Vzpomene si snad ještě někdo na tuctového Alduina, finálního bosse mega úspěšného Skyrimu, nebo vyloženě trapného, všechna klišé naplňujícího Rorka z Call of Duty: Ghosts?
Dobrý záporák v počítačové hře je ještě stále jakýmsi bonusem. Proto je občas dobré připomenout si ty nejpamětihodnější z nich. V následujícím článku jsme se přitom soustředili na postavy, které jsou zajímavé samy o sobě.
Řeč tedy nebude o ikonických zlosynech, jakými jsou například Sonicův arcinepřítel Dr. Robotnik, zavilý odpůrce perských princů, velkovezír Jaffar, Wolfensteinův Hitler (proč nebyl v New Order? Protože bude ve dvojce) nebo milionkrát a jednou poražený král klikacích her na hrdiny, tedy Diablo.
Ještě důležitá poznámka ohledně vyzrazování děje. Pokud se ho chcete vyvarovat, článek raději přeskočte. Píšeme však většinou o hrách, které vyšly před rokem či ještě delší dobou.
Haytham v Assassin’s Creed III
V kůži nepřítele
Assassin's Creed 3 schytal hodně kritiky, byť většina se vynořila až po vydání čtvrtého dílu. Hra však nabídla zatím zdaleka nejlepší zápornou postavu v celé sáze a hráči ji ještě k tomu servírovala velmi odvážným způsobem.
V mnoha recenzích se hře vyčítalo, že než se dostatečně otevře a hráč se konečně ujme role plně vyzbrojeného Connora, musí několik hodin strávit v kůži Connorova otce. Ten v podstatě na začátku hry dával dohromady skupinu budoucích Connorových cílů.
Ty jste díky tomu mohli lépe poznat a především se co nejvíce ponořit do role Haythama, jehož jste po celou úvodní část považovali, nebo alespoň měli považovat, za člena řádu asasínů.
Haytham nebyl přísně vzato hlavním záporákem, chcete-li finálním bossem, avšak jeho příbuzenství s Connorem, nejvyšší hodnost v koloniální enklávě templářského řádu, a fakt, že jste s ním strávili tolik času, jej do této role pasovalo.
Sephiroth ve Final Fantasy 7
Překvapení jménem Call of Duty
Skoro by se zdálo, že možnost zahrát si v kůži záporné postavy a nahlédnutí hlouběji do její psychologie je něčím zcela výjimečným. Avšak s takovouto „rehabilitací“ záporáků jsme se ve skutečnosti již setkali, navíc v ještě rozsáhlejší.
Pamětníci jistě vzpomenou na perfektního Malcolma z adventury Legend of Kyrandia. V první hře byl Malcolm fantasticky napsanou, zlověstnou postavou, která si vystačila pouze s pár animacemi a titulky místo řeči.
Kdo si pamatuje na scénu před jeskyní, kdy došlo k prvnímu setkání Brandona s tímto morbidním, noži žonglujícím šášulou? Brandon na konci prvního dílu Malcolma, o němž se všeobecně soudilo, že je vrahem jeho královských rodičů, proměnil v kámen.
Tvůrci si však byli velmi dobře vědomi atraktivnosti Malcolmovy postavy a ve třetím díle postavili hráče právě do role obživnuvšího klauna. Vaším úkolem přitom bylo očistit své jméno, neboť Malcolm – byť magor vyšinutý - zmíněným vrahem nikdy nebyl. Byl pouze postavou poněkud… komplikovanou.
Malcolm v Legend of Kyrandia
Z nedávnějších příkladů „částečně rehabilitovaných“ záporáků uveďme ještě Raula Menendeze z Call of Duty: Black Ops 2. Za toho jsme si v jedné úrovni také zahráli. Menendeze vytvořil David Goyer, tedy autor scénářů k poslední batmanovské trilogii.
