Na slovíčko s Milanem Šteindlerem

  12:00
Kdo se byť jen okrajově zajímá o adventury, tomu jistě neunikl humbuk, který vyvolal CD Projekt kolem své nové hry Simon the Sorcerer 3D. Hlavního hrdinu v ní namluvil známý herec a režisér Milan Šteindler, s nímž jsme strávili příjemnou a veselou půlhodinku na letošním Invexu. Řeč byla pochopitelně o Simonovi, o dabingu, ale třeba i o sexu

Milan Šteindler podepisující se Český adventurní svět teď žije Simonem kouzelníkem. Přesně v den zahájení Invexu se na trhu objevila česká verze hry Simon the Sorcerer 3D, na jejímž dabingu se podílela celá plejáda skvělých herců, v jejichž čele stál Milan Šteindler. Právě on namluvil drzého adolescentního kouzelníka Simona a nutno dodat, že znamenitě. V odpoledních hodinách posledního invexového dnu uspořádal CD Projekt autogramiádu, díky níž jsem měl možnost, coby překladatel hry, se s panem Šteindlerem osobně setkat a při té příležitosti mu položit několik otázek. Hned po autogramiádě jsme se tedy vydali já, pan Šteindler, Vreco a PR manažer firmy Pavol Galko do blízkého tříhvězdičkového bufetu, kde jsme si sice moc klidu neužili, ale i přesto se nám podařilo pořídit jeden z nejdelších a řekl bych i „nejuvolněnějších“ rozhovorů, jaké jsme doposud na BonusWebu publikovali. No a přepis naší zhruba půlhodinové debaty máte právě před sebou.

Takže první otázka – nedáte si pívo?
A víte, že bych si i dal! Jenže nemůžu, jsem tu autem.

Tak to je chyba – máte si s sebou brát řidiče.
To by sice bylo hezké, jenže se mnou nikdo nechce jet.

No, to jsme na tom stejně. Výborně, takže se do toho interview pustíme (Vreco mi strká do ruky MP3 diktafon velmi záhadného vzezření a zatímco prchá pro kafe, já marně přemýšlím nad tím, jak se vlastně zapíná)
Co to proboha je?

No údajně to má být diktafon…
Vypadá to jako něco mezi reproduktorem, holícím strojkem a koltem!

Ve studiu Ve studiu Ve studiu

To víte – výdobytky moderní technologie. U nás v BonusWebu je to jako v bondovkách. Dají vám do ruky něco, řeknou, že je to diktafon a za chvíli vám z toho začnou lítat lasery…
…a zpovídaný chudák je na hadry, že jo.

(smích) Pevně věřím, že to dnes oba ve zdraví přežijeme. Tak tedy - ze všeho nejdříve bych vám rád pogratuloval ke skvělému dabingu Simona. Popravdě, docela jste mě svým výkonem překvapil, protože abych se přiznal – když jsem se dozvěděl, že to budete dabovat vy, dvakrát nadšený jsem nebyl. Snažil jsem se vás totiž se Simonem srovnávat a…
No jasně, on je vysoký a štíhlý a já jsem malý a tlustý (smích). Já vždycky říkám, že normálně tlustý nejsem… že ty tlusté jenom hraju (smích).

A že vás vždycky musí vycpat polštáři, co? (smích) Tak zrovna tohle jsem na mysli neměl, spíš jsem myslel srovnání povahy, zabarvení hlasu a tak. Ale nakonec musím uznat, že se vám ho povedlo namluvit na jedničku. Pokud se nepletu, byl to váš první dabing počítačové hry. Překvapila vás tato nabídka? Co jste si o ní myslel? Nenapadlo vás něco ve stylu: „Nějaká blbá hra, na to kašlu.“?
Nóó, to jste se tedy trefil… (smích)

