Před koncem minulého roku vyšla na konzoli PSX úsměvná dětská hra Party Time with Winnie the Pooh. Třebaže se k tomuto titulu určenému primárně pro ty nejmenší vracíme trochu pozdě (ale přece), s ohledem na skutečnost, že se jedná o velice specifický projekt mu zkrátka musíme věnovat něco místa.
Takže, pokud máte doma nějaké her chtivé ratolesti, s ohledem na budgetovou cenu tohoto titulu nemusí být tak úplně špatným kompromisem podstrčit jim tento herní počin, v němž vystupují známé charaktery z pohádkových příběhů medvídka Pú. Třebaže si minimálně v začátcích hry ke svým dítkům budete muset na chvíli přisednout (přeci jenom ta jazyková bariéra, díky níž jim musíte patřičně vysvětlit zdejší herní pravidla a mechanismy), čeká je tady – a možná že i vás - poměrně zajímavá analogie známých videoherních témat. Ale popořadě.
Po spuštění hry budete mít na výběr z několika možností. Mód Adventure, klasický a hlavní singleplayerový režim; Quick Play pro rychlý vstup do nějaké ze zde obsažených miniher, které se postupně otevřou vaším pokrokem v singleplayeru; Multiplayer pro soupeření ve dvou hráčích (či čtyřech při zapojení MultiTapu); zajímavostí nakonec je několik voleb obtížnosti a Movie Selection pro prohlížení filmečků. Jak totiž postupujete ve hře dále, odvíjí se před vašima očima zdejší skromná příběhová linie pomocí půvabných filmových sekvencí vpřed a právě tyto sekvence si skrze tuto nabídku můžete vždy a kdykoliv přehrát znovu. Nutno poznamenat, že bez českého dabingu!
Vstupme nyní rovnýma nohama do Adventure. Tento je rozčleněný na pár „misí“, jež jsou zde prezentovány jako jednoduchá čtverečkovaná cestička z místa A, kde začínáte, do místa B, v němž končíte. Každý čtvereček pak představuje jedno políčko, na němž se dle nakresleného symbolu můžete nadít nepříjemností či naopak zajímavého bonusu. Ale o kolik políček na tomhle jednoduchém herním plánu postoupíte rozhodne vždy až váš úspěch v každé z miniher, které tvoří jádro téhle "disneyovky". Minihry jsou de facto pouze čtyři, přičemž se sice nadějete jejich různých modifikací a to nejenom vizuálních, ale pořád zůstává jenom tento malý počet:
Tak to bychom měli. Při vstupu na shora zmiňovaný herní plán nejprve musíte absolvovat jednu z miniher. Za první místo v ní je šest bodů, za poslední - čtvrté – jenom jeden. Tyto body pak charakterizují váš postup na herním plánu, to znamená, že za vítězství v minihře můžete, resp. musíte, postoupit o celých šest políček. Jenomže v uvedených
minihrách vedle snahy o vítězství usilujete také o zisk stále se objevujících symbolů hrníčků s medem, přičemž každá desítka těchto předmětů vám posléze umožní – dle vašeho rozhodnutí - na herním plánu postoupit o další jedno políčko vpřed. Což se může leckdy hodně šiknout, například když vidíte, že vaše cesta vás neodvratně zavádí na čtvereček s nějakým rizikovým symbolem. Ona se však jistá strategie vašeho postupu po herním plánu dá vysledovat i jinak. Pokud třebas vidíte, že stojíte jeden čtvereček od políčka se symbolem zkratky, není důvod se v nově přicházející minihře nějak zvlášť stresovat, raději se můžete soustředit na sběr bonusových medových hrníčků, skončit v pohodě na posledním místě s jedním bodíkem, právě s nímž se tak dostáváte na herním plánu o to jedno políčko na onen žádaný čtvereček, který vám cestu k cílové pásce příjemně urychlí.
Vše se pochopitelně opakuje systémem postup vpřed na herním plánu - minihra - postup dále na herním plánu - znovu minihra...
Multiplayerová klání pak mají vcelku pochopitelně mnohem větší kouzlo už jenom z toho důvodu, že si můžete vybrat jakoukoliv vám vyhovující minihru a ve čtyřech lidech se mohou královsky bavit i starší. Nemluvě o faktu, že si zde lze zahrát i singleplayerovou kampaň! Co na tom, že 3D polygonové zpracování, jehož v licenci Disneye mají na triku Doki Denki, tu nedává skutečné síle PSX ani zdaleka vyniknout a načítací časy pak zejména s ohledem na tuto skutečnost mohly býti o něco kratší. To ani tolik nebolí. Horší to již je s faktem, že přes zřejmou snahu o zpestřování uvedených miniher se jejich motiv vlastně stále točí dokola, což může být už zanedlouho docela únavné. Hra jako taková však není nijak zvlášť dlouhá a hlavně, tento titul je prostě cílen na jasnou věkovou kategorii, takže nebudu a ani nemůžu jej hodnotit laťkou, kterou obvykle používám. Vlastně, nebudu jej hodnotit vůbec. Ono se to v tomto případě totiž skutečně nedá. Na adresu Party Time with Winnie the Poo tak jenom prohlásím, že se jedná o velice příjemně koncipované představení pro nejmenší, přičemž zdejších klání se s nimi mohou účastnit i rodiče, takže jako takový dárek pro ty vaše malá zlobidla a raubíře to není vůbec špatná alternativa. Byť zde už jednou citovaná jazyková bariéra naznačuje, že tu halt budete muset býti všichni trpělivější!
Disney’s Party Time with Winnie the Poo | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|