|
|
Microsoft v současnosti patří k nejúspěšnějším herním vydavatelům a jako takový musí mít i potenciální zlatý důl dneška - správnou masivně multiplayerovou online hru. Zkušenější z vás možná namítnou že již dvě takové, Asherons Call a jeho druhý díl, pod palcem již má, ovšem co nevidět je zřejmě ztratí, poněvadž Turbine Entertainemt, provozovatel těchto her, se chce osamostatnit a tudíž musí Microsoft zaplnit vzniklou díru v podobě nového MMOG nové generace, které by mělo bez problémů konkurovat podobným ještě vznikajícím hrám, jako například World of Warcraft, Middle Earth Online či Dragon Empires. A právě tyto tituly se mohou právem začít před microsoftím dílkem třást, jelikož úder na herní scénu to bude asi hodně veliký a Billova firma rozhodně neponechá nic náhodě. Největším problémem se zatím zdá býti soudní spor se společností Mythic, která stojí za žánrově shodnou Dark Age of Camelot, a vyžaduje změnu jména této vznikající onlinovky, jelikož prý evokuje spojitost právě s jejich firmou. Ovšem jedná se jen o podružnou nepříjemnost, jež faktický vývoj hry nemůže nijak ovlivnit, ba právě naopak, ještě ji podle hesla více proslaví.
Větší peripetie by možná nastaly až ve chvíli, kdy by došlo na skutečné přejmenování tohoto nadcházejícího hitu, protože do jména byly již vynaloženy nemalé reklamní prostředky a v takovém případě by titul alespoň dočasně ztratil fanoušky z laické veřejnosti, která se o pozadí vývoje příliš nezajímá. Uvidíme, jak celý spor dopadne, osobně bych vsadil na nějaké finanční mimosoudní vyrovnání a zakopnutí celé záležitosti pod práh. Ale pojďme se podívat zpět na samotnou hru, od toho tu ostatně jsme.
Mythica se od klasických fantasy titulů poměrně hodně liší, a to především námětem, jenž vychází z populární, avšak stále poněkud neprávem opomíjené staré norské mytologie, která si cestu na obrazovky počítačů již našla, ovšem spíše v průměrných a hned zapadnuvších hrách, z nichž trochu paradoxně vyčnívá jen srandovní strategie Wiggles, která však, co se týče příběhu a tudíž i nějakých přehnaných detailností této mytologie, vůbec nejde do hloubky. Mythica by tento nepříjemný fakt ráda změnila. Vžijete se do kůže jednoho z hrdinů, jenž však už jednou na bitevním poli zahynul, ale místo toho, aby si užíval zaslouženého odpočinku v hrobce udatných bojovníků, je
opět povolán do akce, tentokrát samotným nejvyšším vládcem Valhally - Odinem. Možná trošku překvapivě tak začínáte jako vyvinutý hrdina a ne jako nějaký prachmizerný nováček, jenž neví ani jak správně uchopit sekeru. A že by to tak šlo zaonačit, dokázal už Gothic 2, kde se z vyvinuté postavy stal opět ňouma. V Mythice se tak nemusíte patlat s nějakými psíky, hady, divokými prasaty, abyste vůbec získali alespoň potřebnou úvodní zkušenost. Zde jste povoláni rovnou k zastavení blížící se apokalypsy, která hrozí od nepřátelských entit. Než odejdete od vladařského stolce Odinova, budete si muset ještě vybrat patronát některého z jeho dvanácti pomocníků, mytických „bohů“ Asgardu, skutečně pocházejících ze smyšlených norských bájí a vydat se do lítého boje proti temným a ohnivým legiím. Každý z těchto rádoby bohů representuje určitou třídu, chcete-li povolání postavy a sponzoruje ji svými rozličnými silami a energiemi, jež jsou čtyři, fyzická, magická, řádu a chaosu. Někteří „bohové“ jsou hodnější, jiní oplývají zase ďábelskými sklony. Jejich chování se promítne i do hlavní postavy, která časem začne kopírovat chápání
svého patrona. V případě, že znáte severské legendy, nebudou pro vás patroni žádným velkým překvapením a dost možná byste je i dali dohromady.
