Dmoucí se poprsí rozkošných pit babes, zpocená pozadí uvězněná v neprodyšných jezdeckých kombinézách, pravačky netrpělivě dráždící plyn a vzduch lascivně se vlnící nad rozpáleným asfaltem. Pak zazáří zelená, rozeřvou se tisíce koní a dvacítka strojů vystřelí vpřed poháněná rykem vzrušených fanoušků. To jsou závody královské třídy šampionátu silničních motocyklů – MotoGP. Jejich atmosféru nám v podobném duchu představil už loňský první díl, proto se tato recenze asi nevyhne špetce toho bilancování a srovnávání s původní hrou.
Přestože se první díl tvářil jako simulátor, i přes důmyslné mimikry – například oficiální licence zahrnující skutečná jména, reálné tratě i design ve stylu soutěže MotoGP, se ve skutečnosti jednalo o velmi propracovanou arkádu. Naštěstí, protože svým odlehčeným pojetím se tak stal mnohem přístupnější pro širší masy a přiznejme si to, i mnohem zábavnější. Okamžitě po spuštění MotoGP 2 vám bude jasné, že se autoři při tvorbě druhého dílu řídili heslem:“Nehas, co tě nepálí,“ protože kromě číslovky za názvem hry si na první pohled ničeho nového nevšimnete. Přesto by ale 
byla chyba tyto nové motocyklové závody bez rozmyslu zatracovat.
Hlavním herním módem je Career, jíž byla vytlačena původní Grad Prix Series, následuje nezbytný Quick Race, Time Trials a nechybí Stunt Mode, který nahradil Arcade Championship. Rychlé závodění a jízdu na čas snad není třeba rozebírat, stačí si vybrat trať a počasí, počet kol, svého jezdce a obtížnost a můžete okamžitě vyrazit porážet počítačové soupeře, nebo dýchavičné stopky. Kaskadérský mód je obdobou původní arkády, takže v něm kromě umístění hrají podstatnou roli i čistě projeté úseky, předjíždění jezdců a všelijaké fintičky a frajeřinky, za které jste bodově hodnoceni. Samozřejmě nejdůležitější je kariéra, na jejímž začátku je třeba vytvořit si vlastního jezdce a rozdělit zatím mizivý počet bodů mezi čtyři nejdůležitější schopnosti – zatáčení, brždění, nejvyšší rychlost a akcelerace. Možností jak tyto bodíky získat je několik, zpočátku ale padne do oka především trénink. Ten je zde oproti prvnímu dílu zredukován jen na výčet jednotlivých úkonů, seřazených podle obtížnosti, chybí zde ale možnost nastavit si obtížnost u každého zvlášť 
a získat tak více bodů. Naproti tomu zůstává vysoká náročnost tréninkových úkolů a mnoho z nich je prakticky nesplnitelných, dokud si nevylepšíte stroj a pořádně nezvládnete jeho ovládání.
K původní desítce tratí přibyly jihoafrická Pakhisa, španělská Catalunya, portugalský Estoril, brazilské Rio, Velká cena Malajsie v Sepangu a japonské Motegi, takže na vás čeká celkem šestnáct precizně vyvedených okruhů, mezi nimiž samozřejmě nesmí chybět ani náš Masarykův okruh v Brně. Než se pustíte do „ostrého“ závodění můžete si tratě osahat v módu Practice, při němž vám počítač nejprve předvede jednotlivé úseky trati, včetně doporučených rychlostí a rychlostních stupňů. Pak následuje kvalifikace, jak už to bývá, na většinu obtížností věc vcelku nepotřebná a nakonec hlavní závod. Úplně novou, leč velmi užitečnou položkou je Challenge, při níž vám u každé tratě nabídne k procvičení několik nejobtížnějších úseků a závod s držitelem nejlepšího času, za což vám budiž odměnou další body, za něž si můžete vylepšit motorku. Zkušenostní body pak samozřejmě získáte také za dobré umístění v hlavním 
závodě. Opomenut by neměl zůstat ani skvěle zpracovaný záznam závodu, v němž se můžete velice intuitivně pohybovat nejen v čase a vybírat z množství různých kamer, ale dovoleno je také přepínat mezi jednotlivými závodníky a sledovat tak dění i z jejich pohledu.
