V předvánočním období dochází tradičně k mnoha soubojům mezi videoherními tituly podobného ražení. Takto vyostřený souboj na blátivých tratích jsme tu ale již pěkně dlouho neměli, pokud tedy někdy vůbec.
Motorstorm: Pacific Rift
Obhájce titulu Král offroadových tratí nastupuje opět ve vynikající formě, navíc v novém a slušivém zeleném dresu. Po jistých rozpacích z letošního PlayStation Day v Londýně tak můžeme zcela zodpovědně říci, že grafická stránka hry se opravdu povedla a v prvních chvílích se neubráníte tomu, že budete koukat po okolí, namísto abyste se věnovali řízení.
Motorky znamenají prakticky jistou smrt.
Dost působivě vypadá i několik vizuálních efektů, mezi nimiž zcela vyčnívá efekt vody ulpívající na hledí vaší helmy po průjezdu nějakou tou „kaluží“. Pokud se při prvních jízdách budete snažit setřít vodu z brýlí nebo z obrazovky, tak si z toho nic moc 
nedělejte, nás to potkalo taky a projde si tím bezpochyby úplně každý.
Mnohem lépe již působí i okolí tratí, respektive v tomto případě, kdy tratě představují spíše soubory několika cest, se dá mluvit spíše o jejich prostředí. Slibovaná bujná vegetace by sice podle našich představ mohla být ještě bujnější, ale faktem zůstává, že pokud projedete křovím, tak to vypadá jako byste skutečně projeli křovím v reálu a nikoliv že je křovíčko těsně před vámi, aby se vzápětí „kouzlem“ objevilo za vámi.
Není ale na místě strach, že by se jednalo o to samé jako v prvním Motorstormu, akorát že v zeleném, protože tratě jsou nyní rozmanitější – přesným opakem řádění v džungli jsou závody na úbočí aktivního vulkánu, kde vám kontakt se žhavou lávou v mžiku speče pneumatiky na škvarek. Navíc má toto prostředí i větší vliv na zahřívání vašeho stroje. Naštěstí zde ale stavitelé tratí vhodně rozestavili vodní sprchy, které vaši mašinu zase ochladí. I když i v tomto případě vás čeká ne vždy úplně lehké 
rozhodování – sprchy pochopitelně nejsou na hlavním tahu, a tak je potřeba si promyslet, zda vám to za změnu trasy stojí.
Co se týče samotné jízdy, již první Motorstorm byl hodně velká divočina, ale napodruhé ještě přituhne. Posílen byl důraz na realistické chování vozů, takže vás nyní může neuvážený nájezd na zdánlivě nevinně vyhlížející šutr v klidu přetočit na boudu. Nehledě na to, že se zdá, že všechna vozidla bez výjimky o něco hůře zatáčejí, což klade ještě o něco vyšší nároky na přesnou volbu stopy a citlivou práci s plynem, brzdami a boostem.
Rychlost jízdy se tentokrát sice již nezdá tak pekelná jako poprvé (je zde ale oprávněný předpoklad, že jsme si zkrátka již zvykli), ale o to urputnější jsou souboje s ostatními jezdci. Strategie „dojedu si na jistotu pro nějaký ten bodík“, která je tak příznačná pro mnohé reálné závodní série, tady zcela zjevně neexistuje, a tak se celá smečka šestnácti závodníků žene od startu až do cíle hlava nehlava tím 
největším tryskem, jaký dokáží ze svých strojů vymáčknout.
To v praxi znamená, že to do vás často někdo naboří a vyhodí vás z trati rychleji než byste si stačili pomyslet „podívám se do zpětného zrcátka“, což ale pochopitelně můžete s trochou cviku a štěstí provádět i vy ostatním. Zejména pokud tedy sedíte v Monster Trucku, který je sice těžkopádný skoro jako Miloš Zeman při mluveném projevu, ale pokud v něm sedíte, tak vás skoro vůbec nemusí zajímat, co se právě nachází přímo před vámi.
Naproti tomu motorky znamenají prakticky jistou smrt. Na nich jsme ještě o něco zranitelnější než v prvním dílu, a jízda na nich tak znamená skutečnou výzvu. Ptali jsme se samotných vývojářů, zda v tomto ohledu dojde ještě k nějakému balancování, ale odpovědí nám bylo, že ani náhodou, protože motorky jsou svižné a rychlé, a jejich vysoká zranitelnost je daní za tyto výhody. Inu, svižné a rychlé 
motorky zcela nepochybně jsou, ale jímá nás silné podezření, že bez pořádného tréninku a znalosti tratí s nimi budeme víc polehávat v blátě než rajtovat v sedle.