Neznalým čtenářům však představíme alespoň čtyři z nich. Prvním je třída Bersekera, nad níž drží ochrannou ruku bojovník Thor. Hráči této třídy využijí energie psychické a řádu. Při bojích uštědřují obrovská zranění, ale v zápalu bitvy zapomínají na svou vlastní obranu, tudíž se jejich obranné číslo výrazně snižuje. Berserkři mají různá tetování a symboly znázorňující jimi použitelné síly. Samozřejmě, že jich s postupem času získávají čím dál tím více a stávají se tak ještě mocnějšími. Dalším povoláním je Pyromancer, jehož patronem je Holla. Tito mocní destruktoří sází na magickou i chaosní energii, za jejichž pomoci dokáží rozpoutat skutečné ohnivé peklo. Účinnost ohně je nemalá i proti budovám či zdem, na druhou stranu si pyromani 
příliš neškrtnou proti ohnivým obrům. StormDruid slouží Freyovi a ten mu propůjčil energie řádu a magie, které Druid umně využívá k ovládnutí všemožných živlů zimy, větru či deště. S jejich pomocí dokáže skutečné divy a nepřátelé před jeho zlobou ani nestačí utíkat, jelikož dosah moci jíž disponuje je skutečně obrovský. Poslední kategorií, o níž si něco povíme je Lovkyně, za níž stojí mocná Skadi, které se zlíbila mocná kouzla a kritické útoky, k nimž je třeba mít energii jak chaosu, tak i fyzickou. Velkým příslibem autorů by měla být spolupráce mezi postavami, které vyvoláváním svých nejsilnějších kouzel či útoků mohou společně docílit ještě větších úspěchů v podobě ultimátních sil, které spojením určitých elementárnějších záležitostí získají. Tím pádem se vyplatí tvořit skupiny, ovšem není možné je formovat zcela nahodile. Některé třídy se mezi sebou, stejně jako jejich patroni, nesnášejí a dohromady nesvedou zhola nic, tudíž je jejich spolupráce k ničemu a grupě spíše uškodí než co jiného. Tvůrci také chtějí, aby se hráči cítili mocně, a proto se zcela vzdali pozvolného zaučování do hry, která v jiných titulech spočívá v zabíjení malých zvířátek, jež pro vás zpočátku znamenají
zcela reálné nebezpečí. Často jsou tyto fáze velice nudné a stereotypní, jelikož mají jediný cíl - nabrat nějakou zkušenost pro pokročilejší monstra. Zde tomu bude zcela jinak, hned od začátku budou hráči svádět na oko pohledné a rovnocenné boje se silnými protivníky. Například hrdinové pod patronátem Thora hned na počátku získají jeho mocné kladivo, jímž stačí praštit do země a hned je o zábavu postaráno, a to jak co se grafické efektivnosti, tak i účinnosti týče.
Po vytvoření postavy poputujete z Asgardu rovnou mezi smrtelníky, které je dobré přesvědčit či přinutit, aby vás uctívali, jelikož čím více budete mít oddaných přisluhovačů, tím větší vaše síla bude. Smrtelníci budou nesmrtelného hrdinu podle jeho skutků buď uctívat či naopak nenávidět, nic mezi tím. Sympatie si získáte například tím, že budete plnit těžké úkoly, nepřátele zase tím, že budete přes jejich nevoli zasahovat do jejich věcí. Smrtelné světy jsou rovnou tři - Midgard ovládaný i osídlený lidmi a vypadající jako
skandinávský venkov - všude pěkné farmy či rybářské vesničky Samozřejmě se dočkáme i větších měst. Vanaheim je obývaný mocnými elfy a jejich organickými strukturami všeho možného, tedy i velkých domů apod. Trpaslíkům patří Nidavellir, který se nachází v rozsáhlých podzemních komplexech. Jak je z popisu patrné, každé prostředí bude úplně jiné a záleží jen na hráči, které se vydá prozkoumávat, jelikož ani jedno z nich nebude nudné, ba právě naopak! Jedno jediné z nich by se prý mělo rovnat mnohým onlinovkám jak do rozlohy, tak i v možnostech, což může být sice jen reklamní žvást, ovšem co si budeme povídat - především na ně musíme spoléhat. Pokud se z jednoho světa rozhodnete přesunout do dalšího, čeká vás zcela jiný zážitek, narazíte na úplně nové lidi, chování i jejich problémy. Vyplatí se tak skutečně prozkoumat všechny, což je údajně práce na několik dlouhých měsíců a ani to není všechno. V případě potřeby se totiž můžete vrátit do Asgardu, který je sice rozlohou menší, ovšem jeho hlavní město neméně krásné. Tím to však rozhodně nekončí, o dalších prostředích si povíme dále. Již nyní autoři slibují postupné přidávání nových lokací, 
aby vytvořili dojem skutečně obřího světa bez sebemenších trhlin.
