Minulý rok se Sony pokusila o započetí HD éry ve sportovních hrách vydáním NBA ‘07 - tehdy se basket kryl s launchem PlayStation 3. Měl v sobě dokonce dost zajímavých a inovativních nápadů, jenže jej v té době pohřbily trháky jako MotorStorm a Resistance. V žánru virtuálních basketů pak vyšlo NBA 2K, které bylo daleko úspěšnější než basketbal od Sony. Electronic Arts samozřejmě také nespali a vydali další ročník své NBA Live, který byl horší než 2K ale lepší než košíková z dílny Sony. Tudíž vyšlo NBA ‘07 z tohoto boje dosti nezdárně. Jak to dopadlo s ročníkem ‘08?
Když nakloníte Sixaxis dozadu, hráč v obraně zvedne ruce nad hlavu.
Jsem to já?
Hned zezačátku získáte možnost vypiplat si svého vysněného hráče. Po 
obligátnostech typu „jméno, přezdívka a adresa“ se konečně dostanete k záživnějším věcem, jako je třeba tvar dolní čelisti či barva očí. Díky velkému rozvinutí designérských možností lze koneckonců udělat i napodobeninu sama sebe – nabízí se hned patnáct rozličných účesů, od afra až po dredy. Dále, až si upravíte proporce těla hráče k obrazu svému, na vás vybafne obrovský výběr tetování, bot a potniček. Je zde rozsáhlá paleta barev, díky níž pro vás bude finální vzhled vytvořené postavy jistě uspokojující. Vše se dá za běhu kariéry upravovat, takže když se vám třeba nelíbí výška, hezky hráče natáhnete na skřipec a hned vyroste o nějaký ten metr.
V úpravě postavy figuruje ještě jedna velmi důležitá složka – atributy hráče. Ty si ale hned na začátku upgradovat nemůžete, nemáte totiž dostatek kreditů, které získáváte hraním zápasů. Můžete si zde vylepšit sprint, přesnost hodů, spolehlivost driblingu nebo třeba výdrž. Je toho skutečně dost.
Volných6
Jedno z největších negativ minulého ročníku bylo zajisté rozvržení schématu ovládání. Sice hra přišla se zbrusu novými možnostmi využití pohybového senzoru Sixaxisu, ale hráčům nemohlo být stoprocentně zaručeno, že s nimi uspějí. Kus tohoto záporného faktoru je nyní odstraněn, a sice překopáním ovládání do vylepšeného Free6 systému, jenž obsahuje pár čerstvých triků, primárně se však vše točí kolem defenzívy a rukou obránce. Když totiž nakloníte Sixaxis dozadu, hráč v obraně zvedne ruce nad hlavu – takže je pro konkurenta těžší hodit míč do koše. Pokud však nahnete ovladač dopředu, hráč kryje osy, kterými by mohl protihráč přihrát míč dalšímu. Tato metoda ale nebyla navržena pouze pro defenzívu. Hráč v ofenzívě může používat pohybový senzor k tomu, aby držel míč dál od těla protihráče – když už nesmí driblovat a otáčí se na jedné noze jako korouhvička. Stejně tak lehce si jde nahnutím zprava doleva prohazovat míč mezi nohama či dělat kdejaké finty. Oproti minulému ročníku je zdaleka lehčí ukrást míč či zamachrovat s nějakou parádičkou.
U Free6 ještě stojí za zmínku nový systém, jenž vám dovoluje manipulovat s více jedinci najednou. Hráč má možnost využít vychytávku „Go To Guy“, podržením L1 a specifického tlačítka, jímž je označen požadovaný hráč. Tím zapříčiníte, že vybraný spoluhráč poběží k určenému protivníkovi. Dále tu máme již dříve viděné Alley Oopy – zmáčknete L2, jakýkoliv kolega se rozběhne ke koši a když je ve vzduchu, vy mu přihrajete křížkem balon. Musíte ovšem trefit přesný okamžik, aby skákající míč chytil.
Pot teče po hráčích, sál se celý leskne a animace hráčů je krásně plynulá.
Neplatí!
Když nastoupí na scénu rozhodčí, je částečně po srandě. Přešlápnete-li půlící čáru, pííísk, míč mají protihráči. Dotknete-li se protivníka příliš surově, pííísk, dva trestné 
hody. Bohužel, i rozhodčí se někdy pletou. Časem se začne stávat, že si nějakého toho dobře mířeného ostrého loktu do vašeho břicha ani nevšimnou, či ignorují to, že vás konkurent shodil na podlahu. To se pak dostaví mírná frustrace.
