Už při recenzování svého posledního mahjonggu (šlo o Ultimate Mahjongg někdy před necelým rokem) jsem měl velké dilema, jak ohodnotit hru, která je sice docela zábavná, ale nemůže uspět už jen z toho prostého důvodu, že existují hry stejně dobré, ba dokonce lepší, za které nezaplatíte ani korunu. Tehdy jsem zvolil variantu mírnou a udělil jsem celých 75%, také proto, že se Ultimate Mahjongg dal považovat za velmi kvalitní simulaci této asijské deskové hry. Jak si asi ti, kteří vždy nejprve nedočkavě zabrousí do tabulky hodnocení, už všimli, tentokrát jsem byl o poznání přísnější.
Moraff's Mahjongg mě totiž velmi zklamal nejen bezostyšností, s jakou se autoři snaží vytěžit z megaúspěšného, ale už pořádně vybrakovaného námětu co nejvíce chechtáků, ale i délkou a kvalitou zábavy, kterou poskytne naivnímu hráči, jemuž není líto obsahu vlastní peněženky. Ale pěkně od začátku.
Po nepříliš user-friendly instalaci vás přivítá menu, které vám nabízí celkem deset variant hry. Projdeme si je teď pěkně jednu po druhé a začít můžeme rovnou tou první – jmenuje se MahJongg a není to nic jiného, nežli tato hra ve své nejklasičtější podobě. Na herním stole je rozloženo několik kostek asi tak velikosti těch na domino, a to na hromádce po několika vrstvách. Vždy na čtyřech je stejný obrázek. 
Vaším cílem je sbírat dvojice se stejnými obrázky, dokud neseberete všechny kostky. Má to ale háček – je možné vždy sebrat pouze tu kostku, na které nahoře žádná jiná neleží a která má volnou svou delší stranu, tedy žádná další neleží vpravo ani vlevo těsně vedle ní. Podobná hra je například součástí Linuxu a nikoho už nepřekvapí, přesto může na pár minut slušně pobavit. Pojďme k dalším variantám.
Další na řadě je totální odpornost jménem MomJongg (měli byste ji vidět na některém z přiložených screenshotů). Jde o přesně totéž, co v předchozím případě, jen jsou kostky jinak rozházeny a mají jiný barevný skin. Prezentovat to jako samostatnou hru chce notnou dávku drzosti – stačilo jen změnit grafiku kostek a udělat nový, mimochodem mimořádně nevkusný, kurzor. Pro srovnání: Ultimate Mahjongg má takovýchto skinů více než stovku.
Pokračujeme ve výčtu mírně odlišnou variací jménem SphereJongg. Tady máme na sobě naskládány různobarevné (opět, jak jinak, nevkusné a na pohled odporné) koule. Můžeme odebírat vždy jen ty, na kterých žádné jiné neleží – tedy v praxi vždy ty z nejvyšší vrstvy. Že by si designeři nad návrhem tohoto herního módu nějak zvlášť zapotili mozeček, to se rozhodně říci nedá.
Následuje graficky nesnesitelný ArtJongg, který jsem vydržel hrát asi tak půl minuty, a to ještě s velkým sebezapřením. Pochopitelně jsem přitom měl zavřené oči, takže vám o nějakých minoritních změnách pravidel, která tato „varianta“ přináší, mnoho neporeferuji. Jisté je, že se nedá brát jako herní mód třeba ve smyslu, v jakém jej chápe sharewarový Kyodai Mahjongg, nejlepší mahjongg, který znám.
Dále nám nestydatí autoři nabízejí SpaceJongg. A teď milý čtenáři hádej, oč jde – není to nic tak zvlášť obtížného. Pokud jsi tipoval, že půjde o zcela obyčejný mahjongg, kde mají kostky skiny typu "vesmírná loď“, "vybuchující supernova“ nebo "charismatický kosmonaut bílé pleti a skafandru mávající z Měsíce“, nedostaneš za svou správnou odpověď vůbec nic, protože jsme lakomí a navíc tahle otázka byla směšně lehká.
Pozor, dámy a pánové, čeká nás mód s honosným názvem 3D-Jongg. Pokud byste snad čekali, že se jeho zpracování svou kvalitou přiblíží již zmiňovanému Kyodai, čekali byste špatně. Na to jsou Global Star Software krátcí. Raději nám naservírují – považte – "superobtížný a hyperinteligentní“ mahjongg, kde nespojujeme dvojice kostek, ale rovnou trojice. To je ale nápad, 
plácají se do nohou nohsledové a vlezdoprdelníci, zatímco šéf týmu Moraffs Games (zřejmě nějaký pan Moraff) ve volné pětiminutovce místo kafe vlastnoručně dokončuje svůj 3D-Jongg.
