Panzer Elite Action

Máte chuť zahrát si pořádnou akční arkádu s tančíky? Tak přesně pro vás je určen titul Panzer Elite Action, který zavádí hráče na nejvýznamnější bojiště 2. světové války a nabízí svou představu konfliktu.

Arkádové hry máme rádi, ne že ne. Jenže vytvořit povedený titul vyžaduje množství umu a citu i v této kategorii. A především onen cit tvůrci Panzer Elite Action: Fields of Glory poněkud postrádali. Ostatně fandové letitého tankového simulátoru už si jistě klepou na čelo, co tady plácáme o arkádách, vždyť jejich oblíbený titul byl skvělou, v rámci možností realistickou projížďkou ocelovým monstrem, s jehož kanónem když jste někoho trefili, byl pocit hodný mistrů. Tak o co tu sakra jde? O ni menšího, přátelé, než že si JoWood na prstech spočítal složitou rovnici 1+1=2 a došel k závěru zbavit oblíbenou hru jejího hardcore aspektu a na uvolněné místo nasadit náhražku v podobě nekončící akce, která z vás de facto udělá osamoceného hrdinu 2. světové války. Cítíme se všemi, kterým se nyní zhroutil svět, ačkoliv víme, že vás moc takových není, a tak tvůrcům jejich krok nelze ani tak vyčítat. Nejsou první, ani poslední, kdo se řídil neúprosnými pravidly trhu, na což pochopitelně doplatili menšiny. A jelikož zatím žádné veřejnoprávní hry, které by je mohly uspokojit, nevznikají, budou muset harcíře pařani smířeně stáhnout uši, nebo přesedlat na akce, jelikož Panzer Elite Action ničím jiným není.

Na nějaké přehnané taškařice se zapínáním nejrůznějších systémů, koordinací pásů, nabíjení atd. zapomeňte, tady se jde pár sekund po loadingu do líté bitvy.

Je třeba říct, že dnes se krátkodobá éra tankových simulátorů, jež probíhala koncem minulého století a přinesla často hodně zajímavé tituly, už asi nikdy nevrátí, což je potřeba brát jako fakt. Je také pravdou, že nevíme o mnoha lidech, kteří by něco podobného hráli, ale to už se asi opakujeme. Naopak válečné akce jsou nyní ve velké oblibě, ovšem menší společnost nemůže kvalitativně konkurovat obřím molochům a jejich Medal of Honorům či Call of Duty, proto se snaží vytvořit nové šablony, které by hráče mohly zaujmout. Volba tanku coby hlavního hrdiny je jednou z nich, tudíž se nedivte, že ho ovládáte podobně jako postavu v kterékoliv 3rd person střílečce. Na nějaké přehnané taškařice se zapínáním nejrůznějších systémů, koordinací pásů, nabíjení atd. zapomeňte, tady se jde pár sekund po loadingu do líté bitvy.

Ptáte se do jaké? My vám to rádi řekneme. Podíváte se na bojiště u Stalingradu, Kursku, v Normandii a vůbec ve všech trochu významných oblastech, kam alespoň jednou vyjelo pár tanků. Hned vás však musíme zchladit poznámkou, že na charakteristické atributy zmíněných prostředí a bitev v nich proběhnuvších byste čekali marně. Panzer Elite Action je totiž dost anonymní a uniformní hrou, jíž jde především o to, nahrnout do genericky shodných polí, občas zpestřených mostem, kostelem, nádražím nebo rovnou vesnicí, co možná nejvíce bojeschopného materiálu, který se má starat o zábavu. Hra si jednoduše neklade za cíl představovat válku v nějak hrozivém světle, naopak – ve světle tohoto titulu vypadá jako efektní konflikt, kde to bouchá, hřmí a sviští jako by se nechumelilo. A vám je dán pocit, že za to všechno můžete. Příběh pochopitelně chybí, autoři jako lepidlo použili nahrávací obrazovky, na nichž si tradičně můžete přečíst několik řádků o plánované akci očima představitelů jednoho ze tří národů, za něž si logicky střihnete tři kampaně. Jde o německou, sovětskou a americkou. Valné odlišnosti nečekejte, pořád se bojuje víceméně stejně, akorát takřka v každé misi dojde k prostřídání hlavních hrdinů, tedy tanků. Osaháte si jich tak opravdu spoustu a zjistíte, že se občas i maličko liší, na což však při boji okamžitě zapomenete, protože rozdíly jsou vskutku minimální. Malé bezvýznamné plus hře připisujeme za zařazení tanku české produkce, s nímž jsme si projeli jednu misi. Chyběl mu však kulomet.

