Mám ještě v živé paměti dobu krátce po uvedení druhého PlayStationu v Evropě. Docela brzy po premiéře se na pulty prodejen s videohrami dostal i titul od Namca s názvem MotoGP. jsme v tu dobu již měli asi všichni dohraného, takže další arkádové závody přišly rozhodně ve správný čas. Navíc jsme se mohli pokochat v té době vynikající grafikou a dostali jsme příležitost ochutnat atmosféru závodů královské kubatury seriálu mistrovství světa. Jenže. První mouchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Tou největší masařkou asi byla velice krátká životnost. Pár závodů a hotovo. Pro mě osobně bylo navíc dosti nepříjemně vyřešeno ovládání, které vyžadovalo relativně přesnou manipulaci s analogem. Výtky hráčů ale u Namca vyslyšeli a tak se s dalším dílem dílčí vylepšení dostavila. Autoři na to však šli kulišácky od lesa, takže provedli změny pouze v takovém rozsahu, aby motorek chtivým hráčům stálo za to si nový díl pořídit, ale aby zároveň zbylo ještě dost pohodlného prostoru pro vylepšování v potenciálním dílu dalším.
A právě tento máme možnost zahrát si v těchto dnech. Je tedy lepší než ten předchozí? Bohužel je. A proč bohužel? No prostě proto, že vylepšení se nesou přesně v duchu dílu minulého. Je toho vylepšeno docela dost, ale zase ne tak razantně, aby to znamenalo okamžitou cestu MotoGP 2 do horoucích pekel bazarů či snad dokonce popelnic. To je situace, to je situace, jednomu by se z toho až zpotily ruce.
MotoGP 3 nás opět zavede do atraktivního prostředí provoněného benzínem, parfémy atraktivních pit-girls a penězi a co se týče oněch vylepšení, potvrdily se víceméně všechny předpoklady, se kterými jsme vás seznámili již v našich . Ale pěkně popořadě. V první chvíli by člověka mohlo zaskočit poněkud podivně stylizované intro, ale jak již bylo nesčetněkrát řečeno, intro hru nedělá. Nabídka režimů je veskrze standardní, takže asi nemá cenu je zde ani vyjmenovávat. Výjimku tvoří pouze mód Challenge, který je bezesporu zajímavým přídavkem, minimálně tedy co se týče hlediska životnosti hry. Pokud se v průběhu psaní této recenze neobjeví některá z kočiček ze startovního roštu v mém okolí, je docela pravděpodobné, že se nezapomenu k Challenge ještě vrátit.
Naprostou samozřejmostí je ve hrách tohoto typu zakoupení plných licencí na úplně všechno. Počínaje světoznámými tratěmi, přes neméně známé jezdce (pozor, chvilka cynismu: v této hře máte unikátní možnost naposled si zazávodit v kůži a na stroji Daijira Kata, no nekupte to. Konec chvilky cynismu), nadnárodní koncerny sponzorující jednotlivé stáje až po přilby, pneumatiky a ventilky. A to je rozhodně dobře. Připočtěte si k tomu vynikající a opět vylepšené grafické ztvárnění a ve výsledku docházíte k poznání, že celková prezentace hry je skutečně špičková. Někoho možná odradí bitmapové ztvárnění výplně kol, ale vzhledem k tomu, že tento aspekt jsem rozhodně nestudoval, nemohu k této cause nic říci. Každopádně ať
už jsou kola vykreslena jakoukoliv technikou, hra jako celek vypadá parádně. Tečka. Vlastně ještě menší poznámečka. Vzhledem k tomu, že jsem při psaní tohoto odstavce zažil lehčí deja vu, pojalo mě relativně silné podezření, že se docela dost věcí v této recenzi bude opakovat vzhledem k nedávným prvním dojmům. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná stále o jeden a týž titul, nemám důvod nevěřit ve čtenářovu shovívavost.
