Je to již nějaký ten pátek, kdy na našich stránkách vyšla naposledy recenze na nějaký pořádný logický rychlík. Nebyl to rozhodně náš záměr, ale situace v posledních letech je taková, že se celý tento žánr přesunul na freewarovou scénu a klasický komerční titul aby člověk pohledal. Taková je skutečnost, co se platformy PC týče. Naštěstí jsou zde ještě jiné, pro které vychází logických rychlíků vskutku požehnaně. A když se některý z nich dočká skutečného úspěchu, je pak konverze otázkou jen několika málo měsíců. A přesně toto je případ hry, na kterou vám dnes přinášíme recenzi. Jmenuje se Mr. Driller a je tomu přesně rok, co vyšla verze pro Dreamcast. V srpnu se pak objevila na GBC a počátkem října i na PlayStationu. A vida - je zde červen 2001 a „Pan Vrták“ přichází konečně i na PC. (Jen tak pro úplnost bychom ještě měli doplnit, že se chystá i konverze na novou herní platformu - GBA.)
Pokud bychom chtěli hru Mr. Driller připodobnit k nějakému jinému titulu, ukousli bychom si poněkud větší sousto, než by bylo záhodno. Pomineme-li totiž skutečnost, že je jakýmsi přepracováním dnes již poněkud vousatého Dig Dugu, jen těžko bychom hledali titul se stejným herním systémem. Asi nejvíce společného však má s Bust-A-Move či Puzzle Bobble, ale to jen z toho důvodu, že i zde využíváte různého zabarvení jednotlivých kostek pro jejich likvidaci. Nepředbíhejme však. Položme si Mr. Drillera pěkně na sklíčko, opatrně jej přiklopme, vložme pod mikroskop a řekněme si, co všechno vidíme.
Ačkoliv byste možná příběh u her tohoto typu nehledali, Mr. Driller jej má. To, co si pro nás autoři připravili, vskutku předčí obvyklá schémata používaná u klasických logických rychlíků, na druhou stranu od toho žádné scénáristické orgie nečekejte. Slovo „logický“ se zde vztahuje opravdu jen k označení žánru, ne k popisu děje. Píše se rok 2000 plus nějaké drobné navíc a zeměkoule má problémy. Kupodivu to není nic, co by souviselo s ekologickou katastrofou nebo něčím podobně očekávaným, ale jde o invazi kostek. Jednoho ošklivého dne se prostě z podzemí začaly na povrch řinout stovky záhadných kostek, které sice byly pěkně barevné, ale potěšilo to málokoho. Když totiž i poslední vršky mrakodrapů zmizely pod pestrobarevnou záplavou, bylo třeba přestat se kochat tou nádherou a začít hledat řešení. Po usilovném bádání bylo zjištěno, že kostky se formují v hloubce 5000 stop pod zemí, kam se už dneska jen tak někdo nedostane.
Jen tak někdo ne... ale někdo přeci jen ano. Hrdina bez bázně a hany s úžasnou vrtačkou a ještě úžasnějším jménem Sususmu Hori je přesně ten pravý, který dokáže unést tu odpovědnost a vzít záchranu světa do svých rukou. V jeho případě bychom ale místo o rukou měli mluvit spíš o ručičkách, protože Susumu není žádným prototypem klasického tvrďáka, spíš naopak. Je malinký, drobounký, s velkou hlavou uzavřenou do helmy a skoro by se dalo říct, že se za svojí vrtačku celý schová. Každopádně je výsledný dojem veskrze roztomilý, a tak by vám nemělo činit potíže se s postavičkou ztotožnit a pokusit se o to, co se po vás (jako ostatně skoro pokaždé, když zapnete počítač a spustíte nějakou hru) chce - o záchranu lidstva.
Ač se to na první pohled možná nezdá, dokáže být Mr. Driller docela akční záležitostí. Pokud totiž zvolíte ten způsob hraní, při němž moc nepřemýšlíte, ale spíš hbitě klikáte na tlačítko, kterým se vrtá, povede se vám rozpoutat na obrazovce pěkný zmatek - některé kostičky padají dolů, jiné se lepí na své stejnobarevné kolegyně, další vybuchují v oslnivých gejzírech a jen velmi málo z nich si udržuje klidovou polohu. Tímhle nestabilním peklem se prosmýkává vaše postavička, ale můžete si být jisti, že pokud nemáte opravdu dobrý postřeh a rychlé reakce, dlouho jí to nevydrží. Stačí jen jedna malá chybička, hloupé zaváhání či oka mžik v nevhodný okamžik a rázem je z vás placaté vydání sebe sama a jen několik málo kousků z vás vyčnívá zpod hromady na vás dopadnuvších kostek.
Jak se tedy máte až k oné hranici 5000 stop dostat? V případě, že vrtáte pouze směrem dolů, nemáte se čeho bát. Ale ne vždy to je možné. Občas se musíte z nějakých důvodů pohnout i do strany a v tu chvíli se vystavujete riziku, že se změníte v obří palačinku. Musíte si tedy dávat pozor na to, jaké barvy je kostka, kterou se snažíte odvrtat, jaké barvy je kostka nad ní, jaké barvy jsou ostatní sousední kostky, případně i jaké barvy jsou kostky nad těmi, které jsou nad těmi, jež sousedí s kostkou, kterou se právě snažíte odvrtat. Skuteční mistři si dávají pozor i na to, jaké barvy jsou kostky, jež sousedí s kostkami, které jsou nad kostkami sousedícími s kostkami, které jsou pod kostkou, do níž jste právě zaryli svůj vrták, ale řekněme si upřímně, toto již není tak úplně zapotřebí...
