Tvůrčí tým BioWare má pořádně našlápnuto. Jeho členové vytvářejí úspěšné projekty pro PC i konzole a jejich jméno nabírá na ceně. Kéž by se podobně dařilo i dřívějším druhům ve zbrani Black Isle. S těmi to však vypadá tak nějak všelijak. Nechejme však Black Isle jejich osudu a věnujme se opět týmu, či spíše velké a úspěšné společnosti Bioware, které se daří natolik, že se nedávno přestěhovala do nových a prostornějších kanceláří. Rovněž se jim podařilo vydat konzolovou i PC verzi skvělého 3D RPG SW: Knights of the Old Republic a také druhý datadisk k populárnímu RPG Neverwinter Nights. Datadisk dostal název Hordes of Underdark a fanoušci série jej netrpělivě očekávali zejména kvůli slibovanému velkému množství změn. Ty prakticky zcela postrádal datadisk první, což je možná důsledek skutečnosti, že pro jeho tvorbu byl najat externí tým Floodgate Entertainment. I přesto však byl jak médii tak hráči přijat velmi kladně. Očekávání vkládaná do datadisku druhého však byla o to větší a tak se pojďme podívat, jak si s tím přímo v BioWare poradili. Tím narážím na skutečnost, že Hordes of Underdark vznikla opět přímo ve studiích BioWare a na starost jej měli lidé, kteří pracovali na původní hře Neverwinter Nights.
Už bylo řečeno, že datadisk Shadows of Undrentide nebyl špatný. Jen postrádal něco nového, svěžího. Byl to zkrátka výborný vývar šťavnaté původní hry, kterému ze všeho nejvíce chyběl epický nádech. Chyběl ten pocit, že se hráč účastní něčeho opravdu velkého a důležitého, jak je ve hrách postavených na pravidlech a reáliích D&D zvykem. V tomto bodě se HotU liší. Epická stránka druhého datadisku je skutečně nepřehlédnutelná a hráč tak má neodbytný pocit, že se účastní něčeho velkolepého. Ovšem až od druhé kapitoly. Ta první totiž slouží jako poněkud delší úvod, v něm se neděje nic zásadního. Ani po stránce příběhové, ani po stránce vývoje postav. Vraťme se však k oné epičnosti. Ta je do značné míry dána již tím, že hráč začíná s postavou na 15. úrovni. Úroveň může být samozřejmě i vyšší, ale to pouze v případě, že má hráč k dispozici postavu z minulého datadisku, nebo původní hry. Pokud taková postava k dispozici není, je nutné podstoupit tradiční proces tvorby vlastní postavy se vším co k tomu patří. Zde se však datadisk HotU poněkud liší od svých předchůdců. Díky vysoké počáteční úrovni má totiž hráč možnost hned od počátku využívat rozličné schopnosti a dovednosti dostupné jindy až v pokročilé fázi, či ke konci hry. I tato skutečnost zvyšuje přitažlivost datadisku a hlavně jeho velkolepý rozměr. S vysokou počáteční úrovní rovněž souvisí další novinka, kterou datadisk NWN: HotU přináší. A tou je 
dlouho očekávané zvýšení maximální dosažitelné úrovně z 20. na velmi příjemných 40. Po podobné změně už hráči volali ode dne vydání původní hry, ale jejich prosby byly vyslyšeny až nyní. Dosažení 40. úrovně však rozhodně není žádná legrace a procházka růžovým sadem. Budu-li vycházet ze svých zkušeností, nepodaří se převážné většině hráčů dosáhnou 40. úrovně na první dohrání ani při velké míře pečlivost a vyzobávání snad všech možných soubojů a plnění co největšího množství questů. Zkušení matadoři, kteří mají NWN v malíčku a již dávno čekají se svými nabušenými charaktery na možnost vyhnat jejich statistiky až do zázračných výšin se však jistě nabídnuté šance chopí, a první čtyřicátníci budou na světě coby dup.
