Bitevní pole se ztrácí v mlze, z níž se vynořují první nepřátelé. Odporní nemrtví, slizské stvůry a jiné mrchy se blíží. Válečníci si dodávají vzájemně odvahu před tím, než se vrhnou do prvních bojů, v nichž jde nejen o čest. Šípy zaplní vzduch. Jejich tiché svištění následují skřeky zraněných. Smrtelná křeč zachvátila první oběti. Bude muset zemřít mnoho statných válečníků, zarputilých trpaslíků, ušlechtilých lučištníků než přijde den poslední bitvy, den konečného vítězství. Jen mrtvoly a krev jsou jisté. Jen boje a bitky. Ne však vítězství...
Tož tak by se dal stručně shrnout začátek známé to hry Myth II: Soulblighter. Většině zkušených pařanů netřeba představovat, oč se jedná. Leč... Háček spočívá v tom, že ona většina zkušených pařanů mohla hru poznat maximálně v prostředí wokýnek nebo ještě tak možná na strojích ovocnářské firmy Apple. O tom ale mezi námi docela vážně pochybuji. Jabka se u nás mezi pařany moc nenosí. Zapřisáhlí linuxáři si mohli o této pařbě (jakož i o mnohých jiných) nechat zdát. Jak jsme ale již na stránkách Bonuswebu psali vloni v listopadu, portovala firma Loki tuto hru do prostředí Linuxu. A co víc, lze se k ní dokonce dostat i v Čechách. Právě linuxový port běží nyní v jednom z oken mého Linuxu. Hned na úvod je nutno říct, že na to, že se jedná teprve o druhý komerční port hry firmy Loki, vypadá výsledek velmi dobře. Ale začněme pěkně od začátku.
Myth 2 je stejně jako první díl Myth: The Fallen Lords válečnou realtimovou strategií odehrávající se ve fantazijním 3-D světě. V mnoha ohledech se velmi podobá Mythu 1, který vzhledem k jeho popularitě mnohým netřeba představovat. Přesto však zmiňme, jak vlastně hra vypadá a na čem staví. Použitý termín strategie patrně nevystihuje zcela podstatu hry, protože ve většině z celkem 25 misí má hráč k dispozici poměrně málo bojovníků a jeho akce se blíží svým rozsahem spíše úkolům taktického rázu. Navíc cílem není něco budovat. Skoro by se dalo říci, že právě naopak.
Vaše vojenská jednotka sestává z několika typů postav. Jedná se o již známé jednotky z prvního dílu: středověcí vojáci a berserkeři, lučištníci, rytíři, trpaslíci minometčíci a neviditelné trpaslíci průzkumníci a gigantičtí obři. Zatímco vojáci a bersekeři vynikají především v soubojích tělo na tělo, lučištníci se již ze své podstaty uplatní především v soubojích zdálky. Kromě klasických šípů má každý k dispozici jeden ohnivý šíp, jehož účinnost klasické šípy vysoce předčí. Trpaslíci jsou vybaveni zápalnými náložemi. Jakkoli se jedná o postavy užitečné, jejich chování občas zaskočí - patrně díky své nestálé povaze občas trpaslíci směřují své explozivní útoky i do vlastních řad. Kromě těchto postav se v některých misích objevují další, které často mají spojitost s tou kterou misí - jedná se například o léčitele, kouzelníky nebo průvodce. Postavy v jednotlivých bojích nabývají zkušenosti. To je jediná možná forma, jak zlepšovat jejich vlastnosti. Samostatný výcvik postav jako v jiných hrách tvůrci nepřipustili. Ačkoli tedy není pravidlem, že celou hrou procházíte s týmiž hrdiny a jejich skladba se obměňuje, zkušení veteráni se k vám v mnohých misích přidávají, což značně vylepšuje vaše nepříliš růžové počáteční vyhlídky. Japato, ptáte se?
Ve většině případů je totiž síla nepřátel postavena na jejich početní a výkonnostní převaze. Vaše nepočetné jednotky postupně musí čelit celým vlnám protivníků, kteří vás nejednou předčí jak silou tak i odolností. K tomu, aby bylo možno zvítězit, musíte rafinovaně využívat možností terénu, taktických přesunů jednotek, které lze nasazovat v různých bojových formacích, používáním správných jednotek na správných místech a ta docílit nejlépe lokálního přečíslení nepřátel. Jednotky ovládané počítačem, jakkoli vynikají počtem a silou, zdaleka nedosahují taktických schopností i slabšího pařana člověka. Terén, který zpočátku zůstává jednotkám zahalen, se postupem času s vaším putováním odkrývá a zobrazuje se na malé mapce v pravém horním rohu obrazovky. Teprve při alespoň základní znalosti okolí lze účinně čelit útokům. Další "zlaté" pravidlo radí: nahrávej, nahrávej, nahrávej. Takto totiž lze procházet mise s minimálními ztrátami a získávat tak postavy s jakous takous zkušeností. Vzhledem k obtížnosti snad ani jiná varianta neexistuje. I když, jste-li excelentní hráč, možná ukládání pozic nebudete tolik potřebovat. Rychlost hry lze regulovat a obzvláště obtížné partie doporučuji hrát na minimální rychlost.
