Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nový Mirror's Edge ukazuje totalitu v provedení pro náctileté. První dojmy

aktualizováno 
Původní hra byla svým způsobem výjimečná, ale komerčně kdovíjak neuspěla. Proto se nelze divit, že druhý díl se autoři snaží otevřít širšímu spektru hráčů. Nedávná beta však nadhodila otázku, zda toho otevírání není až příliš.

Popravdě řečeno, moje dojmy z betaverze nejsou příliš úplné. Nehodlám zjišťovat, zda byla chyba na straně Electronic Arts, nebo na mém Xboxu, ale zážitku zkrátka nepomáhá, když hra každou chvíli zamrzne, něco si stahuje, odmítá provést pokyn z ovladače, nebo se dokonce vůbec nejde přihlásit. O to horší to je, když nikdo jiný z mého okolí nic takového nehlásí.

Každopádně z toho, co mi hra dovolila vidět, sice nejsem tak nadšený jako z prvního Mirror’s Edge, ale na plnou verzi se pořád hodně těším. Ale už tedy o kapánek méně než před betou.

Dost mě zklamal hned úvod. Hlavní hrdinku Faith pouštějí z vězení, tuším že po osmi měsících, a ona se u toho chová, jako kdyby jí učitelka na základce řekla, ať jde vyhodit žvýkačku do koše. Tedy jako odulý fracek. Působí to až směšně, když vezmeme v úvahu, že chvíli předtím s ní na cele o dvě hlavy vyšší dozorkyně ještě preventivně na rozlučku třískla o zeď.

Mirror's Edge Catalyst

Mirror's Edge Catalyst

Ale to horší přichází vzápětí. Faith vychází z věznice a najednou uslyší cizí hlas, který jí vemlouvá, aby nevycházela hlavní branou, ale radši utekla někde postranní uličkou. Ukáže se, že je to jakýsi mladý, progresivní a ultimativně typizovaný mladíček, který je tak cool, až byste mu nejradši dali pár facek. A v následujících úsecích to navíc bude onen ve hrách neméně typický „kámoš na vysílačce“.

Jistě, není to nic, co by samo o sobě hru degradovalo, ale jako jeden z odhadem deseti českých fanoušků původní hry s tím zkrátka nemůžu být spokojen. Původní Mirros’s Edge byl ve své době takřka avantgardní hrou, zatímco nový díl od úvodních sekund doslova křičí: „Hele, v klidu, kámo. Jo, tehdy to byla trošku nuda, ale teď to bude fakt jízda.“

Nemluvě tedy o tom, že z nějakého důvodu je lepší vylézt z vězení mezerou po vyviklaném prkně v plotu než prostě normálně vyjít ven. V budoucnosti, kde i chlap na vrátnici má na hlavě helmu s nějakým super hyper vizorem, bych čekal, že budou mít „odbojáři“ sofistikovanější metody. Pokud bych se měl rovněž držet cool noty, pak bych řekl, že ten úvod je tak cool, až z toho každý gamer starší 25 let nevyhnutelně musí dát epický facepalm. A asi opakovaně.

Mirror's Edge Catalyst

Mirror's Edge Catalyst

Naproti tomu tím správným směrem se posunula hratelnost. Původní Mirros’s Edge vyšel už docela dávno, a tak si všechny jeho aspekty asi už kdovíjak přesně nepamatuji, ale prakticky ihned po spuštění bety jsem nabyl dojmu, že Catalyst se hraje tak nějak plynuleji.

Chvíli jsem tedy lehce bojoval s ovládáním, než jsem si zažil, na kterém postranním tlačítku co je, ale i tak se to hrálo dobře. Faith se pohybuje svižně, ale neměl jsem pocit, že bych něco nestíhal.

Zorné pole je nastaveno dobře, takže i když je pohled plně ovladatelný, nestávalo se mi, že bych se najednou díval někam úplně mimo. Díky tomu se s analogovými páčkami pracuje vlastně intuitivně, takže vždycky jsem měl docela slušný přehled, co kde je a kam běžím. A když už člověk neví, kam má jít, je tu k dispozici speciální vidění, které zvýrazní objekty, přes něž vede cesta dál.

Dobrá je i návaznost jednotlivých technik, takže se dá efektně běžet, tu něco přeskočit, kousek dál pod něčím sklouznout a nakonec v plné rychlosti rozrazit dveře. Zcela triviální to tedy není a občas se při takovém sprintu musíte i soustředit, ale Faith vám s lecčím pomůže. Pokud tedy například nasadíte ke skluzu pod trubkou o něco dříve, Faith doklouže až za ni a nedá si ránu do hlavy, protože se začne zvedat pod překážkou.

Fajn jsou i souboje s protivníky. Není to žádná vyšší bojovková, ale jelikož bitky nemají být hlavním atributem Catalystu, autoři to rozumně nijak nekomplikovali. Bum, bác, hotovo, utíkáme dál. Úplně bezhlavě to samozřejmě taky nejde, ale zkrátka není potřeba nijak složitě odhadovat vzdálenost, ani časovat jednotlivé údery. Ono by to taky bylo trochu na hlavu, kdybyste museli přesně vyměřovat údery na spodní dvě žebra ve hře, kde v ideálním případě vkuse letíte tryskem kupředu. Dá se útočit i ze vzduchu, ale to se mi zatím nedařilo s takovou samozřejmostí, jaká by se mi líbila.

Po grafické stránce cítím rovněž lehčí zklamání, ale je to opět čistě subjektivní dojem vztažený k prvnímu dílu. Protože zatímco první Mirros’s Edge místy vypadal jako kubistický obraz, v Catalystu přibylo barev i detailů. Ale chápu to. Je to projekt s nemalým rozpočtem, tak zkrátka nechce vypadat jako kdejaký indie blábol z Kickstarteru.

Takže bude Catalyst dobrý, nebo nebude stát za nic? Osobně se na plnou verzi pořád velmi těším, a to i přes sáhodlouhý nářek v úvodu tohoto článku. Ale trochu se obávám, že ani tentokrát to nebude celosvětový hit. Puristy mého typu rozladí příklon k „mládežnickému“ pojetí, ale asi je to neodradí. Nicméně mládežníci, na které se hra snaží více cílit, pravděpodobně nebudou chápat, proč by měli skákat po střechách s holkou, kterou ani nevidí, když dnes je přece cool Minecraft.

Témata: Electronic Arts




Dýňové rizoto
Dýňové rizoto

Zdravé a rychlé jídlo pro celou rodinu.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.