Milan Šteindler
- stručně ze života -

Známý český herec a režisér se narodil 12.4.1957 v Praze. Již ve čtrnácti letech založil spolu s Davidem Vávrou divadlo Sklep, které zpočátku sloužilo jen k pobavení přátel, ale postupem času se z něj vyklubal profesionální soubor s velmi osobitým stylem humoru (účinkují v něm třeba i Tros Sketos – jedná se o trojici šílených komiků, které jistě znáte z upoutávek na letošní filmový festival v Karlových Varech). Jako filmový herec se divákům poprvé představil v roce 1985 v komedii „Vesničko má středisková“, vedlejší role si později zahrál například ve filmech „Kopytem sem, kopytem tam“ (1988), „Bumerang“ (1997) nebo v šílené komedii „Stůj, nebo se netrefím“ (1998). V roce 1985 absolvoval režii na FAMU a přesně o pět let později debutoval coby režisér filmu „Vrať se do hrobu“, kde se též obsadil do hlavní role. Autorkou scénáře je Halina Pawlowská a Šteindlerova spolupráce s touto dámou byla doposud velice plodná, neboť hned jejich další snímek „Díky za každé nové ráno“ (1994) získal hned čtyři České lvy. Jeho posledním a podle kritiky velmi rozporuplným filmem je „Perníková věž“ (2002), pojednávající o závislosti na drogách. Sláva Milana Šteindlera ale nepochází ani tak z jeho filmů nebo epizodních rolí, nýbrž z účinkování v populární České sodě, v níž spolu se svým přítelem Vávrou pořádali originální kurz němčiny „Alles Gute“. Bližší informace o tomto nadmíru humorném televizním pořadu naleznete na adrese www.idnes.cz/soda.

Že jo? (smích)
Takhle – v první chvíli jsem to chtěl odmítnout. Já se sice dabingu sem tam věnuji, ale jen pokud mám zrovna volno. Jenže v té době jsem měl poměrně dost práce, a tak jsem neviděl důvod se do toho pouštět. Pak mi ale řekli, že je to počítačová hra - to mě zarazilo a řekl jsem si „no tak fajn“. Nejdřív mě napadlo, že to bude nějaká ptákovina, kde se člověk plazí chodbami, řeže se tam s nějakými zrůdami a brodí se v jejich krvi. Když jsme se pak ale o tom bavili, tak mi sdělili, že je to úplně jiný charakter hry, takže jsem si říkal „to by mohlo bejt zajímavý“. Vlastně jsem byl docela rád, že jsem se do toho pustil, protože to pro mě byla nová dimenze, nová zkušenost, proniknout do vytváření počítačových her. Sice si dovedu představit, jak se to asi dělá, ale i tak je to pro mě velká neznámá. Ono je docela příjemné do toho média vstoupit a seznámit se s tím, protože si myslím, že má budoucnost. Když jsem byl teď nedávno v GamePage, tak se mě ptali, jestli kvůli tomu nezanikne nějaké jiné odvětví nebo jestli už budou existovat jenom virtuální počítačoví herci. Podle mně to všechno zůstane takhle vedle sebe. Když vzniklo video, říkalo se, že zanikne televize. Když vznikl film, říkalo se, že zanikne divadlo. A není to pravda, že jo. Takže to beru jako odvětví, které má budoucnost a říkal jsem si, že když do toho vstoupím, budu mít budoucnost i já. (smích)

Koukám, že myslíte na zadní kolečka, co? (smích)
Jak se říká, příležitost dělá zloděje. Čili když vám dá někdo příležitost, buď se jí chopíte, nebo ne a proč odmítat něco, co vám dá novou zkušenost.

Takže kdyby za vámi teď někdo přišel s další nabídkou na dabing počítačové hry, vzal byste to zase?
No, takhle – já to nechci říkat jednoznačně. Nejspíš by záleželo na tom, o jakou hru jde. Když jsem kývnul na dabing Simona, tak jsem se potom chytl za nos a říkal si „vždyť já jsem tu hru ještě ani neviděl!“. Ale podle toho, co mi o ní řekli, jsem si myslel, že vstupuji do správné věci. No když jsem pak zjistil, jaká ta hra je a jaké jsou v ní zábavné dialogy, vůbec jsem toho nelitoval. To víte – když byste dal jméno něčemu, co se vám samotnému nelíbí, tak by se s tím asi těžko žilo.

