Kdysi mocné sídlo Neverwinter, díky svému postavení nazývané Klenotem Severu, je nyní jen stínem své někdejší slávy a zachváceno zhoubnou epidemií pomalu propadá zkáze. Strach tíživě doléhá na celé město, tam, kde byste dříve nalezli rušná tržiště, teď narazíte jen na několik zubožených lidí ohřívajících se u ohně. Většina obyvatel pomýšlí na útěk z místa, na které byla uvalena přísná karanténa a kde je nečeká nic jiného než pomalé umírání. Ulicemi přístavní čtvrti se místo hlučných námořníků potloukají bandy nemrtvých, a pokud se vám přeci jen poštěstí narazit na někoho živého, budete rádi, když u tohoto relativně příjemného způsobu existence vydrží alespoň do konce rozhovoru…
Poměrně vydařené intro vás sice ujistí o technické kvalitě titulu, nicméně úvodní animace by podle mého názoru měla mít formu seznámení s příběhem, což rozhodně nemá. Maximálně vám přiblíží pochmurnou atmosféru, jenž prostupuje celou oblastí této části Faerunu. Všudypřítomnou beznaděj budete totiž v NWN pociťovat na každém kroku, a i když mi ve hře trochu chybí nadhled, na který jsem byla zvyklá z
Baldur's Gate II: Shadows of Amn, musím přiznat, že tady výborně zapadá do příběhu. Navíc díky vtahujícímu ději a propracovanému prostředí nebudete mít vůbec čas všimnout si poněkud skromněji pojatého humoru.
Při tvorbě postavy máte jako obvykle možnost volby pohlaví, rasy (od elfů přes lidi až po gnómy), jedenácti povolání, šesti základních atributů (síla, odolnost, obratnost, inteligence, moudrost, charisma), subrasy (která je ale jen kosmetickou úpravou a na další vývoj charakteru nemá žádný vliv), vzhledu a hlasu. Portrétů je pro vás připraveno dostatečné množství, i když pravdou zůstává, že autoři podlehli pozitivnímu rasismu a na plné čáře vedou elfové, jak v počtu, tak v kvalitě nabízených obrázků. Kyblík sice tvrdil, že ženské jsou na tom líp, ale já si naopak nemohla pro svou zlodějku pořádně vybrat, zatímco u silnější polovičky lidstva mi jich do oka padlo hned několik. Převážně zbraňové dovednosti ze druhé edice AD&D ve třetím vydání nahradily většinou nezbraňové skilly a featy, které vám později ve hře budou vylepšovat šance ať už při bitkách, rozhovorech nebo ilegální činnosti všeho
druhu. Pro začínající hráče by asi nabídka několika desítek položek nebyla tím pravým ořechovým,
takže tu nechybí ani možnost zvolit si některou z přednastavených postav nebo alibisticky odklepnout tlačítko „recommended“. Magická povolání samozřejmě ještě podpoříte nějakým tím kouzlem, druidovi, mágovi nebo sorcerererovi vyberete zvířecího společníka a můžete se směle pustit do hry.
Pro většinu příznivců Baldur's Gate bude asi nepříjemným zjištěním, že si nelze vytvořit klasickou družinu. Ke svému putování si můžete přizvat jen jeden další charakter, který navíc většinou ke společným aktivitám musíte nalákat vidinou tučné odměny. A jelikož je s vámi za prachy, nenechá si ani moc mluvit do svých záležitostí, takže mu maximálně přikážete, jak se má chovat při soubojích, jak daleko se od vás má držet, a občas vám je dovoleno trochu mu zvednout náladu nějakým tím flakónkem. Vzhledem k tomu, že budete mít v partě jen dvě postavy, nebude asi volba najímaného NPC patřit zrovna k nejsnazším rozhodováním. Na druhou stranu, pokud zbaběle nesáhnete k multiclassingu (můžete ovládat až tři povolání) svého hrdiny nebo se nespolehnete na služby zvířecího společníka, nabízí hra tímto způsobem
více možností, jak přistupovat k taktice řešení nástrah běžného života a nemělo by se vám tak
stát, že po prvním dokončení se na singleplayerový mód NWN už ani nepodíváte.
Interface příjemně navazuje na tradici intuitivního ovládání, na níž jsme byli zvyklí i u předchozích projektů BioWare a nechybí ani užitečné klávesové zkratky, které výrazně zvyšují komfort hraní. Stejně tak ozvučení není co vytknout a asi by bylo přehnaně skeptické po předchozích počinech Jeremyho Soula (
Icewind Dale, Morrowind, Dungeon Siege) se jakkoli předem strachovat o kvalitu hudebního doprovodu. Opravdu nemáte důvod, slovy Kyblíka: je prostě excelentní. Mně nezbývá, než plně souhlasit.
Trochu kontroverzní se nám oběma ale zdál přechod na nový 3D engine. Polygonově hranaté postavičky a nepříliš detailní prostředí asi na dobré náladě nepřidá žádnému hráči zhýčkanému prokreslenými charaktery z Shadow of Amn nebo nádherným interiérem ledového Akvária v Icewind Dale. Ale po několika hodinách hraní tento pocit poněkud ustoupil, hlavně díky autentickému rozpohybování všeho, co se po Neverwinter
potlouká, v tomto ohledu přece jen starý Infinity poněkud pokulhává. Hlavním důvodem, proč
jsme však přestali nadávat na grafiku, je neuvěřitelně realisticky zpracované dynamické osvětlení a efekty sesílaných kouzel také nepatří zrovna k nevydařeným. Přesto zůstává pár nedořešených věcí, které vytknout musíme. Při větším oddálení obrazu sice získáte lepší rozhled, ale díky možnosti natáčení kamery se podíváte i tam, kam byste normálně vidět neměli, což spolu se skutečností, že tímto způsobem si svou postavu docela slušně zmenšíte, trochu ubírá na realističnosti a omezuje tak pocit sounáležitosti s vaším hrdinou. Na tom nic nemění ani fakt, že můžete tento režim pohledu (celkem jsou k dispozici 3) ignorovat a využívat jen driving kamery, která se hodně přibližuje third person pohledu a v němž se rozhodně nevyhnete překvapivým momentům, kdy na vás zpoza rohu nečekaně zaútočí nějaká hodně nabušená mrcha. Občas se vám také stane, že právě zamordovaná potvora dopadne na okraj obrubníku, který místo toho, aby se způsobně zakryl, mrtvému tělu drze vykukuje mezi žebry, což rozhodně asi záměrem programátorů nebylo.
Pokud patříte k náruživým vyznavačům Baldur‘s Gate, pravděpodobně budete
zpočátku NWN trochu zklamáni. Absence interaktivních členů družiny, nepříliš propracované interiéry několika úvodních lokací, „diablovský“ inventář (i když mně docela vyhovuje) a několik dalších drobností vás bude nutit ke vzpomínání na „starý dobrý Infinity“. Nicméně, pocit rozmrzelosti začne brzy odeznívat a vám nezbude nic jiného, než se nechat pohltit vtahující atmosférou hry. Tedy alespoň mě, a nepochybuju, že i Kyblíka, dokázala zatím připravit o pěkných pár hodin spánku. Šťastlivce (spíš nešťastníky – by Jíra), kteří BG nepamatují, jen upozorňuji, že díky nedostatku počáteční skepse a lpění na starém pořádku se vystavují mnohem většímu nebezpečí rychlého nástupu fanatické závislosti než bylo dopřáno nám, konzervativním tupcům.
