I když se mezi nejpopulárnější a divácky nejnavštěvovanější sporty u nás řadí kopaná a hokej, jejich počítačové a konzolové zpracování z dílen EA Sports rok od roku se svou kvalitou klesá. Kádr EA Sports však netvoří jedno studio, ale desítky vývojářů rozlezlých po celém světě. Nedávno například z německé pobočky vyšel očekávaný Total Club Manager 2004. Tak či onak stabilně nejprodávanější a jasně nejlepší produkty EA Sports reprezentuje už spoustu let duo sérií Madden (americký fotbal) a NBA (basketbal). Zatímco Madden 2004 okupoval žebříčky prodejnosti v USA na dlouhou dobu, nový díl NBA vychází v kalendářním roce jako poslední. A jako vždy u něj platí pořekadlo „to nejlepší nakonec“.
Pro každého něco
Na NBA 2004 je sympatické, že od počátku má přichystáno pro každého něco: začátečníci si prohlédnou seznam a vysvětlení různých taktik a pravidel, ti pokročilejší si mohou nacvičit nové prvky ovládání v tělocvičně s jedním basketbalistou nebo si to rozdat v mači jeden na jednoho na venkovním pouličním plácku. Nejzkušenější se rovnou vrhnou do ostrého zápasu nebo do Dynasty módu, jakési kombinace sezóny z manažerského i hráčského hlediska. 
Jelikož přibylo několik nových kláves, každý uvítá zmiňovanou tělocvičnu, kde si se svým borcem může do aleluja házet na koš a u toho nadřít různé parádičky i finty. Zápas jednoho proti jednomu pak slouží jako další stupeň přípravy, neboť se v něm člověk dobře naučí osobní obranu a průniky pod koš.
Veškerá menu ve hře zůstávají stejně jako v ostatní titulech od EA Sports v rozlišení 640x480, přesto jsou mnohem lépe zpracována než třeba v letošním díle série FIFA: u přehledu basketbalistů umožňují řadit jména podle různých parametrů a atributů; navíc – a to je třeba zdůraznit – servírují hromadu všemožných statistik a tabulek v přehledné formě. Hráč tak netápe a najde si všechno, co potřebuje, aniž by se musel přehrabovat ve zbytečných datech a číslech.
Dynasty mód
Nově zpracovaný Dynasty mód je základním kamenem NBA 2004 . Nezahrnuje jenom pouhé zápasy, ale i tréninky, výměny a čachry s kádrem. Před začátkem každé sezóny se člověk musí rozhodnout, na jaké oblasti tréninku (střelba, kondice atd.) se zaměří. Hra pak podle toho vypočítá nárůst či pokles atributů u jednotlivých 
basketbalistů. V průběhu sezóny se ještě dají dohnat resty a za úspěšné tažení po soupeřových a domácích palubovkách dostává celý mančaft jakési body, jež se používají pro nakupování jak týmových, tak individuálních tréninků. Kromě toho se manager musí starat i o smlouvy nebo přestupy, a byť tyto části nejsou pojaty bůhvíjak podrobně a propracovaně, dotváří kompaktní obraz celé sezóny a zaujmou i ty, kteří podobné rošády s penězi nemají rádi. Hračičky potěší novinka nazvaná EA Store, kde se za úspěchy v dynasty módu odemykají bonusové dresy, boty a další oblečení.
Sestavy a týmy
Nová NBA opět předkládá kompletní a relativně aktuální soupisky všech týmů současné severoamerické NBA. Je zajímavé, jak se letos přistoupilo k tvorbě atributů. Autoři totiž těm největším hvězdám dali poměrně velká čísla, zbytek týmu tvoří podle charakteristik průměrní a lehce nadprůměrní hráči. Sestavy se tak točí hlavně kolem těch největších es, jimž sekunduje zbytek. A to je dobře – ostatně skutečná NBA staví hlavně na známých tvářích a trenéři se snaží přizpůsobit taktiku podle svých hvězd: je například zbytečné v roli San Antonia zkoušet taktiku parního válce, když se dá 
chytře využít trojek vynikajících střelců Bruce Bowena a Tonyho Parkera, jež si navíc svou rychlostí umí vybojovat dobré místo ke střelbě. Nastavení stylu hry a výběr typově vhodných basketbalistů není jen pro srandu králíkům a bez správné taktiky jen málokdo odkáže čelit počítačovému soupeři na nejvyšší úrovni.
