Jakub Koutný
Není závodníka, který by nehrál Burnout 3. Na poslední chvíli a do posledního dolaru proplacený Criterion se ale stal členem obrovské rodiny EA, kteří se tím zbavili prakticky jediné vážné konkurence lehce zadýchané sérii NFS. Prosby fanoušků o pokračování Hot Pursuit páni z marketingového oddělení zatím ignorují, a místo toho nám teď skrze Black Box servírují zemlbábově nabobtnalý sequel tuningového ráje, kterým chtějí znovu zaútočit na naše konta.
„VR“ město
Plytký (jak jinak), komixovým způsobem vyprávěný příběh vás hned z kraje namlsá premiérovou jízdou v Bayview zeleným „Zetkem“, se kterým se, bohužel, budete muset záhy rozloučit. Do věčné tmy zahalené, pouličním gangem ovládané město se stane postupně po odemknutí pěti samostatných celků gigantickým kolosem. Budete se v něm pohybovat jak udává módní trend, a NFSU2 tak stíhá hry jako THUG a Jak2 v honbě za otiskem volnosti GTA. Otázkou zůstává, jestli cena nucených přesunů městem (sedm typů závodů a několikero druhů garáží s vybavením) splácející účet za karikaturu svobody stojí za to.
Jedno letiště, fabrika, most, hora a doky je totiž na velkorysou rozlohu metropole tolik, co šiška na mraveništi. Tisíckrát použité (a v budoucnu jistě tisíckrát znova recyklované) klišé v podobě sprintu pod přistávajícím letadlem, či kýčovité pohledy na město se sady batmanovských reflektorů ze židle (v našem případě spíš z křesla) nezvedne snad už nikoho.
Kromě sportovních typů aut se zde objevují i auta s označením SUV se svou vlajkovou lodí Hummerem.
O zapamatování cest si nechejte jen zdát, protože textury jsou si zoufale podobné, orientační body vesměs žádné, a k nudnému vyznění nesmlouvavě přispívá i konstantní nasvícení ulic (pouliční lampy, plus variace na černočernou tmu a pološero). Ke všemu se ve městě nezastavil jen čas, ale i počasí se chová trapně naskriptovaným způsobem: pohyb dopravní sítí je doprovázen občasnou, stále stejnou přeháňkou (Black Box nedokázal vytvořit vícero typů intenzity srážek, déšť se liší jen délkou jeho trvání a na sníh rovnou zapomeňte), přičemž v závodech vám z 95% zaprší pokaždé. Co víc, grip se snižuje JEN v momentě když prší - jakmile pršet přestane, silnice jsou suché. Také s ostatními spoluúčastníky provozu (těmi bezelstnými) to není žádná sláva, ovšem jejich skromnou hustotu (s B3 nesrovnatelné) si alespoň dokážeme vysvětlit - je noc. Takže co vlastně s nabídnutým šidítkem, když s ním nelze nic konstruktivního dělat? Částečnou odpovědí je Outrun (viz. tabulka), ale jinak je teoretický potenciál mnoha kilometrů silnic s nulovým loadingem vlastně nevyužit a jeho smysl se scvrkává do nespočítatelných kombinací zatáček a křižovatek pro samostatné okruhy jednotlivých závodních podniků. Město prostě začne nudit a není se čemu divit, když prostor ve kterém se pohybuji je vydesinfikovanou vanou.
VR auta
Tam, kde NFSU2 ztrácí na pestrosti prostředí, nabírá kladné body licencovaný vozový park. Kromě, pro značku NFS nezbytných sportovních typů aut ze všech větších automobilek světa se v posledním díle ilegálního závodění objevují i auta s označením SUV se svou vlajkovou lodí Hummerem. Jejich modifikaci do unikátních sběratelských kousků budete mít pod palcem skrze čtyři druhy po ulicích roztroušených servisů a garáží, mezi nimiž budete pendlovat jakmile vám přijde SMS o přijaté dodávce nového zboží.
Tak jako v NFSU získáváte za každý vyhraný závod mimo peněz i „Reputation“ body, jejichž celková výše právě určuje množství a kvalitu součástek v obchodech, díky nimž se váš unikátní hřebec stane terčem zájmu vydavatelů časopisů a filmů s automobilovou tématikou.
