Než jsem začal psát tuto recenzi, uvažoval jsem nad podobou úvodního odstavce. Pravda, měl by být poutavý, aby přitáhl pozornost čtenáře a v případě úspěšného „zaseknutí“ jej donutil přečíst i zbytek autorova díla. Jenomže psát o NHL 2001, díle vyprodukovaném v laboratořích legendárních EA Sports, je vskutku obtížná věc a to zejména v době, kdy naši junioři po urputném souboji s Finskem přivážejí zlato z reálného mistrovství světa v ledním hokeji. Trvalo to sice trochu déle než jsem plánoval, ale snad mi to laskavý čtenář (a Vreco:-)) odpustí, článek je na světě a Vy, kteří holdujete hokeji na ledové ploše v podání renderovaných hráčů, předvádějících své bravurní kousky díky elektronice vaší Playstation, si nyní můžete přečíst, za co stojí letošní NHL a zda je její případná koupě dobrý nebo špatný obchod.
Úvodní slovo bychom měli za sebou a tak se směle mohu vrhnout na přiblížení Vám hry, jenž je jakousi stálicí na herním nebi. Je jako Solárka. Někomu vadí, že svítí málo a někomu zas, že ji není skoro vidět. Důležité však je, že podle ní lze volit správný směr cesty a z tohoto důvodu není nutno příliš se nad její svítivostí pozastavovat. Letošní NHL pro Playstation má jisté nedostatky a naopak jsou v ní přítomny i novinky, které hráč přijme s rozjařenýma očima. Jaké, to se dočtete níže.
Pokud jsem Vás na pomyslý háček chytl a Vy jste se dobrali až k těmto řádkům, je mou povinností Vás upozornit na fakt, že charakterově je koncipován tento článek spíše pro nováčky, kteří na platformě Playstation (či jiné) z nějakého nejmenovaného důvodu neměli možnost si hokej doposavad zahrát (třeba proto, že konzoli vlastní zásluhou Ježíška od posledních Vánoc). 
Důvodem pro tuto orientaci je dále skutečnost, že byť je částečný rozdíl ve verzích pro PC a pro PS, zejména v grafických specialitách, v podstatě jde o totéž a dostatečně byla pro znalce série NHL tato hra recenzována ve dříve uveřejněných článcích, i když v nich šlo o její PC podobu. V návaznosti na to bych si připadal jako opičák, který prostě to či ono ve svém dílku vystříhal kolegům z jejich recenzí. Pakliže Vám to tak i přes mou snahu se toho vyvarovat připadne, nebylo to úmyslné a hluboce se za to omlouvám. Zvláštní poděkování bych pak v duchu předchozích vět rád předal tímto způsobem Bélovi za jeho totální popis PC varianty NHL 2001, jímž mi skutečně „velmi usnadnil“ mou práci. Ale dost již bylo řečí, obujme brusle, popadněme hokejku a vzhůru na virtuální led.
Po velmi hezky vypadajícím a pečlivě zpracovaném intru, jako by z oka vypadnuvším z pořadu Branky, body, sekundy, se hráči zjeví obrazovka základního menu, v němž si může vybrat směr pro svou další cestu. V případě, že si budete chtít „jen tak“ narychlo zahrát pouze jeden zápas, právě za tímto účelem je zde přítomna volba Rychlý start (Quick Start), po jejíž aktivaci, a následném výběru dvou soupeřících týmů, se můžete rovnou vrhnout do hry, aniž byste museli procházet rozmanitými herními nastaveními. Jedinou věcí, jež by mohla upoutat Vaši pozornost je možnost zvýhodnění pro jedno z mužstev, takže onen zvýhodněný tým poté automaticky získává potencionální převahu na ledě a v případě, že „víte, o co go“, byste neměli mít s protivníkem žádné větší problémy.
Druhou volbou v základním menu hry je Hlavní nastavení (Basic Settings), která umožňuje poněkud hlouběji se ponořit do atmosféry NHL a před nástupem na led umožňuje přednastavit si obtížnost, hrací délku třetiny a třeba i délky trestů pro neukázněné hokejisty.
Na Ty z Vás, kteří budou chtít se naplno vžít do role jednoho z dlouhé řady týmů NHL, čeká třetí z pětice položek hlavního menu - Pro pokročilé (Advanced Options). Zde si můžete zvolit jeden z režimů pro jednoho hráče, kterými jsou implicitně nastavená Exhibice, Sezóna, Playoff, Turnaj nebo Náhlá smrt, dále upravit obtížnost v kategorii Začátečník, Nováček, Profesionál či All Star, nastavit pro hru nepostradatelné součásti, jakými jsou délka třetin, počet trestných minut, četnost tvrdých zákroků nebo třeba zobrazení ukazatele morálky (hráči s nízkou morálkou hrají pochopitelně pod psa).
