Když se podíváte na seznam nejočekávanějších akcí pro tento rok, snadno zjistíte, že většinu tvoří pokračování. A pokračování jak známo nepřinášejí nic moc nového. Metro 2033 je jednou z mála na letošek chystaných ryzích stříleček, které se mohou pyšnit titulem "originál".
Ještě nedávno se o Metro 2033 mnoho nenamluvilo ani nenapsalo. Vypadalo to na další prapodivný projekt ze zemí bývalého Sovětského svazu, který možná nikdy nespatří světlo světa.
Artyom je dvacetiletý mladík, který se vyznačuje zvláštní charakteristikou. Nikdy neviděl nic jiného než jednu jedinou stanici metra. Proč? Nejspíše proto, že zemský povrch kolem Moskvy je plný záření, jaderné zimy a mutantů. A taky proto, že zatím neměl žádný pořádný důvod, kvůli kterému by se vypravil do některé z dalších stanic někdejší spletité sítě moskevského metra, na jejichž základech vyrostla lidská osídlení.
To se ale mění s příchodem Temných. Jedni je považují za druh dosud neznámých moster, další za pokročilejší evoluční stupeň a leckdo se nechává slyšet, že přinesou konec lidstva, už tak do kolen, přesněji řečeno do metra sraženého.
Jisté je to, že Temní jsou jiní. Žádné potvory lidi zatím nezvládli zabíjet tím, že se chopí jejich mysli a přivedou je k šílenství.
Lovec a sběrač jménem Hunter se po jednom z přepadů Temných rozhodne zjistit, co jsou tyto bytosti vlastně zač a jaké tajemství je pohání. Ještě předtím však dá Artyomovi úkol: pakliže se do určité doby nevrátí, nechť mladík informuje o případech v hlavním metro-městě Polis.
Tušíte správně. Hunter se nevrátí a Artyom se konečně vydává za tím, co dosud viděl jen ve svých snech, jež jsou formovány několika cennými obrázky zemského povrchu. Vydá se za dobrodružstvím, které ho konečně vyvede i na vzduch, rozhodně však ne čerstvý.
Metro 2033 je často přirovnáváno ke Stalkerovi. To může být zavádějící. Oba tituly mají společné především okolnosti vzniku, ale také atmosférickou tajemnost, které však každý dosahuje odlišným způsobem.
Na rozdíl od Stalkera si nebudete užívat volnosti, ale pojedete na dráze lineárního a skvěle prezentovaného příběhu. To znamená silný děj, zvraty, odhalení a samozřejmě spoustu skriptů.
Co hrdinu ve hře čeká se můžete dozvědět už ze stejnojmenné knižní předlohy. Kdo si však chce hru užít naplno, asi by ji neměl číst předem. Herní prezentace bude od té knižní odlišná, spisovatel Dmitrij Glukhovskij dal autorům vcelku volnou ruku.
Hutná atmosféra profituje ze zaprášených obrázků, uvěřitelných, ale velmi zajímavě pojatých lokacích a neobvykle hustě osídleného podzemí. Takového, ve kterém byste nikdy nechtěli žít, ale přesto tu narazíte na spoustu lidí, kteří si chtějí povídat, bavit se a zapomenout na tragédii, která se před dvaceti roky odehrála.
První setkání Artyoma s Temnými se odehraje na drezíně vedoucí do stanice Riga. Temné bytosti pošlou tři hrdinovy parťáky spát a jemu vnuknou vizi, ve které musí sledovat, jak je jedna z kreatur vražděna.
Později mezi Rigou a černým trhem se odehraje další setkání, byť trochu jiného druhu. V něm chtějí Temní Artyoma nejprve přivést k šílenství, pak ho ale trochu nepochopitelně sami zachrání.
Zavání to spoustou otázek. Jaké pouto je mezi Temnými a hlavním hrdinou? Proč zabíjejí jiné a jeho nechávají ušetřeného? V Metro 2033 vás bude provázet ten krásný pocit mrazení v zádech, že přicházíte na kloub něčemu velkému. Něčemu, co do sebe zapadne až v závěru tak dokonale, že vám dojdou slova a několik minut budete jen civět do monitoru s titulky. To je pochopitelně jen ideál. Zda se ho podaří naplnit, se dozvíme až z plné verze.
Kdyby se však s Temnými coby s protivníky (a nejsou to náhodou spojenci?) plýtvalo, jejich tajemnost by se rychle rozplynula. Proto budete bojovat především s obyčejnými monstry a zmutovanými zvířaty, stejně jako s bandity, kteří si libují v pokládání nejrůznějších pastí.
V Metro 2033 se rychle naučíte starat i o svého hrdinu. Aby vůbec viděl, nosí na čele připevněný zdroj světla, do kterého však musí pravidelně (a manuálně) měnit baterky. Stejně tak je nutné občas obměnit filtr plynové masky, bez níž se neobejdete v zamořených prostředích a na povrchu.
Ani uzdravování nefunguje jako v jiných akcích automaticky. Je třeba použít speciálních injekčních stříkaček. Munice je velmi vzácná a slouží i coby herní měna. Když dojde, nezbývá, než se chopit nože nebo mačety.
Žádná z těchto starostí přitom není vyznačena pomocí nějakého ukazatele, ale je zapotřebí je sledovat přímo na hrdinovi, přesněji řečeno na hodinkách ukazujících energie či zásobnících, z nichž poznáte, kolik výstřelů si ještě můžete dovolit. Identifikace s Artyomem by tak měla být maximální.
Metro 2033 se na rozdíl od Stalkera sympaticky nesnaží o megalomanii, ale o vcelku úzce zaměřený prožitek. Nedivili bychom se, kdyby tato hra byla na jednom z prvních míst očekávaných titulů těch hráčů, kteří vědí, co chtějí.
