Pajďuláci ve skafandrech freneticky pobíhající v uličkách mezi zdmi a házející jednu bombu za druhou. Kdo by je neznal. Jsou to hrdinové hry Atomic Bomberman, která spatřila světlo herního světa roku 1997 díky společnosti Interplay.
Hry podobného ražení se objevily už o mnoho dříve na osmibitových počítačích a získaly si srdce mnoha hráčů. Hra Atomic Bomberman je tedy vlastně klasickou zábavou v relativně novém kabátě a spojuje tak bezvadnou hratelnost se slušným zpracováním, které ani dnes nikoho neurazí. Pro ty z vás, kteří nevědí úplně přesně, o co ve hře jde, je tu připravena malá exkurze. Po shlédnutí ujetého úvodního filmečku na vás vyskočí poměrně bohaté menu. V Options si můžete nastavit spoustu věcí, od ovládání přes podmínky vítězství až po časový limit. Pak si vyberete herní mód (singleplayer/multiplayer), počet hráčů a další specifika. U počtu hráčů se na moment zastavíme. V akci může být až deset bombermanů najednou, ať už ovládaných hráči nebo počítačem. U jednoho počítače si mohou zapařit až čtyři lidé – dva na klávesnici a dva pomocí joysticků. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že pravidlo „čím víc hráčů – tím víc legrace“ platí u této hry dvojnásob. Kdo nezkusil tuto hru zapařit alespoň v osmi lidech, přišel o mnoho zábavy, zběsilých výkřiků a hysterických záchvatů. Ideální je samozřejmě hra po síti, případně pomocí internetu. Hráči se navíc mohou rozdělit do týmů a hra pak dostane trochu nový rozměr.
Další důležitou počáteční volbou je počet vítězství v jednotlivých soubojích potřebný k celkovému vítězství v celém turnaji. Pokud hrajete ve stejném složení několik turnajů po sobě a nastavíte si v Options volbu „Gold Bomberman“, bude mít vítěz předešlého turnaje vždy možnost vylosovat si pro nadcházející klání nějakou výhodu (popravdě řečeno, číhá na něj i jedna nevýhoda – želvička symbolizující zpomalení).
Zvolit si lze i prostředí, ve kterém se bude turnaj bombometačů odehrávat. Na výběr jich je velké množství, navíc si lze nastavit náhodný výběr do každého zápasu, což je asi nejlepší. Volba prostředí přitom není jen kosmetickou záležitostí, ale ovlivní i samotnou hru, jelikož každý level má svoje specifické zvláštnosti. Mezi ty patří například trampolíny vystřelující hráče náhodně po obrazovce, teleporty, šipky usměrňující pohyb bomb a mnohé další legrácky. Po všech nezbytných volbách se tedy konečně můžeme pustit do hry. Hráč ovládá svého bombermana a jeho úkolem je zlikvidovat ostatní chlapíky. Každá postavička má základní schopnost pokládat bomby, které po několika sekundách vybuchnou. Pomocí bomb likviduje stěny bludiště a proráží si tak cestu k nepřátelům. Z některých stěn po jejich zničení vypadnou speciální bonusy, které po sebrání přidají postavičce zajímavé vlastnosti. Můžete tak například zvýšit svoji rychlost, počet bomb či sílu jejich výbuchu, ale lze také získat schopnost odkopávat bomby či je prohazovat skrz stěny. Přilepšit si můžete i v podobě bomb s dálkovým odpalováním. Občas se však stane, že hráč v rychlosti sebere místo bonusu lebku, která ho nakazí nějakou nepříjemnou nemocí – neschopností klást bomby, zpomalením, otočením ovládání a podobně. Není to však neštěstí jen pro dotyčnou postavu, ale i pro ostatní. „Nemocný“ bomberman totiž může svoje neduhy přenést i na ostatní hráče, jelikož kontaktem s nimi je nakazí.
Na začátku souboje se jednotlivé postavy objeví poměrně daleko od sebe, takže v počáteční fázi se většinou všichni snaží odpálit co nejvíce stěn a nacpat do sebe tolik bonusů, kolik stihnou. Když je konečně herní prostor dostatečně vyčištěn, začne ta pravá mela. Zejména při hře většího počtu hráčů často nevíte, kam před velkým počtem nastražených bomb utéci. Bomby navíc vybuchují řetězově, to znamená, že po zásahu jinou bombou bomba vybuchne, i když ještě nenastal čas její detonace. Pokud hráči mají dostatečně velkou sílu bomb, létají plameny z výbuchů přes celou obrazovku. Hra je vhodná pro všechny hráčské kategorie, pobaví se u ní stejně dobře člověk, který vidí počítač poprvé v životě, i pařan ošlehaný mnoha lety usilovného hraní. Ovládání je jednoduché a zvyknete si na něj okamžitě – postavička chodí do čtyř směrů, klade bomby a používá speciální vlastnosti, takže stačí šest kláves, případně joystick se dvěma tlačítky.
Co se týče zpracování, již v úvodu jsem naznačil, že je naprosto dostačující. I když se v podstatě jedná o dost morbidní zábavu (no řekněte sami, je házení bomb po kamarádech normální?), díky roztomilé a srandovní grafice vám to tak vůbec nepřijde. Technické zpracování postaviček včetně animací bylo ve své době nadprůměrné a ani dnes jistě nikoho od hraní neodradí. Zejména vydařené jsou smutné konce bombermanů – žádná krev, ale spíše komiksové výbuchy.
Jednotlivé levely by dnes již asi autoři zpracovali lépe, ale věřte, že si ve víru hry vůbec neuvědomíte, že vlastně běháte jen mezi barevnými kostkami a ne třeba mezi do detailů propracovanými bednami, stromy či hromadami uhlí. Zvuková kulisa je také naprosto v pohodě, hlášky a výkřiky jednotlivých postaviček pobaví, a celou hru podbarvuje svižná techno hudba, která vás správně naladí na pekelně rychlé souboje.
Pokud se dá technické zpracování označit jako kvalitní, zábavu a hratelnost musíme ohodnotit jako vynikající. Zejména při již zmíněné hře několika hráčů vás Atomic Bomberman i přes svou jednoduchost vtáhne a nepustí, dokud neodpadnete od počítače únavou. Mnohé dnešní hry se sice mohou pochlubit úžasnou 3D grafikou a digitalizovanými filmovými sekvencemi, ale takovou zábavu jako banda potrhlých bombermanů hráčům prostě neposkytnou.
Sečteno a podtrženo, hra Atomic Bomberman nabízí naprosto skvělou zábavu a i dnes by měla mít své místo na vašem harddisku.