Murdered začíná tam, kde většina ostatních titulů končí: smrtí hlavního hrdiny. Charismatickému policistovi Ronanovi je však věčný klid odepřen, a tak musí v roli nehmotné duše bloudit po světě do doby, než zjistí, kdo a proč ho při výkonu služby chladnokrevně zastřelil. Výsledkem je perfektní a neotřelá detektivka, která sice nesedne každému, ale pokud u her dokážete ocenit skvělý příběh, neexistuje momentálně lepší volba.
Film, nebo hra?
Pokud bych si chtěl usnadnit práci tak napíšu, že Murdered vypadá jako kombinace detektivního vyšetřování L.A. Noire a duchařské části Beyond: Two Souls. Ale tak jednoduché to nebude a přestože se toto přirovnání dere na jazyk každou chvíli, ve výsledku má nejblíže ke striktně koridorovým hrám.
Sice se relativně svobodně pohybujete mezi několika lokacemi spojenými centrálním městečkem, ale kromě hledání nepovinných poznámek k příběhu je veškerý postup striktně nalajnovaný a nelze z něj uhnout ani o píď. Jenže na rozdíl od interaktivních filmů poslední doby (hry od Telltale a Quantic) nemáte možnost příběh nějakým způsobem ovlivňovat, natož dělat zásadní rozhodnutí. Kouzlo je v tom, že pokud se necháte pohltit příběhem, nebudete potřebu testovat hranice hry ani pociťovat.
Poctivá duchařina
Murdered: Soul Suspect
Nechat se pohltit příběhem je naštěstí strašně jednoduché. Už jen ten hrdina!
Pokérovaný drsňák s kriminální minulostí, který se i světem mrtvých prohání s vyhrnutými rukávy a nezbytným cigárkem v koutku, je mezi všemi tuctovými správňáky, kteří se na nás hrnou ze všech směrů, nesmírně sympatický.
Přidejte tragicky zemřelou manželku, městečko s temnou historií a brutálního sériového vraha a na nějaké neviditelné bariéry si už ani nevzpomenete. Že jsou to samá klišé? Rozhodně. Jenže v počítačových hrách, kde se za příběhový vrchol považuje pseudofilosofické blábolení Bioshocku, by se podobná klišé měla vyvažovat zlatem.
Hlavní deviza není v originalitě, ale v kvalitě zpracování, a tady Murdered díky atmosférickému prostředí, skvělé kameře a především excelentnímu dabingu jednoznačně září.
Smrtí problémy nekončí
Dříve než se však naplno oddáte vyprávění, budete se muset vyrovnat se specifiky. Být mrtvý totiž přináší kromě spousty skvělých vlastností, jako je například průchod zdmi nebo teleportace, i spoustu nepříjemností. Tou nejhorší je fakt, že máte jen velmi málo možností, jak zasáhnout do skutečného, hmotného světa.
Až na mírné ovlivňování lidských myslí a rušení elektrických spotřebičů nemůžete prakticky nic a i tak banální operace, jakou je např. otevření knihy, je neřešitelný problém. To s sebou nese spoustu unikátních a jinde neviděných situací.
Že je náš hrdina pro běžné smrtelníky neviditelný, ovšem neznamená, že by byl odsouzený k samotě. Městečko Salem je totiž zalidněno dušemi zemřelých, které stejně jako Ronan bezmocně bloudí ulicemi a marně pátrají po konečném rozhřešení.
Jejich příběhy jsou klasickými nepovinnými úkoly s vlastní příběhovou linií a bez výjimky je radost je plnit. Kromě toho se Ronan brzy setká s dívkou Joy, která je jako jediná schopna komunikovat i se světem mrtvých. Sice si postavy nejsou navzájem příliš sympatické, ale jejich společná motivace je donutí spolupracovat při vyšetřování.
Hra pro každého
Murdered: Soul Suspect
Samotná detektivní činnost je asi tou nejkontroverznější částí celého titulu. Na důležitých místech zůstanete "uzamknuti" na poměrně malém prostoru, v němž musíte sesbírat všechny důležité stopy. V praxi to vypadá tak, že pobíháte dokola a čekáte, kdy se objeví potřebná ikonka pro průzkum. Jakmile naleznete všechny, ve speciálním menu musíte pospojováním správných důkazů odpovědět na připravenou otázku, jinak se nehnete dál.
Pokud by se vám to z nějakého důvodu nepovedlo, tak to nevadí. Na nalezení správného řešení máte neomezeně pokusů. Na jednu stranu tak hře chybí jakákoli výzva, na tu druhou se zde pořád děje něco nového a nehrozí stereotyp.
Jediné, co narušuje pohodovou hratelnost, jsou násilně implementované plíživé pasáže, v nichž se musíte vyhýbat agresivním duchům schopným Ronana pohltit. Taková setkání jsou díkybohu velice řídká a také jednoduchá, takže tolik nevadí. Ale obávám se, že více než adrenalinové zpestření jsou ze strany autorů jen zoufalou úlitbou zažité představě, že pokud hráč dlouho nikoho nemorduje, nudí se a hru vypíná.
Pro koho to vůbec je?
Murdered: Soul Suspect
Murdered cílí na jiné publikum, než jsou tradiční pařani, a obávám se, že na to nejspíše dojede. Stojí i padá s příběhem a v jeho prezentaci nemá příliš konkurence.
Nenabízí však ani zdánlivou iluzi svobody volby jako konkurenční tituly a pokud nejste vyloženě fanda do vyhledávání ukrytých bonusů, nebude vám mít po osmi hodinách nutných k jejímu dohráni již co nabídnout.
Za sebe můžu jen říct, že mě hra trefila přímo do srdce, dohrál jsem ji na dvě posezení. A to je mnohem víc než desítky hodin trávených neustálým opakováním stále stejných činností v současných otevřených světech.
