Je již takovým nepsaným pravidlem herního trhu, že úspěch jednoho titulu se vzápětí pokusí zopakovat nejméně deset dalších. Pro příklady nemusíme chodit nijak daleko, Doom přeci jen není tak stará a pozapomenutá hra. Podobně tomu bylo i s pinbally a mnoha jinými hrami, na řadu v dnešní době přichází Tomb Raider a Resident Evil ,dva rozdílné, a přeci v mnohém si podobné hity. Každý další pokus či variace na již dříve vyšlé téma se pokouší zaujmout něčím novým, něčím co předchůdce neměl. U doomovek se tyto pokusy zaseknou u nových a "stoprocentně" účinnějších zbraní, u jiných her se novinky alespoň občas dají nazvat novinkami. S OverBloodem je to však trochu složitější. On totiž není žádný ušlápnutý srab, který se nechá leckým přeřvat, on se totiž pokouší konkurovat oběma výše zmíněným hrám! A navíc - aby toho nebylo málo - vyzývá na souboj Normality či samotného Dooma! Zdá se vám to nemožné? Také jsem byl v první chvíli zaražen, jenomže posléze již následovali samé euforické výkřiky blaha a podobné úchylné výlevy před televizí. Kozáček pod stolem nevyjímaje. Zatím jen nenápadně jsem se vám pokusil nastínit tu skutečnost, že v OverBlood najdete vlastně tři různé druhy her (Není to sakra The Die Hard Trilogy? Ne, to ne.). Ač se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, je to pravda. OverBlood, jak sami autoři tvrdí, je akční adventura.
Není žádného sporu o tom, že tomu tak skutečně je, i když těch akčních vložek příliš mnoho nenajdete - podobně jako v Resident Evilu občas narazíte na vám nepříliš přátelsky nakloněnou kreaturu, která vám místo pozdravu zkusí ukousnout hlavu. Na takto vyjádřené sympatie k vaší osobě není jiná než hrubá odpověď. Proto je na čase vytáhnout pistoli nebo mu alespoň jednu ubalit.Ale to jsem se dostal příliš daleko do budoucnosti. Zpátky na zem. Téměř až do poloviny hry se dá mluvit o čistočisté adventuře - ani stopa po jakémkoliv souboji a každé případné setkání s cizími entitami se odehrává buď v přátelském (aktivace robota Pipa, který se stane vaším cenným pomocníkem), nebo v mrtvolném duchu (setkání, kdy jeden nebo více ze zúčastněných není v jiném než rozkladném stavu). První souboj proběhne pouze jako animace, při které bohužel Pipo zaklepe bačkorama (naštěstí však jenom na chvilku; docela jsem si ho oblíbil) a zanedlouho poté naleznete první a vám nakloněnou osobu, ještě se správným druhem pohlaví (vzhledem k vaší vlastní osobě). To už však jde do tuhého, první opravdový souboj (tedy první akční vložka) začíná. Pár facek a loktů a bude po boji. Z toho, co jsem tu napsal, jasně (alespoň doufám že jasně) vyplývá, že spíše než akční hra je OverBlood adventura.
Je to tak. Resident Evil a Tomb Raider jsou mnohem, mnohem akčnější než tato hra. OverBlood si místo toho zakládá na atmosféře a příběhu.
Probouzíte se v neznámé době na neznámém místě z hibernace. Nepamatujete si vůbec nic a situace není zrovna záviděníhodná - 20 stupňů pod nulou je pořádný mráz, a pokud sebou nehodíte, skončíte chvíli poté, co jste začali. Nakonec se vám podaří utéci z mrazivého nedobrovolného vězení a můžete začít pátrat,co se vlastně stalo. Komplex, ve kterém se nacházíte, je sice funkční, ale liduprázdný a tu a tam vám nenápadně dává vědět, že funguje - jenže ne nadlouho; mnoho mechanismů je rozbitých a vy se můžete jen dohadovat, co nebo kdo takovou kalamitu způsobil. Zanedlouho najdete Pipa, který se chová jako správný pejsek, rozběhne reaktor, a tím alespoň oddálíte kolaps celého systému. K tomu všemu se ještě přidá podivná infekce, která s největší pravděpodobností vyhubila veškeré osazenstvo komplexu a ti přeživší se stali podivnými zelenými stvůrami, které netrpí příliš výrazným přátelským syndromem. A nejhorší na tom všem je, že infekce si již našla cestu i do vašeho těla.... Atmosféra je opravdu jedinečná a dotvářejí ji výborné FMV sekvence i obyčejné animace,které vysvětlují určité situace.
Zvuky a hudba taktéž velice přispívají a troufám si tvrdit,že jen málokterá hra mne v noci samotného tak dostala. Ale není nikdy tak dobře, aby nemohlo být lépe - v OverBlood ovládáte tři postavy, z nichž každá má svá specifika; například Pipo se vejde, kam vy ne a vyzná se v elektronických mechanismech. Mezi postavami si můžete libovolně přepínat stejně jako mezi různými pohledy.
Konečně se dostávám k tomu, o čem jsem chtěl psát hned na začátku - o třech hrách v jednom. Podle toho, jakou kameru si zvolíte, takovou hru budete hrát. Můžete si zvolit kameru ala Resident Evil různými úhly a střihy, kameru jako Tomb Raider (zpoza postavy s možnými odchylkami) a pak také kameru ala Doom, tedy z vlastního pohledu. Stěží uvěřitelné, že ano? Já osobně jsem v průběhu hry všechny tyto pohledy neustále střídal, takže se mi ani jeden neomrzel a výsledný efekt byl vážně působivý. Veškeré akce a dění se jinak nese ve stylu jiných adventure her - prozkoumávat, hledat kódy, sbírat a používat předměty... Hra si vás neustále hlídá a nedovolí vám udělat chybu, sz které se již nedostanete. Je pravda, že dost často zemřete, aniž byste cokoliv tušili, ale od toho je tu přeci Save a Load. Jsem velice rád, že se vždy pohybujete v menším, uzavřeném prostoru, po jehož opuštění (vyřešení) se tam již nevrátíte a pokračujete v jiném. OverBlood se nestává zbytečně komplikovaným a přitom neztrácí nic na rozsáhlosti. O tvrdé zákysy občas také není nouze, Ale nebudu vám brát radost ze hry,užijte si sami.Ve zkratce v poslední části: OverBlood se mi vážně líbil.
Je to jednou zase pořádně atmosférická hra, která se sice občas nevyhne "rušivým dojemným scénám", ale autoři jsou Japonci a je to pro ně nejspíše typické. Takže berte všemi deseti OverBlood, nebudete litovat.
