Místo dlouhých slohových cvičení vám raději ukrátíme čas a vypíšeme devět(mocných) důvodů, proč byste se hře měli raději vyhnout.
1. Problematický vývoj
Mighty No. 9 (PS4)
V roce 2013 se v kickstarterové kampani podařilo vybrat čtyři miliony dolarů, což věru není málo. Zárukou mělo být především jméno Keijiho Inafuneho, člověka zodpovědného za legendární sérii Mega Man.
Ale netrvalo dlouho a situace kolem hry začala poněkud zapáchat: nedodržování termínů, paralelní kickstarterové žebrání na jiný titul, velký nesoulad mezi původně slibovanou podobou a skutečností. I ty poslední naděje pak uťal epicky špatný trailer, který napáchal více škody než všechny následné negativní recenze.
2. Příběh
První věc, kvůli které jsme „brečeli jako fanoušci anime na maturitním plese“ (abych citoval autory z Comceptu) je nablblá zápletka. Na té samozřejmě u prosté plošinovky nezáleží a béčkový příběh o osmi zdivočelých bojových robotech, které musí ten devátý (odtud název hry) zastavit, by byl vlastně v pohodě.
V podstatě je to takový videoherní ekvivalent návštěvy instalatéra z filmů pro dospělé. Někdo tu však propadl mylnému dojmu, že čím více textu, tím lepší příběh, a místo několika očekávatelných frází na začátku a na konci hry tu máme i rozhovory přes vysílačku, nepřeskočitelné animace a dokonce i základnu s počítačem ovládanými postavami mezi jednotlivými misemi.
3. Grafika
Aby byl hrůzný první dojem dovršen, vše se odehrává v naprosto sterilním a nudném prostředí. Grafika není ani tak ošklivá, jako spíše levná a nezajímavá. Tedy s výjimkou výbuchů, které patří mezi to vůbec nejhorší, co jsme v posledních dvaceti letech mohli na obrazovkách vidět. A to prosím bez jakéhokoli přehánění. Unreal Engine 3 jistě není výstřelek moderních technologií, přesto se i v něm dá vymodelovat něco víc, než jen šedé krabice různých velikostí.
4. Hratelnost
Mighty No. 9 (PS4)
Všechno bychom dokázali odpustit, kdyby hra zdědila alespoň trochu chytlavosti některého z bambilionu dílů Mega Mana, které od roku 1987 vyšly na nejrůznější platformy. Ano, máme tu systém absorbování nepřátelských útoků, které po jejich likvidaci můžete sami používat, máme tu i více hratelných postav s různými vlastnostmi a také řetězení útoků do komb.
Ale výsledek prostě z nějakého důvodu nefunguje, protože akce kombinující skákání a střílení po nepřátelích není plynulá. Kromě zvláštního mechanismu rychlých úhybů, kterými lze pohlcovat zraněné nepřátele, za to může především čistá orientace na speedrun a honbu za co nejvyšším skóre. Proč se ovšem snažit být nejlepší v nejnudnější hře široko daleko?
5. Ovládání
Je neintuitivní, je pomalé, reaguje se zpožděním a v každé situaci trochu jinak. Hlavní postava vyskočí jen tak vysoko, jak dlouho podržíte tlačítko pro skok, což je opravdový opruz, na který jsem si nezvykl ani po hodině hraní. Vyloženou lahůdkou jsou pak situace, kdy se potřebujete se svým hrdinou někde zachytit: jestli se pak vytáhnete nahoru, odrazíte se od stěny, nebo se prostě jen pustíte do nekonečných hlubin, je nejspíše jen dílem náhody. Důsledkem toho je zcela absurdní...
6. Obtížnost
Nic proti obtížným hrám, ale to, co předvádí Mighty No. 9, je šílené. Nepřátelé jsou i na nejlehčí obtížnost zběsile rychlí, a přestože je zdraví na první pohled dost, klesá k nule raketovým tempem. Některé útoky jsou zcela zničující a pokud nemáte neomylné reflexy, nemáte šanci vydržet dlouho, protože trest za každé zaváhání je neúměrný. Ještě horší jsou překážky, které vás zabijí na jeden jediný dotyk a jimiž tvůrci rozhodně nešetřili. Záchytných bodů je samozřejmě zoufalý nedostatek, takže se připravte na zdlouhavé opakování nudných úseků. Korunu tomu nasazují souboje s bossy, jejichž nepředvídatelné chování mě několikrát málem stálo ovladač.
7. Výkon / Cena
Mighty No. 9 (PS4)
Za 20 eur dostanete nějakých 13 vzájemně obtížně rozeznatelných levelů, což představuje zhruba čtyři hodiny hraní. Kdyby to náhodou nestačilo, můžete si hratelnost modifikovat různými výzvami jako dokončit level bez jediného výstřelu, v časovém limitu apod. Reálně ovšem hra zabaví tak na 15 minut a srovnávat bychom ji mohli spíše s mobilními hrami minulé dekády než se současnou konkurencí.
8. Konkurence
Guacamelee, Ori and the Blind Forest, Mark of Ninja, BroForce, Little Big Planet, Rayman, Super Meat Boy, Trine. Stačí? Ne? Ok! Giana Sisters, Limbo, Dust: An Elisian Tale, FEZ, Rogue Legacy, Unravel, Shadow of the Beast, INSIDE. Plošinovek v posledních letech prostě vyšlo tolik, že si vybere každý. Nevidím jediný důvod, proč utrácet čas a peníze u této hry.
9. NUDA
Mighty No. 9 je ostuda a plivnutím do obličeje všem fanouškům, kteří přispěli na vývoj duchovního nástupce Mega Mana. Je to po všech stránkách průměrný a nezajímavý titul, který se sice jakž takž hrát dá, ale to je tak jediné pozitivní, co o něm můžeme říct.
