Pravidelně na přelomu zimy a jara pořádá softwarový gigant Microsoft akci pro novináře, na níž představuje své chystané novinky pro následující rok, umožňuje jim hrát nejaktuálnější verze těchto titulů a dává jim možnost diskutovat o nich přímo s vývojáři a ptát se jich na vše, co je zajímá. Výjimkou nebyl ani letošní rok, kdy se Microsoft International PC Games Festival, dříve známý pod názvem Microsoft GameStock, konal o něco dříve než vloni a sice právě tento týden od úterý 26. února večer do středeční noci. A ani letos Microsoft na novinářích nešetřil - penězi ani nadílkou nových informací. Ostatně posuďte sami.
Bylo pondělí ráno a naše výprava složená z mé maličkosti, Honzy Herodese z Levelu a Vaška Valeše z GameStaru, se v pro nás neobvykle brzkých ranních hodinách (kolem osmé) městskou hromadnou dopravou přesouvala k ruzyňskému letišti. Radostí jsem nad tím v tu chvíli nejásal, vstávat v šest hodin ráno pro mě není vůbec obvyklé a potom se ještě dopravovat přecpaným metrem už vůbec ne. Kromě toho jsem si zapomněl v zamčeném šuplíku v práci redukci na americkou zásuvku, naštěstí mě zachránili kolegové, kteří se ochotně nabídli, vypáčili šuplata a redukci donesli na přestup v metru. :o)
Na letiště jsem dorazil včas, úspěšně proběhlo i odbavení a v deset hodin už jsme všichni seděli v letadle Lufthansy s úsměvem na rtech a dvaceti hodinami cesty před sebou.
Kupodivu nejvíce se situace zkomplikovala hned v první části, z Prahy do Frankfurtu. Ačkoliv jsme zde měli mít na přestup původně poměrně krátkou dobu, naše letadlo mělo zhruba půl hodiny zpoždění a čas na přestup se nám tak rázem smrsknul na pětatřicet minut. Zpoždění na odletu naštěstí měl i let do Denveru, takže jsme úspěšně dorazili k příslušnému terminálu, odbavili se a v prostorném letadle společnosti Lufthansa odlétali za velkou louži. Znaveni, ale spokojeni, jedinou radost nám kazily dvě neustále řvoucí děti, které nám svým „koncertem“ trošičku narušily plány o tom, že se v letadle alespoň trošku prospíme. Ale co, let jsme přežili, úspěšně absolvovali i cestu z Denveru do Las Vegas, byť jsme málem umřeli hlady, neboť namísto slibovaného jídla nám v letadle nabídli pouze malý sáček sušenek a skleničku ledu s trochou džusu či coly, a večer místního času jsme se úspěšně ubytovali v luxusním hotelu Bellagio. Protože se ovšem nikdo z nás nedokázal okamžitě aklimatizovat, zašli jsme na večeři, pro pitivo a kolem desáté (v Čechách bylo sedm ráno :o)) usnuli spánkem spravedlivých.
A bylo úterý. Někteří z nás vstávali již ve čtyři hodiny (já), jiní v půl páté (Vašek) a jediný Honza dokázal časový posun strávit nejlépe (otázkou je, nakolik v tom sehrála roli propukující nemoc) a spát vydržel až do půl osmé. To mu však stačilo na to, abychom po předchozí dohodě v osm hodin vyrazili na snídani a následně nákupy do města,
resp. shopping centra za městem. Ačkoliv jsme tam strávili únavných pět hodin, vichřice na kontech ani jednoho z nás naštěstí nebouřila. Vaškova skříň se stane bohatší o několik triček, oblečení zaujalo i Honzu, mě potom nejvíce času zabral a o peníze připravil malý herní obchůdek GameStop a následně velký supermarket s elektrem a hrami Best Buy. Poté, co jsme odpoledne v útulném hotelovém pokoji (každý ve svém) na chvíli spočinuli, jsme s Vaškem vyrazili na obhlídku hlavní ulice ve Vegas a kromě toho jsem jej zavedl do mého oblíbeného EB Games, kde jsem se stal před zhruba čtvrt rokem šťastným majitelem Xboxu. Nabídka her byla vskutku výborná, od budgetových, přes novinky, až po nádherné speciální edice, kde mě zaujal zejména Return to Castle Wolfenstein v nádherné plechové krabici s vyraženým logem i názvem hry. Ke koupi jsem se sice zlákat nenechal, neboť už jednu originálku vlastním, mnoho ovšem nezbývalo. Alespoň jsem se tedy na památku vyfotil s krabicí Mafie, kterou si už mají možnost Američané předobjednávat.
Po návratu do hotelu už nás na pokoji čekal vzkaz od organizátorů akce, která začínala večerním „seznamovacím večírkem“ v jednom z místních vyhlášených barů. Ten mě ovšem příliš nenadchnul, neboť před vstupem bylo nutné prokázat se kvůli teroristickým útokům platným dokladem, na němž si ochranář všimnul,
že mi ještě není 21 let, čili podle amerických zákonů nejsem plnoletý, a tak jsem namísto oranžové pásky dostal žlutou, abych nemohl pít. V tom mi sice páska elegantně schovaná pod rukáv mikiny nijak nebránila, ovšem ochranáři si mě pamatovali a vzhledem k tomu, že večer nabízel tento podnik zřejmě nějaký lechtivější program, musel jsem v deset hodin akci opustit. S úsměvem na rtech jsem tedy ochrance vmetl do obličeje několik hodně vulgárních výrazů v češtině, ochranář se na mě taky pěkně usmál a s Honzou i Vaškem jsme se poté nechali odvézt do hotelu.