Před vojenskou jednotkou stojí v misi vždy nějaký úkol. Úkoly zaujmou několika věcmi. Jednak pestrostí a nápaditostí - zachránit vesničany, zajistit bezpečný doprovod, uhlídat strategické místo, dobýt pevnost, toť pouze výčet některých z nich. Dále leckoho překvapí obtížností - oproti Mythu 1 náročnost levelů o poznání přitvrdila. První mise sice vyvolají dojem, že vše půjde jako po másle, ale opak je pravdou. Postupně se zvětšuje nejen rozsah, ale i obtížnost realizace úkolů. Na druhou stranu lze obtížnost nastavit přiměřeně vlastním schopnostem. A vřele doporučuji své schopnosti nepřecenit.
Jednotlivé úkoly propojuje legenda. Ta v jistém smyslu zapadá v průměrné šedi. Cílem celé hry není totiž nic většího než zachránit svět. No jo, pohodová záležitost, není-liž pravda, svět přece zachraňujeme dnes a denně... Jak se tedy mají věci tentokrát? Přibližně šedesát let po velké válce -- autoři se takto odkazují na první díl -- povstal z temnot představitel zla, Soulblighter. Ten se patrně v chládku dosti nudil a jelikož neměl zrovna nic na práci, jal se obvolat kumpány (mimochodem žádní andělíčci) a s jejich pomocí ovládnout svět. A jak už to tak v hrách podobného ražení chodí, cílem hráče a jeho svěřenců je armády zla přemoci a shrábnout sladkou odměnu. Marně se ale radují ti, kteří očekávají půl království a princeznu za ženu. Odměnou vám budou "pouze" příjemně propařené dny a noci, pár hezkých animací a samozřejmě dobrý pocit z příjemně stráveného času. Zvrhlíci se rovněž mohou radovat ze záplavy mrtvých nepřátel a samozřejmě též z nemalého množství krve. Protestující matky, které lpějí na bezchybné výchově svých potomků snad uklidní, že krvavé efekty lze vypnout. Mohlo by se zdát, že díky poměrně omšelé a neoriginální zápletce bude i hra samotná vyvolávat zívání. Leč opak je pravdou. Jednotlivé mise díky pěkné grafice, sugestivní hudbě a zajímavým zápletkám dokáží vtáhnout do hry tak, že mnohdy naopak zapomenete jít spát.
Myth 2 staví na enginu, který pochází již z dob prvního dílu. Oproti původní podobě se toho mnoho nezměnilo. Přibylo pár detailů -- koho by například nezaujali zpívající ptáčci nebo srnky pobíhající po lesích. Podstata však zůstává stejná. Pohyblivá kamera zajišťuje pohled na členitou 3-D scénu. Právě její členitosti lze mnohdy s úspěchem využít proti početní přesile nepřátel. Na rozdíl od plně trojrozměrné scény realizovali tvůrci z firmy Bungie (od ní pochází původní verze pro Windows) postavy pouze dvourozměrnými animacemi. Tato skutečnost však nepůsobí příliš rušivě. Mnohem častěji a tentokráte oprávněně získává Myth 2 kritické body právě díky příliš velké podobnosti s prvním dílem. Objevují se dokonce označení jako datový disk a podobně. To je pravda. V zásadě se totiž o nic jiného nejedná. V případě že jste ovšem první díl nehráli a nebo vás mimořádně zaujal, pak vás tato kritika nemusí příliš znepokojovat, protože hra staví na velmi pevných a kvalitních základech prvního dílu.
Nyní se věnujme samotnému přenesení do prostředí Linuxu. S napětím téměř dětinským jsem se těšil na průběh instalace. Ta proběhla prakticky bezproblémově. Po namountování cédéčka stačí pouze spustit v XWindowsech program "setup" a grafický instalační prográmek se již postará o zbytek. Na výběr nabízejí tvůrci tři varianty instalace: nejmenší na 10 MB, prostřední , které vyžaduje přibližně 100 MB diskového prostoru a největší na 640 MB. Dobře škálovat lze i požadavky na výkon počítače -- volbou kvality zobrazení, rozlišením atp.
Instaloval jsem Myth 2 na dvou různých počítačích a v obou případech vše fungovalo v podstatě bez problémů a to navzdory tomu, že jeden z nich nesplňoval systémové požadavky (Pentium na 100 MHz). Doporučuji ale raději se požadavků držet. Kromě hry pro jednotlivce lze Myth hrát i po síti, čímž hra získává další kouzlo. Síťovou hru lze hrát v jednom ze dvou režimů. V prvním z nich jeden z hráčů provozuje hru na své serveru a ostatní se k němu připojují. Druhá alternativa využívá volného hostování v doméně Bungie.net. Hráči se sem přihlašují do jednotlivých kanálů, kde společně diskutují a zapojují se do her.
Jako součást instalace je dodáván software k vytváření vlastních misí a světů. Díky tomu je na internetu k dispozici celá řada nových levelů a prostředí. I po "propaření" všech levelů až do poslední mrtě se tak lze uchýlit k další zábavě z celosvětových zdrojů oné bezedné internetové studnice. Hru lze instalovat jak z pozice roota, tak i běžného uživatele. V případě že ovšem posléze spouštíte hru jako root, spustí se v celoobrazovkovém zobrazení. Jako běžný uživatel se budete muset smířit pouze s provedením v klasickém aplikačním okně.
Co tedy říci na závěr? Dle mého názoru se jedná o povedený port velmi kvalitní strategické hry do prostředí Linuxu. Jestliže máte strategie rádi, nemáte zrovna co na hraní a máte přebytek volných peněžních prostředků, pak mohu Myth 2: Soulblighter vřele doporučit.
| Myth 2: Soulblighter | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