Na tomhle by mě zajímala jedna věc. Už jste párkrát veřejně prohlásil, že jste se během dabingu doslova řezal smíchy. Je to skutečně pravda, nebo vám prostě distributor řekl „Heleďte, nějak to vychvalte, aby se to dobře prodávalo.“?
(smích) Ne, ne. Já jsem to opravdu řekl bez jakéhokoliv důvodu, že bych chtěl poklonkovat překladateli. Ale vážně si myslím, že je to znamenitě přeložené…

Hmmmm… (něco jako úšklebek uspokojení)
…Je to tedy samozřejmě znamenitě napsané, ale je to i znamenitě přeložené, protože zkazit se dá všechno a u překladu na tom podle mě hodně záleží. Mě to připomíná styl americké drsné školy, říkají tomu „Hard-boiled school“, kde třeba Raymond Chandler má hlášky typu „Na 50 metrů vypadala dobře… Na 10 metrů vypadala, že by bylo lepší ji vidět z padesáti metrů“. No a Simon má podobný charakter vyjadřování…

Je to prostě drsňák…
Má suchý humor, je to spíš takovej „sucháč“… (smích)

V tomto případě jste daboval něco, co jste předtím nikdy neviděl. Určitě to muselo být těžší, než když dabujete film, který běží přímo před vámi. V případě hry je to všechno imaginární a vy před sebou máte jen holý text…
Ne. Já si myslím, že to souvisí s obrazotvorností. Jednak v tom scénáři jsou po straně nějaké režijní připomínky. Sice skromné, ale jsou. No a když je dialog dobře napsaný a když do něj vplujete, tak poměrně rychle pochopíte, o čem to je. Pochopíte tu situaci a podle toho se vyjadřujete. A ty situace jsou tam fakt zábavné… Třeba když Simon potřebuje projít bránou, před kterou stojí nějaká stráž – jsou to tuším trpajzlíci nebo co – a ti mu hned říkají „Zmiz“ nebo „Odpal“. A on se vždycky vrátí s takovou rozšafnou náladou a říká: “Zdravíčko hoši, tak jak jde hlídání?“, načež ho oni zase odpálí, jenže Simon je za chvíli zase zpátky. A když si celý text přečtete, tak vás to rozesměje, protože chápete tu situaci… to, jak je Simon neodbytný. Je to prostě jako z filmové komedie. Jak jsem tu hru hrál, i když jsem ji už daboval a měl jsem ten děj tak nějak v sobě, byl jsem pořád zvědavý, co se bude dít dál. A to je na tom příjemné. Je to něco podobného, jako když se díváte v televizi na film a říkáte si „to bude nějaká ptákovina“. Ale stejně u toho zůstanete sedět a pak zapomenete, že jste si dal na plotnu vařit kafe. Díváte se, protože jste napnutý a zvědavý, jak to bude dál. A myslím, že je to klasický příklad tady té hry.

Ve studiu Ve studiu Ve studiu

No vidíte. Jenže u hry to máte ještě horší. Tady si dáte vařit kafe v 9 večer a vypnout ho jdete až v 6 ráno.
(smích) Přesně tak. Já jsem tím silně narušil chod jedné produkce, kde jsem měl Simona nainstalovaného na počítači. V tu chvíli řada zaměstnanců přestala pracovat, asi je přilákal můj hlas, a přišli se na to podívat. No a pak všichni stáli za mnou a radili mi, kde mám co vzít a pro co se mám vrátit… Byla to docela zábava.

Takže jak vidím, už jste Simona 3D hrál. Jak se vám líbí? Myslím čistě po herní stránce?
Líbí, líbí. Ale to je princip toho, o čem jsem mluvil - že jste zvědavý, jak to bude dál. A myslím si, že vás začne bavit. Já do toho vlítnul přímo po hlavě. Ne, že bych se snad kochal vlastním hlasem, ale bavilo mě, když jsem narazil na nějakou zajímavou situaci, něco jsem vyřešil a pak najednou Simon vypustil hlášku, ve které ze sebe dělal chytrého. To mě dokázalo pobavit a vlastně to má vliv na to, že se chci bavit dál.

Milan Šteindler, Simon 3D a drsný BigPeter Ano, tohle je kouzlo adventur.
Přesně tak. A on si navíc Simon ještě dělá legraci sám ze sebe i z té hry. Je prostě v nadhledu a to je příjemné. Třeba povídá: „Vy si mě asi nepamatujete, já jsem byl v minulým díle placatej“, čímž naráží na to, že to tenkrát bylo 2D. A nebo říká: „Á, tady je nějaká lopata. No vzhledem k tomu, že je to adventura a ty jsou většinou o sbírání takovýho harampádí, tak si ji vezmu.“ Takže je ironický vůči principu té hry i vůči sobě samotnému.

