Unaveně jsem se oblékala do své bloodrockové zbroje. Měla jsem za sebou náročný den, téměř jsem se nezastavila. Ale přes únavu, která mě trochu otupovala, jsem se připravovala na jednu z dalších akcí naší gildy. Po mé poslední příhodě se mi moc nechtělo, protože jsem měla strach z dalšího selhání. Trápila jsem se, ale nechtěla jsem, aby mě Cali takhle viděl. Však jsem mu taky o své vyjížďce s Danielkou neřekla ani slovo. S pocitem smutku jsem si přes zbroj přehodila svou róbu a vyšla do chladného podzimního podvečera.
Slunce se chýlilo k západu. Jeho rudá barva mi připomněla ten den, kdy jsem se stala Calidorovou učednicí. Vehnalo mi to do očí slzy. Ty vzpomínky pálily jako rozžhavený uhlík. Calidor do mě vkládá tolik úsilí a já jsem stále stejně neschopná. A není to jeho chyba, ale má, vyčítala jsem si.
Nevím, jak dlouho jsem tam stála, ale po urputném snažení jsem vzpomínky zahnala a vrátila se myslí do současnosti.
Vyšvihla jsem se do sedla svého nového koně. Mohla jsem jen hádat, kdy padne spolu se mnou. V jedné věci jsem měla ale jistotu - nebude to dlouho trvat.
Ulice města Britain pomalu utichaly. U městské banky jsem míjela skupinku jiných dobrodruhů, kteří měli rovněž naspěch. Něco na sebe nezřetelně pokřikovali, ale já jim vůbec nerozuměla. Nakonec jsem to pustila z hlavy. Uvědomila jsem si, že bych si taky měla pospíšit.
Vyčerpaně jsem dojela k domu společenství Zlatý Kruh, kde již čekal válečník Lance. Dlouho jsem ho neviděla a trochu mě to tedy překvapilo. Na můj pozdrav mi věnoval úsměv, načež já jen suše pokývala hlavou, protože má nálada nebyla moc veselá. V gildě ještě nikdo krom nás dvou nebyl, což zase byla věc, která mě nikterak nepřekvapila. No, alespoň že jsem dochvilná, když už nic jiného. Lance se usadil hned vedle mě. Má hlava klesla únavou na stůl. Spánek mě přemáhal a když Lance začal hrát na loutnu, ponoukalo mě to ke spánku ještě více.
"Brej večír!" ozvalo se za mými zády Perthovým hlasem. Něco jsem mu zamumlala na pozdrav a opět jsem zavřela oči. Chvíli po Perthovi přišel Skafloc s Julčou.
"Tak kam dnes vyrazíme, Pertho?"
"Ještě se uvidí, podle počtu."
Vešel Wader s Nobodym.
"Zdravíčko, lidičky!"
Všichni jsme je pozdravili, když tu se ozvalo zaklepání na dveře. Pertha vstal a hnal se otevřít.
Mezi dveřmi stály dvě osoby, které jsem však viděla dost nezřetelně.
"Zdravím. Mohli bychom se na něco zeptat?"
"Ptejte se."
"Jak se jeden může stát členem gildy?"
"Myslíme Zlatý Kruh, ne Dvory Chaosu," doplnil ho druhý hlas
Většina z nás vyšla ven, aby celý rozhovor mohla lépe vyslechnout. Nevím, čím to je, ale začínám mít pocit, že zájemců o členství v našem společenství přibývá. Co se mě týče, já začínala být dost skeptická po posledních adeptech Dvorů Chaosu StorMovi a Imoen, kteří velmi nepěkně jednali s Danielkou. Naštěstí, pokud vím, byli vyhoštěni, takže se od nich již není čeho obávat.
"Nejlepší začátek bude, když s námi půjdete na pár výprav, abychom se lépe poznali, a pak uvidíme."
Muži se představili jako Jeffy a Wheeper II. Přišlo mi, že je Perthova odpověď moc nepovzbudila, ale jde jen o můj pohled na věc.
"Fragusi?! Kde se flákáš," ozval se Wheeper, když k naší gildě přiběhl další cizinec.
"Navrhuju Despise," nadhodil Pertha po chvilkové diskusi. Nikdo nebyl proti, snad až na mě, ale já si své pocity raději nechala pro sebe. Všichni jsme se zvedli a vyšli ven do chladného večera.
"Vas Rel Por!"
Jak bylo již zvykem, celá naše skupina prošla zářivým portálem přímo před místo určení - jeskyní komplex Despise.
Pertha se vydal dovnitř na průzkum a my ho následovali. Na zemi jsem zahlédla spousty mrtvých pavouků a orků. Někdo nás předběhl, pomyslela jsem si v duchu.
