Již několikrát jsme otevřeně deklarovali, že původním N-Gagem jsme nijak nadšeni nebyli, a nebýt několika málo „drobností“ patrně bychom si dnes ani nevzpomněli na jeho jméno. Co naši skepsi převážilo? Možná to zní od hráčů podivně, ale bylo to rádio, které v kombinaci s možností zahrát si v globálu docela solidní hry, činilo z tohoto přístroje velice dobrého společníka na cesty. Prodeje ovšem nebyly nijak oslnivé, dokonce leze v naprostém klidu prohlásit, že se jednalo o propadák nejtěžšího kalibru (rozbor důvodů ponechme tentokráte na jindy), a tak se Nokia rozhodla udělat pár věcí trochu jinak.
První změna je patrná na první pohled a jedná se samozřejmě o celkový design. Telefon teď vypadá jako něco mezi „chytrým“ manažerským telefonem a outdoorovým modelem a je tomu tak i co se týče možností. Ponechme opět stranou rozbor možností operačního systému Symbian a rovnou uveďme, že konstrukce tohoto telefonu je oproti starému modelu znatelně bytelnější, takže zaprvé již zase až tak nehrozí klasické rozklížení krytů, jak je známe zejména u levnějších modelů od Nokie, a za druhé, nějaký ten příležitostný pád ze stolu jej rovněž nerozhází. Z pohledu hraní je to pak jednoznačným pozitivem, neboť na urputné drcení kláves je tím pádem připraven mnohem lépe nežli jeho předchůdce.
K lepšímu pocitu z hraní pak přispívá i lépe řešená klávesnice. Ta je sice značně zmenšena, ale díky její vyšší plastičnosti se jednotlivá tlačítka poslepu trefují mnohem lépe než u předešlého modelu, takže nejrůznější nechtěné překlepy budou mnohem méně časté. Obrovský pokrok pak hlásíme v oblasti směrového kříže, který je rovněž velice solidně ukotven, je přesnější a snese vyšší tlak. Příznivý vliv na samotné hraní ale má i odstranění FM tuneru, které jsme sice původně obrečeli, ale na druhou stranu ubyla pod směrovým křížem dvě tlačítka (vedle rádia zmizel i mp3 přehrávač), takže již nehrozí, že byste si v zápalu boje nechtěně palcem spustili třeba právě vaši oblíbenou stanici. Sympatické zlepšení jsme zaznamenali i u displeje, který je sice kvůli kompatibilitě her rozměrově naprosto stejný jako dříve, ale je lépe podsvětlený a dá se říci, že i jasnější a ostřejší, takže prakticky všechny tituly, které jsme momentálně mohli porovnat se stavem při hraní na původním modelu, vypadaly o něco přitažlivěji.
Jednoznačné plus z pohledu hráče pak představuje nově řešený slot pro karty s hrami. Ty se nyní vkládají do štěrbiny na spodní straně telefonu a není tak zapotřebí složitě telefon vypínat, sundávat zadní kryt a čachrovat s akumulátorem. Tato procedura tak nyní zůstává vyhrazena pouze výměně karty SIM, což je ale běžné prakticky u všech mobilních telefonů. Mimochodem, baterie. Pro N-Gage QD byl vyvinut kvalitnější článek, jenž se vyznačuje zejména vyšší výdrží (ovšem za cenu mírného zvýšení hmotnosti celého přístroje), nicméně přesto doporučujeme mít nabíječku stále v rozumném dosahu, zvláště pokud plánujete hraní po delší časové úseky.
K vyšší uživatelské příjemnosti pak přispívá i nové tlačítko pod ovládacím křížem, které slouží jako jakýsi Enter, kterým se potvrzují vybrané položky a operace, takže odpadá nepohodlné operování přes „čárkované“ operativní klávesy u spodní části displeje. Sympatické jsou i menší rozměry, takže se nyní N-Gage může poměřovat s nejnovějšími smartphony a dá se již vcelku rozumně nosit i v přední kapse u kalhot. Na čelní stranu QDčka se navíc vešlo ještě i sluchátko, takže se s ním telefonuje „na placato“, tedy jako s běžným mobilem. Díky tužšímu zdvihu kláves pak není na místě obava, že byste si přiložením k uchu namačkali něco, co samozřejmě vůbec nechcete.
Celkově jsme tedy s novým QD mnohem více spokojeni, nežli jsme byli v případě uvedení původního N-Gage. Mrzí nás sice absence rádia, ale na hraní je tento model rozhodně vhodnější. Změny pramení i ze změny celkové filozofie, kterou Nokia při prosazování svého produktu vyznává. Zatímco původní N-Gage měl být „herním handheldem s integrovaným telefonem“, QD již tak má být „telefonem umožňujícím hrát solidní hry“. Od tohoto se pak zřejmě odvíjí i výše zmíněné „ořezání“ některých funkcí a následný pokles prodejní ceny. Pokud ovšem očekáváte nějaké naše jednoznačné doporučení, pak se ho nedočkáte. My, jako hráči, jsme s N-Gage spokojeni, ale to zejména proto, že jako novináři si nemusíme poměrně dosti drahé hry kupovat. Vyznavači stylových věciček ale jistě nepohrdnou dát si prakticky kdykoli a kdekoli zápas v bluetooth multiplayeru (fakt machrovinka – vyzkoušeno v našem oblíbeném baru). Nicméně jako takové malé tajemství vám zde na závěr prozradíme, že dle agentury Štěbetající Vrabec hodlá výhledově Nokia něco udělat právě i s cenami her. Ale pssst, od nás to nevíte :-).
