O scénáři Assassins Creed 2 bylo napsáno už hodně, proto jen ve zkratce: opět si zahrajete za Desmonda Milese, který pomocí stroje Animus cestuje za dobrodružství do dob dávno minulých. Tato dobrodružství navíc prožívá v kůži některého ze svých předků.
Minule to byl středověký zabiják Altair, tentokrát to bude mladík Ezio, který se ale svému předchůdci nikoliv náhodou hodně podobá.
Ezio pracuje v Itálii za vrcholné renesance (konkrétně v roce 1476) na odhalení a zneškodnění těch, kdo tahají za drátky tajemného spiknutí. Jeho vedlejší efekty totiž vyústily mimo jiné ve vraždy otce a bratra Ezia.
Stejně jako v předchůdci, bude také ve druhém díle kladen velký důraz na volnost. V roli Ezia postupně svobodně prozkoumáte čtyři ústřední dějiště hry: Florencii, Benátky, Řím a Toskánsko.
Na nedávném herním veletrhu Tokio Game Show byla přitom prezentována mise zhruba z prostředka hry, jež se odehrává právě v romantických Benátkách. Snad každý, kdo ji shlédl, musel konstatovat, že tohle místo bylo vybráno správně.
Především atmosféra města stojí za to. Gondoly se houpou na vlnkách v autenticky vyvedených městských kanálech. Kurtizány postávají nenápadně na rozích ulic a pomrkávají na potenciální klienty. A těžce vyzbrojené stráže suverénně prochází po suchých úsecích a kontrolují, co se kde šustne.
Opravdu realisticky působí plynulý přechod dne do noci a naopak. Po několika minutách mizí Slunce a na obloze se objevuje Měsíc, který spolu s rozsáhlými vodními plochami a úseky města tvoří vynikající grafickou symfonii.
Nejde ale jen o vizuální serepetičku. To, zda je zrovna den nebo noc, bude mít vliv také na herní mechaniku. V noci není na ulicích tolik lidí, což dává Eziovi více prostoru pro běhání a šplhání po budovách.
Zároveň je to ale o poznání horší s případným splývání s davem. Stejně jako jeho předchůdce Altair se totiž před pronásledovateli rád ztratí mezi masami lidí. V závislosti na denním průběhu je tak třeba volit jiné útěkové postupy.
Na Eziově radaru se náhle objeví upozornění na novou misi. Hrdina se tak vydává na příslušnou ulici, kde postává hlouček lidí. Ti se ukážou být zloději, přičemž k vám promluví samotný vůdce zlodějské gildy Antonio.
Ten po vás nechce nic jiného, než abyste zlikvidovali šlechtice Emilia. Nebude to ale jednoduchá prácička. Nejprve je totiž zapotřebí odstranit pět lukostřeleckých odstřelovačů ze střechy jeho paláce.
Už z této úvodní fáze zadávání úkolu je jasně patrné, že se autoři soustředí na velkolepý
audiovizuální, až kinematický zážitek. Rozhovor mezi Eziem a Antoniem probíhá ve velkém detailu a se špičkovou mimikou všech postav. Ta navíc vůbec nepůsobí uměle a mechanicky, jak se některým hrám občas stává.
Stejně tak zaujme to, co z dobře rozpohybovaných úst vypouštějí. Charaktery sice pochopitelně mluví anglicky, ovšem se silným italským dialektem. Místy dokonce vytáhnou italštinu, když v ní pronesou nějaké typické slovíčko či frázi. K tomu dostane pro jistotu anglické (u nás pravděpodobně české) titulky.
Následně se Ezio konečně vydává splnit úkol. Na radaru se objevuje pět červených bodů – lokací zmíněných lučištníků. Ovšem už při vstupu do palácového komplexu přichází první problém. Stráže! Jeden z nich je dokonce těžce opancéřovaný a má sekyru.
Namísto složitého obcházení či dokonce boje, což jsou mimochodem také varianty, které můžete podstoupit, se ze všeho nejvíce vyplatí uplatit nedalekou skupinku zlodějů. Ta se vydá ke strážcům, okatě je okradou a nechají se jimi pronásledovat. Cesta je volná!
Poté už je relativně snadné dostat se k lučištníkům na střechu, jelikož Ezio není o nic méně obratným "parkouristou" než Altair. Naopak, umí toho ještě více. Šplhání po budovách a podobné serepetičky se odehrávají a ovládají prakticky stejně jako v prvním díle.
Autoři však slibují, že lezení po barácích nebude tak automatizované jako minule. Bude to o něco složitější a hráči tak budou muset dávat větší pozor. To by mělo do hry vnést ještě více napětí.
Když už je Ezio konečně na střeše, vyplatí se k ostrostřelcům pomalu připlížit podél nejrůznějších výklenků a následně je strčit do hlubin. Takhle ale pravděpodobně nezlikvidujete všechny, možná se vám podaří jen první.
Střecha paláce je totiž velká, a tak je zapotřebí přeskakovat různé prohlubně a zároveň se vyhýbat přilétávajícím šípům těch, kteří už si vás všimli. Šavlí je jednoho po druhém vyřadíme.
Pak už je třeba jen dostat se dolů na hlavní dvůr a zaútočit na Emilia. Ten má ale početnou ochrankou, tudíž se spouští martialistická bitka. Je třeba se vyhýbat přicházejícím ranám, rychle na něj odpovídat a co nejvíce nepřátel srážet k zemi.
V bitkách bude mít hráč rovněž mnohem větší svobodu než v prvním díle, takže by si s nimi měl užít i více zábavy. Jednoho protivníka po druhém Ezio konečně rozseká, ale to už Emilio prchá po palácových schodech.
Hlavní hrdina je nicméně rychlejší, dostihne ho a ranou dýkou do zad ho posílá k zemi. Následuje tradiční dialog mezi vrahem a obětí. Útěk už není žádným problémem, jelikož místa po mrtvých lukostřelcích zabrali Antoniovi lidé, kteří vám kryjí záda.
Prezentace Assassins Creed 2 stále nechává řadu věcí poněkud nejasných. Především sliby o větší variabilitě a dynamičnosti misí není možné ověřit na větším vzorku. Ta v Benátkách byla každopádně výborně inscenovaná, a kdyby se i ostatní nesly v této kvalitě, byl by problém obsahové stránky vyřešen.
Vypadá to tedy na důstojného nástupce velmi úspěšné hry. Vlastně nevidíme důvod, proč by Assassins Creed 2 neměl slavit přinejmenším stejně velký úspěch. Ovládání bylo ještě vylepšeno a dává hráčům více svobody a ani ta variabilita misí by snad neměla chybět.