No ono mu v podstatě ani nic jiného nezbylo… Mimochodem, co vy si myslíte o kvalitě grafiky? Protože ve všech recenzích se na ni doslova plivá…
Víte co? Buď jste člověk, který se kochá tím, jaká je tam úžasná grafika a jak je vyvedený kdejaký detail, nebo vás baví princip té hry. Prostě - buď vás ta hra baví, nebo ne. A upřímně řečeno, já jsem na to úplně kašlal, jestli jsou tam nějaké detaily dokonalé nebo ne, protože si myslím, že speciálně počítačové hry jsou hlavně o obrazotvornosti. Já jsem tyhle věci vůbec nevnímal. Prostě jsem se do toho světa dostal, žil jsem s ním a bavilo mě to. Kdyby vás ta hra nudila, tak ji žádná bůhvíjak vypiplaná grafika nezachrání.

Ano, přesně tak.
Já nejsem přítelem absolutní dokonalosti a to jak ve filmu, tak i všude jinde. Mám rád věci, které jsou živé. Které vás baví a dají vám možnost se s nimi sžít. No a buď se to těm autorům podaří, nebo ne. V tomhle případě se to podařilo.

Takže se vám hra líbila. Vnutíte ji i svému synovi stylem: „Hele, mluví tam tvůj táta, tak si to koukej zahrát“…
No, ono s vnucením počítačové hry mému synovi není takový problém. To on se o ni bude zajímat sám. Otázka ale je, jestli u ní vydrží. Ale jak já znám svého syna, tak si myslím, že určitě jo.

Baví ho tento typ her?
Jo, baví. Má rád strategie, adventury nebo střílečky, ale spíš ty, kde organizuje nějakou armádu a dobývá s ní město a ne takové ty typy jako Doom, kde se jen střílí a pořád se tam něco rozprskává… V těchhle hrách si právě dávají záležet na grafice, aby byly efekty mrtvol dokonalé a aby tam pěkně stříkala krev. Mě osobně tohle moc nebaví a myslím, že v tomhle je kluk po mě.

Kolik mu vlastně je?
Našemu Oliverovi? Jedenáct.

No skvěle, tak to jsme mi báječně nahrál na další otázku. Podle ELSPA je hra doporučená právě od věku 11 let a jak jste si jistě všiml, je v ní spousta narážek na sex, mluví se tam o incestu nebo o transvestitech… Na internetu se na toto téma objevily vážné kritiky, takže by mě zajímalo, jak si myslíte, že váš syn bude tyto záležitosti vnímat?
Absolutně bez problému, protože o sexu už ví téměř všechno… Tedy ne úplně všechno, ale téměř všechno. Sexuální výchovu provádíme průběžně a už kdysi, to bylo rošťákovi asi 7 nebo 8, jsem mu ty principy vysvětlil za pomoci takového norského nebo švédského komixu, kde bylo velmi decentně a šaramantně vysvětlené úplně všechno. Já jsem byl vychovaný tak, že u nás se o tom mlčelo, ale tím spíš jsem chtěl, aby moje děti neměly pocit, že je to nějaké tabu. Navíc manželka je stejného názoru, takže si nelámeme hlavu. S tím, že se tam bude mluvit o transvestitech nebo o ženské periodě, prostě není problém. Myslím si, že je to v pořádku. Dnes děti dospívají daleko dřív a když budou chtít, tak si tu hru stejně seženou. Takže bych asi doporučil všem rodičům, ať je na to připraví, protože děti se s tím setkávají nejenom v počítačových hrách. V těch je jen to, co je ve světě okolo nás. Podle mě to není pro děti od 11 let nic špatného. Víte, ta hra nevybízí k něčemu špatnému. Jestli jsou tam tyto zmínky a narážky, tak buď tomu děti rozumět budou a když ne, tak se na to alespoň zeptají. Já myslím, že dospělí jsou líní dětem něco vysvětlovat a tak to vyřeší tím, že jim to zakážou.
Hmmm… na tom něco bude… Tak – jak jsme na tom s časem? Nic moc… (koukám na diktafon)