Již nyní je tak zřejmé, že Motorstorm: Pacific Rift svého předchůdce překoná a nabídne ještě divočejší závodní akci, jíž se vyrovná snad jen „silniční“ Burnout. Pokud tedy nedáte na první Motoršturm dopustit, můžeme vás již nyní ujistit, že předobjednávkou Pacific Riftu nic nepokazíte.
Index očekávání: 85%
Pure
Ač to zní možná trochu překvapivě, konkurence pro Pacific Rift se nakonec možná přeci jen najde. Od závodů čtyřkolek s názvem Pure jsme toho popravdě řečeno zase až tak moc nečekali, ale když jsme si je mohli zahrát, museli jsme chtě nechtě 
pozměnit názor.
Pavel Liška by řekl, že skoky je potřeba „odpružit“.
Oproti druhému Motorstormu je sice Pure znatelně uhlazenější, ale nese to s sebou i nějaké ty pozitivní důsledky. Tím nejznatelnějším je grafické zpracování, které je líbivě barevné a na první pohled přitažlivější než v případě Pacific Rift. Až po nějaké době hraní si ale uvědomíte, že prostředí není tak volné jako ve druhém Motorstormu – tudy vede trať, vedle ní začíná zelená travička a není moc kam uhnout. Na tratích se sice objevují i nějaká ta větvení, ale z toho, co jsme měli možnost vidět, se to s košatostí a a počtem možností průjezdu nedá s Motorstormem příliš srovnávat. Třeba již jen proto, že zde podle všeho vůbec nehraje roli, na jakém stroji jedete po jakém povrchu.
Jízdní model působí dobrým dojmem a snaží se tvářit, že ovládáte opravdovou čtyřkolku, ale zároveň je dostatečně shovívavý, takže i ostré zákruty je možné vcelku jistě projíždět již po pár chvílích seznamování se hrou. Ovládání je intuitivní, dostatečně přesné, a tím pádem i celá jízda vcelku pohodovou záležitostí, kde nemusíte dávat pozor na každý kámen, který se na trati objeví. Navíc se zdá, že se bude dát jezdit i trochu takticky, takže nebude potřeba drtit ovladač po celou dobu závodu s vytřeštěnýma očima a obavami nad zákeřnostmi tratí či protivníků. Jisté ale je, že mimo jiné i tento aspekt bude v očích některých kladech a jiní ho budou vidět jako zápor.
Počítačem řízení oponenti vám sice nedají nic zadarmo, ale zdá se, že jejich primárním cílem nebude sejmout vás pokud možno co nejdřív, ale spíše jet co nejlépe. Pure tedy bude podle všeho oproti Motorstormu o něco více o závodění a o 
něco méně o šrotování.
Pro mnohé pak bude tím rozhodujícím závažím na miskách vah možnost provádět v Pure ve vzduchu všemožné triky. Ale ani „konzervativnější“ závodníci nemusejí házet Pure do žita – docela dobře a svým způsobem i realisticky totiž působí zdejší skoky. Pavel Liška by řekl, že je potřeba je „odpružit“ a měl by vlastně i pravdu. Při nájezdu na skok je zde možnost/nutnost zatáhnout za pravou analogovou páčkou dozadu a těsně před hranou skoku jí švihnout dopředu, čímž se váš jezdec vznese do větší výšky a doletí dále.
Tím jednak dostanete víc času na provádění triků ve vzduchu a jednak tím můžete získat i výhodu oproti soupeřům při samotné jízdě – delším skokem totiž dokážete zvládnout dva i tři terénní hrby jediným skokem a nemusíte se přes ně kodrcat jednotlivě.
Pure tak na nás zatím rozhodně nepůsobí ani zdaleka tak divoce jako Motorstorm, ale rozhodně není možné říci, že by to bylo na škodu. Hraje se moc příjemně, vypadá na pohled líbivě a manuální časování skoků je zábavné, a v kombinaci s triky tak máte během závodu pořád co dělat. A navíc nám tato hra ne tak úplně málo připomínala ve své době naprosto vynikající první Motocross Madness, na nějž dodnes vzpomínáme jen v tom nelepším.
Index očekávání: 80%
Cílová rovinka
Je zřejmé, že každá z her si klade poněkud jiné cíle, ale zároveň se dá předpokládat, že průnik množin zákazníků bude velmi početný. A není se moc co divit – zatímco Motorstorm je nefalšovaným motorizovaným šílenstvím, Pure má přeci jen o poznání blíže ke skutečnému sportu. Obě hry ale podle všeho poskytnou kvalitní offroadovou zábavu, takže bude nejlepší dát šanci oběma. Jako správní burani ale v redakci favorizujeme o něco více Morotstorm, protože k celé věci přistupuje přeci jen tak nějak bez zbytečných předsudků a se „selským rozumem“.