V otázce uctívání hráče smrtelníky slibují autoři skutečné hody. Začínáte jako kdysi slavný bojovník, na nějž si už však nikdo nepamatuje a tudíž ani nikdo neuctívá. Jenže, abyste mohli být úspěšní, musíte si tento respekt získat. Možnosti jeho sběru jsou velké, můžete občany jednotlivých světů přesvědčovat silou slov či činů, jež mají prý neuvěřitelnou škálu rozsahu. Údajně by se vše mělo chovat co možná nejvěrněji. Tedy pokud se obchodníkovi svěříte se svým tajemstvím a on vás pošle na nějakou misi, kde se projeví vaše mocné schopnosti, rozkřikne se to hned po celé vesnici, čímž pádem získáte místo jednoho človíčka hned třeba padesát. Míra vašich „podřízených“ vlastně určuje moc, jež je vám dána a nutno říci, že tento systém vypadá více než zajímavě. Podle všeho se zdá, že zkušenosti nebudete získávat bojem, nýbrž právě přes oddané člobrdy, kteří vám nepřímo propůjčí moc tím, že se modlí a uctívají vás na svých oltářích. Záleží také na tom, jaká z ras vás bude právě nejvíce
uctívat. Podle toho se totiž do jisté míry budou formovat vaše schopnosti a vzezření, které se začne čím dál tím více přibližovat představám daného národa o nesmrtelných hrdinech. Tento systém se zdá býti skutečně inovativním, ovšem jeho zabudování do fungující hry bude více než složité a to také díky tomu, že se po rozsáhlém světě bude prohánět obrovské množství hned od začátku silných hráčů. Nápadů mají tvůrci obrovské množství, doufejme, že nevznikne jen jejich nepovedený mix.
Do Asgardu se hrdinové budou chodit hlavně pobavit a vyzvedávat veledůležité zakázky od svých patriotů či samotného Odina. Toto město by mělo hlavně representovat takovou hru ve hře, kde si užijeme například bitev mezi hráči v podobě jakési varianty Last Man Standing, kdy se všichni řežou, dokud nezbude jen jeden. Následně samozřejmě všichni obživnou a ten nejsilnější či spíše nejšťastnější získá velkou odměnu. Podobných kratochvílí by mělo být povícero, ovšem autoři je chtějí nechat v tajnosti až do dokončení
hry, abychom byli alespoň trochu překvapeni. Zajímavou možností bude rovněž zakládání nejrůznějších gild, na nichž se domluví více hráčů a pokud daná skupina získá jako celek dostatečný počet oddaných věřících, může svůj velín přemístit do samotného Asgardu. Jasné je, že takových moc nebude, ale o to větší čest by to měla být.
Velkým lákadlem se zdají býti osobní teritoria, speciálně vygenerovaná pro jednoho či více hráčů, kdy se tito pustí do jejich prozkoumávání a nikdo jiný z hrdinů jim do jejich osobního dobrodružství nebude zasahovat. Skupinek může být v ten samý čas kolik hrdlo ráčí, server to vše utáhne. Základ generované lokace by měl být vždy stejný či podobný, lišit se bude například úkol či rozmístění protivníků. Je jasné, že podobné lokace jsou určeny spíše pro pokročilejší charaktery, kteří ve světech smrtelníků již nenachází tu potřebnou výzvu, ale okusit soukromé questy může každý, jen riskuje, že „nepřežije“ a ztratí něco svých uctívačů, kteří si raději vyberou nějakého 
schopnějšího vůdce.