Milan Šteindler
- další informace -
  • profesní profil
  • rozhovor na iDNES
  • recenze filmu Perníková věž

    Simon the Sorcerer 3D
    - relevantní odkazy -
  • recenze Simona 3D
  • hodnocení překladu
  • rozhovor s autory (PROFI)
  • obrázky ze hry
  • kompletní návod
  • koupit hru na GameStore
         exkluzivně s podpisem
         Milana Šteindlera
  • No vidíte, já mám času… (smích)

    To já taky, ale jsme omezeni technikou… Takže pojďme rychle dál. Simon má velice drzou povahu, je to takový nevychovanec… Jak se vám do této role vžívalo? Já tedy nevím, jakou máte „v civilu“ povahu vy, ale takovýhle řízek určitě nejste…
    (smích) Víte, já v podstatě jsem drzoun a jsem oprsklý, jenom mám v sobě bloky, které mě nedovolují projevovat se úplně všude. Ale v zásadě mne Simonova povaha naprosto vyhovovala. Já jsem byl ve škole označován paní učitelkou za třídního šaška, takže k tomuhle Simonovi je to jenom kousek.

    No pravda, o těchhle vašich výstupech jsme se mohli všichni přesvědčit v České sodě…
    (smích) Napište tam „heh“ – „tázaný se uchechtl“ (smích)

    (smích) Dobrá. Já bych se ještě rád vrátil k tomu dabingu… Nevadilo vám, že jste namlouval dialogy sám, bez partnera? Že jste nemohli vést dialog mezi sebou a v podstatě ho „zahrát“?
    Ne, vůbec ne. S tímhle já opravdu nemám problém. V tomto případě navíc byly situace naprosto jasné a dobře popsané, takže z těch dialogů to jasně vyplývalo. Já jsem četl nahlas to svoje, v duchu jsem si četl text partnera a spíš jsem se trochu zapomínal v tom, že mě ta situace začínala bavit a já jsem se věnoval víc ději než dabingu, takže mě zvukař musel občas zastavovat a režisérka upozorňovat, ať to přečtu ještě jednou a ať si na tom dám víc záležet. (smích) Prostě jsem se nechal unášet dějem a to bylo moc příjemné.

    Jakou dobu jste vlastně v dabingovém studiu strávil?
    Dělali jsme to jeden víkend, ale…

    …od rána do noci, ne?
    Ale vůbec ne! Já jsem rychlý! (smích) Takže asi od oběda do noci. Stihl jsem se i vyspat (smích).

    No tak to z vás musela mít paní režisérka radost, když jste tak rychlý. Ostatně vy sám jste režisér, takže víte, co po sobě chtít.
    No, to je sice pravda, ale v téhle pozici je příjemné, že tu zodpovědnost v režii má někdo jiný, protože vy v tu chvíli máte zodpovědnost jen sám za sebe. Kdežto režisér má zodpovědnost za všechno, tedy i za vás.

    Ano… no… tak teď mám pěkný zmatek v otázkách… už nevím, na co jsem se vás ptal a na co ne…
    Fakt? (smích)

    Nic se nebojte, jen si dám pár loků kafe a hned v tom budu mít jasno… (smích). Takže – BonusWeb je internetovým magazínem – jaký je váš osobní vztah k internetu?
    Docela kladný. Když jsem se poprvé připojil, tak jsem hned začal prohlížet všechny ty sexy stránky. Ale to už mě dávno omrzelo, protože je riziko, že na něco kliknete a vyskočí na vás tisíce různých inzercí a odkazy na další weby, kterých se nemůžete zbavit, takže…

    …Takže už si ten sex kupujete raději na papíře, co? (smích)
    No je pravda, že z papíru na vás nechtěná reklama nevyskočí, ale ta kráska taky ne. Chtěl jsem tím říct, že obdivuhodnější je živá kráska, než papírová. Ale každý den není posvícení, že. (smích) No, takže v tomto ohledu už na internetu nebrouzdám a spíš ho využívám pracovně. Třeba na e-mail nebo k vyhledání nějakých informací, které potřebuji ke své práci. Můj vztah je tedy jednoznačně kladný. Navíc mi to usnadňuje práci - když mi třeba potřebuje střihač poslat nějakou sekvenci, tak mi ji pošle v „empegu“ a já se na ni podívám v klidu doma - to je úplně ideální. Teď nedávno jsem třeba na něčem pracoval s Angličany pořád jsme si posílali nějaké počítačové animace do jednoho krátkého filmu. My jsme jim vždycky tu sekvenci poslali a oni nám hned nato dali najevo své vyjádření.

