Jestli si nějaký člověk na Zemi zaslouží označení herní bůh, pak není sporu o tom, že to bude Sid Meier. Jeho bilance je zkrátka a dobře neuvěřitelná. Udělal velkou řadu her převážně strategického žánru a zatím každá z nich byla v něčem výjimečná a skvěle hratelná. Čím začít? V roce 1983 zakládá Sid s přítelem Billem Stealym společnost Microprose, jejíž jméno jistě nebude služebně starším neznámé. Rok poté vychází simulátor Solo Flight a v roce 1985 pak Silent Service. Jeho první strategií byl NATO Commander pro Atari 800. Málokdo jej už dnes zná, ale vězte, že jde o jednu z nejpropracovanějších a nejtěžších her pro tento systém. O dva roky později přinesl na svět další bombu - strategicko-akční mix Pirates!, který většina z nás zná spíše v podobě pozdějšího GOLD remaku pod Windows. Následovala trojice simulátorů: říkají vám něco jména Red Storm Rising (podle knihy Toma Clancyho), F-19 Stealth Fighter či Gunship (posledně jmenovaný simulátor vrtulníku by určitě měl)?. Rok 1991 pak znamenal vyvrcholení jeho dosavadní kariéry a přelom v počítačově herním světě – vyšla obrovská pecka Civilization. O tři roky později vychází Colonization, ve své době neoceněná a krátkozrakými recenzenty odsouzená jako kopie předchozí hry, přesto vynikající strategie. Dva roky po ní přichází druhý díl Civilization, v roce 1997 Gettysburg a následně odchod od Microprose a založení nové firmy Firaxis spolu s Bryanem Reynoldsem. Prvním titulem této firmy byla Alpha Centauri, předzvěst toho, co mělo přijít: Civilization III, nejlepší strategie minulého roku a kdo ví, jestli ne všech dob. Nedávno pak ve spolupráci s Maxisem a EA vydal Sid ještě SimGolf, který sice trpí jistými neduhy, ale hratelností nezaostává za zmiňovanými tituly ani o ždibíček.
V předchozím přehledu jsem záměrně vynechal jeden titul. Titul, který Sid vydal v roce 1990 a uhodnout jeho jméno pro vás asi vzhledem k nadpisu tohoto článku nebude nijak zvlášť obtížné. Ač poměrně brzy skončil ve stínu Civilizace, byl i Railroad Tycoon ve své době revoluční a převratnou hrou a v neposlední řadě též skvěle hratelnou záležitostí.
Jde vlastně o první budovatelskou strategii druhu tycoon, kdy se stáváte ředitelem železničářské společnosti a vaším úkolem je vydělat velké peníze stavbou tratí a převážením nákladu a pasažérů. Na mapě zakládající se na reálné topografii zeměkoule se nachází města odlišená velikostí, dále pak nejrůznější důležité body typu továren, farem či dolů. Vy je musíte takticky spojit tratí a na správných místech postavit stanice. Dalším krutým rozhodováním je později typ mašinky, která celý vlak potáhne sem a tam. Ze začátku to není takový problém, protože máte přístup jen k několika základním typům parních strojů, jak ovšem plyne čas, zpřístupňují se vám stále modernější, rychlejší, výkonnější, ale bohužel také dražší stroje, takže vybrat si ten správný není vždy jednoduché. Ve hře fungují řetězce zdrojů, takže můžete například vozit obilí na farmu, odtud vlnu do továrny a z továrny hotový produkt do města do přístavu. Ze začátku budete asi nejvděčnější právě za takovýto okruh, který vynáší zdaleka nejvíce, časem ale zapojíte i meziměstskou přepravu cestujících lidiček.
Pochopitelně tu existují elementy, které vám celou situaci poměrně značně znesnadní. Když pomineme finanční náklady na stavbu tratí, jejich údržbu, nákup mašinek a vagónů a jejich provoz, jsou tu ještě počítačoví oponenti, kteří už v roce 1990 disponovali dostatečně kvalitní umělou inteligencí, aby vám dokázali pořádně zavařit.
Technické zpracování samozřejmě musíme posuzovat vzhledem k bezmála tuctu let, které si již na obrazovkách monitorů tato stará pařba odkroutila. 2D grafika v rozlišení 320x200 by tak již dnes oslnila jedině zarytého anti-technofila a zastánce hráčského sadomasochismu, což platí v plné míře i o zvukové stránce.
Podobně jako Chris Sawyer, který se zařekl, že pokračování svého veleslavného Transport Tycoon nikdy neudělá (ostatně zatím k tomu stále ještě není důvod, neboť tato hra i dnes parádně funguje a táhne hráče jako (téměř) žádná jiná), ani Sid Meier se k dalšímu dílu Railroadu zrovna neměl, a tak se po jeho odchodu od Microprose do práce pustili do té doby neznámí Pop Top Software, kteří však měli svůj podíl i na prvních dvou dílech Heroes of Might & Magic.
