Závodní hry si již od úsvitu počítačového hraní našly poměrně širokou základnu příznivců, kteří nejprve proháněli pár pixelů mezi kroutícími se mantinely na osmibitových strojích, aby o několik let později zasedli s force-feedbackovým volantem, řadící pákou a pedály do nadupaného závodního vozu, který se řítil třísetkilometrovou rychlostí po (téměř) fotorealistickém okuhu. I když se většina nových závodních her dá hrát v multiplayeru, ať již na jednom počítači, nebo prostřednictvím lokální sítě či internetu, stále tu chyběl onen společenský prvek, který si mohli do sytosti užít RPGčkaři například v Ultimě Online. Zanedlouho však padne i tahle poslední bariéra - před několika dny uvolnili Electronic Arts k veřejnému betatestu Motor City Online, virtuální město plné šílených řidičů, přepečlivých mechaniků a vůbec všech lidiček, kteří mají co dočinění s automobily.
Právě volbou serveru, tedy města, kde bude hráč "bydlet", začíná samotná hra. Takže víme, kde budeme bydlet, teď si ještě vybrat, jakou budeme mít podobu. Drsný rocker, hippie, vysloužilý voják, vesnický kovboj, roztleskávačka... - předvolených charakterů je opravdu mnoho.
Herní schizofrenici si samozřejmě mohou vytvořit několik postav v různých městech, jejich vzájemná interakce bude však silně omezená, aby se předešlo "tunelování" majetku narychlo vytvořených klonů. Kromě vizáže (včetně oblečení) je v generátoru postav celkem povedená kolonka tvorby "espézetky". Jaké bylo mé překvapení, když jsem po troše hledání našel i německou značku s obligátním modrým pruhem se znakem Evropské unie a dvěma štemply od technické kontroly a měření emisí. Pevně se držte, přichází na řadu historický okamžik - nákup prvního vozu. Za mizerných devět tisíc dolarů, které dá hra začínajícímu řidiči k dispozici, lze pořídit již několik typů vozů z roku 1957 (samozřejmě v různobarevných provedeních - od ošklivého oprýskaného laku, přes grafitti nástřik, až po stylové paintbrushové kreace). Pro začátek nic moc, ale každý musí nějak začít...
Nejdůležitější částí hry paradoxně nebude závodění, ale ladění optimálních parametrů vozu. Při letmém pohledu do dílny je vidět, že toho do dokonalosti našemu veteránu chybí skutečně moc (jednotlivé část vozu jsou
rozdělené do přehledné adresářové struktury ve třech oblastech - pohon, řízení, aerodynamika). Nezbývá než se poohlédnout po nějakých lepších součástkách. Pro jejich nákup (a také prodej nepotřebných) existují dva způsoby - buďto "oficiální" bazar v podobě katalogu, ze kterého stačí vybrat příslušný díl (ještě že hra obsahuje filtrování kompatibilních částí - nabídka náhradních dílů na všechny možné typy vozů je opravdu široká), nebo více "sociální" varianta, tedy aukce součástek nabízených ostatními hráči. Nově zakoupené díly se poté v dílně instalují do vozu - je například možné vlastnit více dílů stejného druhu a operativně je přehazovat podle toho, zda se pojede drag race či okruhový závod. Postupem času se dá i starý vůz vyšperkovat do podoby brutálně silné mašiny, která dělá stovku pod pět sekund.
V pokročilejších fázích hry přijde ke slovu i nákup a prodej celých automobilů. V Motor City nebude problém vlastnit několik vozů najednou, stejně jako v reálném životě. Ono to má své opodstatnění - spotřeba aut ve vyšších levelech dokáže být opravdu nadprůměrná. Stačí dva, tři nevydařené hazardní závody a v garáži zbyde jen pár otřískaných vraků. I auta se nakupují stejným způsobem jako náhradní díly - ať již v oficiálním autosalónu,
nebo prostřednictvím aukcí. Je zajímavé sledovat, jak se při licitacích zvyšuje cena za dokonale vybavené závodní speciály do astronomických výšin desítek, či stovek tisíc dolarů. Obzvláště vydařené a vybarvené modely půjdou vystavovat ve veřejně přístupné galerii, kde může každý obdivovat produkty virtuálního automobilového průmyslu.
