Stejně jako FIFA i NBA Live se dočkala v letošním roce dalšího pokračování. Rozhořčení z tohoto faktu by mohli pociťovat snad jen majitelé PC, pro které letošní basketbal z líhně EA Sports nevzešel. Proč? Toť otázka pro management zmíněné vývojářské společnosti. My, majitelé Playstationů a eventuelně Xboxů, plakat nemusíme. Alespoň ne kvůli absenci letošního ročníku NBA Live. Radikálním vyznavačům konzolových her, kteří tu a tam rádi uštědří nepříliš slušnou poznámku na adresu PCčkářů, však musím sdělit, že majitelům PC by mohla letošní chybějící díl basketbalové série vynahradit skutečnost, že NBA Live se hodlá vrátit na obrazovky jejich monitorů v roce 2003 a v jejich čekání by jim měly ukrátit dlouhou chvíli průběžně vydávané patche, aktualizující soupisky na jejich titul NBA Live 2001. Ve výsledku tak vlastně ani netratí, možná naopak.
Série NBA Live je už hezkou řádku let na výsluní mezi sportovními produkty EA a přestože v naší matičce českomoravskoslezské zemi není basketbal vyloženě extrapopulárním sportem, navzdory tomuto faktu si udržuje svůj stálý okruh příznivců. Důvodů je asi více, jedním z těch hlavních ale jistě bude dynamika této hry. Stejně jako v reálném utkání, i zde pravidla hry ruku v ruce s velikostí herní plochy a počtem hráčů zavdávají dostatečný prostor pro dosažení krystalicky čisté adrenalinové směsi, k jejímuž zážehu stačí jediné - hvizd rozhodčího. Rychlé útoky, dlouhé pasy, bleskové protiofenzívy, to vše v podání více než dvoumetrových kolohnátů. Jen si to představte. Do takovéto atmosféry zasaďte už jen dostatečný počet skandujících diváků, připojte Dual Shock a prima sportovní akce může začít.
Zahrát si basket můžete hned v několika režimech, které většinou znalci série už velmi dobře znají. Exhibice, Sezóna, Playoff, "Trojky", 1-on-1 s Michaelem Jordanem, NBA Draft, NBA Live Challenge a v neposlední řadě Trénink. Ve většině z těchto herních módů existuje možnost zvolit obtížnost hry volbou jedné ze čtyř nabízených variant: rookie, starter, all-star nebo superstar. Pokud patříte k otrlým basketbalistům v prostředí virtuální NBA Live, můžete následující odstavce kliďánko přeskočit, neboť jejich obsahem by měla být právě stručná charakteristika zmiňovaných jednotlivých herních režimů. Pročež my ostatní neztrácejme čas a pojďme na to.
Exhibice je vlastně klasické single utkání mezi dvěma zvolenými družstvy. Stačí si navolit délku čtvrtin (utkání je rozděleno na 4 části), vybrat dva soupeřící týmy, upřesnit pár technických nastavení a vzhůru na
palubovku. Hra může začít.
Trochu komplikovanější, ale na druhou stranu o poznání komplexnější, je druhý z herních módů - Sezóna. Oč v něm jde bude patrně všem jasné. Cesta do playoff je dlouhá a překážkou k dosažení této mety může být kterékoliv z 29 klubových mužstev, jež se v soutěži vyskytují. V závislosti na volbě celkového počtu zúčastněných týmů (od 4 až do 29) lze nastavit časovou náročnost sezóny a proměnit tak tento režim buď v rychlý odpich do playoff nebo strastiplný maratón utkání na cestě do vysněného ráje. Během soutěže je možno využít možnosti transferů hráčů mezi jednotlivými kluby, což částečně přispívá k rozmanitosti hry. I zde je aplikována variabilita délky utkání, a to možností nastavení délky čtvrtiny v rozmezí od 2 do 12 minut. Playoff je pak jakýmsi vrcholem všeho snažení a i zde lze improvizovat v nastaveních délky. Hráč se může dostat do Playoff dvěma způsoby - úspěšným dohráním 
sezóny anebo přímo z hlavního herního menu. Více uspokojující možností se mi jeví ta první citovaná, ale každý má právo vybrat si cestu dle svého přesvědčení (případně schopností:-)).
Trojky, přesněji řečeno 3 Point Shootout, je režim, v němž je hlavním úkolem nastřílet co možná nejvyšší počet bodů, přičemž k dispozici má hráč celkem 25 míčů. Pozic, odkud se trojky střílí, je všehovšudy pět, což znamená, že z každé z nich bude odpálena pětice míčů, z nichž vždy ten poslední je navíc bonusový. Pakliže se vám podaří nastřílet více bodů než soupeř řízený CPU, a to během časového limitu, který je mimochodem šibeniční, vyhráváte a můžete pokračovat změnou hráčů nebo herního režimu.
Neméně zajímavým může být pro někoho souboj 1-on-1 s Michaelem Jordanem, jistá verze pouličního basketu, při níž vyniknou individuální schopnosti jednotlivce. Pochopitelně, že ty jsou závislé mimo jiné i na
schopnostech hráče, prostřednictvím kterého tento režim budete absolvovat. Ten je buď skvělý obránce, výborný útočník anebo třeba průměrný blokař. Nejlépe však tento režim nalezne uplatnění při prověrce kvalit dvou lidských protivníků v multiplayeru.