Začátečníkům a těm, kteří chtějí nacvičit taktiku, se určitě bude hodit fiktivní tým pojmenovaný Charlotte Bobcats, který ochotně slouží jako neškodný soupeř – prakticky neútočí, nestřílí, brání si území pod vlastním košem a všichni jeho hráči se svou výškou a kvalitami hodí maximálně do amatérské ligy. Určitě je to výborný nápad, každý ví, že když si chtěl něco vyzkoušet, musel vybírat ten nejhorší tým ze skutečné NBA a k tomu si ještě nastavovat nejnižší obtížnost. Teď stačí zvolit tréninkový mančaft a jde se na věc. Kromě toho NBA 2004 jako zpestření nabízí allstar týmy posledních desetiletí, z nichž tím nejzajímavějším je asi ten z osmdesátých let, jehož osu formují Magic Johnson a legendární Julius Erving se svým typickým účesem á la mikrofon.
Zápasy
Celá hra a její ladění ze změnilo do mnohem reálnější formy. Ačkoli NBA 2004 není a ani nemůže být super reálnou simulací, má ke skutečnosti dost blízko. Zápasy se s trochou fantazie dají srovnat s televizí, zmizely arkádově pojaté pohyby a finty, místo toho nastupuje taktika a především týmová sehranost. Nejde už například s tunovým Shaquillem O‘Nealem vzít balón, otočit se k obránci zády a prorazit si cestu ke koši – rozhodčí okamžitě pískne útočný faul. Stejně tak v minulosti hojně používané alley-oopy vyjdou málokdy a smečující hráč musí mít jak dobrý rozběh, tak musí dostat balón ze správného úhlu. Hra je daleko, daleko více o střelbě, přihrávkách a rozestavění: trojky padají o něco více, přibylo i faulů, a tedy trestných hodů, házených novým způsobem, díky němuž jde konečně normálně vsítit koš.
Poziční hru podporuje i zařazení nižší rychlosti; ani mistr Jordan v nejlepších letech nedokáže ve hře nažhavit svoje tělo tak rychle, aby se ke koši dostal jenom díky agilnímu pohybu. Někomu bude možná NBA 2004 připadat až těžkopádně, nicméně zpomalení běhu není až tak radikální a přesně koření hru. K tomu také pomáhá nová klávesa, naznačení střelby, kdy basketbalista naznačí výskok a střelbu, místo toho ale zůstane 
na místě na jedné noze, zvedne balón a snaží se najít volného spoluhráče. V souvislosti s přihrávkami je třeba zmínit kamerový systém, který konečně zabírá celou palubovku tak, že i při přehozech přes celé hřiště na volného basketbalistu neuhýbá s pohledem. Autoři taky zaslouží pochvalu za krátký textový popisek každé kamery, takže člověk ví, kterou si má vybrat, aby mu stoprocentně vyhovovala.
