Pomineme-li skutečně strhující intro CG sekvenci, dokázali tvůrci i v případě samotného herního enginu nasadit laťku opravdu hodně vysoko a troufám si tvrdit, že Onimusha je jedním z nejlépe vizuálně zpracovaných projektů pro PS2. Renderované prostředí nabízí některé působivé detaily, a i když na několika místech vyhlíží okolí poněkud umělohmotně a nerealisticky, báječná hra světla a stínu dává na tento příležitostný zážitek rychle zapomenout. Hlavní postavy jsou vymodelovány na výbornou (cca 10 000 polygonů) a nejenom během enginových animací budete moci ocenit sílu života v jejich tvářích, dávající smutnému příběhu hloubku opravdového prožití. Vedle toho tu jsou velmi slušné zvukové efekty, které však do značné míry kazí asynchronizace mluvené angličtiny a otevírání úst (to by se České televizi nikdy nemohlo stát!) a některé navzdory situaci nepříliš věrohodné emotivní dialogové projevy. Nicméně orchestrální soundtrack na pozadí je skvostný a v některých herních pasážích se nebojím říci přímo excelentní!
Ústředním příběhovým motivem hry je povstání démonů, kteří do svých tenat zlákali velkého muže své doby. Děj se totiž odehrává ve feudálním Japonsku za válek o císařskou korunu mezi jednotlivými warlordy. Během jednoho takového střetu jsme svědky zdrcujícího vítězství warlorda Nobunagy, jehož se však se závěrem bitvy dotkne v podobě náhodného šípu smrt. Jenomže ještě v předsálí cesty na onen svět Nobunagovi podá pomocnou ruku samo podsvětí a král démonů jej získá na svou stranu. Nobunaga v předsmrtné křeči, ale beze strachu, předstupuje před svého nového pána a slibuje mu vazalství. Od této chvíle jde ve světě lidí od vítězství k vítězství a jeho činy provází velká krutost a absence jakéhokoliv soucitu. Po spojenectví s démony je však čas na posílení schopností a moci Nobunagovi a k tomu je třeba specifického ceremoniálu, při němž má své místo oběť urozené krve. Tím nešťasným objektem se má stát princezna Yuki.
V panství Inabayama, kde princezna Yuki v dané chvíli přebývá, se začínají dít podivné úkazy. Ztrácejí se tu beze stopy lidé. Yuki proto posílá dopis svému příbuznému, což je svobodný samuraj Samanosuke Akechi, bojovník čistého srdce a s velkým smyslem pro čest a spravedlnost. Jenomže Samanosuke přispěchá na místo určení o něco později, než by bylo záhodno, a ve spolupráci se svou partnerkou - ninja Kaede, se může už jenom vydat po stopách únosců. Velmi záhy se střetne s několika démony, ale jejich zahnáním nic nekončí - ba naopak. Na scéně se totiž objeví obrovitý netvor, kterému náš samuraj nedokáže čelit a Yuki je opět ve spárech temnot. Nadchází klíčový okamžik. K Samanosukemu v jeho bezvědomí přistoupí podivné společenstvo Obrů, kteří byli před dávnými časy svrženi právě démony. A Obři v hrdém a nebojácném samurajovi vidí vhodný nástroj své pomsty. Proto jej vybaví specifickým artefaktem - gauntletem, pomocí něhož dokáže Samanosuke vysávat duše poražených démonů a tím získávat značně na síle. Dokáže však samojediný samuraj, byť jakkoliv odvážný a schopný, přestát bitvu s armádou démonů a jejich králem Fortinbrasem?
Hlavní zaměření Onimushy je na boj. V každé lokaci se tak budete potýkat s hordami démonů a nutno podotknout, že jejich grafická podoba je skutečně mimořádná. Nadějete se impresivních tvarů, velikostí a podob, připravte se na démona přicházejícího z nicoty s mimikry ala Predátor, na pomalé kostlivce s dlouhými meči a štíty, kteří ve své vytrvalosti a neúprosnosti připomínají smrt samu. Na gigantické kreatury, vyzbrojené obrovskými obouručními sekerami s dalekým dosahem. K tomu si připočtěte skutečně výstavní finálové bosse a máte tady jedinečnou sbírku protivníků, jakou vám již dlouho žádná podobná hra nenabídla.
Bojování sice nemá ani zdaleka onu komplexnost z RPG titulu Vagrant Story, na druhou stranu, pokud se vám nezamlouvá přílišná herní komplikovanost, Onimusha je pro vás jako stvořená. Pakliže máte dostatek volného prostoru, vhodný kamerový záběr a v lokaci jednoho, maximálně dva schopné oponenty, nadějete se skvělého šermířského představení, během něhož oceníte všechny možnosti vaší postavy. Především kryt, kterým dokážete zblokovat většinu výpadů nepřátel. Při tom se však nelze pohybovat. Díky funkci automatického zacílení nejbližšího oponenta můžete dále využít volbu jeho rychlého obkroužení, což vám přijde velmi vhod. Například tehdy, když protivník zahájí výpad a vy hbitě uskočíte do strany s následným smrtonosným atakem do jeho odkrytého těla. Zmiňovaný atak obnáší několik působivých seků vybranou zbraní a posléze vyvolání předdefinovaného comba.
