Motherboard PC100 - jen pro nenáročné

  • 200
Ne vždycky se poštěstí recenzovat takhle zajimavě nezajímavý kousek hardwaru. Seriál našich testů základních desek, s nímž se budete den co den setkávat až do příštího týdne, dnes začínáme představením klasického low-end modelu...
Základní deska PC100

Základní deska, kterou Vám nyní představíme, se do našeho testu dostala víceméně náhodou. Přinesl nám ji jeden známý s tím, že ji nedávno levně koupil, jestli bychom se jí taky trochu nepodívali na zoubek. A když už tady taková příležitost je, proč jí nevyužít? Jen, co za majitelem zapadly dveře, chopili jsme se nabízeného hardwaru a jali jsme se jej trápit náročnými testy. Předem bychom chtěli čtenáře upozornit, že ačkoliv se nejedná právě o poslední model, nebo o přehnaně pokročilou technologii, je tento kousek zajímavý právě tím, že je zcela obyčejný. Ano, zcela obyčejný motherboard, jakých jsou na trhu stovky a možná tisíce. Je docela pravděpodobné, že tuto, nebo velmi podobnou desku vlastní větší počet uživatelů PC, počítačové hráče nevyjímaje. Představuje tedy něco, co si pro zbytek testu dovolíme označit "běžný typ".

Detail základní desky

Technické parametry:

  • patice Slot 1 pro CPU
  • 1 slot AGP pro grafickou kartu
  • 3 sloty PCI,
  • 2 sloty ISA,
  • 3 patice DIMM se 168 piny
  • integrovaný řadič (E)IDE
  • DMA/33 a FDD
  • integrovaná zvuková karta 3D Sound Pro
  • 2 sériové a 1 paralelní port
  • podpora USB
  • řízení spotřeby APM a ACPI

O výrobku:
Tato základní deska patří do kategorie noname (beze jména), tedy levného elektronického zboží, u něhož není nijak zřejmé, od kterého výrobce pochází. Deska i veškerá dokumentace se honosí pouze logem PC100.

Námi testovaná verze mainboardu s číselným označením M726 je zajímavá tím, že podporuje oba dva dnes vyráběné formáty počítačových skříní. Znamená to, že jsou přímo na desce umístěny oba vstupy napájení ze zdroje a to jak starší formát AT, tak i novější ATX, který samozřejmě umožňuje softwarové vypínaní počítače a některé další funkce, které zpříjemňují a ulehčují uživateli život. Svými vnějšími rozměry je pak předurčena také do menších skříní (case), což uvítají především ti, kteří vlastní ještě staré, stísněné skříně Baby AT, minitower.

Chipset BXcel

Přes malé rozměry je uspořádaní všech konektorů na desce poměrně dobře řešené, takže si jednotlivá periferní zařízení nezabírají navzájem místo. To musíme jednoznačně označit za velké plus. Nedochází tak k oněm nepříjemným situacím, jako tomu bývalo například u většiny pentiových desek, že kvůli nevhodnému uspořádání slotů pro zásuvné karty a umístnění procesoru, bylo nutné zdlouhavě přehazovat karty do jiných slotů, protože tu vadil větráček na procesoru, tu zas dlouhé kartě vadil nepříjemně přečuhující kondenzátor na desce... A pak tento kolotoč pokračoval do té doby, než uživatel zrudlý vzteky a s pěnou u úst prohodil počítač oknem.

Podobně jako ostatní testované desky, disponovala i tato pouze konektorem Slot 1, který je určen pro procesory Intel Pentium II. Použití CPU Intel Celeron je však možné, pokud použijeme elektronickou redukci PPGA. Nutno podotknout, že i při použití redukce byla funkčnost celého systému naprosto v pořádku.

Jak se dalo čekat, k verzi chipsetu, jímž je deska osazena, se opět radši výrobce nepřiznal. Uvádí jen nic neříkající jméno "BXCell" na přilepeném chladiči, ale nenašel se nikdo z nás, kdo by byl schopen říci, který druh chipsetu se ve skutečnosti na desce nachází, resp. o kterou verzi ALI chipsetu se jedná.

Detail konektorů na základní desce PC100

Do zmíněných paměťových slotů lze osadit až tři paměťové moduly o velikosti 256 MB, v součtu tedy úctyhodných 768 MB RAM. Podporována je paměť o maximální frekvenci 100 MHz Standardem je i podpora rozhraní Ultra DMA/33 pro pevný disk a další EIDE zařízení. Podpora USB na desce je, příslušné konektory ovšem chyběly (můžete si je dokoupit). Připojení klávesnice je zajištěno běžnou zástrčkou DIN, tzv. velkým konektorem. Motherboard nedisponuje žádnými konektory typu PS/2 (což je velmi časté u desek formátu AT, naopak neobvyklé u formátu ATX), zapojení myši je tak možné jen přes zásuvku COM.

Kromě standardního vybavení můžeme na desce najít integrovanou zvukovou kartu. Ta je poněkud pochybné úrovně a ani kvalita zvuku také není zrovna oslnivá. Naštěstí to u běžných plastových "multimediálních" reprobedniček není příliš znát, protože uživatel ani nepozná, zda chrchlají reprobedničky, zvuková karta, nebo vše dohromady. Na druhou stranu, s Windows si integrovaná zvuková karta ale rozuměla docela dobře, a tak není důvod ji zcela zatracovat. Příjemné je i to, že je možné (přepnutím jumperu na desce) zvukový čip i integrovaný zesilovač zcela odpojit. Nic tedy nebrání tomu, abyste mohli bez obav koupit kvalitní zvukovou kartu podle svého gusta.

Nastavení:
Nastavení vnitřního multiplikátoru CPU se musí provést manuálně a nejen to - stejně musíte postupovat i u volby frekvence FSB, u nastavení napětí jádra procesoru i u měniče napětí paměti. Všechno je tedy značně pracné, zdlouhavé a ti méně šikovní se bez pinzety určitě neobejdou. Horší ale je, že se můžete snadno splést, což například při nastavování měniče napětí mezi 5V nebo 3.3V není zrovna nejzdravější.

Pohled na zadní stranu základní desky

Manuál:
Uživatelská příručka, neboli manuál, (majitel motherboardu promine) není provedená zrovna kvalitně. Je v něm spousta různých zbytečností, naopak se dozvíme velmi málo o tom, co deska přesně umí a podporuje. Některé novější informace nejsou v manuálu obsaženy vůbec. Například podle příručky umí základní deska pracovat s procesory Intel Pentium II až do frekvence 500 MHz a procesory Intel Celeron dokonce jen do 333 MHz. Jak se ale ukázalo, reálné technické parametry desky umožňovaly například i osazení procesorem Intel Celeron o frekvenci 533 MHz. Samozřejmě fungoval naprosto bez potíží, jen se o tom výrobce zapomněl zmínit v manuálu. Alespoň, že technické údaje o nastavení jumperů na desce desky byly uvedeny správně.

Hodnocení:
Testovaná deska byla stabilní (a to po celou dobu testování) a ani při dlouhodobém zatížení nebyly žádné problémy s chlazením. Výkonnostní testy ovšem odhalily řadu podstatných slabin. Rovněž svými technickými parametry odpovídá spíše nasazení do slabších systémů, které nekladou takový důraz na multimédia a celkový výkon. Zkrátka: za málo peněz, málo muziky.


Témata: Intel, Testování