Ničím nerušená a pravá svoboda je v herních žánrech prakticky nevídaným pojmem. Ačkoliv se čas od času objeví další díl páru tahounů tohoto freeroamového žánru, každý hráč si chce zahrát něco nového. Něco revolučního a inovativního – zkrátka něco, co tu ještě nikdy nebylo. A právě tento převrat na poli otevřených akcí slibuje švédské studio, jež má na svědomí úspěšnou válečnou sérii Battlefield.
Víra
Jedním z největších lákadel hry by měl být hluboký a promyšlený příběh. Celá dějová linka je totiž postavena na hlavní postavě, a to na postavě nejen tak ledajaké – je jí sličná rebelská dívčina jménem Faith, v jejíž kůži se dostaneme do blízké budoucnosti, představuje v Mirror’s Edge hrdinku, jak se patří. Ve městě, kde se příběh odehrává, vládne tvrdá diktatura, která eliminuje kriminalitu tak intenzivním způsobem, že jakékoliv porušení nekompromisního zákona je potrestáno odchodem na samotný okraj společnosti. A kdokoliv žije mimo kulturu a formality, tomu je odepřena komunikace s ostatními. Ale jak jistě hádáte, vyvrženci si svou cestu zpod 
koberce, kam byli zameteni jakoby nic, najdou – každý občan žijící v exilu totiž zastává jinou funkci, z nichž jedna je nazvána „runner“. Runner má za úkol nezpozorované předávání dopisů či jiných předmětů určené osobě a následné zmizení. K tomu běžcům většinou slouží střechy: na zemi by byli příliš snadným terčem. A jako běžec žije i hrdinka Faith.
Hra ale nebude jen o parkouru na střechách mrakodrapů.
Její těžký život však ještě zkomplikuje falešné obžalování její sestry a je společně s ní pronásledována místními policejními jednotkami. Největšími nepřáteli ale nejsou chlupatí, nýbrž jejich velitel Pope, jenž bude ve hře prezentován jako hlavní záporák (na screenshotech si všimněte politické kampaně s nápisem „Vote Pope“). Víc už nám o ději vývojáři neřekli, pouze zmínili to, že to bude rozhodně silná stránka hry. Nejdůležitější atribut však tkví v něčem úplně jiném.
Viva la revolución!
Na mysl vám teď pravděpodobně přichází otázka, čím hodlá být Mirror’s Edge tak odlišný a co je ten jeho nakousnutý veledůležitý faktor. Pokud jste o něm tedy nikdy neslyšeli, budete nejspíš v šoku – chce totiž naprosto překopat pojmy FPS a akční adventura. Představte si hru jako koktejl. Naspod nalijte Malibu, poté přidejte nějaký životabudič, který však koresponduje s kokosovou příchutí. Vhoďte do nápoje kostky ledu a pak ozdobte sklenici kouskem ananasu. Něco takového je Mirror’s Edge: bílý kokos se nesmírně hodí k ději, středně silný alkohol jako by z oka vypadl hratelnosti, kostky ledu si představte jako ovládací prvky a ozdobu ve formě tropického ovoce jako perfektní grafiku.
A hratelnost by měla být právě oním nevídaným atributem hry. Celou ji uvidíme z pohledu Faith (proto ta zmínka o FPS), nicméně to neznamená, že jde okamžitě o fádní střílečku. Právě naopak, zbraně ve hře využijeme jen minimálně. Právě to má být přelomovou součástí Mirror’s Edge – soustředění se na postavu samotnou a na její pohyb: salta, přemety, skoky, kotouly, skluzy, zkrátka všechno, co hrdinka 
provede (avšak nepůjde o naskriptované situace, kdy se přiblížíte na okraj střechy a hra za vás automaticky skočí na druhou stranu). Budeme ovládat její nohy a ruce, jako by byly naše vlastní, a o intuitivnosti ovládání tak není pochyb. Při běhu se ale klidně může stát, že Faith zakopne o trubku či spadne při nepovedeném kotoulu na všechny čtyři. Při akci je totiž velice důležité správné načasování pohybu, a pokud správné nebude, může prováděný skok skončit i smrtí.
Pokud se vám líbila horolezecká technika Altaira, pak se vám bude zamlouvat i Faith.