"Počkejte tu, mrknu se dolů, jak to tam vypadá," přikázal nám Pertha. Netrvalo to ani moc dlouho a vrátil se s rozmrzelým výrazem ve tváři.
"Nemá to cenu, dole jsou Etherealové. Jdem zpátky do gildy."
Lance a ostatní bijci vypadali taky dost zklamaně. Téměř sborové "Kal Ort Por" se neslo celým Despisem.
"Za hodinu tady, rozhodneme se, co dál.“
Už se mi nechtělo nikde cestovat, a tak jsem se uchýlila dovniř do gildovního domu, rozhodnutá zde načerpat nových sil.
Zvenčí se ozýval hluk.
"Kal Vas Flam!"
"Por Ort Grav!" ozvalo se vzápětí.
Následovalo několik hlasitých sprostých nadávek. Podle hlasů jsem poznala, že jsou to lidé, kteří žádali o adeptství ve Zlatém Kruhu. Byli tak hluční, že je ani nešlo ignorovat. Ani nevím, zda tam byli všichni tři nebo jen ti dva, co přišli prve.
"Kal Vas Flam!" přebil je jiný hlas. Ta slova patřil cechmistru Perthovi a nezněla příliš přívětivě. Dusot koňských kopyt napovídal, že je Pertha prohání po celém Jhelomu. K tomu se ozývalo pravidelné "Ort Rel", "Kal Vas Flam" a "An Ex Por". Ještě nikdy jsem Perthu neviděla takhle zuřit. Do gildy se vrátil již s triumfálním usměvem.
"Troch jsem je prohnal," řekl a zase vyběhl ven, aby mohl pokračovat se svou hrou.
"Já jim naběhnu," zaslechla jsem Skaflocův hlas. Pertha se hlasitě zasmál, že to snad musela slyšet půlka Britannie. Pak se vytratili pryč z mého doslechu. Když jsem vyšla před gildu, zrovna přijížděl Lance ve své veritové zbroji zdobené šedou šerpou. Ve tváři se mu zračila dobrá nálada. O chvíli později se vrátil i Pertha se Skaflocem. Dle jejich úsměvů jsem mohla jen soudit, že se velmi dobře pobavili.
Lance, který pozoroval můj zachmuřelý obličej, se mě snažil vzpružit tím, že se se mnou začal bít, což jsem si nedobře vyložila a rozhodla jsem se mu dát co proto. Což ovšem nedovolil Skafloc, který nás hlídal, takže jsme si nic neudělali. Jeff s Wheeperem se již chovali vzorně, třetího z nich - Fraguse jsem neviděla. Wader s ostatními dorazili kupodivu včas, jen mě překvapilo, že se neukázala Julieta
"Za chvíli dorazí Calidor."
Ani nevíte, jak se mi zvedla nálada, protože je to člověk, kterému věřím ze všech nejvíce. Ve
volné chvíli se Skaf s Nobodym rozhodli jít ulovit papouška do nedalekého lesíku. Chvíli jsem je u toho sledovala, ale pak mě to přestalo zajímat a vrátila jsem se k ostatním, abych se dověděla, kam se půjde.
"Shame! Dáme Shame!" zaslechla jsem již z dálky hlas svého učitele. Nevím proč, ale Nobody odřekl účast na výpravě. Skafloc poklepal mečem na svůj štít se znamením kříže.
"Nejsme proti!" shodli se ostatní.
Dobře dobře, Johauno, tak tedy Shame. Teď máš šanci prokázat svou odvahu, pomyslela jsem si a projela jsem spolu se svými přáteli skrz Perthův portál.
"Tak poslouchejte. První patro proběhneme přes portál, tak se dostanem do nižšího a tam už se uvidí."
Sborově jsme si to odsouhlasili a Shame nás vítal v celé své kráse. Míjeli jsme všechny ty orky, pavouky a jinou havěť za sebou. Až když jsme se portálem dostali níž, náš skutečný boj teprve začal.
Když jsem zahlédla strašlivého Elder Gazera, po zádech mi přejel mráz. Jeho velké oko si nás chvíli prohlíželo spolu s dalším tuctem malých očiček, která vyčnívala z chapadlovitých výstupků. Pustili jsme se do boje, na který se většina z nás tolik těšila. Elder Gazer se nás snažil ošálit pomocí svých schopností - dokázal vyvolat halucinace, což v prostředí, kde jste obklopeni nepřáteli, má většinou smrtící následky. Wader se do něj pustil jako první, Lance ho následoval a obratem mu uťal několik malých chapadýlek s očíčkama. Když jsem se k netvorovi přiblížila, udělalo se mi z toho zle. Zabodla jsem meč do jeho největšího oka. Začal z něj stříkat hnusný sliz, který jsem vzápětí setřela z tváře a usekla mu další oči. Vydával příšerné skřeky, že jsem si místy musela zacpávat uši. Wheeper s Jeffem se drželi za námi, ale nelze jim to mít za zlé, protože se činili kouzly. Mrtvého Elder Gazera jsem ještě několikrát přejela na svém koni, abych si byla jista, že je po něm.