I druhá noc dokázala, že mé tělo odmítlo se na těch pár dní aklimatizovat pro zdejší časové pásmo, takže ač jsem toho předchozí dvě noci mnoho nenaspal a odkroutil si navíc devítihodinový časový posun, nedokázal jsem spát déle než do čtyř hodin. Ostatní kolegové mě už však tentokráte nenásledovali a vstávali tak, abychom se mohli dle předchozí dohody srazit a vyrazit do klubu Seven, kde se odehrávala hlavní část letošního Microsoft Games Festivalu. Předali jsme vizitky, dostali identifikační karty, proběhli místností s počítači a vývojáři a jako kobylky (rozuměj všichni ostatní :o)) jsme se vrhli na snídani. Ostatně celý program beztak začínal až po ní.
Samotný Games Festival se skládal z přednášky šéfa herní sekce Microsoftu Stuarta Mouldera, která sice nebyla nudná, ovšem pařba nových her a pokec s vývojáři byly mnohem zajímavější. Zatímco Vašek Valeš se okamžitě vrhnul na Combat Flight Simulator 3, Honza Herodes neodolal Asheron’s Call 2 a já po krátké zastávce u Turbine zamířil k počítačům s Rise of Nations. Poté jsme se několikrát sešli a zase rozešli s ostatními členy české výpravy při sledování dalších her, s Honzou jsme například absolvovali sezení s Brucem Shellym u Age of Mythology a zaujatě sledovali jeho výklad i vše, co se odehrávalo na obrazovce; podobně poutavě předváděl datadisk k Zoo Tycoonu s podtitulem Dinosaur Digs softwarový inženýr Microsoftu Andrew Binder. Naopak zpočátku sympatický Němec, který ocenil to, že jsme ze sousední České republiky a nabídnul nám opravdu obsáhlou přednášku k Freelanceru, příliš nezaujal a měl jsem co dělat, abych nudou nezačal zívat. Impossible Creatures a MS Links 2003 jsem jenom proletěl a na přídavný pack k MechWarrioru Inner Sphere jsem se pro jistotu ani dívat nechodil, protože vydávat čtyři nové hry a pár nových map jako samostatný pack za normální peníze opravdu považuji za drzost. Svůj čas jsem raději věnoval prezentaci CFS 3 a Dungeon Siege.
Na stánku Dungeon Siege mě ovšem nezaujala ani tolik hra samotná (neboť betaverze už se povaluje u nás v redakci a během pár dní si na ni budete moci přečíst obsáhlé preview), jako jistá PR manažerka Microsoftu z Francie, která si spletla Vaška Valeše s vývojáři hry, neboť měl na sobě tričko Gas Powered Games z loňského GameStocku. Postupem doby se na něj nachytala ještě řada dalších lidí, mezi jinými například Kieron Gillen z anglického PC Gameru, alespoň se nám ovšem potvrdil fakt, že novináři jsou stejní na celém světě - a to ve chvíli, kdy jeden z nich přišel Václava požádat o hrníček či jakýkoliv jiný reklamní předmět. Václav se omluvil s tím, že není vývojář, pak se od plic zasmál a šel na skutečných vývojářích jeden hrneček vyžebrat. Dostal. :o)
No a když už jsme si všechno prohlídli, Václav ode všech vývojářů vydyndal veškeré reklamní předměty, které byly k mání, udělali jsme si přestávku na odpolední svačinku v podobě lahodného dezertu a kávy a vyrazili domů. Ještě předtím nás ale čekalo rozloučení se s Microsofťáky, ohodnocení jejich her a předání press-kitu, tomu ovšem předcházelo vyplňování dotazníku, v němž bylo mimo jiné nutno zmínit, jaké hry nás nejvíce zaujaly a jaké naopak nikoliv. Zajímá vás, jak jsem hodnotil já? (5 znamená nejlepší, 1 nejhorší)
Tímto pro nás tedy letošní Microsoft International PC Games Festival skončil. Vyrazili jsme do hotelu, chvíli si zdřímli, poté jsme ještě jednou navštívili herní shop EB Games, prošli si hlavní třídu v Las Vegas a vyrazili zpět do hotelu odpočinout si před ranním letem do Čech. Během toho jsme absolvovali neskutečnou prudu, když nás kontrolovali security pracovníci před vstupem do letadla (u mě starej stupidní amík pro jistotu vystříkal půlku gelu na holení (do batohu), aby zjistil, jestli v tom náhodou nepřevážím semtex, sundat jsem si musel i boty a radarem mi projížděli i šlapky na nohách). Aby toho nebylo málo, tak se ve Washingtonu neuráčili vypravit letadlo poté, co zjistili, že spoj z Evropy má spojení a tím pádem bude náš odlet nejméně o tři hodiny opožděn (taky že byl) a tak jsme do Čech dorazili s více než pětihodinovým zpožděním (protože jsme ještě další dvě hodiny navíc museli čekat ve Frankfurtu na další spoj). Ufff, naštěstí jsme to všichni ve zdraví přežili (jen Honza po celou dobu nějak víc smrkal a údajně kvůli tomu si přivlastnil krabičku s papírovými ubrousky z hotelu :o)) a tak se kromě tohoto článku můžete těšit i na obsáhlé reportáže z akce, zřejmě i více doplněné o poznatky z her (v tom už mě ale předběhl Dan s jeho pátečním článkem), za dva týdny v Levelu a za měsíc v GameStaru. No a moje první dojmy si budete moci přečíst v závěru novinek či v žurnálech o hrách od Microsoftu, které budou v následujících dnech či týdnech na BonusWebu vycházet.