Hra ale nebude jen o parkouru na střechách mrakodrapů, důležitou stránkou Mirror’s Edge je do jisté míry i boj. Policejním jednotkám se přece musí tato „křehká“ Asiatka nějak bránit – a tak budeme stejně lehce ovládat i její kopy, údery a podobné kung-fu záležitosti. Pokud hrdinku trefí větší počet kulek, začne se obraz rozmazávat (jak je v novějších hrách vcelku zvykem) a ona musí rychle někam do krytu, aby se obraz 
zase zaostřil. Abychom však stihli včas zareagovat na přilétající projektily, bude k dispozici i obligátní bullet-time, zde názvaný reaction time. Jako příklad budiž situace, kdy se na scéně objeví nepřátelská helikoptéra. Ta levituje na výškové úrovni střech a disponuje velice nebezpečným vestavěným kulometem. Hrdinka nemá čas na rozmyšlenou, chytá se drátu zavěšeného přes hlubokou propast mezi střechami a klouže po ní stejně lehce, jako Tony Hawk grinduje. Jakmile se ocitne v půlce drátu, pustí se a zachytí za vrtulník, vykopne posádku a … skočí z něj na druhou střechu.
Každému by se nicméně mohlo stát, že při rychlém pohybu nad městem ztratí orientaci. Proto je ve hře zakomponován systém „runner vision“, jenž zvýrazní všechny objekty, s nimiž by se vám v danou chvíli hodilo interagovat, tmavě rudou barvou. Jakékoliv jiné informační prvky byste zde ovšem hledali marně, absenci HUDu již můžete zaznamenat na dosavadních obrázcích z hraní.
Chobotnice?
Tolik chapadel, kolik má chobotnice, k ovládání hry opravdu potřebovat nebudeme. Ačkoliv se může zdát, že kočírovat pohyb Faith je zatraceně těžké, když je ovládání pohybu a akce tak procedurální, není to pravda – jak řekli sami tvůrci, levá analogová páčka je určená pro pohyb, druhá pro pohled. Dále se dvě tlačítka týkají boje a interakce s okolím, zbývající dvě pak nějakých vychytávek při sprintu (kotoul zmáčknutím dolního tlačítka, vertikální běh po zdi skrze tlačítko horní). Producent Owen O’Brien rovněž upozorňuje, že v Mirror’s Edge využijeme pohybový senzor uvnitř ovladače Sixaxis.
I na PC se prý hra bude dát dynamicky ovládat: ať už na gamepadu nebo na klávesnici. Stejně lehce, jako jde hrát na počítači kupříkladu Assassin’s Creed, jenž sice nedosahuje takové míry interakce s prostředím, každopádně alespoň obsahuje kousek konceptu Mirror’s Edge (střechofilismus). Ovládání bude prý také shrnuto do několika kláves.
Město andělů
Už jsme zde několikrát zmínili, jak nás všechny hra okouzlila. Ostré mrakodrapy a lesk skla, kam oko dohlédne, nádherně modro-bílá obloha, jeřáby na střechách – to vše úžasně podkresluje zážitek z hraní. Zatím jsme z vizualizace velice nadšeni: je vidět, že tvůrci vážně chtějí něco nového. Ani zvuk by neměl zaostávat, na soundtracku podle posledních zpráv pracuje producent, jenž krátce spolupracoval i s Nelly Furtado a dalšími hvězdami. Tudíž bychom se měli těšit na slušnou hudbu, dynamicky se měnící podle situací.
Mirror’s Edge je jistojistě jedním z nejatraktivnějších titulů letošního roku. Hratelná prezentace způsobila takový rozruch, že se docela pozapomnělo na chystané pokračování Battlefieldu. Ať už to ale s hrou dopadne, jak chce, určitě půjde přinejmenším o netradiční titul. Pohled na akrobatické kreace sexy hlavní hrdinky, na kreativně designované město i pouhá myšlenka na revoluci ve škatulce otevřených her – to vše už teď působí neuvěřitelně atraktivně. Pokud se vám tedy líbila horolezecká technika Altaira, pak se vám bude zamlouvat i Faith. Půjde-li o takovou bombu, to se dozvíme již koncem tohoto roku na platformách PC, Xbox 360 a v neposlední řadě i na PlayStation 3. A ještě třešnička na dortu – Mirror’s Edge má být trilogie!
Index očekávání: 90%