Railroad Tycoon 2, který vyšel na samém konci roku 1998, zůstal vedle Rollercoaster Tycoon dodnes nejlepším v nyní tak populárním tycoonovém odvětví budovatelských strategií. Povrchnější hráče na první pohled přilákala vpravdě nádherná, roztomilá, ale přitom technicky dokonalá 3D grafika, ambientní a vkusná hudba a velká reklama ve všemožných herních médiích, milovníky strategií zlákala možnost stavět železnice na realistických mapách nejen USA, ale i Anglie, střední Evropy, Japonska a dokonce i Afriky, což je rozsah vpravdě nevídaný. A hračičky jako jsem já pak definitivně odrovnala neskutečně pohodové hraní RT2, které si nezadalo s osamělým poležením na soukromé pláži za třicetistupňového vedra se sklenkou kvalitního vychlazeného alkoholu v ruce.
Jaké přinesl RT2 novinky? Především technické zpracování poskočilo o několik tříd dopředu a rozdíl osmi let ve stáří znamenal též rozdíl několika set obrazových bodů v rozlišení, přechod z renderované 2D šestnáctibarevné grafiky na úžasně vypadající true color s ohromujícím množstvím detailů. Nic se nemohlo rovnat pohledu na supící a bafající parní lokomotivu, kterak projíždí nádherným listnatým lesem, škrábe se do kopců a s úlevným zapískáním se pouští zase dolů, brzdí před stanicí a následně vykládá bohatý obsah svých vagónů.
Pochopitelně, že i pro ty soutěživější se v RT2 něco (hodně) našlo. Hra obsahuje velké množství „akčnějších“ scénářů, kdy máte za úkol například překlenout 
Ameriku tratí od východu na západ, popřípadě postavit proslavenou železnici Paříž – Istanbul, tedy známý Orient Express. Soupeři jsou ještě o třídu vynalézavější a je nutno dobře rozvažovat, kde se vyplatí postavit co nejrychleji železnici – je třeba najít místa blízko u sebe, kde je o dopravu eminentní zájem na obou stranách, jinak může dojít k nepříjemným situacím, kdy nemůžete z nedostatku peněz koleje dostavit, nemáte už na mašinku nebo vám trať leží ladem a nevydělává, protože lidičky nechtějí cestovat, či na farmě nemají o železnou rudu zájem. Důležitá je i topografie trati – sebemenší terénní nerovnost hlavně zpočátku hraje velkou roli. Plně naložená parní lokomotiva se do pořádného kopce prostě nevyšplhá a i kdyby ano, je mnohem rychlejší, když ho sice po delší dráze, ale velkou rychlostí po rovině objede. Velký pozor si též musíte dát na dynamicky se měnící průmysl. Můžete přijít o závratné sumy, když si nevšimnete, že se důl na železo vytěžil, ovčí farma zanikla nebo továrna zkrachovala. Další zajímavou novinkou je možnost najmout některou z historických osobností jako manažera - třeba pan Siemens vám zlevní výstavbu a provoz elektrické trakce. Starat se musíte též o své stanice, které je možno upgradovat stavbou nejrůznějších "chytrých" budov a zvyšovat tak jejich výkon v různých směrech. Abyste to všechno rozhodování (které je eminentně důležité, protože v RT2 je bezpočet faktorů ovlivňujících (ne)rentabilitu trati a každý z nich je nutno vzít v úvahu) stíhali v reálném čase zároveň s kontrolou akcí svých oponentů, museli byste býti bohy. To ovšem nejste, a tak vám Pop Top Software připravili zlepšovák v podobě téměř libovolného zpomalování a zrychlování času, abyste si mohli vše v klidu rozmyslet. Ostatně nějaké frenetické klikání by k tak pohodové hře ani nesedělo.
Hračičkové, kteří tvoří převážnou většinu obdivovatelů podobných her, mohli také zajásat nad editorem map, který umožňuje vytvořit megalomanské železnice rychle a intuitivně. To už je pravý ráj všech, kteří strávili mládí nad improvizovanými kolejemi a jednou drahocennou mašinkou šinoucí si to sem a tam po pokojíčku, ale i ostatních mašinfírským šílenstvím nepostižených pařanů.
Není asi nutné nijak zvlášť zdůrazňovat, že jak první, tak především druhý díl sklidily neobvyklý komerční úspěch. Není divu, neboť jde o ideální pohodovou počítačovou hru jednoduše pro všechny. To zapříčinilo i vznik datadisku The Second Century, který přinesl řadu nových strojů a scénářů a stal se jedním z hitů roku 1999.
Dá se tak říci, že zatímco Railroad Tycoon ještě z pera Sida Meiera předznamenal éru ohromujícího množství budovatelských tycoon strategií, Railroad Tycoon 2 patřil k jejím vrcholům. V obou případech jde stále ještě o vynikající hry a především druhý díl mohu doporučit všem, kteří se zamilovali do železnice a třeba nemají dostatečně výkonný hardware na Microsoftí Train Simulator. Mašinkám a vagónkům třikrát hurá!