Ovládání
Protože hra převzala ze skutečného basketbalu mnoho prvků, muselo se tomu přizpůsobit ovládání. Základní činnosti jako střelba, přihrávky, alley-oopy nebo zrychlení zůstaly v původní podobě, jen se změnily individuální parádičky a finty: zmizela oblíbená otočka kolem vlastní osy, díky níž se dali oblafnout pomalejší obránci. V letošním NBA člověk musí spoléhat na týmovou hru; v souboji jeden na jednoho se dá prosadit jenom rychlostí (byť již není tak účinná) a možná ještě zrychleným driblováním. Jako v podstatně ve všech současných sportovních hrách je nutný gamepad, nejlépe s desíti tlačítky – jinak se jen těžko pokryjí všechny klávesy pro precizní ovládání svých borců. Hra obsahuje nastavené profily pro jednotlivé ovladače největších výrobců (Microsoft, Logitech atd.), takže se nikdo nemusí trápit s konfigurací a může využít té pro jeho gamepad nebo si případně některé klávesy pozměnit.
Umělá inteligence
Zřejmě největší vylepšení nastalo na poli umělé inteligence. Počítač už na druhou nejlehčí obtížnost hraje takřka profesorsky a nedělá žádné chyby. Balon si pečlivě kryje, nenechá si jej vypíchnout a naopak při vlastní obraně se snaží zdvojovat a obrat člověka o míč ze druhé strany. S pořádným tréninkem a rychlými prsty jde uhrát solidní výsledek, ovšem po určité době se člověk přestane zlepšovat a nepřekoná umělého soupeře ať se snaží sebevíc. Důvod je totiž v taktice: ta se svým bohatým nastavením nutí hráče, aby si s ní dal práci a vyšperkoval styl hry tak, aby odpovídal typové skladbě týmu. Nejtěžší obtížnost pak přímo vyžaduje reagovat na konkrétního soupeře adekvátní taktikou i sestavou – to NBA 2004 odlišuje od většiny sportovních titulů a staví ji o úroveň výše. Komu by takovýto styl nevyhovoval, může si pozměnit nastavení parametrů (frekvence faulů, bloky atd.) hry ze simulace na arkádu. Připraví se tím ale o třicet procent celé hratelnost.
Grafika a atmosféra
Grafika a technické zpracování zase postoupilo o kus dopředu, ovšem například obličeje basketbalistů pořád neodpovídají těm reálným a jen matně se je snaží napodobit. Na druhou stranu hra potěší takovými drobnůstkami jako zobrazením portrétu hráče při vstřelení koše nebo skutečnými značkami bot, jež si basketbalisté oblékají podle toho, s kým mají ve reálném sportu smlouvu a koho propagují. Přibyla i spousta nových pohybů a animací; hráči se třeba po hlavě vrhají po míči kutálejícím se do autu, dokonce už umí hrát i v leže na zemi a hlídat si balón, i když zrovna spadnuli na palubovku. Většina pohybů vypadá reálně, snad až na poněkud rychlé driblování a smeče z výskoku, do nichž se i špatní letci dokáží ponořit s takovou silou, že narvou balón do koše ze záklonu a s těžištěm daleko za osou zad.
Kromě grafiky vytváří výbornou atmosféru bohaté ozvučení: v úvodním menu hraje chytlavý hip-hop a při zápasech bouří ochozy, zatímco vyvolávají jméno svého oblíbeného týmu. Začátku samotného mače předchází světelná show a nástup první pětky za hromového doprovodu hlasatele na stadionu, který se svým 
charakteristickým zabarvením hlasu vyřvává jména hráčů stejně jako ve chvílích, když během zápasu dají parádní koš nebo uzemní soupeře.
Nejlepší sportovní hra roku?
Bude zajímavé, jak nakonec dopadne ostrý souboj o nejlepší sportovní hru roku. Kandidáti jsou vcelku jasní: jelikož kromě Pro Evolution Soccer 3 již žádný podobný titul letos nevyjde, nominace se účastní Championship Manager 4, Total Club Manager 2004, Pro Evolution Soccer 3, Madden 2004 a právě NBA 2004 . Každý nechť si vybere to svoje, ovšem o NBA 2004 se dá s jistotou říct, že je profesionálně odvedenou prací a po všech stránkách špičkovým titulem, který by měl zkusit každý, kdo má rád hratelné a přitom propracované sporty bez rozdílu odvětví.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
