2K Sports válí. Nejen, že se jim skvěle d
aří na poli méně rozšířených sportů (za všechny jmenujme Top Spin 3), začínají válcovat konkurenci i tam, kde téměř výhradně kralovalo EA. NBA Live ustupuje vymakané alternativě z dílen 2K a NHL i s četnými novinkami bojuje s NHL 2K, jež už po několikáté dokazuje, že taky umí. Nejnovější ročník s číslovkou 2K9 je tu a prodlužuje úspěšnost série.
Hned na začátku musím konstatovat, že novinek a vylepšení v nejnovějším ročníku zdaleka není tolik, kolik by si fanoušek sportu přál a titul se nese především na vlně úspěchu předešlého dílu. Jde tu ale především o vychytání chyb a dovedení některých mechanismů k dokonalosti, takže se vývojářům snaha rozhodně upřít nedá. Mezi herními módy najdete klasiky jako Franchise (kariéra), Sezónu, rychlý “rozstřel“, trénink a samozřejmě několik milých miniher, které si nejvíce vychutnáte s kamarády. Od minulého dílu tak v nabídce nehledejte nic nového. Změny přichází až s hlubším zavrtáním do hry.
Nyní máte možnost zvolit jednoduché ovládání po vzoru všech sportů od EA.
Jist
ě si pamatujete na komplikované ovládání předchozího dílu, na jehož zvládnutí byste přinejmenším museli sedět celý den v potu a slzách s křečí v prstech. 2K Sports nejspíše slyšeli nadávky směřované k ovládání, proto přišli s jednoduchým řešením. Nyní máte možnost zvolit jednoduché ovládání po vzoru všech sportů od EA, do kterého se rychle dostanete a díky kterému se hokej promění spíš v arkádové radovánky. Pro profíky je tu možnost přepnout na hybridní ovládání, které kombinuje komplikované techniky minulého ročníku s jednoduchostí “devítky“. Já osobně, zocelený předchozím dílem, jsem ihned sáhl po hybridu a zpozoroval několik milých změn.
VIDEO
Pohyb hole uskutečňovaný pravým analog
em je nyní znatelně rychlejší, a tak není problém vystřihávat před brankářem blafáky a zasekávačky, které jsou tentokrát skutečně použitelné. Manuálního ovládání hole se ale tentokrát dotknete jen málokdy, protože přišli vývojáři s velice povedeným systémem “hvězdných pohybů“. Každá z hvězd NHL má celou řadu svých parádiček, které spustíte zmáčknutím jediného tlačítka. Pak už jen záleží na směru jízdy, jestli váš svěřenec udělá otočku, přikopnutí puku bruslí či zasekávačku. Rozhodně je to při soubojích jeden na jednoho mnohem použitelnější, než kroucení pravé páčky s modlitbou na rtech.
Ovládání hole tentokrát najde plné využití při vhazování, kde se bez toho prakticky neobejdete. Teď totiž musíte natočit holi právě analogem, načež při vhození švihnete do opačného směru, čímž puk pošlete za záda spoluhráčům. Je to jednoduché a mnohem více interaktivní, než mačkání vhodných tlačítek.
Prezentace dopadla na jedničku a posouvá laťku zážitku z hokeje zase o něc
o výše. Při začátcích zápasů se na ledě objeví záznamy z živého hokeje, v přestávkách hrají známé pecky a dokonce se obměnili i komentátoři. Teď tu najdete Randyho Hahna a Drew Remenda, kteří jsou mnohem čilejší a všechny situace a góly na rozdíl od svých minulých kolegů skutečně prožívají.
Renesancí prošly i opakované záběry po každé třetině (i celkové samozřejmě), které jsou nyní mnohem akčnější a reálnější. Konečně se objevily i záběry shora, kdy je přesně vidět, kudy prošel puk. Zážitek z každého zápasu je tak skvělý a intenzivní.
|
přidal několik hezkých efektů a celkově se povedl. Oblečení nyní vypadá více uhlazeně, dobré stínování dělá potřebný prostorový dojem, takže jsou hráči na hřišti skutečně cítit. Srážky pak bolí o to víc. Zůstal oblíbený bloom, který při opakovačkách a animacích hezky rozostřuje blízké objekty. Novinkou jsou pak rozhodně více interaktivní brázdy v ledu, po kterých se můžete i natáhnout a po rychlé brzdě vyletí chumel sněhu, což lahodí oku.
Hodně rozporuplným dojmem ale působí animace. Při hře vše vypadá skvěle, hráči se rozjíždějí pomalu, podléhají zákonům gravitace i setrvačnosti při bruslení. Za to vše můžeme děkovat novému bruslícímu enginu, který pro hru vývojáři vytvořili. Všechny srážky, nápřahy, střely i kombinace parádiček s nenadálým švihem zápěstí tak vypadají náramně.
Samozřejmě by to nebyl hokej bez pořádných rvaček. Na to ve 2K mysleli taktéž, a tak spolu s bruslícím enginem vytvořili i jeden pro souboje. Díky tomu rvačky vypadají hodně realisticky, hráči klopýtají na bruslích, stahují soupeře za dres a rozdávají jednu ránu za druhou.
Občasné záchvaty dostávají i brankáři, naštěstí ale mimo “chytací“ dobu.
Poté, c
o se ale dostaneme k předem nahraným animacím (při vstřelení gólu, čekání na vhazování, konec zápasu atd.) se můžete těšit na neuvěřitelné kiksy. Především hráči jezdí, jako kdyby je někdo tahal za provázek a oni byli nehybné postavičky, jež se zasekávají o spoluhráče i protihráče, když k tomu mají příležitost. Rozhodně to neplatí pořád, ale stává se to hodně často a zbytečně to kazí jinak dobrý dojem. Občasné záchvaty dostávají i brankáři, kteří sebou trhají z jedné strany branky na druhou, naštěstí ale mimo “chytací“ dobu. Naštěstí je ale celková umělá inteligence hráčů je na velmi dobré úrovni a všichni podávají výkony hodné jejich reálným protějškům. Na takového Brodeura si s obyčejnými střelami nepříjdete, chce to umět taktizovat a hrát tak, jak se sluší na hvězdy.
Zvuková stránka je naprosto bez chyb. Již zmínění komentátoři skvěle reagují na dění na ledě, diváci bouří, údery po silných nárazech vibrují ovladačem a vše se zdá být na svých místech. Soundtrack je skvělý a opět svým rockovým laděním dobře sedne náladě hry. Na minulý díl ale dle mého názoru nemá. Najdete tu však důstojné hvězdy, mezi kterými nechybí Mastodon, Operation Ivy, High on Fire, NOFX a další.
NHL 2K9 se pevně drží laťky nastolené minulým dílem. V některých aspektech pod ni klesá, v některých pak naopak šplhá výše. Celkově tedy dopadá stejně, jako o rok starší bratříček. Ničím výrazně nepřekvapí, ale ani moc nenaštve. Děkujme bohu a tvůrcům i za to.