Ovšem nic není zadarmo a nepříjemnou daní za nepřeberný sortiment dílů je absence jakéhokoli vizuálního poškození.
Tuning vozidel (od nejnižší třídy 206, přes TT a Golf až po pětimetrové goliáše jako Mustang GT) je zpracován tak, jak nastavila laťka NFSU s tím rozdílem, že součástek všeho možného určení je nepoměrně víc. Za bezvadné vyznění výsledku vašich architektonicko-designérských hrátek ručí výtečné grafické
zpracování vehiklů, a i když konkrétní díl použijete na několika vozech rozdílných proporcí, vše lícuje jak ulité, jen si pohladit. Škoda jen, že upgrade motorů se děje toliko pouze skokovým způsobem, přičemž nemá smysl se zaobírat ničím jiným než bannerem znázorňující posun ve výkonu. Osobně jsem vůbec nesledoval, co do auta právě šroubuji.Výbrusy? Hlavy? Větší válce? Pomozte, co se do těch motorů vlastně strká? Na druhou stranu nasvítit si kufr naplněný repro soustavou za tisíce dolarů zlatým neonem sice nemá žádný praktický význam, ale každý musí uznat, že se na to kouká hezky. Ovšem nic není zadarmo a nepříjemnou daní za nepřeberný sortiment dílů je absence jakéhokoli vizuálního poškození (pokud nepočítám prasklé sklo). Karamboly jsou snímány zpovzdálí slowdown kamerou, přičemž z letícího, v divokých otáčkách rotujícího monolitu neodlétne ani střep.
Apropos, když byla řeč o audiu. Oproti B3 sáhli EA ve výběru singlů (27) do univerzálnějšího žánrového koše. Krom vtipně hip hopového (pro NFSU2 exkluzivního) remixu Riders on the Storm by The Doors od jektavého Snoop Dogga se namanete i klasičtějších tanečních, rokových a i metalověji posunutých skladeb (Xzibit, Fluke, Paul Van Dyk, Rise Against, Queens of the Stoneage, Ministry, Helmet a další). Tedy už žádný úzkoprsý (i když kvantitativněji bohatší) repertoár alá B3. Jo, a zvuky motorů se neliší jen podle značky auta, ale i podle použité koncovky výfuku, což kvituji s povděkem a v kombinaci s kvalitním
ozvučením možná i sousedé. Na druhou stranu nemohu přijít na důvod, proč, když řídím z kabiny, neslyším ani ono příslovečné ň, jen rádio.
K tuningu záhodno ještě podotknout, že splitscreen se sousedem majícím plakát Fan Dísla nad postelí může probíhat tak, jako v prvním díle - tedy s vlastním vozem zaparkovaným na memory kartě a ve všech módech, které NFSU2 nabízí. Síťové řádění mi jako nepřipojenému (a smutnému - B3 je fakt nátřesk, máte už všechny zlaté?) uživateli zůstal zapovězen.
Do you Need for Speed?
Uživatelsky příjemně je vyřešena navigace mezi jednotlivými aktivními body. Skrze „satelitní“ systém si na mapě vyberete příslušnou destinaci (servis, garáž, závod …) a po krátké chvilce vám program spočítá nejkratší možnou cestu a navede vás inteligentně chovající se šipkou (každý má svůj den, a tato tyrkysová šipečka není výjimkou. Já jí to ale odpouštím. Amen.). Co se samotné hry týče, NFSU2 nabízí tři stupně obtížnosti a druhý underground tak (na rozdíl od B3) zvládne zajet i vaše sedmileté dítě a ani se mu nerozšíří, vámi jistě bedlivě sledovaný, slovníček anatomických pojmů.
EA se zařazením „volného“ pojetí pustili na tenký led, který unese jen někoho.