Je však velká škoda, že po celou dobu hry nemáte žádnou možnost toto dané nastavení útoku nějak výrazně obměňovat, neboli je to stále to samé. Pro vyvedení protivníka z rovnováhy ještě slouží působivý kop na blízko, kterým mu mj. také uberete něco málo z jeho stupnice života, jejíž hodnotu na obrazovce však nikdy neuvidíte. Velice sympatickým počinem je také skutečnost, že v okamžiku sražení vašeho soka k zemi k němu lze přistoupit a jednou brutálně přesnou fatalitou jej okamžitě zlikvidovat. Trochu mrzutá je absence podpory analogového ovládání a nemožnost změny konfigurace ovladače.
Pohybové aktivity vašeho reka obnášejí standardní běh, s tlačítkem R1 pak jakési nepříliš plynulé přískoky vpřed či vzad, jež nevypadají sice moc realisticky, ale koneckonců i samotné souboje jsou vedené v nebývale kvapíkovém tempu. Ze začátku mi to poněkud vadilo, neboť tato koncepce by zcela jistě zasloužila větší pozornost a propracovanost, ale s počtem stále se objevujících nepřátel jsem to po chvíli přestal tak nějak vnímat jako negativum. Pokud se totiž dostanete do víru boje a jste obklopeni démony, má uvedené neadekvátní zrychlení všech pohybových činností své opodstatnění.Jenomže až příliš často se takovýto střet omezuje na nepříliš duchaplné, ale o to usilovnější mačkání jediného tlačítka a sledování, kterak démoni odletují na všechny strany a kterak jejich krev smáčí zem Inabayamské tvrze, na jejíž půdě se většina děje odestává. Pokud se k enormnímu výskytu démonických monster v lokaci přidá ještě mizerný záběr kamery či vám v horším případě jediný dostupný výhled na bojovou scénu zaplní nějaký protivník většího vzrůstu, nemáte z toho právě dobrý pocit. V uvedeném případě si vás totiž vezme smrt hlavně z důvodu nedostatečného herního přehledu, což s ohledem na akční zaměření Onimushy není právě dobrá vizitka. Dalším negativem je nečitelný soubojový aspekt, kdy se někteří démoni ve víru boje rozhánějí svou zbraní tak intenzivně, že přitom srážejí své spolubojovníky. To je samozřejmě prima. Pak ale nechápu, proč tento jinak logický koncept někdy nefunguje a proč se mi témž v případě Samanosukeho mnohokrát nepodařilo zasáhnout démona, kupř. zrovínka vstávajícího ze země. Skutečně politováníhodný exces.
Ano, tvůrci se tu znovu přiklonili ke známému systému statických kamer a navíc tady musíte ještě strávit skutečnost, že se od začátku do konce budete pohybovat na převelice malé herní ploše. Po vzoru Residenta zde toliko přebíháte mezi nevelkými prostorami, úzkými uličkami a chodbami. S tím souvisí také shodné ovládání hlavní postavy, kdy se směrovým křížem pohybujete dopředu a dozadu či se otáčíte okolo své osy. Inu budiž. Leč převzetí mechanismů z Resident Evil se projevuje i některými dalšími nepříliš žádanými herními prvky. Stojíte u paty schodiště, stisknete tlačítko X, dvě sekundy se díváte na černou obrazovku a pak se náhle ocitnete na jeho vrchu. To samé platí pro žebříky a prostup dveřmi. Svět, v němž se pohybujete, zkrátka není tak konzistentní, jak bychom si na PS2 představovali. Zamrzí tím více, že některé uvedené aspekty byly lépe ošetřeny už na PSX.