Naše první dojmy se v prvé řadě potvrdily v oblasti jízdního modelu. A to je rozhodně dobře. Motorky jezdí opravdu uvěřitelně a je opravdu neuvěřitelné (pokus o slovní hříčku), jaké možnosti vám skýtají. Nejmarkantnější je to samozřejmě u předjíždění. Můžete jet alibisticky vnitřkem a ve výjezdu ze zatáčky se snažit potenciálně rychlejšího soupeře několika vlnkami zablokovat do té doby, než váš stroj nabere potřebné otáčky, nebo si zvolíte podstatně širší nájezd do zákruty a na výjezdu využijte vyšší rychlosti. Mým nejoblíbenějším způsobem však bylo předjíždění takzvaně "ze staré školy", kdy souboj o pozici vyhrává ten morálně silnější, kterýžto začne brzdit později. Pravda, moje výlety do kačírku nebyly sice nijak výjimečným jevem, zato se pak ale projevila moje morální vyspělost zkušeného matadora, neboť pouze tito jsou schopni znovu dojet jezdce, který v mezičase, kdy vy se hrabete v písečku u trati, zvládne urazit téměř půl okruhu.
Dojíždění. Jelikož se jedná o víceméně arkádový titul, můžete soupeře dojíždět a předjíždět v relativní pohodičce a to i za předpokladu, že jedete na vyšší obtížnost v simulačním režimu. Nemyslete si ale, že budete jezdit hned jako mistři světa. Chce to prostě postupně zvyšovat obtížnost, abyste se nejprve řádně otrkali. Vyhrávat ale není jednoduché ani na nejnižší obtížnost v arkádovém módu. Respektive takhle: i tady musíte jet jakž takž slušně, abyste vyhráli. Do první desítky se dokáže procpat každé čuně, na bednu se s trochou přiměřeného brždění taky dostane kdekdo, ale první dva závodníci jedou tak nějak lépe než zbytek pole, takže s jejich zdoláním budete mít citelně více práce. A i potom vám mohou váš předjížděcí manévr při kdejaké chybce vrátit.
Co se vzhledem k prvním dojmům rovněž potvrdilo je vynikající vyvážení obtížnosti. Po vítězství v šampionátu na dané obtížnosti budete mít po přestupu na obtížnost vyšší hnedle pocit, že na to máte, i když samozřejmě hned zkraje nebudete dosahovat kdovíjakých výsledků. To samo o sobě zvyšuje životnost, protože tohle pouhé rozumné zvýšení obtížnosti dokáže velice překvapivě motivovat. Stejně tak je tomu i s již dříve avizovaným vylepšeným ovládáním. Přestože Namco stále tvrdošíjně trvá na ignoraci směrových šipek, dají se nyní motocykly ovládat znatelně lépe i analogovou páčkou. Její citlivost je výborně vyvážená, takže vás nepřepadnou křeče při snahách o milimetrově přesné pohyby, ani se nedočkáte tolika přetočených zatáček jako v minulých dílech. Díky tomu si nemohu odpustit zopakovat
poznámku o naprosto parádně zpracované jízdě driftem. Nemáte čas poctivě dobržďovat zatáčky? Řízněte tam smyk a vaše brzdové kotouče budou po projetí cílem ledově chladné. No dobře no, tak zase tolik chladné ne, ledaže byste to brali zajížďkami přes bezpečnostní zóny kolem tratí.
Mno, tak vzhledem k tomu, že se tu dosud žádná krasavice inteligentní neobjevila, rozhodl jsem se rozebrat lehce ještě onen výše zmíněný režim Challenge. Bohužel i zde se potvrdila předtucha z prvních dojmů a sice, že se nejedná o nic zas tak extra zábavného. Čeká na vás rovná stovka úkolů, kdy musíte buď někoho porazit v souboji jeden na jednoho nebo zajet nějakou trať nebo její úsek v čase lepším, než je limit. To je zábavné tak asi v prvních dvaceti až třiceti případech, pak se ale dostavuje lehčí nuda a to i přes to, že některé tratě jsou navrženy hodně ulítle a za splnění každého úkolu dostanete vcelku zajímavou věc typu skrytý jezdec, vítězná motorka minulých let a co já vím co všechno. Není to špatné, ale nějak to prostě není ono.
MotoGP 3 tedy rozhodně přináší mnoho dílčích a pár vcelku významných vylepšení, ale ve výsledku je potřeba podotknout, že oproti minulému dílu to zase není tolik, aby to mě osobně přesvědčilo ke koupi. Poctivě odvedená práce, v níž ovšem záblesk geniality nenajde asi nikdo. Prostě to jsou již podruhé vylepšené silniční motorky, které jsem hrál už dvakrát předtím. Zase jsou ale vylepšené docela dost. Ale jsou to zase silniční motorky. A co vlastně bylo dřív? Vejce nebo slepice? Děkuji za pozornost.
| MotoGP 3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
