Pro účely recenze rozdělíme čtenáře na tři skupiny:
Do první zařadíme lidi, kterým slova Magic: The Gathering vůbec nic neříkají a karetní hry považují za zábavu pro děti. Ti již nemusí ve čtení dále pokračovat. Je to asi jako kdybychom měli v recenzi na novou FIFU vysvětlovat, co je to ofsajd a k čemu se používá žlutá karta.
Do té druhé naopak patří zkušení hráči, kteří "magicům" již absolutně propadli a tomuto koníčku obětovali hromady času a peněz. Ani pro ně není hra určena. Počítačová verze zdaleka nepřenáší komplexitu a variabilnost své papírové předlohy. Kdo již někdy zažil ten slastný pocit, kdy válcujete své protivníky vlastními silami sestaveným balíčkem, bude nad virtuální obdobou jen ohrnovat nos.
Pro koho tedy hra je? Především pro lidi, kteří s touto nejpopulárnější sběratelskou karetní hrou již přišli do styku, zaujala je a nyní hledají způsob, jak do zběsile ženoucího rychlíku naskočit.
Pravidla M:TG nejsou těžká. Ale skutečně je ovládnout a získat alespoň základní hráčský "skill" je o dost obtížnější. Díky počítačové verzi si můžete všechno pořádně ozkoušet, ještě než se rozhodnete investovat do skutečných "magiců" nemalé finanční prostředky.
| Magic the Gathering |
|
Magic the Gathering je jednou z prvních sběratelských karetních her, která kdy spatřila světlo světa. V roce 1993 ji světu představil profesor matematiky Richard Garfield pod hlavičkou firmy Wizards of the Coast, velice dobře známé i počítačovým hráčům. V dnešní době má již 6 milionů hráčů v 70 zemích a jejich počet stále narůstá. Samotná hra představuje souboj dvou čarodějů, kteří se pomocí kouzel a příšer snaží porazit svého protivníka. Základem hry jsou země, z kterých hráč čerpá manu. Tu následně využívá na sesílání kouzel. Existuje 5 základních barev magie: černá, červená, zelená, modrá a bílá, z nichž každá má jiné vlastnosti. Např. zelená staví na silných příšerách, zatímco červená na rychlosti. Každou partii samozřejmě ovlivňuje náhoda. Mnohem více ale záleží na správné tvorbě hracího balíčku. Nelze stavět pouze na těch nejdražších a nejsilnějších kartách, nýbrž vše pečlivě vyvážit. Kromě samotného herního zážitku je důležitým aspektem M:TG i sběratelská hodnota jednotlivých karet. Ty nejdražší se prodávají i v cenách tisíců dolarů. |
Přehledný tutorial, který vám vysvětlí vše od naprostých základů je samozřejmostí. Důležitější jsou samotné zápasy proti počítačové inteligenci, které vám vštípí nutné principy. Ty se z pouhého studia pravidel nedozvíte. Naučíte se vlastnosti jednotlivých barev, zjistíte, které karty hrát co nejdříve a které si naopak schraňovat na těžké situace... Prostě a jednoduše: naučíte se hrát Magic: The Gathering.
Až ovládnete každý aspekt pravidel, můžete se vydat poměřit své síly on-line s dalšími hráči. Vždy se najde dostatek lidí, kteří vám dokáží, že ještě neumíte nic.
Jako výukový nástroj je MTG:DOTPW špičkovou záležitostí, které nemůžeme vytknout ani popel. Lepší způsob, jak začít s Magicem, ani nehledejte. V ceně přibližně jednoho startovacího balíčku (s kterým si stejně nezahrajete) získáte zábavu na několik desítek hodin. A když nic jiného, alespoň vám už nebude hrozit, že vás díky nezkušenosti ostatní hráči okamžitě "nevysvačí" (neoberou o ty nejlepší karty).
Kromě klasické hry pro dva lze hrát i partie pro 3-5 hráčů. Výbornou zábavou jsou rovněž tzv. Puzzle Chalenges, jakési logické hlavolamy. Uvedou vás do pokročile rozehrané hry, kterou musíte uhrát do vítězného konce. Jedná se prakticky o obdobu šachových hádanek "jak dát mat během omezeného počtu tahů." Jen škoda, že jich není víc.
Teprve časem si začnete uvědomovat nedostatky počítačové verze. Tím nejzásadnějším je především nemožnost sestavovat vlastní hrací balíček.
Ve hře je nějakých 350 karet v zhruba dvaceti předkonstruovaných balících. Pod matoucí volbou edit-deck si však můžete karty pouze prohlížet, vyhazovat a přidávat jiné karty už ale bohužel ne.
Jedna z nejzásadnějších částí magiců je tedy nedostupná. Přestože je většina balíků velice kvalitních, hra časem omrzí a vy pocítíte touhu po větší kontrole nad hrou. Nevýhodou rovněž je, že vás poté nemá soupeř čím překvapit. Každý balík budete celkem rychle znát nazpaměť a výsledek pak více než často závisí spíše na náhodě než na umění jednotlivých hráčů. Ale i o náhodě Magic je…
Nelíbila se mi ani nutnost otvírat jednotlivé balíky a karty hrou v singleplayerové kampani. Umělá inteligence počítačem řízených soupeřů sice není vyloženě špatná, ale poměrně rychle přerostete její schopnosti. K pokročilým balíkům se ale jinak než hrou proti počítači nedostanete. Automatické tapování (používaní) zemí v 99% funguje správně, zato s přerušováním soupeřových kouzel můžou mít hráči s pomalejším připojením občas potíže. A na závěr zmíním i nepříjemný bug, kdy v multiplayerových bitvách nejde odstínit protivníkův mikrofon.
Technické zpracování je čistě účelné, nedá se však říct, že by bylo ošklivé. Všechny karty jsou dokonalými předobrazy svých skutečných papírových předloh a při maximálním přiblížení si vychutnáte často nádherné ilustrace.
Herní stůl si můžete vybrat podle motivů vaší preferované barvy, ale kromě několika laciných efektů již ve hře žádné pozlátko nehledejte. Hudba neurazí, ale stejně si po chvíli budete hraní zpříjemňovat poslechem vlastních skladeb.
MTG je tedy cílena především na nové hráče. Nevylučuji, že se u ní nebudou bavit i zkušení borci, ale pro ně to bude poněkud mělká zábava pro ukrácení dlouhé chvíle. Multiplayer je sice vynikající, ale díky omezenému počtu předkonstruovaných balíků se poměrně rychle maže rozdíl mezi jednotlivými soupeři a po čase přichází nutný stereotyp.
Autoři sice slibují doplňovat další karty v podobě placených přídavných rozšíření, ale pro zahnání stereotypu je stejně nutné přestoupit na skutečnou hru. Přesto nemůžu hodnotit jinak než vysoce nadstandardním hodnocením: po dlouhých letech jsem této dokonalé hře opět plně propadl.
