Když před několika lety firma Midway oznámila, že hodlá každý rok vydat jednu hru ze světa série brutálních bojovek Mortal Kombat, rozhodně jsme nadšením neskákali. Tuto značku jsme totiž měli odjakživa moc rádi a nehodlali jsme přihlížet tomu, jak je zcela zbytečně rozmělňována a devalvována. S odstupem času jsme pak museli uznat, že to zase až tak špatný krok nebyl, protože každému z dosavadních dílů se podařilo přijít s alespoň dílčí novinkou a navíc jsme zde měli Shaolin Monks, což byl oproti klasickému schématu Mortal Kombatu poměrně vítaný odklon.
A ještě jednou prohlášení Midway, respektive Eda Boona, což je ústřední postava stojící za celou sérií. Po oznámení specifikací Wii se tento v civilu velmi příjemný chlapík nechal slyšet, že už se nemůže dočkat, až vyrobí Mortal Kombat, který bude plně využívat možností pohybových senzorů ve Wii ovladači. A z toho
jsme tedy rozhodně rovněž nebyli nadšeni, protože jsme si okamžitě v živých barvách představili,
jak se v multiplayeru navzájem pomlátíme ovladači, jelikož v zápalu boje by nás hra zcela jistě sváděla ke značně rozmáchlým a prudkým pohybům.
Ve skutečnosti je tedy ovládání principiálně stejné jako na klasickém ovladači.
Pravda je ale naštěstí alespoň tak někde uprostřed. Co se týče samotné hry, jedná se o zcela regulérní Armageddon, takže pokud patříte k těm, kteří o této hře v životě neslyšeli, dovolíme si vás pro faktografickou stránku věci odkázat na naši recenzi PS2 verze, abychom se zde nyní mohli věnovat čistě pouze specifikům nejnovější verze pro Wii. Takže pouze v kostce: Mortal Kombat Armageddon je přinejmenším stejně krvavý jako kterýkoliv z jeho předchůdců a když už se zdálo, že autoři již nemají s čím přijít, aby se to nejevilo jako nastavovaná kaše, vytasili se se zařazením prakticky všech postav, které se v sérii kdy objevily. To dává dohromady velmi slušnou zhruba třicítku a kdyby vám to bylo málo, klidně si můžete vyrobit svého vlastního nového bitkaře. Takže se ve výsledku jedná o nastavovanou kaši, které
je ale opravdu HODNĚ. Navíc je nastavena i variací na motokárové závody a nezmizel ani „příběhový“ režim Konquest, takže se na tvůrce opět zlobit vlastně nemůžeme. Teď již ale konkrétně k Wii verzi.
Začněme třeba oním ovládáním, které představuje největší potenciální zádrhel. Musíme ovšem říci, že s ovládáním nebude mít problém rozhodně vůbec nikdo, jelikož autoři to pojali vskutku velkoryse, a Wii Armageddon tak podporuje všechny možné typy ovladačů. Podpora dvojice wiimote + nunchuk je samozřejmě naprosto pochopitelná a ani spolupráce s Wii arkádovým gamepadem není nic, co by člověka kdovíjak překvapilo. Že ale hra podporuje i starý dobrý ovladač pro GameCube, to již lze považovat za poměrně dost příjemný bonus. Ostatně právě ovládání s GC ovladačem nám připadalo jako jednoznačně nejlepší řešení, protože jednak zůstává zachován klasický duch bojovek prosycený ukrutným drcením tlačítek a jednak tento ovladač do ruky padne mnohem lépe než značně retrem
zavánějící gamepad pro Wii.
Příjemně nás Wii Armageddon potěšil z hlediska technického zpracování.
Stranou ale nemusí zůstávat ani wiimote s nunchukem, jejichž prostřednictvím se hra zpočátku ovládá relativně dost kostrbatě, ale můžeme vás ujistit, že to je v prvé řadě o adaptaci, jelikož tlačítkové rozložení již z principu nemůže odpovídat tomu, které známe z klasických gamepadů. V reálu to tedy vypadá tak, že analogovou páčkou na nunchuku ovládáte pohyb svého bijce, zatímco základní údery rozdáváte prostřednictvím tisknutí jednotlivých směrů na křížovém ovladači wiimotu. Tlačítko C pak slouží ke změně bojových stylů a s pomocí Z se blokují výpady soupeřů. Ničivé chytačky se provádějí stiskem A a čudlík B slouží k iniciaci speciálních technik.
|
Ve skutečnosti je tedy ovládání principiálně stejné jako na klasickém ovladači, ale nějaké mouchy to samozřejmě má. V prvé řadě je to skutečnost, že
analogovou páčkou je méně přesný pohyb do konkrátních přesně vymezených směrů, takže vaše postava i po bližším seznámení se hrou na obrazovce čas od času udělá něco úplně jiného než jste původně zamýšleli. Druhým problémem je skutečnost, že ačkoliv je rozložení základních úderů na směrový kříž ekvivalentní gamepadové klasice, poloha v níž se wiimote drží neumožňuje tak rychlé reakce, protože při přirozeném držení budete po směrovém kříži chmatat nataženým palcem, cože je dosti neforemné a pomalé, zejména v porovnání s tím, když na standardním gamepadu drtí tlačítka rychlostí světla pokrčený palec-zabiják.
A do třetice všeho zadřeného tady máme využití pohybových vlastností ovladače. To proběhlo vcelku úspěšně a tvůrci se velmi chvályhodně nepouštěli do
žádných vážnějších akcí, ale přesto to není tak úplně ono. Podobně jako v SSX Blur je po vás
totiž vyžadována značná přesnost, i když jedním dechem je potřeba dodat, že celkově je na tom Armageddon mnohem lépe, protože zde je jen pár pohybů, které
potřeba se naučit. Na druhou stranu si ale říkáme, že když už hře dáváme znamení tím, že stiskneme tlačítko B jako náznak toho, že hodláme ovladačem třást,
mohla být ještě o trochu benevolentnější. Ve výsledku je tedy třeba si na netradiční ovládání docela dost zvykat, ale není to nic, co byste nezvládli. A i když ke hraní použijete některý z gamepadů, což je zejména do začátku rozhodně lepší volba, tak vám to časem stejně nedá a stejně si ovládání wiimotem sem tam vyzkoušíte.
Příjemně nás ovšem Wii Armageddon potěšil z hlediska technického zpracování. Nedá se samozřejmě říci, že by grafika předváděla něco dosud nevídaného, ale přesto zatím na Wii nebývá zase až tak zvykem, aby byla grafika krásně hladká, plynulá a tak říkajíc výborně čitelná, což o multiformátových
|
Tři typy ovládání
ovládání wiimotem si žádá adaptaci| Mortal Kombat: Armageddon | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