Zkraje jsem uvedl, že se v tomto příběhu vedle našeho samuraje blýskne taktéž sličná ninja Kaede, ale protože nemá žádný profit z vybíjení démonů a navíc je citelně slabší svého mužského protějšku, vyplatí se s ní jednotlivé lokace toliko rychle probíhat. Je možná opět na škodu, že tvůrci konečně nenechali spíše na hráči, aby zvolil případný kooperativní postup. Takhle se mezi postavami (i když Kaede přijde ke slovu jen pomálu) mění pozice hlavní role ve hře vždy v závislosti na postupujícím příběhu. Pokud jsem zmínil skutečnost, že vybíjení nepřátel skrývá v sobě pro samuraje cosi zajímavého, tak asi tolik. Po každém zlikvidovaném démonovi se na krátký čas objeví jeho duše, již musíte pomocí svého artefaktu - gauntletu - zkonzumovat. Během tohoto aktu nemůžete dělat nic jiného a pakliže je na vás veden atak, musíte se pochopitelně bránit a duše tak propadnou vniveč za předpokladu, že nejste dostatečně rychlí či pohotoví. Množství získaných duší pak determinuje stupeň upgradu vašich zbraní, o čemž tu ještě pohovoříme. Vedle toho nelze přehlédnout ani sympatický vývoj postavy, která nabízí obvyklou možnost navýšení hodnoty života a magie, a to díky nalezeným a jednorázově použitým předmětům. Přičemž magie je velice důležitá pro své bezprecedentní využití v častých soubojích. V této souvislosti nutno zmínit, že speciální elementální ataky (vycházející právě z magie) mají dle upgradu zbraní stále vzrůstající účinnost, díky které vám mohou v některých situacích výrazně napomoci neřku-li o skutečnosti, že si dokáží poradit i s několika protivníky naráz. Každá ze základní sady zbraní - dva specifické meče a obouruční hůl s ostrými čepelemi na koncích, má toliko jeden speciální atak, ale kouzelné na tomhle je fakt, že každá zbraň má vlastní hodnotu magie. Máte před sebou nějakého silného soupeře? Tři speciální ataky holí, než vyčerpáte její magii. Vyměníte zbraň a následují další tři ataky "Thunder" mečem atd. Přičemž vedle magického útoku jsou uvedené zbraně specifické i jinak - hůl je třebas velice rychlá, na druhou stranu ohnivý meč sice o poznání pomalejší, ale zase o dost destruktivnější. Do výčtu ekipáže ještě patří luk a mušketa, jež však využijete toliko pro špatně dosažitelné cíle (démoni na střechách) či v případě dvou koncových bossů.
Celé tohle schéma vám tak ušetří spoustu rutinní práce, neboť speciální ataky jsou vesměs pro vaše protivníky neblokovatelné. Hodnotu magie pak nabíráte na specifických místech nebo díky poraženým kreaturám - jak již bylo výše naznačeno, jejich likvidací jejich tělo opustí duše. Dle barevné indikace duše pak tato buď ozdraví vaši postavu, přidá chybějící magii nebo ji absorbuje gauntlet (v ideálním případě všechno naráz). Energii uloženou v gauntletu posléze přetransformujete do upgradu vašich zbraní a silnějšího speciálního ataku. Je trochu nevyhovující, že objevení určitého typu duše po anihilaci vašeho soka je akt spíše náhodný a vámi neovlivnitelný, což při nevelkém počtu uzdravovaček může být příležitostně lehce frustrující herní moment. Třebaže v průběhu hry sbíráte specifické léčivé byliny, díky statickému pozadí nejenom v jejich případě můžete leccos přehlédnout, pročež se musíte spokojit s obsahem častých truhliček či vašim obdarováním ze strany vámi zachráněného vojáka.
Dále tu jsou obvyklé mapy pro přehled v dané lokaci a dokumenty, jež vám dílem odkrývají informace o světě démonů. Na mapu si chvíli budete zvykat, myslím, že by Capcomu neubylo, kdyby k ní přidal nějakou ozřejmující legendu. V takto koncipovaných hrách též nechybí příjemné oživení v podobě puzzlů, bohužel v tomto případě jsou spíše pro zpestření a oživení, kromě posledního zámkového kódu na truhličce to není nic, co by stálo za řeč.
Upřímně, bonus po dokončení hry není až tak silný, kterak bych si představoval. Několikasekundový trailer pro připravované pokračování Onimusha 2, které, alespoň v to doufám, nabídne mnohem více, než tento projekt. Z druhého dílu, jenž se má odehrávat cca 10 let po událostech této epizody, vám vyjma informace o hlavním hrdinovi - legendární samuraj Yagyuu Juubei - přinášíme také dva níže umístěné obrázky. Onimusha 2 je v těchto chvílích hotova z 30% a plánovaná pro japonský trh na březen roku 2002.
Ale zpět k resumé. Navzdory působivému filmovému konci, trochu mi připomínající další japonskou sekanou jménem Tenchu, přes pěkný filmový dovětek o dalších osudech hlavních hrdinů, získáváte pro replay toliko excentrický kostým pro Samanosukeho (eventuelně démonický pro Kaede). Oceňuji otevření minihry na základě zisku specifických krystalů ve hře, díky níž si můžete znatelně vylepšit obsah vašeho inventáře (kupř. neomezený počet šípů). Ale není to nic výjimečného a na PS2 mě napadá kacířská otázka - není to pořád málo?
Je tedy čas pro zhodnocení. Celkem vzato tady máme další solidní titul pro PS2, který sice zůstal za očekáváním, ale jelikož v této žánrové oblasti zeje velká díra, pravděpodobně uspokojí většinu vlastníků PS2 - byť na velice krátkou herní dobu! Uvidíme, zda-li další očekávaný herní počin od Capcomu - Devil May Cry, dokáže vnést na světlo PS2 větší variabilitu a možnosti a méně nedůstojného omezení herního světa.
| Onimusha: Warlords | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