Dále tu máme jakýsi prapodivný RingJongg. Při nejlepší vůli se mi nepodařilo objevit rozdíl mezi ním a již dříve zmiňovaným SphereJonggem, tedy kromě toho, že ony spojované a odstraňované koule mají uprostřed díru. Asi už Moraffům došly nápady a potřebovali doplnit hry do počtu, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Ale pozor, teď se dobře držte svých pohodlných židlí, na kterých zřejmě tento článek čtete. Přichází vrchol, hra, na jejíž grafickou podobu jsem na první pohled nevěřícně koukal, na ten druhý valil oči v němém úžasu, na ten třetí zoufale kroutil hlavou v rozčilení, co všechno si mohou dnes tvůrci her dovolit. Grafika vypadá asi jako kdyby ji kreslilo dvouleté dítě pana Moraffa, který mu blahosklonně povolil udělat si taky vlastní hru, uvědomuje si zřejmě, že zkazit už prakticky není co. Troufám si říci, že já sám bych vytvořil design kostek desetkrát lepší a pokud to autoři zamýšleli jako veselou taškařici pro děti, musím vás ústy své sedmileté sestry ujistit, že mnohem lépe se pobaví nad Heroes of Might & Magic 4 (už mě kvůli tomu dokonce začíná vyhazovat od počítače – katastrofa!).
Ve hře nazvané July4Jongg se autoři rozhodli vytěžit něco z dnes ještě o třídu populárnějších amerických symbolů. Vlajka, Abraham Lincoln, stíhačky F-16 a další symptomatické produkty a znaky USA (jen ta Coca-Cola mi tam chybí, asi pan Moraff nechtěl dělat reklamu - nebo mu limonádový producent raději dobrovolně zaplatil, aby jeho jméno nemuselo být spojováno s tímto průjmem). Jinak jde jen o další barevnou variaci mahjonggu, takže další herní "mód“, který si můžeme odškrtnout.
A konečně poslední (nemyslete, už i mě to začíná unavovat) je poeticky nazvaný AlphaJongg. Jestli chtěli dát autoři hře edukativní ráz, pak se jim to tímto "písmenkovým“ skinem rozhodně nepovedlo. Spíše než AlphaJongg bych vám, milí čtenáři, kteří ještě tak úplně nerozeznáte všechny ty prapodivné znáčky, doporučil písmenkovou polévku, která vám – když už nic jiného – alespoň dodá nezanedbatelné množství životní energie, narozdíl od tohoto brutálního vysavače veškeré radosti ze života.
Každou ze zmiňovaných her si můžete zpestřit trochu jiným tvarem hromádky, na které jsou kostky poskládány, změnou pozadí (je jich asi 10, takže taky nic moc), nedůležitými změnami pravidel 
(hraji na čas / nehraji na čas) a pár dalšími volbami. Společným jmenovatelem všech těchto featurek je jedno - herní dobu ani v nejmenším neprodlouží a nudu z Moraff's Mahjonggu spíše ještě prodlouží.
Už byste možná čekali, že recenzi zakončím brutálním seříznutím. Ne, ještě pořád jsem se ani netkl kapitol, které si také zaslouží pořádně zkritizovat - grafika a ozvučení. Hudbu zmíním raději jen okrajově: Je tu, ale raději ji pokud možno co nejrychleji vypněte. Grafika, která je kompletně 2D, je naprosto odporná, nevkusná, je jí málo, na první pohled se vám znechutí a vůbec vás od poklidného hraní odradí. Nevím, co bych na její adresu řekl – snad jen, podívejte se na Kyodai Mahjongg, který si můžete stáhnout od nás z Plných her. Je plně 3D (ale můžete si zvolit i vkusnou a líbivou 2D variantu), má parádní hudbu a i s jeho gratis verzí si vystačíte asi tak třikrát déle.
Ano, už je to tak, recenzi na Moraff's Ultimate Mahjongg Volume 2 (to je ale dlouhý název, co?) zakončíme tipem na úplně jinou hru. Stáhněte si od nás Kyodai Mahjongg a na tento brak, co brak (slabé slovo), totální herní propadák a návštěvu samotného dna herní žumpy, ani ve snu nepomyslete. Trapné herní módy, které herními módy vlastně ani nejsou, odporná grafika, asi tak stejně kvalitní ozvučení a koncentrovaná herní nuda, to vše je Moraff´s Mahjongg. A teď, teď rychle opusťte tento článek a běda vám, jestli se sem ještě někdy vrátíte! Tak co je, tohle už přeci nemáte dávno číst! Šup ven! :-)
| Moraff´s Maximum Mahjongg Volume 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