Zajímavá je možnost ovládání managementu týmu skrze takzvané Coach’s Menu. Díky němu můžete svolat až šest time-outů za polovinu zápasu, střídat hráče, prohlédnout si statistiku vaší postavy nebo měnit formace. Řeč je o defenzivních i ofenzivních formacích, přičemž máte k dispozici tři – Standard, Perimeter a Double Law. Rozdíl mezi nimi akorát je, že v jednom se střídají útočníci (co do pozice) s obránci; v druhém zase používají strategii, jíž zaslechnete na jakémkoliv tréninku: „od míče, k míči!“; a ve třetím jsou s vámi při vyhazování jen dva hráči – další jsou již v ofenzívě.
Plná polní
Na výběr máte ze tří odlišných módů hry – klasické rychlé hry, ligy a online režimu. 
Quick Play je opravdu rychlá hra, jelikož si pouze vyberete tým, za nějž chcete hrát, a zápas v mžiku začíná. U každého týmu máte rovněž informace o jeho kvalitě ofenzivní i defenzivní hry, tudíž si podle nich můžete vybrat, ale předem varujeme: žádný tým není dominantní, každý je dobrý na určitou činnost.
Liga už skýtá více možností, kupříkladu exhibice, kde hrajete na rodné hroudě vybrané party a prezentujete, co ve vás je. Další je sezóna, ve formě kalendáře, kde máte naplánované zápasy v jednom turnaji, jenž když vyhrajete, získáte trofej – což znamená vysoký počet kreditů.
Nakonec přichází režim pro ty, kteří se chtějí pořádně odvázat. Jde o hříčku pojmenovanou Mini games, v níž se můžete vyblbnout v několika disciplín. Za zmínku stojí „tříbodová soutěž“. Jestliže zabodujete ze specifické vzdálenosti určené čárami na hřišti, získáte tři body – a přesně na tom tato minihra staví. Máte zde k mání půlku klasického hřiště, krátký čas a pět stanovišť, z nichž se máte trefit do koše. Celkem zábava, protihráči moc tříbodovou střelu nezvládají.
Online režim je pak slátanina všech módů dohromady, akorát pokud vás hraje dost, každý hráč ovládá vybraného hráče v týmu. Lobby je zde rozřazeno podle obtížností – rookie, veteran a all-star – podle nichž poznáte, kam máte zamířit. K multiplayeru je však připojena většina hráčů až kolem večerních hodin, jelikož jich je zde valný počet z USA. Headset tu nevyužijete, ale komentátoři pořád zůstali.
Kapky potu
Když se dostanete do hry, začnete si všímat i všeho kolem sebe. Pot teče po hráčích, sál se celý leskne (mají dobré uklízečky) a animace hráčů je krásně plynulá. Někdy můžete sice narazit na nějaký ten prolnutý pixel, ale vše vám vynahradí dobrá fyzika. Od poskakování balonu přes různé odrážení až po pády. Vše zde najdete ve slušné formě a vizualizace pro nikoho rozhodně nebude problémem. Úžasný je také počet snímků za sekundu, jenž je nastaven na 60fps v HD rozlišení 1080p. Momenty, kdy se nějaký hráč raduje z dobře provedeného závěsu do koše, jsou hezké a hlavně nerenderované – všechno je in-game.
|
Jako každý ročník basketbalu, i tento disponuje komentářem. Ti mají snad odpověď na všechno: když mohutný O’Neal prorazil tlustou defenzivní zeď, zařval jeden z nich „give that man a teddy bear!“ a jeho kolega se mezitím dušoval, že Shaquille přece vůbec žádný faul neudělal. Okamžitě komentují nastalou situaci; informují, kdo komu zrovna sebral míč, kdo udělal nějaký pěkný úhyb a kdo právě promrhal dobrou šanci. Jestliže však dostane balon pod kontrolu váš vytvořený hráč, nemohou mu říkat jménem a příjmením, tak mu říkají přednastavenou přezdívkou, kterou jste si vybrali v úpravě hráče (all-star atd.). Bohužel, někdy to vypadá, že moderátor neví, o čem mluví. Kupříkladu jeden tým při zápase nevstřelil ani jeden z trestných hodů, a pan Calabro napjatě povídal, že tyto body jsou v tak tvrdém souboji nepostradatelné. Problém je v tom, že protihráči vedli o 35 bodů a to byla třetí čtvrtina. Ne, nebyl to sarkasmus – takový tón alespoň nenasadil.
Chytej!
NBA ’08 je tedy v podstatě nadprůměrný titul, který nechce být ničím víc. Disponuje velice slušnou grafikou, vcelku kvalitním komentářem, uvěřitelnou fyzikou a dobrým multiplayerem. Basketbalem nedotčené zabaví na krátkou dobu, fanoušky týmu Spurs zase na celkem dlouho. Pokud jste připojeni k internetu, máte rádi košíkovou a chcete nějaký sport na next-genu, určitě stojí NBA '08 za vyzkoušení.