Je zde spousta možností a předvoleb, díky kterým si hráč může přizpůsobit daný typ hry k obrazu svému a vyladit vše téměř k dokonalosti, takže výsledkem pak jest vskutku příjemný pocit ze hry, pomineme-li čas strávený u té spousty nastavování. Abyste tuto eskapádu nemuseli absolvovat pokaždé, když budete chtít hrát, lze si své předvolby uložit na paměťovou kartu, teda pokud ji vlastníte. Pochopitelně, že staří mazáci se pousmějí, ale jak jsem naznačil již dříve, článek je zejména pro „nováčky“ a poněvadž jsem toho názoru, že Ježíšek je v této sféře poněkud méně znalý věci a paměťovku jako příslušenství k šedým krabičkám nedodává, využil bych zmínku o paměťové kartě pro upozornění všem novopečeným konzolistům – paměťovou kartu (memory card) je nutné míti pro dohrání většiny kvalitních her, neboť jejich délka se dá počítat v některých případech na desítky hodin a na jeden zátah se rozhodně dohrát nedají.
Vraťme se však ke hře a jejímu hlavnímu menu. Zde se nalézají kromě předešlých tří položek už jen NHL úkoly (NHL Challenge), jež jsou popsány v pozdějších odstavcích a videosestřih několika her EA Sports z poslední doby (Inside EA Sports). Jak jsem se již zmínil, v režimu jednoho hráče lze volit z několika typů hry. Nejpřitažlivějším z nich bude zřejmě Sezóna, vždyť kdo by si nechtěl na vlastní kůži vyzkoušet roli leadera některého ze světoznámých manšaftů NHL a projít s ním úspěšně desítkami zápasů Stanley Cupu. Mimo tyto zápasy však na Vás čeká spousta aktivit, spojených s nakupováním aprodáváním hráčů, vytváření vlastních jedinečných hokejistů či tvorba zcela nového, Vašeho týmu. Na rozdíl od PC verze si však v tomto případě nelze přiřadit k nově vytvořenému hráči kupříkladu vlastní tvář, což je mrzuté, ale bohužel kvůli hardwarovým omezením konzole neodvolatelné. I přesto je tvorba vlastního hokejového družstva dost dobrou zábavou, zejména díky možnosti získání tzv. bonusových bodů po splnění různých úkolů NHL (například vstřelení určitého počtu branek v jedné třetině či stoprocentní výkon bramkáře v utkání) v rámci odehrané sezóny. Po splnění citovaného úkolu se Vám na konto připíše pár bonusových bodů, které později přijdou vhod právě při tvorbě vlastního hráče. Jako jeho tvůrce totiž musíte rozdělit jemu v počátku přidělené a dále ty Vámi získané bonusové body k jeho hokejovým vlastnostem, jako jsou přesnost přihrávky, rychlost bruslení, tvrdost střely a podobně. Těch vylepšitelných vlastností je opravdu mnoho a základních bodů k přidělení zatraceně málo, takže pokud si budete chtít vychovat hokejového génia, pěkně se při hře a shánění bonusových bodů zapotíte. Postupem času si takto lze vytvářet nespočet nových klubových tváří a zcela právem pak oslavovat vítězství svého nového týmu po případném získání Stanley Cupu.
Ten však nelze získat zadarmo a tudíž k němu vede po dohrání sezóny cesta skrze Playoff, což není žádná legrace. Mimochodem, Playoff lze hrát i přímo prvotní volbou typu hry jednoho hráče namísto Sezóny, ale požitek z výhry pak určitě nebude tak silný jako v regulérním pořadí Sezóna – Playoff.
Aby toho nebylo málo, přichystali nám vývojáři z EA Sports další, třetí typ single hry. Jde o turnajová utkání 4 až 16 mužstev, přičemž nám je dána možnost upřesnit počet hracích kol turnaje a dokonce i možnost sestavit pořadí jednotlivých zápasů. Pak už jen stačí vybrat si ten správný tým a hurá do boje.
Posledním režimem „pro jednoho“ je pak Náhlá smrt a myslím, že tento režim nepotřebuje komentář.
Jestliže však jsem na něco ve spojitosti s touto hrou naštván, pak je to nemožnost zahrát si bezpochyby jedinečný multiplayer match, a to z toho důvodu, jelikož nevlastním ani Multi-Tap, ani dalších 7 nadšenců podobného zaměření jako jsem já. Takže o multiplayeru bych jen spekuloval, a proto raději pouze jeho existenci zmíním a dále se jím zaobírat nebudu, snad jen zmíním že celkem lze ve hře pro více hráčů angažovat až 8 protivníků, a to Vám řeknu, mít doma takové orgie, to by ze mě má drahá polovička měla opravdu radost. Místo detailnějšího popisu multiplayeru se tedy raději mrkněme na to, jak na mne hra působí komplexně a co bych tak o ní mohl upřímně napsat.
