tak můžete rovnou zapomenout.
Zbraní je ve hře tak akorát. S sebou můžete kromě nože, pistole a dynamitu 
tahat ještě brokovnici a samopal. Zpracované jsou opravdu pěkně, jen mi chyběly alespoň nějaké informace o tom, jakou má ta která zbraň účinnost či přesnost.
Několikrát za hru totiž budete u obchodníka, který vám nabídne několik nových kousků, případně budete mít možnost vyměnit aktuální špuntovku za nějakou právě nalezenou, ale nějaké porovnání s tou aktuální byste hledali marně.
Jako platidlo se ve hře používá stará předválečná munice, která má daleko větší účinnost než podomácku vyrobené náboje. Můžete na ni kdykoliv přezbrojit, ale 
doporučuji to dělat jen v nejnutnějších případech, protože si tak lze prakticky vystřílet veškeré finance a pak vám zbudou maximálně oči pro pláč.
Čím hra vyloženě exceluje, je audiovizuální zpracování. Pokud máte dostatečně výkonný počítač a lepší grafickou kartu, čeká vás doslova pastva pro oči. Jen málokdy před sebou budete mít větší prostranství, takže si tvůrci mohli vyhrát i s těmi nejjemnějšími detaily a nadesignovat uvěřitelný postapokalyptický svět.
Staré a temné tunely dávno opuštěného metra nikdy nevypadaly lépe. Na slabších sestavách sice budete muset na detailech ubrat, ale ani poté hra není vyloženě ošklivá.
Několikrát za hru se dostanete i na zamrzlý povrch válkou zničené Moskvy. Tyto pasáže jsou bohužel asi tím nejslabším, co hra nabízí a to nejen častými souboji s mutanty, ale také stereotypním designem a slabšími texturami.
U záporů ještě chvilku zůstaneme. Chvílemi mi vadil nevyužitý potenciál 
některých prvků. Čistokrevné RPG (role playing game) by nemuselo být špatné, ale stačilo by alespoň několik prvků, jaké byly ve výše zmíněném Stalkerovi. Napřílad inventář nebo možnost shánět lepší zbroj či součástky na vylepšení zbraní.
Vše, co lze sbírat, jsou jen zbraně a náboje a to ještě tím způsobem, že je sbíráte přímo z těl padlých nepřátel. Pokud mrtvola bandity leží třeba na břiše, vůbec není vidět, jestli na sobě nemá připnutý zásobník do samopalu. Vše probíhá tak, že přiběhnete k mrtvole a zběsile začnete mačkat klávesu E, abyste něco nevynechali. Rovněž nějaký ten nepovinný rozhovor nebo úkol by neurazil.
Ve finále dostáváme jen lineární koridorovou střílečku typu právě Modern Warfare. Mapa metra je doslova obrovská, ale podíváte se pouze do zlomku stanic. Trošku otevřenější svět s pár nepovinnými stanicemi by hru oživil. Rovněž nemožnost hru kdykoliv uložit nekvituji s povděkem. Ukládání přes checkpointy naštve hlavně ve stealth pasážích.
Metro 2033 je vynikající akční hra, která vyniká ultimátní atmosférou postapokalyptického světa, ve kterém menší kolonie lidí na stanicích bojují proti agresivním mutantům, ale také mezi sebou. Nabízí parádní audiovizuální zpracování, které spolu s hromadou skriptů předvádí skutečně luxusní podívanou. Kazí ji jen nedotažení některých principů, slabší grafika a design na povrchu, frustrující souboje s mutanty a pár menších chybiček. Ve výsledku je to však nadprůměrná hra, kterou by neměl vynechat žádný fanoušek akčních her, zvláště pak Stalker série.