V akci se vesměs vše hýbe plynule s občasným, jemným zakolísáním, ale pokud se na obrazovce objeví více speciálů najednou (hlavě ve Street X, Driftu, Dragu a občas i v URL a Circuitu. A Sprintu vlastně taky :-)), může se zakolísání přehoupnout v krátkodobé nebezpečí epileptického záchvatu. NFSU2 také v žádném případě nesnese srovnání s B3, co se pocitu z rychlosti týče. Ani po trojnásobném vylepšení motoru, turba, nitra a bůh ví čeho ještě (ručička tachometru se pak „oficiálně“ zastaví až za 280 km/h), se vinylem polepené auto pohybuje v ulicích jako dětský kočárek z tuzexu tlačen hbitou maminou k tramvaji. Ani po stisknutí L1 (spoušť nitra) se nic moc nestane. Ale zato se vše nááádherně rozmázne. Ztunelizování horizontu při sebevražedné rychlosti tak zůstává nadále výsadou, a prvenství v žánru stále (překvapivě) pevně drží B3.
EA se zařazením „volného“ pojetí pustili na tenký led, který unese jen někoho. Pokud se nás/mě někdo snaží přesvědčit o živoucím světě, nemůže nám/mi na cestu svítit jen měsícem a hvězdami. O absentujících lidech na ulici nemluvě. V celkovém součtu vyznívá nelogicky také to, že ačkoli jsou nezákonné závody organizované za každou druhou zákrutou, místní bezpečnostní složky to nechává chladnými a s policejním vozem, coby (ne)příjemným zpestřením, se nesetkáte. Ani když ve dvě stě padesáti kilometrové rychlosti sestřelíte autobus MHD.
65%
|
Jak to tady tak po Jakubovi čtu, nemůžu se nepřidat se svým názorem. Myslím si totiž, že je ve svém hodnocení až zbytečně skeptický. Ano, je jasné, že v porovnáním s nedostižným Burnoutem 3 budou ještě nějaký ten čas všechny arkádové závody vypadat jako chudí příbuzní, nicméně jak se říká, chudoba cti netratí. mnoho věcí, které Jakub víceméně oprávněně kritizuje, jsem shledal naopak vcelku slušně provedenými a zábavnými. Ne, rozhodně se nechci v tuto chvíli opírat o známou recenzentskou berličku "vypadá to divně, bylo tady sice už mnoho lepších, ale bavilo mě to, takže devadesát", ale zde prostě musím říci, že hra mě opravdu bavila. Respektive opravdu hodně mě bavila tak do první poloviny, protože při její obrovské rozsáhlosti (více než 200 závodů) je jasné, že časem vaše snažení upadne do stereotypu a prakticky všechny úkony budete časem dělat víceméně úplně mechanicky. Dokonce jsem se párkrát přistihl, že nevím, zdali zrovna jedu v závodě, nebo si to jen naplno hasím do některého z tuning shopů :-).Menší upřesňující poznámečku bych si dovolil k orientaci ve městě, které sice působí zhruba tím dojmem, jako o něm píše Jakub, a kromě brutálně osvětleného kruhového objezdu si skutečně nezapamatujete nic jiného, ale pro běžnou navigaci poslouží dobře ona zmíněná GPS šipka a při hledání skrytých prodejen s nejrůznějšími autodíly, kdy budete vědět jen čtvrť, v níž se má nacházet, využijete dopravních cedulí, které vás ve většině případů vcelku spolehlivě dovedou do té části města, kam zrovna potřebujete.
Hratelnost jsem shledal rovněž vcelku v pořádku, zejména díky odladěnému ovládání analogovou páčkou a mechanismům, které jsou důvěrně známy již z předchozích NFS her. Nakonec si nemohu ještě odpustit vypíchnutí kvalit titulní písně Riders on the Storm, kdy jako posluchač veskrze rockové hudby musím vzdát hold vychrtlému Snoop Doggovi za citlivý a povedený remix.
Celkově tak mám z NFSU2 osobně velmi dobrý pocit. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná již o částečně nastavované pokračování (taky bych si dal říct s novým Hot Pursuitem) a že vás hra díky své relativní délce nedokáže udržet v maximálním závodním nažhavení, není ani moje hodnocení až tak závratné. A možná je to taky proto, že kdo jednou zkusí ten zatracený Burnout 3, dívá se už pak na svět přeci jen trochu jinak. Přesto ale považuji NFSU2 stále za velmi solidní závodní arkádičku, zejména pro ty, kteří by si chtěli jen tak čas od času zajezdit s nějakými napulírovanými vozítky. Holt, ale B3 je prostě B3 :-).
75%
| Need for Speed Underground 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
