Bezpečnostní pásy? K čertu s nimi! Na PlayStation 2 přichází jednostopý závodní ráj!
Nová generace konzolí je tu a my můžeme doufat, že se v žánrech, ve kterých jsme se nikdy nedočkali zásadní hry, konečně objeví patřičné skvosty. Hráči jsou sice náročná sorta lidí, ale nechceme zázraky. Nepotřebujeme perpetuum mobile, stačí nám kvalitní hry. A pokud jde například o silniční závody motorek, zatím jich na konzolích bylo jako šafránu. Možná máte lepší paměť než já, ale jediné dvě, které kdy podle mého názoru stály za řeč, byly Super Hang-On a Road Rash. Tedy jedna takřka starověká a jedna hodně akční a násilná. Takže vítáme každý nový pokus, obzvláště pokud jde o simulaci. Vítáme Namco a jeho Moto GP.
A vězte, že jakkoliv Moto GP asi nebude počátkem něčeho velkého (jako se to Namcu před pěti lety povedlo s Ridge Racerem) a jakkoliv je férové říci, že si na onu zásadní nebo přesněji dokonalou motorkovou hru budeme muset ještě počkat, je to hra, která patří v tento okamžik (březen 2001) mezi to nejlepší, co je na PlayStation 2 k dispozici.
Moto GP je simulátor seriálu Superbike - není to simulátor přehnaně realistický a zůstává někde na půl cesty mezi arkádovou zábavou a striktním smyslem pro realitu. Je tu například pouhých pět tratí (Motegi, Jerez, Suzuka, Paul Ricard a Donington). Což je také největší a takřka jediná slabina hry, v ostatních parametrech je Moto GP nadupaná jako nová Yamaha YZF-R1. Posuďte sami...
V hlavním menu si budete při pohledu na všechny ty režimy (Arcade, Season, Time Trial, Challenge a Vs) připadat jako malé děcko v hračkářství, ostřílení závodníci však neomylně zvolí Arcade, protože právě tady se s hrou dokonale sžijí. V následující obrazovce si vyberete mezi automatickým či manuálním řazením, arkádovým nebo realistickým chováním, dále počet kol, okruh, obtížnost a samozřejmě motorku. Pak svou volbu potvrdíte a protože určitě dobře znáte Ridge Racer V a čekáte prakticky totéž nebo něco jen o málo lepšího, budete překvapeni.
Grafika je hladká a svižná bez sebemenšího zakolísání, což by sice mělo být běžné, ale když se podíváte na obzor, který je tam, kam až vaše oko dohlédne (a ne tam, kam dohlédne 
výkon PS2), budete si připadat jako v herním ráji. Závodníci i jejich motorky jsou nádherně modelované, jejich pohyby reálné (no dobrá, havárie nevypadají zrovna jako v televizi, ale trocha toho přehánění ke hrám patří) a pozadu nezůstává ani trať a její bezprostřední okolí. Je natolik detailní, že si spousty prvků vůbec nevšimnete (kouř rachejtle vystřelené z davu diváků atd.) a budete muset požádat přihlížejícího kamaráda, aby vám o nich povyprávěl. A nebo ještě lépe - po skončení závodu si pustíte replay.
Protože replaye, vážení, jsou v Moto GP zpracovány tak jako ještě nikde jinde. Snad jen v televizi to zvládnou trochu lépe, ale opravdu jen trochu - prvních pár minut budete zírat na obrazovku a přemýšlet, jestli náhodou nesledujete videosekvenci. Pak vám dojde (pravděpodobně při nějaké té kolizi:-), že sledujete sami sebe. Grafika replayů není o nic detailnější než grafika samotné hry, skvělou práci tu ale odvádí třesoucí se kamera, světelné efekty, opar na horkém povrchu tratě a samozřejmě profesionální střih. Nádhera.
Jenže replaye nejsou něco, kvůli čemu si kupujeme závodní hry, a tak se raději věnujme tomu nejdůležitějšímu, totiž hratelnosti. Jestliže závodní hry podle názoru mnoha 
ortodoxních fandů závodních her stojí a padají na důležitosti ideálního střihání zatáček a na pocitu, který hráč při tomto manévru zažívá, Moto GP by asi vyhrálo na celé čáře. Z rychlosti 200 km/h (říkal jsem už, že tu jde o motorky 500cc?) je totiž před 90° zatáčkou třeba brzdit s opravdu velkým předstihem a naučit se odhadnout správný okamžik a ještě k tomu projet zatáčkou ideální stopou je úkol hodný profesionálů. Na trati je přes dvacet dalších jezdců, takže je neustále koho předjíždět a i když se většinou seřadí do pravidelných rozestupů a zřídkakdy se vám "poštěstí" narazit na chumel motorek, nemáte ani na okamžik pocit, že jste na trati sami a že závodíte s časem.
Pokud jste dočetli až sem, zaznamenali jste jen velmi málo kritiky. Jak již ale bylo řečeno, Moto GP přeci jen jednu slabinu má - asi vám dlouho nevydrží. Pět tratí je opravdu málo a obtížnost je i na nejvyšší stupeň poměrně snadno zvládnutelná. Stačí si zvyknout na ovládání, naučit se tratě a osvojit si zmíněné projíždění zatáčkami a budete si připadat jako úřadující mistr světa Colin Edwards. Režim Challenge, který nabízí přes 50 
dílčích úkolů (předjeďte během následujících dvou kol více než 12 jezdců, zajeďte stanovený úsek pod 12 vteřin atd.) je sice skvělý nápad, ale vratkou životnost příliš nepodpoří. Obzvláště když režim Season spočívá ve třech sezónách po pěti závodech, což je docela nestydatá rychlovka.
Moto GP má i další problémy - pokud opustíte trať a najedete do písku, během zlomku vteřiny se plížíte rychlostí rychlejší chůze a ani systém kolizí není příliš realistický - v plné rychlosti vás například dotek se zadním kolem předjížděného jezdce jen lehce zpomalí.
I přes ty poslední dva odstavce je však Moto GP rozhodně vysoce nadprůměrná hra, která si zaslouží pozornost všech, kdo mají rádi závodní hry. Závody motorek u nás na rozdíl třeba od Japonska určitě nejsou oblíbenější než závody vozů či formulí, to však ponechte pro tento okamžik stranou. Pokud jde o hry, zatím na PlayStation 2 není lepší závodní hra než Moto GP. A vydrží to nejméně do června, kdy vyjde Gran Turismo 3.
| Moto GP | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