Další novinky jsou už víceméně (pro datadisky) klasického charakteru a byly obecně očekávány. Patří mezi ně například 6 nových tříd - Champion of Torm, Dwarven Defender, Pale Master, Red Dragon, Shifter a Weapon Master. Z tohoto výběru je vcelku zřejmé, že tvůrci snažil oživit klasický set D&D postav něčím novým a méně tradičním. Zřejmě nejpopulárnější bude Pale Master jako nekromancer a Red Dragon, který postavě umožní získat některé zajímavé dračí schopnosti a také mu dovolí získat křídla. Hráčům, kteří lpí na tradicích však nic nebrání vybrat jakoukoli klasickou postavu s jednoduchou strukturou vývoje jako je bojovník, či kouzelník. S 
novými třídami přichází ruku v ruce i nové portréty a hlasy, což jsou prvky, které se na první pohled jeví jako méně významné, ale v konečném důsledku umožňují hráči dosáhnout vyšší míry identifikace se svoji postavou (samozřejmě pouze v případě, že si vytváří postavu novou a nepoužije hrdinu z předchozích dobrodružství).
Mezi novinkami se objevilo i uspokojující množství nových schopností, z nichž zřejmě nejzajímavější bude řemeslná činnost, jež se vztahuje jak na brnění a předměty, tak i zbraně a umožňuje zpracovávání takových materiálů jako je například mithril, železo, kůže i dřevo. Díky této schopnosti si hráči mohou vytvářet unikátní předměty, zbraně i brnění, které nejenom pomohou v boji, ale opět výrazným způsobem přispějí k ještě větší míře identifikace s hlavním hrdinou, což je podstata Role playing her. Přírůstků se rovněž dočkala už tak pěkně bohatá zásoba kouzel zejména pro postavy na vyšších úrovních, což je logická reakce na zvýšení maximální dosažitelné úrovně. Bylo by maximálně demotivující dřít a vypracovávat svoji postavu na maximální 40. úroveň a nemít k dispozici kouzla, která by z toho těžila.
Zatímco výše zmíněné novinky byly bez diskuse ku prospěchu hry, ta, o níž budeme hovořit nyní, už je poměrně diskutabilní. Jde o možnost najmout si maximálně dva pomocníky, nohsledy, či druhy ve zbrani. Je jedno jak tyto nájemné postav nazveme, ale nedá se jim upřít jedna poměrně negativní vlastnosti. Tou je vcelku velká míra hlouposti. Tento neduh se s nájemnými pomocníky táhne již od prvního datadisku ale zde je díky možnosti najmout hned dva pomocníky daleko výraznější. Jen namátkou si připomeňme obvyklé prohřešky, které dokáží méně trpělivým hráčům způsobit doslova nával zlosti. Pomocníci se velmi rádi zasekávají za zdmi a brzdí tak další postup, dále si s gustem postojí bez hnutí uprostřed bitevní vřavy, nebo si to, i přes varování, namíří přímo v ústrety nastražené pasti. Bohužel je vcelku jedno jak je ono varování rázné a časté. Jinými slovy: Pomocníci dělají hlouposti navzdory rozkazům. Není to sice pravidlem, ale na příkazy reagují poněkud netečně. Přikažte jim stát a bránit a oni si to namíří přímo v ústrety nepříteli, přikažte jim následovat kroky hlavní postavy a oni se vydají na vlastní průzkum, jež nezřídka končí katastrofou. Je s nimi zkrátka těžké pořízení. Jenže D&D bylo a je především o skupinovém dobrodružství a proto je lepší projevy zpupnosti a individualismu pomocníků velkoryse přehlédnout. Ostatně většina hráčů to ráda udělá už jenom kvůli tomu, že jsou k dispozici postavy dobře známé z předešlého datadisku i původní hry. A vzpomínky na prožitá dobrodružství jsou poměrně 
silným motivem. Zanechme však pomocníky jejich osudu a raději se zaměřme na příběh, který je dalším hnacím motorem správného RPG.
