Podle rockového bandu Guns n Roses je tam tráva zelená a holky jako květinky. Ano, v Paradise City. Tím ale hoši nemohli myslet to samé místo, co dánští vývojáři ze Sirius Games, kteří nás v roce 2004 oblažili strategií Gangland. Ti totiž připravují sice stejnojmenné, ale naprosto neidylické akční RPG, pro něž je název Paradise City spíše paradoxem. Pokud už ve hře nějaká tráva je, pak se prodává v temných uličkách, stejně jako ne zrovna pohledné dívky. Vraždy i zdánlivě náhodná usmrcení tu jsou na denním pořádku, s korupcí už si zde neláme hlavu ani Transparency International. A do toho ten tajemný virus, který se nepříliš překvapivě začíná šířit právě v tomto lůně hříchu.
Paradise City je rozděleno do šestnácti okrsků – ty se navíc ještě štěpí do jednotlivých zón. Každá z nich je kontrolována jedním gangsterským bossem
Dost možná hlavní předností hry je možnost výběru ze tří zcela odlišných postav, přičemž každá z nich má nabídnout od píky odlišný zážitek. Americká tajná služba pro potírání těch nejhorších záležitostí NSA se rozhodla pro trochu riskantní krok, kdy pro učinění přítrže gangsterského života v Paradise City a vyřešení nepochopitelného šíření viru najala trio charakterů přímo z lůna hříchu. To
znamená, že to nejsou žádní svatouškové. Tvrďák Porter byl kdysi agentem FBI, než se přišlo na to jeho korupcí vedené činy. Ani zdánlivě jemně vypadající dívka jménem Angel nemá úplně čistou minulost, stejně jako Rus Boris.
Na počátku si vyberete „hrdinu“, se kterým projdete několik úvodních levelů a dost možná budete zaskočeni tím, že hra pak vjede do příběhových kolejí (ty však nebudou omezovat tak jako v jiných hrách) a časem vám vnutí i dvě ostatní postavy, takže si je vlastně ozkoušíte všechny, byť několik finálových hodin si zase střihnete v roli svého vyvoleného. Zajímavý přístup – jsme zvědaví, co všechno z něj autoři vytěží, jelikož ve hře dostaneme velkou volnost v tom, jak se ke kýženému cíli dostat, a přesto tu bude velká role příběhu všech tří postav, které mají rozhodně co napravovat. Rovněž na interakci jejich prostřednictvím s okolím se nadmíru těšíme. Jakmile se někdejší padouši přidají (aspoň zdánlivě) na stranu dobra, vždy to zavání interesantním potenciálem.
Mnohdy však mnohem více než příjemně nehostinné příběhové pozadí oceníte odlišné schopnosti všech tří charakterů. Porter se vyzná v jakémkoliv druhu zbraní, přičemž s nimi umí napáchat nepěknou paseku. To mrštná Angel se soustředí především na úhybné manévry a těžké rány v soubojích na blízko. A ačkoliv Boris vypadá jako mlátička, není kvůli své mohutné fyzické konstrukci zase až tak v kondici, proto si najímá posluhovače, kteří mu v bojích významně pomáhají.
Dost možná hlavní předností hry je možnost výběru ze tří zcela odlišných postav, přičemž každá z nich má nabídnout od píky odlišný zážitek.
Paradise City mělo být původně kombinací hodně akční hry a strategie, kdy by si hráč v rámci města budoval vlastní impérium, nicméně koncept prošel jistým přepracováním ve chvíli, kdy bylo jasné, že na tak ambiciózní projekt autoři nemají peníze a zřejmě ani zkušenosti. Nyní se hra ze všeho nejvíc tváří jako akční RPG s tím, že tvůrci všechny prvky z původního konceptu nevyházeli a v určitém ohledu se tak bude zapotřebí aspoň trochu starat o ekonomickou složku.
Mnohé hráče jistě bude mrzet, že zmizel klasický akční dynamický systém boje. V Paradise City jste se totiž původně mohli zcela volně procházet, brát úkoly a při tom všem jste postavu ovládali přímo. Volnost sice zůstala, ale RPG prvky hře vštípily i jiný herní styl. Ten není nepodobný třeba tomu ve World of Warcraft. Nepřátele zaměřujete myší a v boji z příslušného menu vybíráte disponibilní schopnosti, jež se v té které situaci dají provést. Například Porter tak střílí z mnoha zbraní, pak si vybere granát, hodí ho a ještě si může zvolit, zda tento povalí nepřátele na zem, nebo je pouze ochromí.
Paradise City je rozděleno do šestnácti okrsků – ty se navíc ještě štěpí do jednotlivých zón. Každá z nich je kontrolována jedním gangsterským bossem, který vám posílá v ústrety jednoho neřáda za druhým. Nejprve je tak potřeba vypořádat se s řadovými pohůnky, teprve po tom následuje takticky obzvlášť náročná bitka s bossem. Jakmile se nám ho podaří odstranit, náleží jeho zóna rázem nám. Zde se právě na světlo světa dostávají ony strategické prvky. Na pronájmu domů můžete vydělávat, ale také ve zdejších obchodech nakupovat zbraně a v hospodách najímat následovníky. 
Tak se hráč propracovává z okrajových a zanedbaných slumů až do luxusního centra. S rostoucím vlivem stoupají i strategické možnosti. Tak lze například najmout bandu posluhovačů a poslat je vymlátit určitou zónu. Pomoct jim může speciální zabiják, kterého je možné poslat na zvlášť vypečené protivníky. Ovládání se jeví nadmíru přívětivě. Pokud máte pod kontrolou postavičku, pak jí můžete sledovat z hodně velké blízkosti i zdálky, kdy dostáváte přehled. Strategické momenty řešíte výhradně z této perspektivy. Časem se dopracujete tak daleko, kdy fyzická přítomnost hrdiny na ulicích nebude zdaleka nutností jako spíše zpestřením.
Časem se dopracujete tak daleko, kdy fyzická přítomnost hrdiny na ulicích nebude zdaleka nutností jako spíše zpestřením.
Sírius Games připravili vlastní engine, který se jeví jako velmi konkurenceschopný. Zvládá jak detaily, tak přehledné pohledy z výšky – to vše s příjemně plynulým zoomem. Samozřejmě je otázkou, zda se relativně nezkušeným autorům povede zvládnout vše tak, aby z Paradise City byl opravdový trhák a ne jen zajímavá a v určitých ohledech nedořešená hra. Dánové si však dávají na čas, což svědčí o tom, že by tímto svým projektem chtěli prorazit. Snad se jim to povede.