Jeho postava byla před hráčem stále o krok napřed. Podobně jako Joker či Bane z výše uvedené filmové série. Navíc zde existovalo vysvětlení pro pohnutky k jeho činům.
Výsledkem byl bídák, jenž nebyl oním klasickým zlým nepřítelem Ameriky. Jako například jinak alespoň skvěle namluvený Makarov z Modern Warfare 2 a 3. Hlavní záporák Black Ops 2 sice kvalit zmíněného Malcolma, Big Bosse nebo Haythama nedosahoval, avšak na hlavní zápornou postavu koridorové střílečky to byl slušný výkon.
Recept společnosti Rockstar – pomsta je sladká
Série Grand Theft Auto a její kovbojský sourozenec Red Dead Redemption u svých záporáků používá dlouhodobě osvědčený motiv pomsty ze strany hráče. Málokterá hra uspěla v tom, že zápornou postavu tak ukrutně nenávidíte.
Motiv zrady ze začátku hry a pomsty vykonané hlavním protagonistou byl přítomný již v Grand Theft Auto 3, avšak byl to pouze slabý odvárek toho, co mělo přijít.
Ve Vice City vás podrazil na samém konci hry parťák, se kterým jste se posléze vypořádali ve stylu Tonyho Montany á la Scarface. V San Andreas figuroval snad zatím nejlepší hajzlík série, strážník Tenpenny (namluvený Samuelem L. Jacksonem).
Tenpenny (vlevo) v Grand Theft Auto. Postavu namluvil Samuel L. Jackson.
Ten prudil, vydíral a všelijak jinak vám otravoval život téměř po celou dobu trvání hry. Rockstar ale šel ještě dál. U Grand Theft Auto 4 si hráč musel zahrát rozšíření Balladof Gay Tony, aby konečně mohl zatnout tipec neúnavnému pronásledovateli hlavního představitele.
Paradoxně jste tak mohli učinit až v kůži Luise Lopeze. Přitom i v původní hře element sladké pomsty existoval v podobě posledního zúčtování s výsostným podrazákem a slizákem Dmitrim Rascalovem.
V ReadDeadRedemption byl hráč podobně jako v San Andreas neustále peskován ze strany „mužů zákona“ a byl jimi nakonec dokonce zabit, aby se pomsty zhostil syn hlavní postavy. Dodejme ještě, že i u zatím posledního Grand Theft Auto se motiv šikany a vydírání opakuje a jedním z možných tří konců je opět pomsta a zúčtování, mimo jiné na otravných agentech FIB.
Záporáci se stylem
S Borderlands 2 se Gearboxu podařilo něco neuvěřitelného – tvůrci dokázali zkombinovat arkádovou, neskriptovanou hratelnost s minimem filmečků a důrazem na síťovou hru. A to s vcelku podařeným příběhem a především skvěle napsanými postavami i dialogy.
Na vrcholku toho všeho trůnil Handsome Jack – hlavní záporák, u kterého jste se nemohli dočkat, až mu tu jeho nevymáchanou tlamu ucpete jednu provždy. Jeho neustálé vychloubání, zvrácené historky, egoistické hlášky a celá série podrazů, kterými vás zásoboval, zapříčinilo, že jste na konci druhých Borderlands cítili přesný opak toho, než na konci jedničky – satisfakci.
Styl nelze upřít ani Vaasovi z Far Cry 3. Jeho potenciál však ve výsledku zůstal poněkud nevyužitý. Většinu výstupů tohoto vyšinutého piráta hráč Zhlédl prostřednictvím trailerů, a jak se ukázalo, Vaas nebyl nakonec ani hlavním záporákem hry.
Vaas z Far Cry 3
Přesto byl Vaas díky skvělému namluvení, animacím a téměř hmatatelné pošahanosti jedním z nejlepších herních záporáků poslední doby. Uvidíme, jak si povede Pagan Min v dalším díle.