Příběh pochopitelně chybí, autoři jako lepidlo použili nahrávací obrazovky, na nichž si tradičně můžete přečíst několik řádků o plánované akci očima představitelů jednoho ze tří národů, za něž si logicky střihnete tři kampaně.

Už jsme naznačili, že ovládání hry nemohlo být jednodušší, čímž pádem odpadává dokonce nutnost projít si tutorialem, který je zde zařazen do první mise a sestává z několika informačních oken, kde se dozvíte objevné „hinty“ ve stylu: tank se ovládá tlačítky WSAD, kulomet ovládáte levým a kanón zase pravým myšítkem. Myš je vůbec velmi důležitá, protože s ní ovládáte nejen kameru, ale když zaberete trochu víc, tak i střílnu, která pochopitelně o několik sekund za kamerou zaostává, přesto je však koordinace řízení, rozhlížení se, zaměřování a konečně i střílení tou nejsnadnější, jakou si jen dovedete představit. Pokud jste přistoupili na arkádovou filozofii, jedná se samozřejmě o velké plus, které ze hry do jisté míry činí příjemnou odreagovávačku. Mise plynou ani nevíte jinak, přitom na konci zůstanete překvapeni tím, kolik úkolů jste za tu zanedbatelnou dobu stihli. „Questy“ jsou totiž pokaždé pouze dílčí a v průběhu mise se mění, přidávají další, přičemž vy akorát sledujete na mapě místo, kam máte dojet. Když tam dojedete, nemusíte se ani tabulátorem dívat, co se po vás chce, stačí akorát vystřílet vše na dohled, počkat na posily, případně odrazit brzký nepřítelův úkol. Jak se vám to povede, je na mapce označeno nové místo a vy znovu roztáčíte pásy tanku a jedete zjednat pořádek.

Žel, zpestření je naprosté minimum. Asi ve druhé misi dostanete do rukou dalekohled a možnost zaměřovat s ním cíle vhodné pro letecké bombardování. Bude vám vyjevena i možnost velice omezeně ukládat příkazy malé tankové jednotce. Tedy příkazy, spíše jde o určení formace, což je ve své podstatě nakonec stejně zbytečností, protože jakmile začne střelba, všichni se starají o sebe a je jen na vás, zda v misi uspějete. Ostatní tanky sice pár protivníků vystřílí, ale jsou zničeny stejně rychle.

Klady a zápory

Chvilkové odreagování
Technicky slušné

Hrozně stereotypní
Málo zpestřujících prvků

Ovládání hry nemohlo být jednodušší, čímž pádem odpadává dokonce nutnost projít si tutorialem, který je zde zařazen do první mise a sestává z několika informačních oken

Prvních pár misí se zřejmě budete bavit, hra pěkně odsýpá a dá se říct, že jí zpočátku díky mnohým efektům nechybí atmosféra. S tím se pojí i grafická stránka, která na podobně nízkorozpočtový titul neurazí, ba právě naopak – zvládá detaily a je přiměřeně náročná na hardware. Jenže všechno tohle pozlátko časem ztratí lesk a vy zjistíte, že dohrát veškerých 18 misí by bylo spíše trestem, než skutečnou zábavou. Možnosti tanku jsou totiž opravdu omezené, pořád projíždíte otevřené a podobné úrovně, až si jednou řeknete dost a hru buď jednou provždy odinstalujete nebo aspoň na dlouho odložíte. Když se k ní pak znovu vrátíte, je šance, že vás zase na chvíli zabaví.

Poznámka redakce: Recenze pojednává o hře Panzer Elite Action: Fields of Glory, která je v zahraničí již několik měsíců v prodeji, u nás však vyšla teprve nyní s českým manuálem. Pomalu se připravuje i vydání samostatného datadisku s podtitulem Dunes of War, který hráče zavede do severní Afriky a vyzkoušet si ho můžete již dnes v demoverzi.