V pekle je to super. Všichni se pořád jen baví a užívají si všech možných posmrtných radovánek, v nichž mimochodem velmi často hrají hlavní roli alkohol, omamné látky a povolné ženštiny, pardon ďáblice. A aby se přece jen nezačali nějací satanášové nudit, vyšle každý rok Pekelná Rada jednoho malého ďáblíka na nebezpečnou a tajuplnou výpravu. Na výpravu, ze které se zcela jistě nevrátí. Na výpravu za tajemnou a záhadami opředenou PIZZOU! Až doposud bylo všechno v pořádku (alespoň pro Mutta, v jehož rudé a vysušené kůži se zanedlouho ocitnete), jenže jak všichni víme, neštěstí nechodí po horách, ale po čertech, a tak břímě výpravy spočinulo právě na Muttových bedrech. Zda se mu podaří přežít, či ne, závisí jen na vás, konkrétně na vašich rychlých prstících a ještě rychleji pracující šedé kůře mozkové.
Pokaždé, než náš ubohý Mutt vstoupí do dalšího levelu (těch je v Litil Divilovi celkem pět), musí porazit strážce, obrovského trolla s palicí. Mutt má jakožto bojový prostředek dlouhou dřevěnou tyč, kterou může provádět dva druhy úderů a také se s ní krýt. Když se vám podaří v tomto souboji viděném z profilu strážce zlikvidovat, postoupíte 
konečně do dungeonu. A jako v každém správném dungeonu, jsou i zde chodby posety různými pastmi, které mají za úkol Mutta připravit o zdraví, i tak se postupem času celkem rychle krátící. Nástrah postupně přibývá, stejně jako roste jejich nebezpečnost. Zpočátku narazíte jen na elektrické pasti (značka na podlaze, která je nebezpečná jen pro opravdové hňupy) a ojedinělé bodáky a díry v podlaze, které jsou později nahrazeny celými poli bodáků a děr, ze kterých navíc šlehá oheň, na stěnách se objeví plamenomety a vrhače šípů atd. Všechny jednotlivé pasti se dají poměrně jednoduše překonat, pokud jsou však spojeny do větších komplexů, dají vám opravdu zabrat. A health bar se stále krátí a krátí...
Aby to nebylo tak pekelně těžké, sem tam narazíte na potraviny nebo symbol srdce, který vám doplní zdraví na maximum. Občas také najdete kříž života. A zde máte další příklad zvrhlého a cynického smyslu pro humor autorů, protože kříž života je zároveň i křížem smrti. Představte si, že se pachtíte bludištěm, máte poslední zbytky energie a celí natěšení si stoupnete na tu strašlivou značku na podlaze. Načež místo toho, aby se vám doplnilo 
zdraví, se na chudáka Mutta s hrozným lomozem zřítí piáno, což většinou znamená okamžitý exitus a nutnost znovu přehrát většinu úrovně. Ukládat totiž můžete jen ve speciální místnosti, kutlochu, která se ale někdy může nacházet až uprostřed levelu. V bludišti budete také nacházet zlato, které vám poslouží jako platidlo v obchodech, v nichž si ale nebudete nakupovat žádné životy či zbraně, ale věci, které vám budou zpočátku připadat absolutně nepraktické a nepotřebné. Koho by napadlo, na co budete v pekle potřebovat sprej, jehlu, kyblík nebo například kovadlinu? Hra totiž nespočívá jen v bloudění, což by každého za pár minut unudilo k smrti, ale hlavní těžiště se nachází v různých místnostech, jichž je v pěti levelech Litil Divila asi padesátka. Místnosti jsou ve 2D a mohou být ohromně rozlehlé (obrazovka v nich pak scrolluje), nebo velké jen na jednu obrazovku. Některé jsou založeny především na hopsání a vyhýbání se střelám, v jiných potrápíte změklý mozek různými puzzle. Pravidlem však je, že jsou všechny pekelně těžké. Právě v těchto místnostech budete potřebovat ony předměty, které jste se nakoupili za těžce nasmolené zlaťáčky. Budete totiž stříkat insekticidem pavouky, propichovat jehlou nafouklé zápasníky sumo, mlátit berany sekyrou po hlavě, ucpávat drakům nozdry, či 
gambleřit s pekelným skořápkářem. Úkoly jsou pestré a většinou i humorné, ačkoliv je pravda, že vás během jejich plnění smích určitě přejde.
Litil Divil je opravdu velice obtížná hra. Způsobeno je to nemožností ukládat pozice, kdy a jak se vám zlíbí, náročnými místnostmi a také neustále ubývajícím zdravím, které vám navíc o notný kus spadne, pokud se vám nepodaří v místnosti zvítězit (naopak uspějete-li, zdraví se vám doplní na maximum). Naštěstí se vám ale nestane, abyste se někde nějak výrazně "zasekli" (tedy ne déle, než na jeden, či dva dny). Další faktorem, který by neměl být opomenut, je zpracování pohybu vašeho ďáblíka. Zatímco místnosti jsou vyvedeny ve 2D, nebo izometricky, při pohybu v labyrintu používá hra jakési pseudo 3D zobrazení. Mutta sledujete zezadu a když zabočí do nějaké chodby, obrazovka se s ním otočí o 90º. Pokud se ale rozhodnete capkat zpět, kamera se neotočí, takže jdete vlastně podle paměti a vyhýbání se pastem je mnohem obtížnější. Naštěstí se vám každé bludiště průběžně mapuje, takže orientace v něm není příliš obtížná.
Nevím, zda má dnes smysl nějak podrobněji rozebírat technickou stránku hry, která byla vyrobena již téměř před deseti lety, takže jen stručně. Litil Divil je každopádně plný ručně kreslené a velmi povedené grafiky (především pak v místnostech, které jsou krásně barevné a pestré). Zvuky jsou v pořádku, jenže jich moc není, hudba není výjimečná, i když hru příjemně dokresluje.
Pokud si tedy chcete zavzpomínat na staré časy a malinko potrápit sebe i svůj herní hardware (já jsem například na téhle hře odrovnal joystick), neváhejte a sáhněte po této zábavné arkádě prošpikované humorem. A pokud ji bez cheatů, návodu a se zdravým rozumem zvládnete dohrát do tří dnů, máte můj obdiv. Je to totiž opravdu peklo... Ale skvělé.