Netrvalo to moc dlouho a cestu nám skřížili obrovití, nechutně se svíjející hadi různých barev. Jeden se omotal mému koni okolo nohy a chvíli to vypadalo, že se mi kůň splaší. Okamžitě jsem se rozzuřila a rozpůlila jsem hada, takže z něj v okamžení byli dva menší. Dalšího Pertha přismažil jedním dobře mířeným bleskem. Lance a Skafloc si hravě poradili se třemi nechutně syčícími hady. O Calidorovi a Waderovi nemluvím, pro ně to byla jen taková malá rozcvička na zahřátí. Po vyřízení hadů jsme natrefili ještě na pavoučí doupátko, které jsme obratem vybili. Skutečný boj se strhl až na mostě...
Následovala jsem Calidora a rychle jela přes most. Ostatní zůstali kousek za námi. Z dálky jsem spatřila rýsující se siluletu Titána. Strašlivý obr s kladivem se k nám přibližoval. Rozjela jsem se proti němu. Calidor mě již nestačil zadržet. Jaké však bylo moje zděšení, když jsem uviděla druhého Titána, jak se ke mně se zlověstným výrazem blíží. Titán se jednou rozmáchl a uštědřil mi takovou ránu, že mi div nerozdrtil kosti v těle. Můj hrudní plát byl pěkně promáčklý a já, šokovaná zraněním, jsem se stáhla k ostatním. Mezitím co Skafy ošetřoval mé zranění, Calidorovi se podařilo jednoho Titána vylákat až k nám.
"In Sanct Ylem!"
Perthova kouzelná zeď odřízla druhého Titána od nás, a tak jsme se s vervou pustili do toho prvního, který se rozhodl nasadit razantní obranu, kterou nazýváme útok. Wader zuřivě sekal
svým mečem do obrovitého těla Titánova, Lance taky nezůstával pozadu, zatímco Skafloc se držel za námi a snažil se nás svým léčením udržet při životě a zdraví. Sotva našim zbraním podlehl jeden Titán, druhý se proti nám rozeběhl, aby v zápětí mohl padnout podobným způsobem.
"Vrahové," zašeptal Pertha. "Vypadá to, že jsou čtyři."
Polila mě strašlivá vlna strachu. V Shame jsem čekala cokoliv, jen na setkání s vrahy jsem ještě připravená nebyla.
"Asi zase Tragedy s lidmi z R.I.P.. Poslední dobou se jich nějak drží, holka jedna nemilá," prohlásil Skaf. Cali, který Tragedy zná, jen nevěřícně kroutil hlavou.
"Jsou jen čtyři a nás je přece víc," ozval se Lance. Nemohla jsem s ním souhlasit, protože s R.I.P. jsem se potkala v Delucii při již zmíněné projížďce a na vlastní kůži jsem je poznala. Na Perthův příkaz jsme se všichni poschovávali. Míjel nás Grave Digger s Gorgonou. Už jsem si chtěla oddychnout, když projíždějící Tragedy objevila Perthu. Strhl se boj. Skafloc, Wader, Lance a můj učitel Calidor se pustili do boje s vrahy. Sledovala jsem Lanceho, jak probodl Grave Diggera a usekl mu hlavu. Triumfálně se zasmál a vrhl se na Rudou Sonyu. Pertha sváděl boj s Tragedy, mě míjela Gorgona, ale naštěstí jsem jejím zrakům zůstala zkrytá.
"Vem zbytek ke gildě, my se Skafem je zdržíme a doženeme vás!" zakřičel Pertha na Calidora.
"Ke gildě! Ke gildě!" opakoval Cali. Já se stále krčila ve stínu, ukrytá před zraky všech.
"Jo, Jo, kde jsi?"
Měla jsem co dělat, abych překonala ten strach a vyslovila "Kal Ort Por".
Pertha se Skaflocem dorazili až v hodně pozdní hodinu
"Nakonec se jich tam nahrnulo asi osm a sundali mě," prohlásil Pertha s úsměvem.
"Já stačil zmizet včas. Ale nemyslete si, dali jsme jim co proto, dost jich prásklo do bot."
Ještě dlouho se v gildě o celé záležitosti mluvilo. Pro mě to byly jedny z velmi nepříjemných okamžiků mého mladičkého života. Když jsem spolu s Calidorem odcházela domů, uvědomila jsem si, že na boj s vrahy ještě nejsem připravená. Ale přijde čas, kdy mě na to připraví - jsem přeci jeho učednice...
Johauna, Calidorova učednice
a věrná členka Zlatého Kruhu
