Je to už docela dávno, co jsme si v rubrice Klasika představili jednu z prvních a nejstarších realtimových strategií – Warcraft je dnes už opravdovým pojmem. Nicméně v roce 1996 vyšlo pokračování, které první díl v lecčem překonalo a vyšvihlo společnost Blizzard, která má všechnu tuhle krásu na svědomí, mezi herní smetánku, jež zatím ani jednou neklopýtla a nevydala špatný titul. Nějakým nedopatřením se však stalo, že jsme na takřka dokonalou fantasy strategii Warcraft 2: Tides Of Darkness pozapomněli. Ale chyba je napravena a vy si můžete zavzpomínat na jednu z nejlepších realtimových strategií, jaké kdy vyšly.
Warcraft 2 své kvality rozhodně nestaví na promyšleném příběhu – dějová linie je zcela prostá a během průběhu celé kampaně ustupuje do pozadí. Každý jednoduše vystačí s tím, že Lidé bojují proti agresivním Orkům, kteří mají zálusk na království Azeroth. Warcraft 2 nabízí celkem dvě tažení, tedy za každou stranu jedno. Mise jsou za obě rasy vesměs podobné, což ovšem neznamená, že byste se nudili. Co nová mise, to nový problém. První scénáře představují otázku několika desítek minut, ale už od té páté šesté mise obtížnost drasticky narůstá. Navíc je třeba myslet hned na tři suroviny – dřevo a zlato z prvního dílu zůstalo a přibyla ropa, která se ke středověkým chrabrým rytířům nehodí, nicméně obohacuje hru natolik, že si Warcraft 2 bez ní snad ani nejde představit.
Ještě jedna poznámka na okraj. Pamětníci si možná vzpomenou na první demoverzi Warcrafta druhého, kde bylo nutno myslet i na těžbu kamení. Nakonec ovšem Blizzard zaplaťpánbůh od čtvrté suroviny upustil.
Základem všeho ve Warcraftu 2 jsou slaboučcí a mírumilovní pracanti (chcete-li rolníci či dělníci). Takový dělník se sice boje neúčastní (i když klidně může, avšak není k tomu fyzicky a zbraňově vybaven – právě proto největší jatka probíhají při zabíjení nepřátelských pracantů), ale bez něj by říše vůbec nefungovala. Dělník pustoší krajinu kácením stromů, jejichž dřevo se hodí pro stavbu budov, a také cupitá do dolu, kde na chvilku zmizí a posléze míří do hradu s pytlem zlata na zádech. Netřeba zdůrazňovat, že jako jediný umí stavět a opravovat všechny budovy. Aby dělníci nemuseli stíhat absolutně všechno, těžbu ropy z útrob moře obstarávají ropné tankery.
V principu hry je jinak Warcraft 2 realtimová strategie jako každá jiná. V kasárnách se za patřičný peníz cvičí rytíři, lučištníci a kdovíco ještě. Všem jednotkám lze vylepšovat štíty, zbraně, učit je nová kouzla, prostě dělat z nich ještě větší tvrďáky a lepší bojovníky. Všichni mají několik RPG atributů, což by mohlo znamenat, že se paňácové s přibývajícími zkušenostmi zlepšují, leč skutečnost je jiná. RPG atributy jenom vyjadřují, kolikrát ta či ona
jednotka byla vylepšena, nebo kolik kouzel umí. Na farmách se pěstuje jídlo sytící hladové krky válečníků a princip – čím více farem máš, tím můžeš mít více jednotek – přejala i tak slavná hra jako Age of Empires, byť jsou v ní farmy nahrazeny domky.
Warcraft 2 na rozdíl od svého staršího bratříčka rozšířil bitvy i na mořskou hladinu, kterou brázdí válečné lodě, a vzdušný prostor, jenž je zase územím draků a jezdců na gryphonech. S přibytím těchto novinek souvisí nové strategické možnosti – je třebas dobré bombardovat pobřežní věže bitevními loděmi, aby se tak otevřela cesta pro vylodění pozemních jednotek a ty následně provedly rychlé přepadení nepřátelské vesnice. Má-li ale nepřítel větší a silnější armádu, stačí vzít nohy na ramena, nejlépe do transportních lodí, a utéct. Navíc se tak dají vylákat nepřátelské jednotky k pobřeží, které bitevní lodě svými děly lehce zpustoší a udělají v této situaci z bezbranných pěšáků a obrů náplň do paštiky. Jestli ovšem přijede balista (u Orků katapult), situace se obrací a námořníci musí vylévat vodu a zašívat plachty.