Na nákupy nových aut a dílů je však potřeba nejdříve vydělat dostatek peněz. Ano, na řadu přichází závodění, a to hned v několika hlavních i trénikových kategoriích. Fanoušky městského provozu a'la Midtown Madness jistě zláká volba Street Racing, zatímco okruhoví specialisté budou trávit nekonečné hodiny při skupinovém Circuit Racing. Drsňáci preferující staré dobré klání jeden na jednoho ocení mód Drag Racing - závody ve zrychlení na rovné trati dlouhé čtvrt míle. Každý závod má své parametry - tedy to, zda se bude závodit s vlastními, nebo sponzorovanými vozy, jaké bude startovné a odměna pro vítěze (ta může být i materiální v podobě aut soupěřů), zda bude existovat nějaké omezení (ať již v podobě levelu řidiče, výkonu nebo typu vozu), popříadě jestli vstoupí v platnost časové hendikepy srovnávající výkony rozdílně vybavených aut.
Při samotném závodu je však nutné zapomenout na "demoliční" taktiku, která slaví nemalé úspěchy ve všech podobných hrách - každou zničenou součástku je potřeba opravit nebo nahradit (což stojí nemalé peníze), a tak si každý dvakrát rozmyslí, zda riskne v zatáčce smyk, nebo raději o něco víc zpomalí. Nápor vzteku, který člověkem projede, když nedisciplinovaný živý protivník ve smyku narazí svým křápem do naleštěného vyšpekrovaného závodního vozu, je nepopsatelný (na adresu takových lidí padají stejná slova, která jsou dost často slyšet v opravdovém silničním provozu). Právě tenhle prvek dělá z Motor City Online více než hru - to je prostě svět sám o sobě, kde se každý snaží, aby se dostal ještě o level výše, měl co nejlepší vozový park a co možná nejméně bouraček.
Grafické ztvárnění závodů v mnohém připomíná klasické závodní hry - neinformovaný člověk by z chvilkového pohledu do kabiny nepoznal, že hraje něco jiného, než "obyčejné" Need for Speed vyššího pořadového čísla. Nechybí tradiční série interních i externích pohledů, snad jen zobrazení poškození karosérie vypadá mnohem lépe než u ostatních her. I samotný engine je celkem plynulý - betaverzi zvládal redakční Duron s 256 MB RAM a
GeForce 2 GTS bez problémů v nejvyšších detailech. Citelně přitvrdil realismus jízdy - kvůli odlišným technickým parametrům vozů je nutné, aby vešeré změny či poškození měly mnohem větší vliv na jízdní vlastnosti. Při takové drag race se s plynem musí zacházet jinak u vozu s výkonem 300 koní (stačí sešlápnout plyn, zařadit rychlost a pustit spojku), a jinak u tisícikoňové bestie (velmi, ale VELMI opatrné přidávání plynu). Veškeré dění doprovází atraktivní silniční muzika (takový mix rocku, blues a country), která se jakoby line z rádia - dokonce se tu a tam objeví hláška moderátora, který jednotlivé songy uvádí.
Motor City Online jsme testovali na pevné lince, kdy se ping na americký server pohyboval kolem 110 ms, a po celou dobu jsme nezaznamenali žádný problém s pomalou odezvou hry či "doskakováním" aut v závodech. Také přihlašování do jednotlivých závodních sessions je velmi rychlé a přehledné - vzhledem k tomu, že se hry účastní velké množství uživatelů najednou, objevují se nabídky k novým závodům přibližně jednou za dvě sekundy. I na přihlášení dalšího člověka do vlastního závodu není obvykle nutné čekat déle než dvacet sekund. Orientaci dost prospívají přehledná menu i chatovací okno v dolní části obrazovky.
Je škoda, že ceny a dostupnost kvalitního internetového připojení v našich krajích neumožní většině hráčů plnohodnotné "dovádění" v Motor City Online. Jedinou větší skupinou, která tak může pomýšlet na případný nákup originálky, jsou majitelé kabelových modemů. Důkladná péče o plechového miláčka a vydělávání peněž v drsných závodech dragsterů či okruhových vozů totiž zaberou neskutečné množství času, kterého rozhodně nebude potřeba litovat. Ale mějte na paměti, že na můj upravený Ford Ranchero nic nemá...
