3D akční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hráč ovládá čtyřrukého hrdinu a jednu nebo více jeho rukou.
Narodil se jako docela obyčejný kluk v jedné malé české vesničce. Po smrti rodičů ho vychovávala babička, hodná, ale poněkud zmatená žena, která ulevovala svému revmatismu pokuřováním vlastnoručně vypěstovaných bylinek. Pro chlapce by ale udělala první poslední a tak, když přijeli ti džentlmeni v dobře padnoucích oblecích, tváří v tvář svému odrazu v jejich černých brýlích neváhala ani minutu a na ten prázdninový tábor ho s nimi poslala. Bankovky srovnala do úhledné hromádky a zašila do slamníku. Ví, že tyhle věci nejsou zadarmo. Pak se odebrala rozpustit červíčka pochybnosti v natrpklém bylinkovém dýmu. Přešlo léto, opadalo listí ze stromů, země se pokryla sněhem a stařenka už si na chlapce více nevzpomněla.
Chlapci se tábor od počátku nelíbil. Ještě by snad oželel, že s ostatními dětmi si může povídat jen vyťukáváním tajného kódu na stěnu cely. Smířil by se i s tím, že táboroví vedoucí namísto tradičního skautského stejnokroje nosili bílé pláště. Zejména však atrakce zdaleka nenaplnily jeho očekávání. Slibovali mu sluníčko, koupání, kolotoče a vůbec spoustu legrace. Jestli to bylo zrovna slunce, čím na něj svítili, těžko říct, ale rozhodně po tom povyrostl o celý metr a taky hodně zesílil. To si vždycky přál, jenom to snad nemuselo tolik bolet. Koupání si užil dost, ale než se naučil dýchat pod vodou, stokrát se mohl utopil. Kolotoče tu tedy byly, to zase ne, že ne, ale od dvaceti G to už taky taková zábava není. Jenom legrace je tu vážně kopec, zvlášť od té doby, co dokáže podpaží vyprdět státní hymnu stereo.
A pak, po mnoha letech, se jednoho dne probudí, strhá ze sebe všechny ty hadičky a drátky, zanechá ze sebou zděšeně pípající přístroje a když v laboratoři nikoho nenajde, vyjde po dlouhé době konečně na povrch. Praha je krásná, ale trochu opuštěná. Když ovšem nepočítáme ta podivná stvoření ovládaná poněkud monotematickou vražednou životní filosofií. Těch je tu opravdu dost. Dost pro každou ruku.