Přestože se ve Warcraftu 2 můžeme setkat se zhruba třiceti jednotkami, rozdíl mezi těmi lidskými a orkskými není nikterak velký. Sice jednotky jinak vypadají a jinak se hlasově projevují, ale pořád se jedná o téhož vojáka (případně loď nebo stroj) s jiným
názvem. Lidé mají třeba elfího lučištníka a Orkové zase Trolla házejícího sekery. Jejich vlastnosti a použití v boji jsou ovšem úplně stejné. A tak je to ze všemi jednotkami, jen jednu výjimku představují kouzla. Zatímco paladin se může na okamžik podívat na kterékoliv místo na mapě, orkský obr-mág umí vyčarovat takové létající oko, jež se hodí pro průzkum mapy. No a čistokrevní mágové mají úplně jiný repertoár kouzel než jejich orkští protějškové, mrtví rytíři. Jinak je paleta jednotek vymyšlena skvěle a kromě obyčejného pěšáka, kterého později ve hře nahrazuje rytíř a kamikadze trpaslíků (u Orků Goblinové), je nutno využívat jednotky naprosto všechny. Rytíři drtí nepřátelské jednotky zblízka, lučištníci kropí svou palbou nepřítele zdálky a navíc se vypořádávají se vzdušnými jednotkami. Balista zase svými dalekonosnými oštěpy z dostatečně velké vzdálenosti ničí nechutně silné obranné věže a mágové se svými kouzly najdou uplatnění kdykoliv. Nesmíme zapomenou na průzkumné gnómské létající stroje a několik námořních jednotek. V tomto je právě skryta genialita (kterou Blizzard předvedl o několik let ve hře StarCraft) Warcraftu druhého. Bez využívaní všech jednotek a jejich vzájemné kooperace rychle pohoříte. Toho ostatně využívá počítač, který moc velkou mozkovnou neoplývá, ale zato vás často nachytá na švestkách. Máte-li totiž početnou skupinu lučištníků, přiběhnou rozčilení Ogrové a zatlučou je do země. A pokud se frajeříte nepřemožitelnou desetičlennou skupinkou rytířů, můžete se vsadit, že přiletí draci a opečou rytíře svým ohnivým dechem dozlatova. No,
prostě s jednotkami to Blizzard vymyslel skvěle.
Warcraft 2 se navíc od tehdejší konkurence chlubil sice trošičku pohádkou grafikou, leč grafikou totálně skvělou a plně v SVGA, s čímž ta největší konkurence – Westwood a jeho Command & Conquer – přišla o několik měsíců později ve hře Command & Conquer: Red Alert. Navíc redalertovská SVGA grafika prakticky vůbec nefungovala a hra padala, tuhla a dělala všemožné psí kusy. Warcraft 2 jednoduše svým grafickým zpracováním tak trochu předběhl dobu. Bodejť by ne. Díky parádní grafice fantasy atmosféra ze hry přímo číší a například rytíři, obrové a lidské bitevní lodě vypadají skvěle. Nesmíme také zapomenout na vynikající hlášky některých jednotek i na sympatické hlasy Orků. Možná, že si na alespoň pár průpovídek vzpomenete i dnes, stejně jako na staré známé cheaty – třebas na „glittering prizes“ a „on screen“ zapomněl málokdo. Blizzard ke hře dokonce přibalil i uživatelsky přátelský editor map, díky němuž si každý mohl stvořit mapu dle svého gusta, a tu si pak zahrát třeba s kamarády – warcraftovský multiplayer je totiž, stejně jako celá hra, skvělý.
Kdo nehrál Warcrafta 2 po síti, ten přišel o jeden z nelepších zážitků, jaké mohou hry nabídnout. Ano, každá RTS umožňuje hru více hráčů, nicméně Warcraft 2, snad
možná díky fantasy prostředí a brilantnosti, s jakou dokáže dělat hry jenom Blizzard, je Warcraft 2, aneb kdo nehrál nepochopí a kdo hrál, tak mu nemusí nikdo nic vykládat, protože sám ví, že situace, kdy potajmu masakruje kamarádovi jeho bezbranné pracovní síly, nebo když kamaráda odřízne od přísunu surovin, patří mezi chvilky, které zahřejí u srdce.
Všechny tyto klady jsou fajn, nutno říci, že v konečném důsledku znamenají jediné – Warcraft 2 se hraje mimořádně skvěle. A to i přestože má Warcraft 2 několik much jako stereotypní prostředí a poněkud těžkopádné ovládání (nelze totiž například do jedné skupiny vzít více jak devět jednotek a ukládat je do paměti). Ale i tak Warcraft 2 oplývá hratelností, která neupadá ani po týdnech a týdnech nestálého hraní (vyzkoušeno).
Takže co říci závěrem? Snad jen, aby Blizzard neustále neodkládal několik let vyvíjený Warcraft 3 a potěšil nás oznámením, že je hra kompletně hotova. Totiž člověku se už stíská po těch nazelenalých Orcích a jejich sympatických hlasech. Snad se Wacraftu 3 dočkáme co nejdříve. Tak či onak je Warcraft 2 obrovská legenda, která si své místečko v Klasice bezesporu zaslouží.
