Jednotlivé soustavy
Earth and Beyond jsou propojeny teleportačními branami. Každá hvězdná soustava obsahuje několik sektorů, které se dále dělí na menší oblasti, mezi kterými je možné volně cestovat warpovou rychlostí. Například sluneční soustava obsahuje čtrnáct sektorů (včetně začátečnických) a z toho jen sektor kolem Saturnu obsahuje dalších 14 lokací. Obvyklá struktura civilizovaného sektoru vypadá následnovně: navigační bóje volně visí v prostoru a pomáhají palubním počítačům jako záchytné body pro vypočítávání ideální dráhy. Jako většina autopilotů, ani v
Earth and Beyond nejsou dokonalí a nejednou vykalkulují galaktický obchvat namísto spojení bodu A, kde se nacházíte s bodem B, kam letíte. Na jeden sektor připadá minimálně jedna vesmírná stanice pro opravy lodí, obchodování, zadávání úkolů a výměnu informací. Vedle bezepčných oblastí se nacházejí neprozkoumané divočiny anebo prostě zanedbávané lokace, jako jsou těžební pole v asteroidových pásmech. Orientace v prostoru probíhá na několika místech. Jednak samotný vizuální kontakt skrz kokpit naznačuje, jakým směrem co leží a za druhé je přítomna hvězdná mapa s několika základními funkcemi a možností zoomování či přepnutí do nepřehledného zobrazení celé galaxie. Neobjevené lokace označují otazníčky, teprve po příletu se změní na název oblasti a pilotovi přibude objevitelská zkušenost. Čím je sektor vzdálenější od obvyklých tras, tím je zkušenost vyšší, ovšem úměrně s tím stoupá nebezpečnost místních potvor. O těch si povíme zítra. Pakliže by vám informace o navigaci nestačily, zahloubejte se do map
Earth and Beyond na fanovské stránce Předchozí díly:
Jenquaiové
Jednotlivé soustavy Earth and Beyond jsou propojeny teleportačními branami. Každá hvězdná soustava obsahuje několik sektorů, které se dále dělí na menší oblasti, mezi kterými je možné volně cestovat warpovou rychlostí. Například sluneční soustava obsahuje čtrnáct sektorů (včetně začátečnických) a z toho jen sektor kolem Saturnu obsahuje dalších 14 lokací. Obvyklá struktura civilizovaného sektoru vypadá následnovně: navigační bóje volně visí v prostoru a pomáhají palubním počítačům jako záchytné body pro vypočítávání ideální dráhy. Jako většina autopilotů, ani v Earth and Beyond nejsou dokonalí a nejednou vykalkulují galaktický obchvat namísto spojení bodu A, kde se nacházíte s bodem B, kam letíte. Na jeden sektor připadá minimálně jedna vesmírná stanice pro opravy lodí, obchodování, zadávání úkolů a výměnu informací. Vedle bezepčných oblastí se nacházejí neprozkoumané divočiny anebo prostě zanedbávané lokace, jako jsou těžební pole v asteroidových pásmech. Orientace v prostoru probíhá na několika místech. Jednak samotný vizuální kontakt skrz kokpit naznačuje, jakým směrem co leží a za druhé je přítomna hvězdná mapa s několika základními funkcemi a možností zoomování či přepnutí do nepřehledného zobrazení celé galaxie. Neobjevené lokace označují otazníčky, teprve po příletu se změní na název oblasti a pilotovi přibude objevitelská zkušenost. Čím je sektor vzdálenější od obvyklých tras, tím je zkušenost vyšší, ovšem úměrně s tím stoupá nebezpečnost místních potvor. O těch si povíme zítra. Pakliže by vám informace o navigaci nestačily, zahloubejte se do map Earth and Beyond na fanovské stránce Předchozí díly: Jenquaiové