Máte pocit, že se v těch různobarevných kostičkách již ztrácíte? Tak přesně o tom Mr. Driller je. Po chvilce hraní totiž zjistíte, že pokud chcete být alespoň úspěšní, musíte mít neustále na paměti základní pravidla. Ta zní následovně. Společně s odvrtanou kostkou zmizí všechny sousedící, které mají stejnou barvu. Je přitom jedno, zda jsou vedle ní, pod ní nebo nad ní. Jakmile je pod nějakou kostkou prázdný prostor, padá. Jakmile se však během pádu ocitne vedle jiné kostky se stejnou barvou, ukotví se a svůj pád tak zastaví. Pokud se takto vzniklým připojením utvoří shluk alespoň čtyř stejně barevných kostek, všechny zmizí. Tím pochopitelně vytvoří prázdný prostor, do kterého padají kostky seshora - ovšem jen v případě, že nejsou někde ukotveny. Jejich pád se však může zastavit v případě, že se ocitnou vedle kostek stejné barvy. Pokud se však tímto způsobem vytvoří shluk alespoň čtyř kostek stejné barvy... Asi tušíte, co bude následovat. :o)
Zdaleka ne všechny kostky je však možné jen tak jednoduše odvrtat. Kromě normálních jsou po herním poli ještě roztroušeny kostky pevné, které vám dají mnohem více práce. Vyplatí se vyhnout se jim, protože jejich likvidací ztratíte nejen drahocenný čas, ale hlavně drahocenný vzduch... Pardon, my jsme se ještě nezmínili o vzduchu? V tom případě bychom měli naši chybu napravit. Sususmu Hori musí pravidelně doplňovat zásobu kyslíku ve svém skafandru. Nachází jej v podobě podivných flaštiček porůznu rozmístěných mezi kostkami. Čím je hlouběji, tím rychleji kyslík spotřebovává, takže starost o co nejrychlejší klesání je v posledních levelech nahrazena starostí o vlastní plíce.
Opusťme ale konečně herní systém a podívejme se o něco dále. Jaké nám Mr. Driller nabízí herní módy? Najdeme zde celkem tři - Arcade, Time Attack a Survive. Arcade je výše popsaným příběhem - vaším úkolem tedy je dostat se do hloubky 5000 stop. Protože to však pro někoho může být opravdu velké sousto, je možné tuto hloubku snížit na polovic. Time Attack pro vás má připravených celkem deset úrovní, kterými musíte projít do určitého časového limitu. Ten je velice, opravdu velice malý, takže budete mít co dělat, aby se vám podařilo jej splnit. Kostky naštěstí nejsou rozmisťovány náhodně, ale pokaždé stejně, takže si můžete onu správnou cestu „natrénovat“. Některé úrovně máte v Time Attack odemknuty již od počátku, ale většina z nich se vám zpřístupní až splněním časového limitu v úrovních nižších. Poslední mód, Survival, je velice podobný Arcade. Máte zde však jen jeden jediný život a poté, co vás rozmáčkne některá krychle nebo vám dojde vzduch, si můžete celý svůj postup pěkně prohlédnout v opakovaném záběru, případně i zpomaleně.
Tím bychom měli hlavní části hry popsány a zbývá nám ještě technické zpracování. To je odvedeno poměrně profesionálně, zvláště vezmeme-li v potaz, že se jedná o logický rychlík. Grafika je na obstojné úrovni a ačkoliv se nedočkáme žádných přehnaných vizuálních efektů, rozhodně se nedá říci, že by byla nudná. To samé platí i o zvukové stránce hry. Nečeká vás žádné překvapení, což ale zaplať pámbů znamená, že ani žádné nepříjemné.
A jaké zde máme hodnocení? Protože oba autoři mají k logickým rychlíkům poněkud rozdílný vztah, nechme mluvit každého z nich zvlášť.
Alenka: Ze sebe musím říct, že ačkoliv logické hry až na světlé výjimky, které potvrzují pravidlo, z duše nenávidím a dostávám preventivní záchvaty vzteku, sotva z dálky zahlédnu tetrisové kostičky nebo šachové figurky, v téhle hře jsem určité kouzlo najít dokázala. Snažit se co nejkratším a nejefektivnějším způsobem prokopat až na dno úrovní je vcelku slušně návykovou zábavou, kterou můžu s čistým svědomím doporučit všem milovníkům logiky. Jste-li navíc soutěživé povahy, jistě neodoláte pokušení přehrávat si jednotlivé módy znova a znova ve snaze vylepšit svůj osobní rekord.
mondy: Co se týče logických rychlíků, mám k nim na rozdíl od Alenky přátelský, ba dalo by se říci až vřelý vztah. Nelze se tedy divit, že mi Mr. Driller učaroval. Konečně se totiž jedná o logický rychlík s pro mě originálním herním systémem, kterému nechybí pečlivá vyváženost obtížnosti. Sice nabízí jen několik různých módů, a pokud jste opravdu dobří, podaří se vám každý z nich dohrát do pěti minut. Ale abyste byli opravdu dobří, strávíte u této hry několik týdnů.
| Mr. Driller | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