Posledním režimem, který by měl vlastně býti na prvním místě ve výčtu, je Trénink. Ten je již od minulé NBA Live pouze hrou jednoho hráče, takže žádnou týmovou spolupráci zde nehledejte. Prostě dostanete k dispozici halu, míč, dva koše a jednoho jediného, vámi zvoleného, hlavního protagonistu. Zbytek už je na vás a na vašich potřebách zdokonalování toho nebo onoho. Příliš kladného se o tréninku řící nedá, ale je pravdou, že pro nováčky to je jistý způsob, jak si osahat míč a naučit se střílet na koš.
Závěrem bych rád zmínil "bonusový" mód, jenž nese název NBA Live Challenge. Pokud se rozhodnete jej podstoupit, budou vám jeho prostřednictvím nabídnuty speciální odměny,
které jsou k mání ve formě upgradu určitých vlastností hráčů nebo třeba celého týmu. Zisk těchto laskomin je ale podmíněn splněním několika úkolů, které se absolvují v ostatních herních režimech, přičemž obtížnost jejich zadání odpovídá zvolené obtížnosti hry. Je zřejmé, že při obtížnosti hry "rookie" bude zadání úkolu podstatně jednodušší než při obtížnosti "superstar".
V duchu předchozí NBA Live se nese i další z herních režimů, a to NBA Draft, který je ve své podstatě zjednodušeným basketbalovým manažerem. Vzájemné propojení jednotlivých režimů hry již bylo naznačeno, takže je samozřejmé, že nábor nových členů týmu slouží jednoznačně k posílení členské základny před startem sezóny. Kromě toho ve hře existuje možnost vytvoření vlastního týmu, včetně angažování vámi vytvořených hráčů. Pravda, je to poté o něco těžší, neboť superhvězdy se takto lehce nerodí.
Věrni svým slibům, EA Sports do hry implementovali (v mezích možností) aktuální soupisky basketbalových týmů, autentické dresy hráčů, klubová loga i skutečná místa utkání NBA. Nechybí zde legendární hvězdy, nový soundtrack i systém odměn. Zní to jako idylka, ale každá mince má dvě strany a jelikož se už drahnou chvíli koukám jen na líc, bylo by záhodno mrknout očkem i na rub. Tím by mohla být jistá pochybnost v aktuálnosti soupisek, poněvadž z technických omezení PSX vyplývá jasná neaktualizovatelnost klubových sestav. Rovněž výčet novinek oproti loňské NBA Live nedosahuje žádných astronomických výšek a v podstatě k žádným velkým změnám nedochází. Na to už jsme ale u sportovních sérií od EA zvyklí. Mnohem více ve mně ale hlodá zjištění vysokého kontrastu mezi kvalitou grafického zpracování jednotlivých hráčů a kvalitou okolního prostředí. Zatímco hráči jsou vyvedeni do podrobných detailů ve
tváři, stadiony, včetně diváků, jsou velmi často spíše směsicí pixelů rozličných barev, které jako by se rozmýšleli, kde či kam vlastně patří. Trochu nečekané, zejména v porovnání se stejnými atributy například u letošní FIFY. Pár vychytávek v herním systému rovněž působí spíše jako obloha, která zdobí talíř s biftekem. Ale biftek si taky neobjednáváme pro krásu a přitažlivost zeleninové oblohy, takže proč bychom něco podobného měli činit v případě koupě videohry, co říkáte? Takže jak je to vlastně s tím biftekem?
Jednoznačně by jím měla být celková úroveň hratelnosti, kde jedním z hlavních pilířů je dříve již zmíněná dynamika hry. V patách tomuhle pak kráčí vychytané ovládání a na závadu není ani ozvučení hry, zejména v případě skandujících diváků či sportovních komentátorů. Kdyby se zde jednalo o původní herní titul, jistě bychom měli dosti důvodů pro
neskrývané pocity nadšení, ale skutečnost je trošku jiná. Základy systému ovládání i herního enginu jsou totožné prakticky pro všechny podobné sportovní hry od EA Sports, jimiž je každoročně trh zaplavován. Sportovní komentátoři v žádném případě nevystupují tak profesionálně, jako kupříkladu u letošní FIFY. Velké zklamání představuje úroveň zpracování vzhledu diváků, a to předně v porovnání s úrovní téhož v souběžně vydávaných titulech (FIFA 2002, NHL 2002). Pozitivně v úrovni grafiky působí pouze - už dříve zmíněné - provedení a animace hráčů a jejich tváří, což významně přispívá k dosažení autentičnosti jednotlivých basketbalistů, za což v nemalém množství vděčíme kvalitnímu motion capturingu, na němž se mimochodem podílel Steve Francis, superhvězda z klubu Houston Rocket.
Ale ani kvalitní motion capturing nic nemůže změnit na tom, že letošní NBA Live je sice hezká, hratelná a dynamická sportovní atrakce, nikoliv však extra titul, kterým by se bylo nutno chlubit kupříkladu na srazech Melior Annis. Prostě se jedná o další - zase trochu vylepšenou - kopii v řadě nikdy nekončících sportovních simulátorů od EA Sports. Ze známých důvodů to však nikdy nebude jiné, protože kdyby se nic nedalo vylepšovat, těžko by se další díly prodávaly a tudíž buďme skromní a nenároční. Jedině tak totiž budeme moci pociťovat zadostiučinění z úspěšně odehraných zápasů této virtuální NBA, která ve své podstatě zase není tak špatná, jako by se na první pohled mohlo zdát. A mimo jiné díky malé konkurenci v žánru má stále co nabídnout. Nicméně doufejme, že ta příští NBA bude obsahovat poněkud více novátorských prvků, i když bude patrně určena pro některou z konzolí nové generace.
| NBA Live 2002 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
