Pozvání do centrál velkých herních firem nepřichází nijak zvlášť často a pokud přijde dokonce i od Nintenda, které je pověstné svým tajnůstkářstvím, je potřeba danou příležitost využít, protože jeden nikdy, zdali se to někdy v životě vůbec ještě může opakovat :-). O akci konané v evropské centrále v německém městečku (spíš ale již vesnici) Grossostheimu nedaleko Frankfurtu jsme se dozvěděli sice hodně narychlo, ale ani to nám nezabránilo v tom, abychom si sbalili cestovní pas a pár piv na cestu a vydali se západním směrem a zúčastnili se tak vcelku velmi komorní akce pro necelou třicítku novinářů z několika evropských zemí, v nichž má Nintendo své přímé zastoupení. Jak se tam tedy nakonec dostali Češi, zůstává dodnes záhadou, nicméně tipujeme to na slušné vyjednávací schopnosti místního distributora.
Součástí budovy je totiž i továrna, kde se hrám dává ta podoba, jakou mají na pultech prodejen.
Cesta probíhala velmi příjemně, přičemž to je zcela jistě to, co vás zajímá nejméně. Ok, tak o co tedy vlastně šlo? Nintendo nám chtělo představit několik her pro nejbližší období přelomu roku a zejména pak demonstrovat online možnosti jejich přenosné konzole Nintendo DS. Původně jsme tam sice jeli s vidinou klasické tiskové konference, ale nakonec jsme byli velmi mile překvapeni, jak neformálně a volně k celé akci organizátoři přistoupili. Po příjezdu nás totiž nahnali do místnosti se stojany s
GameCuby, na nichž si bylo možné vyzkoušet něco nových her, a na koho se nedostalo, mohl si půjčit jednu z mnoha přenosných konzolí NDS či GameBoyů a pohodlně uveleben v některém z velkým polštářů, které byly rozházeny po zemi si vyzkoušet některou z handheldových novinek. Pro GameCube byli k dispozici kupříkladu noví Pokémoni, Mario Party 7, zajímavý Chibi Robo hlasem ovládaná strategie Odama či sportovní sekce obsahující kromě vynikajícího Mario Tennisu i Mario Baseball či Mario Smash Football, který se stal jednoznačným hitem naší výpravy a zatímco ostatní rozebírali Pokémony či se škádlili u Mario Party, my jsme poctivě drillovali u fotbálku, což ve výsledku přilákalo i početnou výpravu ze Španělska, která cítila, že co do fotbalového nadšenectví
nedělá své zemi zrovna nejlepší jméno.
V NDS sekci byla k dispozici zhruba patnáctka titulů, přičemž naše zraky se ponejvíce upíraly ke třem z nich. Prvním byl Mario Kart DS, kvůli kterému jsme se sem vlastně všichni primárně sjeli. Vedle svých online možností má tato hra potenciál zaujmout i mnoha dalšími věcmi. V mnoha směrech je to typická nintenďácká hra. Na první pohled nad ní ohrnete nos, protože se točí kolem známých roztomiloučkých postaviček v slaďoučkých autíčkách ve hře, jejíž koncept se prakticky nemění již od dob SNESu a grafice, která dnes již nikoho neohromí. Pak ale přijde váš první závod a je to opět tady. S prvním vyhraným šampionátem začnete chtít stále více, začnete zkoumat vlastnosti a možnosti jednotlivých postav a jejich vozítek, odhalovat všechny záludnosti tratí a power-upů a vymýšlet různé závodní strategie. Je až neskutečné, jak dokáže Nintendo stále stejný koncept zpracovávat tak, že pokaždé znovu dokáže přitáhnout i harcovníky (mezi něž se skromně dovolujeme počítat), kteří ve videohrách viděli již skutečně kdeco. Hra je totiž tak chytlavá, že vám bude naprosto jedno, že Luigi mluví jako mamlas nebo že princezna Peach se obléká jako vesnická Máňa.
FIFA Street je sice dost fajn, ale Mario Smash Football nás oslovil více.
Druhou velmi zajímavou hrou byl Animal Crossing, který bude na NDS rovněž disponovat online možnostmi, ovšem tvůrci se rovněž soustředili v prvé řadě na hru pro jednoho hráče, přičemž online možnosti jsou zde přítomny jako jakýsi velmi vítaný bonus. Pokud jste si tuto hru oblíbili na GameCube, budete v případě NDS verze skákat nadšením. Hra nejenže disponuje vším, co „velká“ verze, ale navíc přidává ještě několik vylepšení. Velmi příjemné je ovládání prostřednictvím dotykového displeje, které činí hru velmi intuitivní ať již co se týče pohybu po městě, komunikace s jejími obyvateli či sbírání předmětů a podobně, tak i práce s položkami v menu. Díky tomu, že se vlastně jedná o jakési „NintenSims“, bude tak tato hra zcela jistě velmi vhodná na dlouhé cesty nejrůznějšími dopravními prostředky. Vedle možnosti posílat si po síti různé předměty a vzkazy, bude navíc hra disponovat i editorem vašeho oblečení, které budete moci vyslat do světa, kde jej v případě zájmu mohou začít nosit i ostatní hráči, takže se klidně může stát, že v online prostoru narazíte na někoho v modelu z vaší dílny. Třetí zajímavou
hrou byl Resident Evil, jenž o poznání lépe než původní verze pro PSone, ovšem u toho jsme se moc dlouho nezdrželi, jelikož nás
vzápětí po spuštění hry volali na exkurzi do továrny.
