Ferguson pracuje na Stetsonově univerzitě na Floridě a proti častým tvrzením o domnělém spojení vystupuje opakovaně. Říká totiž, že pro to neexistují důkazy.
Nově zpracoval vlastní studii, ve které porovnává čas trávený s hraním her v letech 1996 až 2011 s mírou násilí mladistvých za stejné období. Ferguson v souvislosti s tím vychází z hypotézy, že hry jako zdroj skutečného násilí musely vést k nárůstu kriminality. Se zlepšující se grafikou totiž násilí ve hrách začíná být detailnější.
Vědcova studie však neodhalila, že by se množství násilí ve skutečném světě zvyšovalo. U mladistvých naopak ve sledovaném období četnost klesala. Ferguson však netvrdí, že by hry měly tlumící efekt. Rozdílná čísla přičítá náhodě, v různých letech se čísla mohou různit.
Jak je tedy možné, že jsou Fergusonovy závěry v rozporu s řadou předchozích studií? Všechny se totiž zaměřovaly na krátkodobý vliv her na násilí. Měřily tedy, jestli například při zabití virtuálního nepřítele stoupne agresivita hráče. A z emocionálních změn trvajících několik sekund vysuzovaly závěry pro skutečný svět.
Hatred
Ferguson je první, kdo situaci porovnal s dlouhodobými statistikami a jeho závěry jsou značně odlišné.
Ve své studii tak napsal: „Společnost má jen omezené množství zdrojů, které může soustředit na omezení zločinnosti. Hrozí proto, že určení chybného problému, jakým je třeba násilí v médiích, může společnost odlákat od důležitějších otázek, jakými jsou chudoba, vzdělání, profesní nerovnosti a mentální zdraví.“
Vědec proto doufá, že jeho výzkum pomůže společnosti, aby se soustředila na důležitější témata.
masovým vrahem ve hře Hatred
