Nikomu asi netřeba říkat, že Mario je jedna z největších herních celebrit. Jeho věhlas je dokonce takový, že stačí jeho jméno v názvu hry a prodejní úspěch je zaručen. Mnozí hráči ale již začínají být poměrně unaveni tím, že dle jejich názoru jsou Mariovy hry ve většině případů šity podle jednoho střihu, a to už hezkých pár let. Na jednu stranu jim lze oponovat kupříkladu naprosto nedostižným Mario Smash Football, ovšem v případě New Super Mario Bros. pro Nintendo DS jim spíše musíme dát za pravdu.
Nechceme tím naznačit, že by se snad jednalo o špatnou či nudnou hru, to v žádném případě, ale nemůžeme se zbavit dojmu, že v tomto případě se zkrátka Mario skutečně již plácá na místě. Hra totiž i přes všechna dílčí rozšíření působí dojmem, jako byste hráli letitý díl ze SNESu, přičemž na vině rozhodně není „pouze“ 2D grafika, která je v tomto případě zaprvé maximálně vhodná a za druhé i pohledná, veselá a příjemná.
Začínáte jako malý Mario, ale po sebrání klasické houbičky se zvětšíte.
Na vině je totiž hratelnost. Ta na jednu stranu ukazuje, že i dvacet let starý koncept může být neustále zábavný a hratelný, ovšem na stranu druhou je evidentní, že se tvůrci nijak nesnaží Maria nikam moc dál posunout. Dokázali bychom si totiž rozhodně představit, že by hratelnost mohla být dynamičtější, rychlejší a mít větší spád. Nikdo samozřejmě nechce, aby se z Maria stal nový Sonic, ale zůstávat zatvrzele stále u mnoha letitých dogmat není úplně ideální. I když na stranu třetí, miliony fanoušků Nintenda a Maria by byly schopny vyvolat třetí světovou válku, kdyby se něco zásadně změnilo.
Zápletka hry je klasická, princeznu Peach zase unesli a Mario se vydává na záchrannou misi.Ta ho provede osmi světy o několika levelech a nechybí samozřejmě ani souboje s bossy, které patří zcela jednoznačně k tomu nejlepšímu z celé hry.
Jednotlivé levely jsou navrženy velmi nápaditě, ať již se jedná o tematické znázornění prostředí nebo o jejich design s různými oživujícími prvky jako jsou různé trampolíny nebo třeba houpající se houby a z tohoto pohledu se dá říci, že nehrozí, aby vás hra začala nudit. Cestu narazíte na různé bonusy, z nichž za vypíchnutí zejména jeden. Čas od času se objeví obří houba, jejíž
konzumace vede k dočasnému nárůstu Maria do gigantických rozměrů. V tu chvíli jde Mario doslova přes mrtvoly a rozmlátí vše, co mu stojí v cestě. V danou chvíli skutečně neexistuje krásnější pocit než když se napotřetí s vypětím všech sil dostanete přes obtížnou pasáž a následně si prostřednictvím tohoto bonusu spravíte chuť tím, že nemusíte brát ohled absolutně na nic. Když si k tomu připočteme další klasické atributy plošinovek jako třeba skryté lokace, povětšinou rovněž plné bonusů či „sběrného materiálu“ v podobě mincí, dostáváme v kombinaci s osmi světy skutečně obsáhlou plošinovku, která dokáže zaujmout a navíc i vydrží.
Problémy může působit poměrně častá nutnost přesného skákání.
Když už jsme byli u oné změny Mariovy velikosti, pak je potřeba říci, že tento aspekt je velmi elegantně zakomponován do celé hry. Začínáte jako malý Mario, ale po sebrání klasické houbičky se zvětšíte, což má za následek nejen to, že můžete místní krychle a další předměty rozbíjet dupnutím, ale zejména pak to, že když se vám dostane na kobylku nějaké příšera, nebo se setkáte s nebezpečným předmětem, automaticky nekončíte, ale pouze se opět zmenšíte. V některých situacích je ale naopak
nezbytné nabýt doslova muší velikosti, k čemuž slouží další speciální power-up.
Jak již ale bylo naznačeno výše, ani přes všechny tyto klady nemá hra zase až takový spád. Problémy totiž může působit poměrně častá nutnost přesného skákání, které je sice v drtivé většině případů designováno tak, aby bylo krásně rytmické, ovšem než najdete ten správný rytmus, tak sem tam nějaký ten život ztratíte. Ne zcela ideálně rovněž působí nemožnost ukládat hru po každém levelu, ale jen v některých místech, takže při totální smrti je třeba znovu projít již
absolvované lokace, což hru rovněž lehce brzdí. Naštěstí je zde alespoň v rámci jednotlivých levelů možnost po absolvování
zhruba poloviny trasy začínat daný level znovu právě od půlky a není třeba hrát jej celý znovu od začátku.
Pokud vám ale již zdejší hopsání poleze na nervy, můžete si odpočinout u slušné řádky zajímavých, ale zejména oddychových a zábavných miniher, které sice známe již z NDS předělávky Maria 64, ale to jim na kvalitách zhola nic neubírá. Třeba taková střelba z praku do pohybujících se misek dokáže člověka zabavit až neuvěřitelně dlouho, paradoxně tím déle, čím déle vám to nejde a snažíte se tomu tím více přijít na kloub.
|
|
Klasická kvalita
Až moc tradiční| New Super Mario Bros. | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
