Rozesmátý Pac-Man už není žádný mladíček. Letos oslaví své třiadvacáté narozeniny a v herním světě se tedy řadí mezi veterány, s nimiž se může měřit jen málokdo. A jako jeden z mála ze zástupců staré gardy je ještě v činné službě. Přichází v plošinovce Pac-Man World 2 a snaží se dokázat, že ještě nepatří do starého železa. Podařilo se mu to, nebo budí rozpačité dojmy jako parta rockerů z domova důchodců?
Stará láska nerezaví, ale...
Příběh mezi nejkomplikovanější rozhodně nepatří. Pár nezdobů ukradlo ze stromu uprostřed Pac-Manovy vesnice zlaté ovoce a uvolnili tak arcizloducha, který má na našeho hrdinu a celý svět hezky spadeno. A co se asi tak chce po vás, aha? Přece získat ovoce zpět a padoucha opět uvěznit. Ano, jasně, nepotřebovali jste to slyšet, pochopili jste to sami, ale... co kdyby. Ani svým herním systémem Pac-Man World 2 nijak nepřekvapí. Je to 3D arkáda tradičního stylu, jakých je dvanáct do tuctu. Probíháte několika desítkami úrovní plných plošinek, říms, žlutých teček, truhel, power-upů, žlutých teček, odrazových můstků, roklin a pochopitelně žlutých teček. Ty totiž k Pac-Manovi nerozlučně patří a bez nich by to nebyl on, ale jen nějaká slabá napodobenina. Po své cestě zabíjíte nepřátele, sbíráte různé kousky ovoce – a pochopitelně žluté tečky – a když se propracujete ke konci levelu, postupujete dál. Nic nového pod sluncem, říkáte? No právě.
Malý žlutohlav toho sice umí víc, než ve svém premiérovém titulu z roku 1980, ale v porovnání s konkurencí silně zaostává. Běhá, skáče, šplhá po římsách, válí kotouly a má dva druhy útoků (případně tři, protože kotoul lze použít i k pacifikaci některých padouchů). No, není to zrovna mnoho. Tento repertoár naštěstí trošku obohacuje pár power-upů a speciálních skokánků, díky kterým se může dostat na jinak nepřístupná místa. V některých lokacích také hrdina sáhne po speciálních typech pohybu jako je plavání, bruslení z kopce a podobně. Vezmeme-li v potaz, že v první hře uměl akorát probíhat bludištěm a bez ustání požírat žluté body, je to výrazné zlepšení. Od plošinovek toho ale v současnosti požadujeme trošku více.
Grafika
Vizuální zpracování hry plně odpovídá jejímu zaměření na cílovou skupinu, tedy na děti. Pestré barvičky, rozesmátá žlutá kebule, směšní nepřátelé, prostě k pomilování. Alespoň na pohled. Jakmile ale vezmete do svých rukou gamepad, začíná peklo. Ovládání je sice jednoduché, ale to moc nepomáhá – ony žluté body asi obsahují něco halucinogenního a přísně nezákonného. Perspektiva je totiž naprosto pokroucená. Nepoznáte to hned, ale až v okamžiku, kdy máte skočit na pohybující se plošinku a nejste s to určit, jakým směrem od vás vlastně je. Je dole vepředu, nebo napravo nahoře? Šikmo ve stejné úrovni? Tak sakra kde? Ano, vidíte ji, ale jaksi ji nedokážete správně umístit do prostorového kontextu. Ve výsledku tedy skáčete
naslepo, ztratíte několik životů, pak si z karty nahrajete starou pozici a jdete tentokrát na jistotu. U objektů jako jsou power-upy a kousky ovoce tento problém nenastává, protože vrhají stín. Aspoň něco.
Možná by nebylo od věci, kdybyste si alespoň mohli libovolně nastavit kameru a prohlédnout si tak své okolí z různých úhlů. Jenže to ne, to se tvůrcům nechtělo. Můžete si ji maximálně přehodit za záda. Ve spojení se skutečností, že se nelze otočit libovolným směrem, ale jen do čtyř základních, to vyznívá jako naprostá zlomyslnost.
A aby toho nebylo málo, tak se programátorům nepodařilo vychytat všechny mušky v enginu. Když se nějaký pohyblivý předmět přiblíží ke kameře, tak prostě překážející polygony zmizí, ostatní zůstanou na svých místech. Dokážete si představit, jak taková nádhera pak vypadá.
Labutí píseň
Abychom ale pořád jen nehanili. Lokace v Pac-Man World 2 jsou velice různorodé a i úrovně ve stejném prostředí se od sebe výrazně liší. Jednou skáčete jak o život, jednou utíkáte před lavinou, pak zase bruslíte ze svahu a podobně. Kromě toho najdete sem tam nějaké to bludišťátko v retro stylu, kde si můžete požíráním teček doplnit zdraví (za každých 50 vám přibude jedna část života).
Bohužel tak hra ztrácí konzistentnost. Lidově řečeno – je roztříštěná. Místo, aby tvůrci vymysleli komplexní herní systém a pro ten pak vystavěli co nejzajímavější úrovně, dali hlavnímu hrdinovi do vínku minimum schopností a v zájmu co největší pestrosti pak vybudovali přehršel levelů, které spolu nemají po designové stránce nic společného.
Zážitek ze hry nezachraňují ani souboje s bossáky. Namísto klasického principu, že půjde o nejobtížnější část hry, která pořádně ozkouší vaše schopnosti a intelekt, jsou lehké jako peříčko. Ano, hlavní nestvůry jdou zneškodnit jen jediným určitým způsobem, ale ten se hned na začátku dozvíte. Vytrácí se tak kouzlo hledání protivníkových slabin – a následné uspokojení, že jste nakonec zvládli něco, co jste zpočátku považovali za nemožné. Jasně, hra je určena pro nejmenší, ale je snad zbytečné dělat z naší drobotiny retardované blbečky.
Záchranný pás
Nového Pac-Mana tak může od podprůměrného hodnocení spasit jediné: dlouhá životnost. Samotnou hru sice dokončíte poměrně rychle, ale tím naštěstí všechno nekončí. Do každé úrovně se můžete libovolně vracet, procházet všechny její kouty a hledat poslední žlutou tečku nebo kousek ovoce, abyste získali hodnocení „Completed 100 %“. Kromě toho si v již dokončených lokacích můžete zvolit mód boje proti času, kdy se ji snažíte proběhnout co nejrychleji. No a kdyby vás i tohle přestalo bavit, zajděte si ve vesnici do herny nebo muzea, kde můžete nasát retro atmosféru minulých Pac-Manových dobrodružství.
Pac-Man World 2 není vyloženě špatná hra, ale do skutečné kvality má hodně daleko. Jestli si chcete zavzpomínat na dávno zašlé časy, není problém. Jestli ale toužíte po nějaké skutečně dobré plošinovce, raději sáhněte po něčem jiném. I v případě, že byste chtěli koupit nějakou hru svým dětem.
Ve hře Pac-Man World 2 lze zajít do herny, kde si za nasbírané mince můžete pustit ukázky z některých starších Pac-Manů: |
| Pac-Man World 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