Nejvíce bych pochválil tvůrce hry za propracovanou grafiku postav, která tak více než v minulosti dotváří reálnost této hokejové simulace, zvláště pak v oblasti ztvárnění obličejových partií hokejistů. Dále bych vyslovil dík za - v případě EA Sports – již nepostradatelnou kvalitní zvukovou kulisu v podání diváků i komentátorů (tímto Vás zdravím Jime a Bille) a v neposlední řadě za skvělou AI 
hráčů, kteří jednají opravdu velmi realisticky v závislosti na tom, jak jedná Vámi vybraný hráč, tedy ten, jehož pohyby řídíte ovladačem své Playstation. Důsledkem toho se Vám zpravidla nestane nepříjemnost v podání Vašeho levého křídla, které vysprintuje přes soupeřovu modrou v okamžiku, kdy vy si to evidentně míříte opačným směrem. Samozřejmě, že se Vám to stát může, ale pravděpodobně jen díky neobratné manipulaci s pukem na soupeřově modré. Mně samotnému se to párkrát stalo, takže vím o čem mluvím. Ono uhlídat tu černou potvůrku je někdy skutečně fuška, i přestože díky „stínům“ pro zvýraznění je prakticky větší než hráčova hlava a možnost jeho přehlédnutí je dost nepravděpodobná. Pokud by Vám však jistá hokejová pravidla působila nějaké větší komplikace, lze je v herních předvolbách vypnout a pak už můžete vesele přihrávat přes dvě čáry a činit spousty jiných, obvykle nepřípustných věcí.
Samosebou, že každá, byť sebelepší hra má i své neduhy a NHL 2001 určitě není výjimkou. Na rozdíl od PC verze, kde je kvalita grafického zobrazení závislá na hardwaru toho či onoho playera, je PS varianta zejména v oblasti renderované grafiky velmi stabilní a na nějaké trhání obrazu zde prakticky nenarazíte. Druhou stránkou věci je fakt, že u PC verze se mi zdálo zobrazení jednotlivých herních menu, speciálně před zápasy, poněkud lépe zvládnuto. Ale každá z citovaných periférií má svá pro a proti a tento článek rozhodně nemíní obě platformy konfrontovat. Jak již jsem uvedl, graficky mě tahle hra opravdu uspokojila a našlo by se jen velmi málo situací, v nichž jsem si v duchu zahřešil nad nedokonalostí textur a podobně. Umělá inteligence hráčů doznala jistých změn k lepšímu a co se týče hratelnosti, je tato v případě EA Sports tradičně na dostatečné výši, aby uspokojila širokou hřáčskou veřejnost. Ovládání je - mimo jiné díky podpoře analogů - příjemně jednoduché a nevyžaduje žádné krkolomné kombinace stisků tlačítek, v čehož důsledku je hra příjemnou a nikoli frustrující zábavou, zpestřenou případně vibracemi ovladače, jež jsou hrou podporovány, což oceníte zejména pokud preferujete tvrdou hru u mantinelu. V závěru tudíž stojí položena hamletovská otázka: „Koupit či nekoupit NHL 2001?“.
Pro novice inklinujícího k lednímu hokeji je NHL 2001 určitě hrou, která za těch několikset korun stojí, a to mimo jiné i díky překladu do češtiny, zejména pokud zrovinka shání nějaký sportovní titul na dost dobré úrovni. Pro veterány je to pak otázka tradice a myslím, že jestliže mají ve sbírce alespoň tři předcházející díly série, neprohloupí, když zakoupí i tento aktuální, neboť novinek je zde k oživení zájmu hráčova dostatek. Jenom by mne zajímalo, jaké novoty v EA Sports vymyslí pro příští NHL 2002, ale jak říká jedno dobré české přísloví: „Kdo je zvědavý, bude brzo starý“ a přestože mě zrovna napadlo další a sice: „Kdo se moc ptá, moc se dozví!“, ponechám otazník v éteru jako námět na další z mnoha prewiev, která můžete najít na stránkách Bonuswebu. A dám na to krk, že tu s podtitulem NHL 2002 tam naleznete dost brzo. Zatím se tedy mějte jak chcete, užívejte si - nejen herní - vánoční dárky a někdy zase u hokeje či jiného sportu nashledanou.
| NHL 2001 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