Už několikrát tu padlo slovo epický. A právě tímto výrazem je možné označit i příběh – naštěstí chce se říct. Příběh v Shadows of Undrentide byl kvalitní nepostrádající dramatičnost a některé velmi pěkné zvraty, či překvapení. Stále však bylo poznat, že nepochází přímo od tvůrců původní hry. V Hordes of Underdark je tomu jinak. Příběh se sice pořádně rozjede až od druhé kapitoly, ale zato plný dramatických situací, zvratů, které jej činí navýsost zajímavým. Dojde samozřejmě i na zradu a překvapivá odhalení a našla se také spousta místa pro volby jež jsou plně v režii hráče. Volnost v rozhodování zde sice není v míře v jaké je například v Gothic II, či Morrowindu, ale stále je docela velká. Svědčí o tom i několik různých zakončení. Hráč dostane hned několik příležitostí jak dát svému okolí najevo vyznání své postavy. Záleží pouze na něm zda nechá svoji postavu, aby se projevila jako neutrální, striktně dobrá, či zlá, nebo tak trochu smíšená. Příběh osobně považuji za jedno největších pozitiv tohoto datadisku.
Na technickém zpracování hry už je bohužel znát doba, která uplynula od vydání původní hry. A na rovinu si přiznejme, že už tehdy nebyla grafika na té nejvyšší úrovni. I přesto je však sympatické, že tvůrci do hry nedodali pouze nové tilesety, ale snažili se vzhled hry oživit – vylepšit globálně. Svědčí o tom větší množství polygonů z nichž se skládají postavy. Ty i přes svůj trochu ztuhlý projev vypadají tentokrát opravu velmi dobře. Obzvláště v pěkné zbroji a s mocnou vlastnoručně vyrobenou, či upravenou zbraní v ruce. Naprostou samozřejmostí je pak přidání nových tilesetů, což snad ani není třeba zmiňovat, když se převážná většina hry odehrává v podzemí. K dispozici je však i několik dalších vychytávek jako například pohybující se obloha (škoda, že si jí díky pobytu v podzemí hráči příliš neužijí), kterou lze nekonečně dlouho obdivovat díky přidání nové third person kamery, jež postavu sleduje z poměrně blízké vzdálenosti. Díky ní se hráč může mnohem snáze vžít do role své postavy, která se na svých cestách střetne se sympatickým množstvím nových nepřátel jako je Drowe, Mind Flyer a samozřejmě vysoce smrtelná želatinová kostka. Všichni noví nepřátelé jsou navrženi s rozumem a výborně se hodí do svého specifického prostředí. Z toho plyne jedna věc. Každá příšerka má své typické 
prostředí a nikde jinde ji neuvidíte, na jednu stranu to znamená pocit jisté monotónnosti při delším pobytu v jednom dungeonu, ale zase je to logičtější a více v duchu pravidel D&D. Záleží pouze na vnímání a preferencích každého hráče. Výše zmíněná grafická vylepšení si však vybrala daň v podobě nepatrně vyšších HW nároků. Případné problémy se však dají bryskně vyřešit díky velmi široké paletě různých nastavení. Proto není třeba nad svým starým dobrým PC lámat hůl.
Neverwinter Nights Hordes of the Underdark je datadisk, na který všichni příznivci původní hry čekali. Takto měl vypadat již datadisk první, který, ač podařený, musí nyní uvolnit místo na trůnu svému nástupci. To, co z obyčejného datadisku činí povinnost pro všechny milovníky RPG je epický příběh, nové herní prostředí, vylepšená grafika a všechny další prvky jako jsou nová kouzla, schopnosti, třídy a další. Je však třeba si uvědomit jednu věc. Datadisk je vcelku obtížný, zejména pro hráče, kteří nejsou zvyklí využívat možnosti zvýšené maximální úrovně. Nepřátelé jako jsou draci, nekromanti a mocní mágové se zde totiž zjevují prakticky od počátku. O tuhosti závěrečných bitev snad ani není třeba diskutovat. Je rozhodně vyšší než tomu bylo v původní hře i prvním datadisku. Obtížnost byla směrem nahoru upravena i u hádanek, které už tentokrát nevyžadují pouze pobíhání po dungeonech a mačkání pák, ale i přemýšlení a v některých případech dokonce jisté matematické znalosti.
Je pravda, že cena datadisku je opět vyšší než je u podobných produktů obvyklé. Tentokrát se však koupě opravdu vyplatí. NWN: Hordes of Underdark je zkrátka přes své známé mušky vynikajícím zakončením ságy Neverwinter Nigths, které by si žádný RPG pozitivní hráč a majitel původní hry neměl nechat ujít.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