Norská mytologie skýtá neskutečné možnosti především v oblasti nejrůznějších monster, jichž bude Mythica skutečně plná. Běžně se utkáme s nepřáteli pětkrát až desetkrát většími než je náš hrdina, což znamená, že si na pomoc budeme muset přizvat nějaké ty parťáky, což je také cílem tvůrců, aby hráči spolupracovali. V takovém případě už se zdánlivě nepřekonatelná nestvůra nezdá býti tak silnou, ovšem to zdaleka není vše. Legendy hovoří i o kreaturách velkých takřka jako celý svět, což si ve hře moc představit nedokážu, ovšem vývojáři tvrdí, že i ty budou součástí jejich dobrodružství. Jako příklad uvádějí v mořích žijícího ještěra Jormunganda, s nímž je spojeno hned několik questů v samostatném světě. Uvidíme, jak se jeho realizace povede. Každopádně by neměl být jediným svého druhu, a to je jedině dobře. Přítomen by měl být i Fenris, zlotřilý pes boha Lokiho, kterého nedokáže udržet žádné vodítko.
Musíme se
zmínit i o nesmrtelných oblastech, na něž dosáhnete až když splníte určité úkoly (a bude jich hodně) ve světech smrtelníků, kde jak už bylo několikrát zmíněno musíte získat co možná nejvíce oddaných duší, abyste se mohli pustit do těchto mnohem složitějších „nesmrtelných“ sfér, jelikož jak je patrné, nesmrtelný proti nesmrtelnému těžko může bojovat a rozhodující budou právě opět lidé, kteří se za vás modlí a tím dodávají sílu. V těchto světech proniknete hlouběji do neuvěřitelně spletité mytologie a začnete odhalovat skutečně důležité věci a dozvíte se hodně o rivalitě mezi bohy či smrtelníky. Navíc svedete spoustu bojů se skutečně silnými příběhovými stvůrami mezi něž patří i zástupci ohnivých legií. To vše si užijete ve fázi, již autoři nazývají jako druhou(další jsou získávání věřících a privátní úkoly)
Jak vidíte, Mythica se jeví jako neskutečně propracovaná a komplexní hra zároveň, jejíž, byť jen základní parametry, se jen hodně těžko popisují. Přestože jsme o ní napsali množství řádek, zatím je pořád až moc postranních vrátek otevřených, tudíž o mnoha záležitostech příliš nevíme a můžeme jen domýšlet a to není předmětem tohoto preview. 
Velkým otazníkem je realizace zmíněných libůstek do samotné hry, která má formu novodobého MMORPG. Mně by celý koncept možná více sedl v klasické singleplayerovce, i když by musel být o mnoho věcí okleštěn. Při pročítání dostupných materiálů nejednoho zkušeného herního harcovníka napadne, zda si tvůrci nevzali příliš velké sousto, i když pokud by se něco podobného podařilo, byla by to jistě paráda. Trochu zaráží i vyspělost hráčů hned od počátku hry, což se může velmi lehce zvrtnout do nudných mezí, protože půjde jen hodně těžko odlišit všechny ty hrdiny a celou hru to tak může potopit. Mlha zastírá i klasické sbírání zkušeností, jež je jednou zmiňováno jen ve spojení s uctívači, jindy se na povrch zase dere levelování i s příměsí normálního zabíjení nepřátel. Pravda bude asi někde mezi, což by dost možná bylo dobře. Microsoftu se podařilo vybrat zajímavé téma a na papíře ještě zajímavější designové serepetičky a i když tento moloch dozajista má prostředky na jejich převedení do herní podoby, není jisté, zda má dostatek zkušených lidí na takto velké sousto, na něž si v obdobné podobě netroufli ani zavedení tvůrci onlinovek v čele se Sony Online Entertainment, kteří se až na malé výjimky neustále drží zaběhlých struktur MMORPG. Ale dost už sýčkování, to nám určitě nepomůže. Věřme, že se Mythica povede a my zase jednou strávíme příjemné chvilky žitím v propracovaném virtuálním světe, za který si ale také (ne)pěkně zaplatíme.
Jak tedy vidíte, zrušení padlo rozhodně na nepravý titul, který by, v případě, že by byl slušně zpracován, zaznamenal dozajista úspěch, který by se dostavil i díky slušnému zázemí hry a skvělé kumunitě, jež fungovala prakticky od započetí vývoje a vyústila dokonce i v mnohé petice, jež se ale asi úspěchu nedokčají, což je rozhodně velká škoda. Avšak, co se dá dělat, život jde dál a my se jistě dočkáme ještě mnoha podobných projektů, tentokrát doufejme se šťastným koncem.