    Sledujete na internetu i nějaké magazíny, nebo ho využíváte vysloveně jen pro pracovní účely?
    Pravidelně mi chodí do pošty internetové noviny, takže když nedostanu obyčejné noviny do schránky, otevřu si počítač a vytisknu si to. Já vždycky potřebuji mít k snídani noviny.

    Milan Šteindler vypráví vtipy A které noviny to jsou?
    Je to iDNES.

    No paráda, tak to máme v rodině. (smích)
    (smích) Kdysi dávno mi to objednal střihač ze střižny a od té doby mi to chodí na mail. Je to pohodlné a funguje to rozhodně líp, než ten chlapík, co nám v ulici roznáší ty papírové (smích).

    Výborně. Už jsem se vás zeptal skoro na všechno, takže přejdu k poslední…
    Mimo jiné, když jsme tedy u toho internetu – pardon, že vás přerušuji…

    V pořádku, jen mluvte – od toho tady jste…
    Nedávno, když jsme natočili náš poslední film, tak k němu kluci z produkce vytvořili docela dobré webové stránky a na nich probíhala zajímavá diskuse…

    Promiňte - máte na mysli Perníkovou věž?
    Perníkovou věž, přesně. No a tam jsem zjistil, jaký o to měli lidé zájem. Denně tam přibývaly desítky příspěvků, takže když si to projdete, zjistíte, jaký je na film ohlas. Je tu sice oficiální kritika, jenže když nějaký fosilní kritik něco napíše, tak to ještě nemusí být jednoznačně pravda. Ne že bych tomu nevěřil – samozřejmě to respektuji – ale důležité je, co tomu říkají ti, pro které je film určený. A z té diskuse je jasně vidět procento, kolika lidem se to líbilo a kolika ne.

    A jaká byla ta procenta v tomto případě?
    Asi čtvrtina byla jednoznačně proti, dohromady třetina buď proti nebo nejistá a dvě třetiny to hodnotily kladně. Místy se tam objevily i příspěvky typu „Nejlepší film, jaký jsem kdy viděla“, což mě tedy úplně dorazilo (smích).

    Tak to vám muselo udělat radost.
    To víte, že jo.

    Teď zase budete dostávat maily od fanynek ohledně Simona 3D ve stylu: „váš hlas je úžasný, nešel byste se mnou na rande?“ (smích)
    No, jasně! (smích) „Máte nejlepší hlas, jaký jsem kdy slyšela“. (smích)

    Mimochodem – jaké to vlastně je, stát se hrdinou počítačové hry?
    Když jste třídéčkovej, tak je to v pohodě, ale horší to musí být, když zůstanete placatej.

    (smích) Takže na závěr – co chystáte do budoucna? Máte v plánu nějaký nový film, pokračování Sody nebo něco jiného?
    Co se týče Sody, o nějakých věcech se uvažuje. V rámci „Alles gute“ jsme o něčem přemýšleli, ale zatím to nechci zakřiknout – uvidíme. Prozatím vydáváme „Ales gute“ na CD jako zvukový nosič u Suprafonu, bude na něm sestřih většiny lekcí. No a jinak pročítám nějaké nové scénáře, takže se rozhodně ničeho nevzdávám. Prostě dokud jsme tady, musíme bojovat.

    Tak vám do těch bojů přeji hodně štěstí a úspěchů a mnohokrát děkuji za rozhovor.

    Autor:
    • Nejčtenější

    Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

    Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

    Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

    Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

    {NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

    {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

    Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

    Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

    Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

    Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

    {NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

    {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

    Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

    V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

    Vypadají zajímavě, datum je nejasné. Stihne těchto 20 her letošní vydání?

    Máme za sebou teprve první čtvrtletí letošního roku, takže u spousty her pořád není jasné přesné...

    Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

    Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

    Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

    Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

    Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

    Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

    Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

    Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

    Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

    Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

    Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

    Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

    Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

    S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

    Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

    Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...