Noční můra

  • 269
Děsivá noční můra je o to děsivější, že je reálná a může jednou nastat. Dokážeme se sjednotit v boji proti silám Temnoty? Budeme se chovat jako hrdí orli, nebo jako kroužící supi, čekající, až se oběť nebude bránit? Již brzy přijde chvíle pravdy a ukáže se, kterou cestou chce Osud kráčet.

Noční můra Jízdní klín narazil v plné rychlosti do sevřeného šiku pěchoty a těla létala na všechny strany. I mé kopí našlo svůj cíl a projelo hrudí drowího válečníka jak nůž máslem. Odhodil jsem teď již nepotřebné kopí a vytasil scimitar. Kruté oči nejbližšího Temného elfa pohasly, když jsem oddělil jeho hlavu od zbytku těla. Avšak hned vzápětí jsem čelil útoku drowa s dlouhým mečem. “Oloth 'dos!“ zařval a jeho meč vykřísl na mém štítu z temně šedého pevného kovu spršku jisker. Vůbec jsem mu nerozuměl, tak jsem ho pro jistotu rozseknul vejpůl, co mi má nějaký kozí ksicht co říkat.

Kůň mi dával možnost dobrého výhledu a já se rozhlédl po nejbližším okolí. Viděl jsem naše jezdce, kterak si prosekávají cestu skrz drowí oddíly a jak za nimi postupují pěší bojovníci. Vedle sebe tu byly štíty se stříbrným hadem, křížem a stejně tak i štíty beze znaku, nad hlavou mi šlehaly blesky a já byl hrdý, že tu jsem. Tenhle okamžik štěstí mě málem stál život, neboť Temný elf ozbrojen kopím se připlížil z boku a učinil prudký výpad. Reflexivně jsem odrazil ránu štítem, její síla mě však vyhodila ze sedla. Elf rychle přiskočil, aby mě dorazil, Noční můra ale já byl rychlejší a můj scimitar mu usekl nohu těsně pod kolenem. Dorážet ho nebylo třeba, neb okolo projíždějící kůň mu do obličeje vyšlápl úhlednou podkovu. A pak že podkovy nosí štěstí, taková hloupost…

Boj ale ještě neskončil. Do cesty se mi postavila drowí válečnice s mohutnými nárameníky a temně fialovými brky ve vlasech, asi nějaká vyšší šarže. Ta už se mluvením nezatěžovala a vyrazila vpřed s úmyslem prohlédnout si zblízka mé útroby. Málem se jí to povedlo, jen taktak jsem uskočil a kontroval sekem shora šikmo dolů. Elfka se elegantně vyhnula ráně a její pohyby napovídaly, že to je zkušená šermířka. Po chvilce tvrdého boje najednou elfí důstojnice zavrávorala a naklonila se dozadu. Starý trik, láká mě k výpadu a až se odkryju, ripostou ukončí souboj. Předstíral jsem, že jí to baštím, ale v poslední chvíli jsem vskočil do protipohybu a švihem jí usekl zápěstí i s mečem. Drowka zaječela a ohnala se po mně zuřivě štítem, ale nakonec jsem to byl já, kdo se díval, co měl protivník k snídani, rozseklý bok nabízel poměrně podrobný pohled.

Noční můra Znovu jsem obhlédl situaci. Nebyla dobrá. Postup jízdy se zastavil a početnější elfové začali nabývat převahu. Navíc do našich zadních řad začaly dopadat šípy. Kde sakra vězí naše lehká jízda, má se přece postarat o lučištníky. A na křídle… zatraceně, drowí jezdci! Už jsou tu! Rychle uskakuji před kopyty koní, něco mi křísne o helmu, až slyším zpívat všechny svaté. Na co sem to spadl? Vida, halapartna! Popadám ji a zvedám se na nohy. Nejbližší drowí rytíř obrací koně čelem ke mně, ale úder halkou mu demonstruje, že to měl udělat rychleji. Jeho kolega je chytřejší a rozjíždí se proti mně, hrozivě mávajíc válečným kladivem. Tomuhle se nevyhnu, zapírám konec halapartny o zem a čekám na náraz. Kůň se napichuje hrudí na bodec na konci halky a jezdec padá. Snaží se rychle zvednout, ale opodál stojící vampýr mu skáče na záda a jediným škubnutím elfovi utrhne hlavu.

Otáčím se k dalšímu nepříteli, když tu náhle mi ramenem projede prudká bolest a vpředu vyjede hrot šípu. Snažím se šíp nahmatat a zlomit, ale druhý šíp zasahující mé stehno mě nutí pokleknout. Bolest mě ochromuje a já zpomaleně vnímám pohyby okolo. Náš protiútok byl odražen a drowové postupují. O kus dál proti sobě bojují člen Stráží Pořádku se Stráží Chaosu a za nimi jiní okrádají své padlé Noční můra spolubojovníky. Pár stále bojujících hrdinů je rychle přemoženo a ubito. Ten obraz se mi vrývá do paměti. Pomalu stáčím zrak na několik elfích lučištníků, kteří míří na mě. To bude rychlé, oni cíl neminou. Jejich šípy jsou vysvobozením a já zavírám oči… Vidím světlo, pálí mě na tváři…

Slunce si našlo cestu skrz zatažené závěsy a nutí spáče procitnout. Sedím na posteli a přemýšlím. Děsivá noční můra je o to děsivější, že je reálná a může jednou nastat. Dokážeme se sjednotit v boji proti silám Temnoty? Budeme se chovat jako hrdí orli, nebo jako kroužící supi, čekající, až se oběť nebude bránit? Již brzy přijde chvíle pravdy a ukáže se, kterou cestou chce Osud kráčet.

Již brzy…


Témata: jízdné, Máslo, nůž