Připomenutí si také jistě zaslouží i Illusive Man z MassEffectu, jemuž propůjčil hlas slavný herec Martin Sheen (Apokalypsa, Skrytá identita). O jeho původu se hráč může dočíst v komiksech od Dark Horse, ve hře samotné figuruje jako postava s neomezenými prostředky, která tahá za nitky.
Důvodů, proč byl Illusive Man zajímavou postavou, je více. Jeho motivace nebyla čistě osobního rázu. Záhadný nenáviděl mimozemské rasy a jeho cílem bylo udělat z lidí nejdominantnější bytosti v celé galaxii. A to za cenu jakýchkoliv obětí.
V druhém dílu pro tento účel dokonce vzkřísí vaši postavu a po celou dobu trvání ME2 pak spojíte síly proti společnému nepříteli. IllusiveMan vypadá trošku jako postava z bondovky – takřka nedotknutelný, všemocný zloduch s pořádnou dávkou charismatu a „lehce“ podivným vzhledem. Hráčům mohl připomenout záhadného G-Mana z Half-Life.
Handsome Jack z Borderlands 2
Mezi zlatou elitu nejlepších záporáků se také jistě řadí i Joker z batmanovské série Arkham, ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o jednu z oněch ikonických postav s nulovou hloubkou.
Sondu do Jokerovy hlavy provedl prequel Origins, který i přes nedostatky v originalitě nabídl brilantní pohled na odvěkou rivalitu netopýřího muže a brutálního klauna se sklony k obzvláště vražedným vtípkům.
Pokud jste se k Arkham sérii dosud nedostali, vřele doporučujeme hrát Origins jako první, nebo minimálně před Arkham City, jejíž závěr je pak o to silnější.
Mistři v oboru – série Final Fantasy
Uznáváme. Zajímavá záporná postava není součástí každého dílu Final Fantasy. Ale jedni z nejlepších bídáků celé videoherní historie pocházejí právě z této stáje. Charakteristický je přitom chyták, že po dlouhou dobu trvání příběhu zůstává hráčův hlavní protivník ve skrytu.
Jedním z vrcholných momentů Final Fantasy her je ten, kdy v sedmém dílu natěšeni vběhnete do kanceláře domnělého hlavního záporáka hry, prezidenta Shinry, jen abyste jej našli ležet na stole se zapíchnutým mečem v zádech
Rozklepaný svědek pouze vykoktá, že „si pro něj přišel Sephiroth“ a hon na možná nejlepšího bídáka herní historie (osobní pocit autora článku) může začít.
Final Fantasy 7 vás nechá nahlédnout v jedné delší části hry „pod pokličku“ Sephirothovy démonické osobnosti a pochopit, proč tenhle fanatik s lehkostí a zcela bez námahy masakruje vše, co mu přijde pod ruku. Včetně vašich nejbližších.
Sephiroth přitom působí dojmem naprosté nepřemožitelnosti a vzbuzuje ve všech postavách nejen opravdovou hrůzu, ale i hluboký respekt pro svou minulost excelentního vojáka.
O záporácích ze série Final Fantasy by ostatně mohl vyjít samostatný článek – vzpomeňme komplexnějšího Seifera z osmého dílu. Nebo originální, nezničitelnou nestvůru jménem Sin z "desítky".
Vytvořit vskutku pamětihodnou zápornou postavu bylo dřív o něco těžší než nyní – vývojáři si nemohli příliš hrát s modelem a animacemi postavy a také její hlas prakticky neexistoval. Je proto škoda, že se s nástupci dosahujícími kvalit záporáků z Final nesetkáváme častěji.
Kdo byl váš oblíbený záporák, na kterého se v článku nedostalo? Zabiják Leto z druhého Zaklínače či bondovský Volkov z No One Lives Forever? Získal si vás záhadný Comstock z Bioshock: Infinite a nebo legendární Irenicusči Sarevok z klasické série Baldur’s Gate? Dejte nám vědět v komentářích.
