Jack je mužný, mladý a toho času na útěku. A to na závodní hru, kterou Need for Speed: The Run z větší části stále je, překvapivě po svých. Utíká před policisty po střechách a ulicích Chicaga.
V jeden moment dokonce neváhá připlížit se k jednomu ze strážců zákona a zezadu ho v tichosti zneškodnit. Takové bude pokračování série Need for Speed. Série, která vychází pravidelně od roku 1994 a dosud se jí prodalo 115 milionů exemplářů.
Okamžitě po první prezentaci na herním veletrhu E3 v Los Angeles se začaly ozývat hlasy, že to autoři se snahou o inovace přehnali. Pakliže patříte mezi ty, které veletoče v kdysi stabilní sérii udivují, budiž vám vysvětlením skutečnost, že na sérii nyní pracuje hned několik týmů zároveň tak, aby každý rok mohl vyjít alespoň jeden díl.
Podobně tomu bylo již v minulosti, jenže na sérii pracoval pouze jeden tým a ten v ročních cyklech nedokázal držet potřebnou laťku kvality. Rozdělení mezi více vývojářských uskupení má zaručit, že se hráčům pokaždé dostane do rukou prvotřídní produkt, který navíc ponese svébytný rukopis.
Need for Speed: The Run je tak ve vývoji už dva a půl roku. Jádrem pochopitelně zůstává řízení superrychlých a superdrahých bouráků mimo pravidla silničního provozu a za notné pozornosti policie.
Ale na rozdíl od předchozího dílu Hot Pursuit, kde šlo výhradně o závody, bude The Run zasazen do kontinuálního příběhu, na který kladou tvůrci velký důraz a který chtějí dovyprávět interaktivní formou.
Jack je účastníkem nejdelší ilegální závodní série v USA. Začíná se v San Francisku, končí v New Yorku. Mezi tím čekejte (poprvé v historii série) skutečné regiony a města. O různorodost je postaráno: projedete se po kalifornských pouštích, po ledových vrcholcích v Coloradu, ale i v hustě zalidněných aglomeracích. Jednotlivá místa by měla silně připomínat své předlohy.
Jackovi soupeři nejsou jen počítačem ovládaní jezdci, ale postavy s vlastními charaktery, se kterými se budete potýkat delší dobu. Každý správný příběh zkrátka potřebuje i nějaké ty dobře vykreslené záporáky.
Pakliže jste z předchozích řádků nabyli dojmu, že se Need for Speed přiblíží myšlence značky Grand Theft Auto, zapomeňte na to. Ven z vozu se dostanete jen v přesně dané momenty. Například když do vás narazí policejní vůz tak, že nemůžete pokračovat v jízdě. Utíkat tak musíte po svých.
Ve skutečnosti utíká hra za vás. Na hráči je pouze mačkání tlačítek ve správný čas, aby hrdina provedl akci, kterou zrovna provést má. Díky tomu tyto sekvence vypadají velmi efektně, ale větší hráčský přínos nemají.
Stejně tak se čas od času dostanete do situace, kterou bude třeba specificky řešit i na silnici. Například vás bude pronásledovat policejní vrtulník s nažhavenými kulomety. Taková situace si vyžádá zvláštní způsob jízdy.
Takové momenty mají hru náležitě zdramatizovat. Například při nich nebude možné měnit úhel kamery. Autoři to ospravedlňují tím, že hráče nechtějí v tak vypjatých chvílích omezovat a naopak se chtějí soustředit na maximální vizuální pestrost, kterou jim umožňuje jasná znalost toho, co hráč uvidí.
Větší vizuální opulentnost umožňuje engine Frostbite 2, který si autoři vypůjčili z posledních dílů série. Zobrazí opravdu parádní modely vozů a prostředí a vyznačuje se také svými fyzikálními aspekty, které i v Need for Speed: The Run hráčům umožní devastovat ve větší míře okolí tratí i vlastní vozy.
Hra nabídne 300 kilometrů tratí, což je oproti Hot Pursuit s pouhými 80 kilometry znatelný nárůst. Těšit se můžete také na spoustu licencovaných vozů, které patří mezi tradiční silniční esa, i když ne ve všech případech to nutně musí být luxusní značky.
Need for Speed: The Run působí zajímavě, stále ale máme pochybnosti o tom, jestli to bude opravdu výborná závodní hra, jak se na sérii Need for Speed sluší a patří. Studio Black Box, které ji připravuje, totiž dosud stojí za těmi nejméně povedenými díly série. Jeho zástupci to přiznávají a omlouvají to časovou tísní, která tentokrát nehrála roli. Ale přesvědčit nás budou muset v listopadu výsledkem své tříleté práce.
