Centrem dění je městečko, které poslouží jako rozcestník k několika aktivním místům. Moje první kroky vedou do výcvikového tábora s hřištěm, abych zjistil, jak na tom můj nový tým je. Žádná sláva. Každý hráč je definován sedmi atributy, jako jsou například technika, rychlost a podobně.
Jak si borci povedou na hřišti, zjistím záhy. Na městské mapě se přesouvám na stadion, kde už na mě čeká nabídka tréninkových zápasů a přátelských utkání. Zvolím formaci, taktiku, označím protihráče, které mají moji svěřenci více sledovat a vyznačím zóny. Utkání může začít.
Nintendo vsadilo na retro grafiku, zápas je však radost sledovat zejména kvůli animacím. Panáčci kličkují s míčem, dělají skluzy, přihrávají a člověk by zprvu ani nevěřil, že ho to bude bavit sledovat tak dlouho. Do probíhajícího utkání lze dále zasahovat například přeskládáním formace, pokud si to situace vyžaduje. Nutností je střídaní unavených hráčů.
Kromě sledování zápasu má trenér k ruce pár užitečných informací: obligátní počet střel na bránu, kdo je častěji u míče či mapu, která ukazuje, kde na hřišti se nejčastěji hraje. Lze omrknout i tým soupeře.
Během utkání trenér (tedy vy) trousí různé komentáře, třeba že hráči jsou příliš unavení, nebo že by měli zlepšit střelbu. Zároveň získáváte různé karty a tady, respektive po zápase na tréninku, začíná další velmi zábavná část. Každého hráče můžete totiž jednou za týden trénovat, a to pomocí až tří různých karet, které upravují jeho atributy.
Například karta "Judo" vylepší techniku a sílu vůle, zatímco "Passing" zvýší rychlost a zlepší techniku. Aby toho nebylo málo, kombinací určitých karet vznikají komba. Například spojením karet pro běh, sprint a aerobik vznikne kombo "Wild Man", které razantně vylepší atributy pro výdrž a rychlost. Kombinací je 125 a objevit si je musíte sami (případně pohledejte na internetu).
Každý hráč disponuje určitým potenciálem, který vyjadřuje, jaký vliv na něj má trénink. Úpravou atributů pomocí karet se lze dobrat i ke změně typu hráče, například z vyváženého na sprintera a podobně.
Hráče lze volně najímat, případně zkoušet přetahovat z jiných týmů. Omezuje vás pouze rozpočet a tady platí přímá úměra: pokud se vám daří, rozpočet roste, v opačném případě klesá. V nejhorším případě vás odvolají.
Sympatické je hraní ve více lidech, kdy si stáhnete data ostatních hráčů a sledujete zápas. Tady logicky nemůžete přímo ovlivňovat dění, ale dopředu nastavíte, jestli chcete hrát agresivní hru, jak moc střídat a podobně.
Těžko říci, čím je hra tak zábavná. Asi je to kombinace milé grafiky, kdy vás baví sledovat utkání, a trenérských karet, pomocí nichž si svoje svěřence pipláte k obrazu svému. Ostatně mrkněte na video.
Pocket Football Club není hardcore simulátor a nesedne všem. Pokud vám však nevadí odlehčené pojetí, můžete s touto hrou strávit desítky hodin. Ostatně hru si nejvíce chválí ti, kteří fotbalové manažery obvykle nehrají.
Vlastně jediné, co mi vyložené chybí, je možnost urychlit zápas. Jasně, občas vidíme i v rámci zápasu směšné situace, jako když útočník běží sám na brankáře, ale míč odkopne někam nesmyslně dozadu, ale není jich tolik. Také naštve, když protihráčovu bránu neustále ostřelujete a ne a ne dát gól, zatímco on z ojedinělé akce promění. Ale takový už je fotbal.