Součástí budovy je totiž i továrna, kde se hrám dává ta podoba, jakou mají na pultech prodejen. Na vstupu každé linky jsou média, prázdné plastové či papírové krabice v rozložené podobě a na konci linky vyjíždějí kompletní obaly s hrami i manulály, které se pak ještě balí do větších kartonových krabic určených k rozvozu. Tato výrobní hala není nikterak zvlášť velká, a přece je v ní hned několik linek rozdělených podle toho, pro kterou platformu se na ní hry „vyrábějí“. Podle počtu, typu a náročnosti prováděných operací se liší i kapacity jednotlivých linek, které se pohybují mezi osmdesáti a stem kusů vyrobených her za minutu. Výroba tak odsýpá doslova a do písmene jako na běžícím pásu, a tak není divu, že je odtud skutečně možné zásobovat celou Evropu, v čehož světle se ovšem výrobní hala jeví jako skutečně maličká. Nijak závratný není ani počet lidí, kteří zde pracují. Sem tam nějaký dispečer, čas od času někde někdo ručně provádí s přepravními krabicemi, případně doplňuje zásobníky s materiálem. Prostě fakt docela pohodička.
To se pak nemohou divit, že jejich výsledky jsou poněkud rozpačité.
Pojďme ale zpět ke hrám, konkrétně ke GameCube. Jak již bylo řečeno, naším jednoznačným favoritem ze stáje Nintenda pro nejbližší období je jednoznačně Mariův fotbálek, který sice na první pohled vypadá téměř až úchylně, ale až poprvé postavíte mančaft z nintenďáckých houbiček a do jeho čela s kapitánskou páskou povoláte Daisy, budete mluvit jinak. Fotbalová pravidla šla samozřejmě stranou, a tak stačí vědět, že fotbal je taková ta hra, v níž je potřeba dostat míč do soupeřovy branky. Povoleno je zde naprosto vše, takže není potřeba se obávat karet za fauly, které si tak můžete vychutnat se vší parádou. Stávají se tím pádem taktickým elementem hry, bez něhož se rozhodně neobejdete. Samozřejmostí jsou i různé ultra silné střely a navíc každou chvíli na hřiště spadne některý z power-upů, který dočasně poměrně značně změní podmínky na hřišti. Pokud se jich sejde víc v krátkém okamžiku, semele se na hřišti taková mela, že se nebudete stačit divit. Zkrátka, FIFA Street je sice dost fajn, ale Mario Smash Football nás
oslovil více. Paradoxně si totiž díky tomu, že nehledí na stylovost oblečení a pohybů předních světových fotbalistů, může dovolit jíž ještě o kousek dál a stává se tak stylovějším.
To nejlepší nás ale čekalo až na samotný závěr celé akce. Nejprve jsme se dočkali stručných představení her pro NDS, které bude možné hrát i po síti. Jako demonstrační příklady byl předveden opět Mario Kart DS a Tony Hawk´s American Skateland. Zajímavá na tom byla zejména skutečnost, že připojení a přihlášení do hry je velmi snadné a nežádá si nějakých extra náročných operací, což je jistě chvályhodné. Naši hostitelé to ovšem nijak zvlášť neprotahovali, poněvadž se den nachýlil k večeru, což je přesně doba, kdy do práce dolezli zaměstnanci americké centrály Nintenda. Ti tak zahájili svou šichtu tím, že vytáhli DSka a dali si s námi přes oceán několik turnájků v Mario Kart DS, přičemž jsme na sebe díky kamerám a promítacímu plátnu dokonce i viděli. Mile překvapilo poměrně svižné spojení, kdy připojení a odstartování několika lidí v jedné hře zabralo jen několik sekund, což všichni zúčastnění kvitovali s uznáním. Ovšem upřímně řečeno, na to že Amíci z Nintenda tuto hru hrají již kdoví jak dlouho, moc přesvědčivé jejich výkony nebyly, zejména po taktické stránce. Člověk, s nímž jsem hrál já například vůbec netušil, že klouzavou slupku od banánu je vhodné pokládat na vnitřní straně začátku zatáčky a střely je vhodné si nechávat, pokud jedete na prvním místě pro případ, že se soupeř dostane před vás, abyste jej okamžitě zase sejmuli. To se pak nemohou divit, že jejich výsledky jsou poněkud rozpačité :-).