Samozřejmostí jsou i pravá jména a barvy dvaceti dvou jezdců, přičemž se můžete již od počátku nasoukat do kombinézy většiny z nich. Ovšem ty opravdové hvězdy jako Barros, Rossi, Biaggi nebo Checa nejsou zpočátku přístupné a budete si je muset zasloužit svými precizními výkony v sedle. Chování jezdců samozřejmě ovlivňuje především zvolená obtížnost a tak zatímco se na úroveň Rookie, budou všichni držet pěkně v chumlu, a pokud se snad propadnete, poslušně na vás počkají. Již obtížnost Pro je ale znatelným skokem a na úroveň Champion vás budou soupeři nechávat daleko za sebou a šanci nebudete mít ani na rovinkách, na nichž jsou též rychlejší. V takovém případě přichází ke slovu nejen držení se ideální stopy, ale nezbytná je také znalost nájezdových rychlostí do jednotlivých zatáček a jedině bezchybné projetí celé trati vám může dát naději na slušné umístění. 
A na ty nejšikovnější, kteří zvládnou splnit všechny „challenge“ čeká dokonce úroveň obtížnosti Legend. Jezdci se i v novém díle otáčejí a kontrolují si odstup, zahrozí na vás pěstí pokud do nich vrazíte a stále krásně padají a metají salta, přemety i kotrmelce. Bohužel ale oproti předchozímu dílu nezískali žádné nové pohyby.
Pokročily i možnosti upravování vašeho stroje, kromě ornamentů a barevných schémat si můžete dokonce vytvářet svá vlastní loga, navíc si lze i trochu pohrát s motorkou (změnit jde například huštění pneumatik, tvrdost tlumičů nebo vzdálenost předního a zadního kola), nastavit obtížnost či úroveň realističnosti. Také si lze ve tvrdě arkádovém stylu zapnout různá bonusová vylepšení jako je turbo, nebo grafické filtry, které hru svléknou do neotexturovaných polygonových koster, vykouzlí komiksově laděné efekty a mnoho dalšího. S obtížností souvisí i ovládání, které nedoznalo od loňského roku změn – hra se stále drží šestitlačítkového modelu se separátním ovládáním přední a zadní brzdy, před- a zakláněním a samozřejmě ještě řazením. Kombinacemi těchto kláves lze provádět různé 
fintičky a čistěji projíždět obtížné úseky. Například při předklonu získá motorka na rychlosti a stabilitě, ovšem hůře reaguje na ovládání. Narovnáním se v sedle se zvýší odporu vzduchu, čehož lze využít místo brždění pro rychlejší průjezd otevřenějšími zatáčkami. Při rozjezdu se stisknutou přední brzdou lze provést tzv.burnout, nebo zároveň s náklonem dopředu jízdu na předním kole a podobných vychytávek je ve hře ještě více – ostatně stejně jako v prvním díle. Přestože k absolutním sžití se s virtuální „mašinou“ je ideální pomůckou kvalitní gamepad, hra je velmi slušně hratelná i na klávesnici, pokud to tedy nepřeženete s grafickým nastavením, pak se ovládání chová absolutně neadekvátně a hra je téměř nehratelná.
Moto GP 2 běží na lehce upraveném (a že to opravdu není moc poznat) enginu Moto GP, což jednoduše řečeno znamená kvalitní modely jezdců i strojů, detailně zpracovaná trať, vše včetně takových detailů jako jsou například nečistoty na pneumatikách. Za zmínku stojí i povedené efekty jako rozstřikující se voda, tetelící se vzduch, velmi atmosférické protažení a rozmazání obrazu při vysokých rychlostech a konečně zmizel 
kýčovitý lens flare efekt. Na druhou stranu diváci stále ještě nebyli povýšeni do polygonového stavu, stejně tak i stromy jsou dosud spritové a pohříchu i pit babes jsou ohyzdné placky, které ztrátou třetího rozměru přišly o mnoho ze svých vnad. Zvuky si zvučí vcelku bez problémů, ovšem na všech frontách je překonává svižná hudba, střídající tvrdší rockové rytmy s říznými elektronickými motivy. Hudební doprovod patří rozhodně k tomu lepšímu, co hra může nabídnout, a autoři by si za ni zasloužili jedničku a pusu na čelíčko.
Tak jsme tak nějak dobilancovali a dosrovnávali a ještě zbývá to vše shrnout. Moto GP 2 se drží stylu svého předchůdce a různé možnosti nastavení motorky a realističnosti spíše jen dotvářejí obraz kvalitní a propracované arkády, než aby kvůli nim bylo možné hru nazvat simulací. Navíc přítomnost skutečných jezdců, výborně zpracovaná šestnáctka okruhů, solidní grafika a skvělá hudba jsou nepřehlédnutelné devizy. I druhý díl se tak díky osvědčenému a nepříliš inovovanému receptu řadí mezi špičku motocyklových závodů a pro milovníky tohoto sportu je jasnou volbou. Na druhou stranu ztrácí na atraktivitě pro hráče původní hry, oproti níž kromě šesti okruhů nepřináší žádnou důležitou novinku, za což mu budiž uťato deset procent z celkového hodnocení.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
